Je to těžko uvěřitelné, ale když se podíváte na fotografie Leonida Brežněva z mládí, musíte uznat, že to byl pohledný muž. V případě dcery Galiny nepadlo jablko daleko od stromu. Než se na její tváři podepsal věk, večírky a alkohol, byla velmi pohledná a krásné ženy se rády dobře oblékají a milují šperky.
ČTĚTE TAKÉ: První masový vrah zabíjel lidi jako dobytek. Psal o něm i Bulgakov
Když vyrazila do klenotnictví dcera generálního tajemníka, stálo to za to. Legendárním se stal nákup náušnic s brilianty za 30 000 rublů. Na to by obyčejný sovětský člověk vydělával asi 16 let, pokud by ovšem ze své výplaty neutratil ani rubl.
Tehdy ještě neexistovalo slovo „shopování“ stejně jako slovo „nejky“. Nový výraz pro nejlepší kamarádky ale přesně pasuje na vztah Galiny Brežněvové a Světlany Ščjolkovové, manželky ministra vnitra Nikolaje Ščjolkova.
Obě dámy byly prakticky stejně staré a obě milovaly luxus. Zejména brilianty je přitahovaly mocí skoro magickou. Do jejich společnosti patřilo ještě několik dalších žen, včetně hereček, ale kdo byl víc než dcera generálního tajemníka a manželka ministra vnitra?
Briliantová horečka
Pokud je naším tématem zájem Galiny Brežněvové o brilianty, nejednalo se o pouhou marnivost, nýbrž skutečnou vášeň, která zatemňovala rozum. Zní to neuvěřitelně, ale „princezně“ Sovětského svazu, která mohla mít všechno, na co si ukázala, se nedostávalo peněz. V takových objemech nakupovala brilianty v oficiálních klenotnictvích i na černém trhu.
Dokonce podepisovala dlužní úpisy, se kterými se pak pod rukou obchodovalo. Jediný kredit, který měla, bylo postavení jejího otce. Údajně se po její smrti objevily směnky v neuvěřitelné výši 800 000 rublů.
Nebyly to jen dlužní úpisy, z kterých Galina Brežněvová financovala své sběratelství. Spolu se Světlanou Ščjolokovou přišly ještě na jeden způsob, jak přijít k penězům. V brežněvovských dobách každé dva tři roky docházelo ke zdražení šperků. Na rozdíl od zbytku Sovětského svazu obě dámy věděly, kdy se to stane. Týden před zdražením nakoupily šperky a pak je prodaly. Systém to byl jednoduchý a spolehlivý.
Jedinou vadou bylo, že se jednalo o spekulaci ve velkém měřítku, za což hrozil trest až 25 let vězení. Jenže by se jen těžko hledal někdo, kdo by řekl, že dcera generálního tajemníka a manželka ministra vnitra jsou prachsprosté spekulantky. Přitom celý Sovětský svaz o tom, že něco není v pořádku, věděl, pavlačový telegraf fungoval spolehlivě. Jenže dokud byl v čele Sovětského svazu Brežněv, nezbývalo než se tomu trpce smát.
Šperky „rudého hraběte“
Galina Brežněvová se nespokojila jen s nabídkou oficiálních sovětských klenotnictví nebo obchodů se starožitnostmi. Hledala je i v polosvětě mezi obchodníky na černém trhu. Tam se ještě daly koupit krásné kousky z carských dob. Jenom se jaksi nehodilo, aby dáma patřící ke smetánce Sovětského svazu navštěvovala podezřelá individua. Od toho tu byl Boris Burjace, herec a také asi nejznámější z dlouhé řady Galininých milenců.
Brežněvová si herce vyhlédla v romském divadle „Romen“ a jeho hvězda stoupala prudce vzhůru až na prkna „Bolšovo těatra“. Od své milenky dostal mercedes a byt v Moskvě. Brzy se stal slavným i v podsvětí, kde kvůli nákupům dostal přezdívku Boris Briliantovič. A právě on měl údajně pro dceru generálního tajemníka zorganizovat loupež jedinečného briliantového šperku – brože ve tvaru bourbonské lilie.
Možná si někdo ze starších čtenářů vzpomene na knihu Paprsky inženýra Garina od Alexeje Tolstého. Patřila k povinné četbě. Autor byl potomkem ještě slavnějšího spisovatele Lva Tolstého, proto se mu také říkalo „rudý hrabě“. Po předcích mu zůstaly briliantové šperky hodnoty nejen umělecké, ale i historické.
V roce 1980, kdy šperky zmizely, byl Alexej Tolstoj už dlouho po smrti, a okradenou byla vdova po spisovateli Ljudmila Tolstá. Ta si klenoty na sebe vzala na recepci pořádanou francouzským velvyslanectvím, kam dorazila i Galina Brežněvová.
