V době, kdy se světové trhy zmítají v sílících geopolitických otřesech, představuje nejnovější krok Číny, která s platností od 12. dubna 2025 zavedla 125% cla na Americké zboží, přelomový okamžik v jedné z nejbouřlivějších kapitol Čínsko-Americké obchodní války. Reakce Pekingu zdaleka není reakcí, nýbrž signálem nového strategického postoje, který vyvažuje taktickou zdrženlivost a suverénní vzdor. […]
Menej ako 1 min. min.
V době, kdy se světové trhy zmítají v sílících geopolitických otřesech, představuje nejnovější krok Číny, která s platností od 12. dubna 2025 zavedla 125% cla na Americké zboží, přelomový okamžik v jedné z nejbouřlivějších kapitol Čínsko-Americké obchodní války.
Reakce Pekingu zdaleka není reakcí, nýbrž signálem nového strategického postoje, který vyvažuje taktickou zdrženlivost a suverénní vzdor. Nejde již o ekonomickou odvetu – je to krystalizace širšího souboje o globální moc, legitimitu a systémové alternativy ke globalizaci vedené Západem.
Přechod od obranného postoje k asertivní doktríně
Na rozdíl od předchozích případů obchodních třenic není tato nejnovější eskalace ze strany Číny formulována jazykem kompromisu nebo odstrašování. Místo toho představuje záměrný obrat k dvojímu přístupu: zadržování bez kapitulace a prosazování hospodářské suverenity. Veřejné prohlášení prezidenta Si Ťin-pchinga – „Nebojíme se… Nepřátelství vůči světu vede pouze k izolaci“ – bylo stejně tak vzkazem Washingtonu jako váhajícím hlavním městům Evropy.
Siova slova, pronesená na pozadí výzvy vedoucím představitelům EU, aby se bránili „ekonomickému šikanování“, odhalují koordinovanou snahu o přetvoření narativu, který Čínu staví do role obránce globálního ekonomického pluralismu v kontrastu s protekcionismem USA.
Čínské ministerstvo financí se k tomuto postoji připojilo a oznámilo, že Peking nebude pokračovat v další eskalaci bez ohledu na budoucí zvýšení cel ze strany USA. Spíše než ústupek to signalizuje promyšlenou devalvaci sankčních nástrojů Washingtonu. Základní poselství: náklady na Americký unilateralismus nyní ponesou vlastní spotřebitelé, průmyslová základna a samotná struktura domácího politického konsensu.
Cla jako nástroj strategického přeskupení
Čínská ekonomika vstupuje do této fáze konfrontace z pozice vnitřní křehkosti. Vzhledem k trvalému poklesu trhů s nemovitostmi, rostoucí nezaměstnanosti mladých lidí a oslabené důvěře spotřebitelů zůstává vývoz poslední baštou, která udržuje růstové cíle. Proto je rozhodnutí zvýšit cla – ačkoli je odvážné – zmírněno ekonomickým pragmatismem.
Peking si je dobře vědom toho, že otevřená eskalace by mohla prohloubit deflační tlaky a zmařit Siův ambiciózní transformační program, jehož cílem je vytvořit z Číny globální centrum vyspělé výroby a technologií.
Nicméně Peking není bez možností řešení. Vláda připravuje řadu fiskálních a měnových opatření, od injekcí likvidity po dotace na spotřebu domácností a pobídky pro modernizaci průmyslu. Ačkoli tato opatření nejsou nová, jejich provádění je nyní naléhavé: čím více Washington utahuje smyčku, tím odhodlanější je Čína stimulovat endogenní růst a posílit domácí odolnost.
Z Americké strany není rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa uvalit plošné 145% clo na veškeré Čínské zboží pouze protekcionistickým přehmatem – jedná se o promyšlený manévr, který má současně omezit ekonomický prostor pro Čínu a podkopat její technologický vzestup. Analytici varují, že další fáze může zahrnovat rozšířené kontroly vývozu zaměřené na kritické technologie, jako jsou polovodiče, biotechnologická zařízení a vysoce precizní výrobní nástroje – tedy na odvětví, kde je Čína stále velmi zranitelná.