Samozřejmě si vzácných šperků všimla a naprosto ji uchvátily. Nedlouho poté byl byt Tolsté vyloupen a šperky zmizely. Vážné podezření padlo právě na Borise Burjaceho. Jenže vyšetřování šlo do ztracena tak dlouho, až bylo zastaveno. Jako by se někomu hodně nehodilo, aby policie zjistila, kdo loupil a na čí příkaz.
Trest vynesla vyšší spravedlnost
Život Galiny Brežněvové byl jeden dlouhý flám, v kterém se střídali atraktivní muži, a teklo proudem šampaňské. Jenže za všechno se platí a cena byla vysoká. Pád začal po smrti všemocného otce Leonida Brežněva v roce 1982.
Galina záhy přišla o status kremelské „princezny“. Zmizela většina privilegií a také podstatná část majetku. Pokud do té doby pila spíš více než méně, ale stále ještě na společensky únosné úrovni, teď se propracovala k alkoholismu. Společnost moskevské smetánky vystřídali náhodní hosté, kteří byli ochotní s dcerou zesnulého generálního tajemníka pít. Postupně se měla dostat až ke spotřebě bedny šampaňského denně, což bylo 12 lahví o objemu 0,75 litru.
Degradace osobnosti došla tak daleko, že si její dcera Viktorie zažádala o opatrovnictví nad stále méně svéprávnou Galinou a soud jí vyhověl. Ve snaze matku zachránit ji poslala na léčení do psychiatrické léčebny. Jiné zdroje hovoří o tom, že skutečným cílem bylo slavnou alkoholičku uklidit před veřejností. Galina Brežněvová zemřela v nemocničním pokoji 30. června 1998 ve věku 69 let, sedm let po rozpadu Sovětského svazu.
Osud kremelské „princezny“ není klasický případ z černé kroniky, ale hodně vypovídá o životě v zemi sovětů, kde navzdory proklamacím o beztřídní, spravedlivé společnosti někdo stál ve frontě na maso a někdo počítal brilianty.
A kde skončily brilianty Galiny Brežněvové? Odpověď na otázku bychom hledali marně. Ale jak říká název slavné bondovky „Diamanty jsou věčné“ … možná dneska zdobí dcery a manželky mocných současného Ruska.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Bratr vlivného zbrojaře zastřelil v Kunovicích dva manažery. Mstil se za „podivný“ pád z posedu
Černá kronika SSSR: Brilianty pro Brežněvovu dceru. Milenec je kupoval i v podsvětí
Je to těžko uvěřitelné, ale když se podíváte na fotografie Leonida Brežněva z mládí, musíte uznat, že to byl pohledný muž. V případě dcery Galiny nepadlo jablko daleko od stromu. Než se na její tváři podepsal věk, večírky a alkohol, byla velmi pohledná a krásné ženy se rády dobře oblékají a milují šperky.
ČTĚTE TAKÉ: První masový vrah zabíjel lidi jako dobytek. Psal o něm i Bulgakov
Když vyrazila do klenotnictví dcera generálního tajemníka, stálo to za to. Legendárním se stal nákup náušnic s brilianty za 30 000 rublů. Na to by obyčejný sovětský člověk vydělával asi 16 let, pokud by ovšem ze své výplaty neutratil ani rubl.
Tehdy ještě neexistovalo slovo „shopování“ stejně jako slovo „nejky“. Nový výraz pro nejlepší kamarádky ale přesně pasuje na vztah Galiny Brežněvové a Světlany Ščjolkovové, manželky ministra vnitra Nikolaje Ščjolkova.
Obě dámy byly prakticky stejně staré a obě milovaly luxus. Zejména brilianty je přitahovaly mocí skoro magickou. Do jejich společnosti patřilo ještě několik dalších žen, včetně hereček, ale kdo byl víc než dcera generálního tajemníka a manželka ministra vnitra?
Briliantová horečka
Pokud je naším tématem zájem Galiny Brežněvové o brilianty, nejednalo se o pouhou marnivost, nýbrž skutečnou vášeň, která zatemňovala rozum. Zní to neuvěřitelně, ale „princezně“ Sovětského svazu, která mohla mít všechno, na co si ukázala, se nedostávalo peněz. V takových objemech nakupovala brilianty v oficiálních klenotnictvích i na černém trhu.
Dokonce podepisovala dlužní úpisy, se kterými se pak pod rukou obchodovalo. Jediný kredit, který měla, bylo postavení jejího otce. Údajně se po její smrti objevily směnky v neuvěřitelné výši 800 000 rublů.
Nebyly to jen dlužní úpisy, z kterých Galina Brežněvová financovala své sběratelství. Spolu se Světlanou Ščjolokovou přišly ještě na jeden způsob, jak přijít k penězům. V brežněvovských dobách každé dva tři roky docházelo ke zdražení šperků. Na rozdíl od zbytku Sovětského svazu obě dámy věděly, kdy se to stane. Týden před zdražením nakoupily šperky a pak je prodaly. Systém to byl jednoduchý a spolehlivý.
Jedinou vadou bylo, že se jednalo o spekulaci ve velkém měřítku, za což hrozil trest až 25 let vězení. Jenže by se jen těžko hledal někdo, kdo by řekl, že dcera generálního tajemníka a manželka ministra vnitra jsou prachsprosté spekulantky. Přitom celý Sovětský svaz o tom, že něco není v pořádku, věděl, pavlačový telegraf fungoval spolehlivě. Jenže dokud byl v čele Sovětského svazu Brežněv, nezbývalo než se tomu trpce smát.
Šperky „rudého hraběte“
Galina Brežněvová se nespokojila jen s nabídkou oficiálních sovětských klenotnictví nebo obchodů se starožitnostmi. Hledala je i v polosvětě mezi obchodníky na černém trhu. Tam se ještě daly koupit krásné kousky z carských dob. Jenom se jaksi nehodilo, aby dáma patřící ke smetánce Sovětského svazu navštěvovala podezřelá individua. Od toho tu byl Boris Burjace, herec a také asi nejznámější z dlouhé řady Galininých milenců.
Brežněvová si herce vyhlédla v romském divadle „Romen“ a jeho hvězda stoupala prudce vzhůru až na prkna „Bolšovo těatra“. Od své milenky dostal mercedes a byt v Moskvě. Brzy se stal slavným i v podsvětí, kde kvůli nákupům dostal přezdívku Boris Briliantovič. A právě on měl údajně pro dceru generálního tajemníka zorganizovat loupež jedinečného briliantového šperku – brože ve tvaru bourbonské lilie.
Možná si někdo ze starších čtenářů vzpomene na knihu Paprsky inženýra Garina od Alexeje Tolstého. Patřila k povinné četbě. Autor byl potomkem ještě slavnějšího spisovatele Lva Tolstého, proto se mu také říkalo „rudý hrabě“. Po předcích mu zůstaly briliantové šperky hodnoty nejen umělecké, ale i historické.
V roce 1980, kdy šperky zmizely, byl Alexej Tolstoj už dlouho po smrti, a okradenou byla vdova po spisovateli Ljudmila Tolstá. Ta si klenoty na sebe vzala na recepci pořádanou francouzským velvyslanectvím, kam dorazila i Galina Brežněvová.
Samozřejmě si vzácných šperků všimla a naprosto ji uchvátily. Nedlouho poté byl byt Tolsté vyloupen a šperky zmizely. Vážné podezření padlo právě na Borise Burjaceho. Jenže vyšetřování šlo do ztracena tak dlouho, až bylo zastaveno. Jako by se někomu hodně nehodilo, aby policie zjistila, kdo loupil a na čí příkaz.
Trest vynesla vyšší spravedlnost
Život Galiny Brežněvové byl jeden dlouhý flám, v kterém se střídali atraktivní muži, a teklo proudem šampaňské. Jenže za všechno se platí a cena byla vysoká. Pád začal po smrti všemocného otce Leonida Brežněva v roce 1982.
Galina záhy přišla o status kremelské „princezny“. Zmizela většina privilegií a také podstatná část majetku. Pokud do té doby pila spíš více než méně, ale stále ještě na společensky únosné úrovni, teď se propracovala k alkoholismu. Společnost moskevské smetánky vystřídali náhodní hosté, kteří byli ochotní s dcerou zesnulého generálního tajemníka pít. Postupně se měla dostat až ke spotřebě bedny šampaňského denně, což bylo 12 lahví o objemu 0,75 litru.
Degradace osobnosti došla tak daleko, že si její dcera Viktorie zažádala o opatrovnictví nad stále méně svéprávnou Galinou a soud jí vyhověl. Ve snaze matku zachránit ji poslala na léčení do psychiatrické léčebny. Jiné zdroje hovoří o tom, že skutečným cílem bylo slavnou alkoholičku uklidit před veřejností. Galina Brežněvová zemřela v nemocničním pokoji 30. června 1998 ve věku 69 let, sedm let po rozpadu Sovětského svazu.
Osud kremelské „princezny“ není klasický případ z černé kroniky, ale hodně vypovídá o životě v zemi sovětů, kde navzdory proklamacím o beztřídní, spravedlivé společnosti někdo stál ve frontě na maso a někdo počítal brilianty.
A kde skončily brilianty Galiny Brežněvové? Odpověď na otázku bychom hledali marně. Ale jak říká název slavné bondovky „Diamanty jsou věčné“ … možná dneska zdobí dcery a manželky mocných současného Ruska.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Bratr vlivného zbrojaře zastřelil v Kunovicích dva manažery. Mstil se za „podivný“ pád z posedu