Reakci Pekingu na cla je proto třeba interpretovat nejen z ekonomického hlediska, ale i jako geopolitickou deklaraci: Čína se nenechá přinutit k podřízení a nedovolí, aby její globální ekonomickou roli určoval jediný protivník.
Evropa: Bod obratu mezi sladěním a autonomií
Rétorika Číny vůči Evropě byla v posledních týdnech neobvykle ostrá a strategická. Siova přímá výzva španělskému premiérovi Pedru Sanchezovi byla víc než jen diplomatický protokol – šlo o promyšlený pokus vykreslit Evropskou unii jako potenciální třetí osu ve vznikajícím globálním řádu. Naléháním na Brusel, aby se postavil Americkému unilateralismu a přijal „strategickou autonomii“, nabízí Peking EU nejen přístup na trh, ale také geopolitickou alternativu.
Tato předehra však přichází v době, kdy se Evropští politici stále více obávají nadměrné Čínské nadprodukce a průmyslové dominance. Takzvané „exportní tsunami“, které může být důsledkem ztráty přístupu na Americký trh, nevyhnutelně přesměruje Čínské zboží do Evropy a zemí globálního Jihu, což vyvolá přízrak nových protekcionistických reakcí. Kontinent se tak ocitá v nejistém balancování: překalibrovat svou závislost na Čínských dodavatelských řetězcích a zároveň odolávat tlaku USA na úplné odpojení.
Za hranicí obchodu: Boj o duši globalizace
To, co začalo jako spor o cla, se vyvinulo v konfrontaci o samotnou architekturu globalizace. Trumpova obchodní doktrína není pouze transakční, ale je revizionistická a jejím cílem je demontovat samotné mechanismy, na nichž byla liberalizace globálního obchodu po desetiletí založena. Tím, že se zaměřuje na postavení Číny jako „továrny světa“, se Trump snaží znovu potvrdit Americké průmyslové prvenství – i když spíše donucovacími než konkurenčními prostředky.
Čína zase hájí víc než jen příjmy z vývozu. Brání model rozvoje, který zpochybňuje liberální hospodářský řád po roce 2008, model založený na státem řízeném kapitalismu, infrastrukturním vlivu a globálním partnerství Jihu.
Náklady jsou však vysoké na obou stranách. Američtí spotřebitelé čelí cenovým šokům v klíčových odvětvích, od elektroniky po energie. Čínští výrobci se mezitím potýkají s rušením objednávek, propouštěním a nejistotou na trhu. Důvěra globálních investorů se snižuje a instituce jako Goldman Sachs revidují prognózy Čínského HDP směrem dolů, v některých případech pod symbolickou 4% hranici.
Co nás čeká
Trajektorie obchodní války zůstává v tuto chvíli nejistá. Jisté však je, že Čína již není ochotna v tichosti absorbovat šok. Zdá se, že éra „strategické trpělivosti“ je u konce. Místo ní se objevuje konfrontačnější, avšak kalibrovanější Čína, která kombinuje nacionalistické odhodlání s ekonomickým realismem.
Zda se Si Ťin-pchingovi podaří proměnit tuto krizi v bod zlomu pro strukturální reformy a hlubší soběstačnost, zůstává otevřenou otázkou. Stejně nejisté je, zda Trumpova celní blesková akce přinese domácí oživení, nebo urychlí fragmentaci globální ekonomiky.
Ať tak či onak, tento konflikt již překročil hranice jazyka obchodní politiky. Stal se zatěžkávací zkouškou poválečného hospodářského řádu a svět může brzy zjistit, že již nevyhovuje svému účelu.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
The post Celní gambit: Bitva o duši globalizace first appeared on Akta X.
