Co vás jako první napadne, když se řekne Patrik Eliáš a olympiáda?
Obrovská čest. Olympiáda je událost, které se chce zúčastnit každý sportovec. Dostal jsem se na ni čtyřikrát. Ne vždycky to dopadlo dobře; ať už po sportovní, tak po osobní stránce… Na olympiádě 2006 v Turíně jsem se zranil hned v prvním zápase, odstoupil jsem asi po třinácti minutách první třetiny, tím pro mě tenkrát skončil celý turnaj. V Soči jsem byl nemocný. Salt Lake City 2002 bylo oproti tomu skvělé. Moje první olympiáda, skvělé zážitky. Bylo neskutečné hrát vedle nejlepších a proti nejlepším. Ve Vancouveru 2010 jsem měl na dresu kapitánské céčko, být lídrem reprezentace pro mě znamenalo obrovskou hrdost. Olympiády mi v průběhu času přinášely spoustu emocí.
ČTĚTE TAKÉ: Pokud Pastrňák s Nečasem na olympiádě nezazáří, dopadne to katastrofou, říká Nedomanský
Spíš mi přijde, že vám přinesly dost smůly.
Zranění v Turíně, nemoc v Soči? No jo, někdo se ale na olympiádu ani nepodívá… Beru to obráceně: byl jsem naopak dost šťastný na to, že jsem od roku 2002 pokaždé tu možnost měl. Mimochodem, ten Turín s nadsázkou dodnes vyčítám Martinu Eratovi.
Jak to?
Před prvním utkáním proti Německu mi omylem zaměnil kalhoty. Vzal si větší velikost, mně nechal malou. Na první pohled jsem si toho nevšimnul, jak jsem to ale měl kratší, zůstalo mi to na zádech odhalenější. Jakmile mi tedy pak německý obránce Sascha Goc dal krosček, pořádně jsem to schytal. Pikantní bylo, že Goc v NHL patřil stejně jako já k New Jersey Devils, byť tou dobou ještě hrál na farmě. Takže si potom ode mě po návratu do Ameriky vyslechnul svoje… Aby ne, po olympiádě jsem byl asi ještě měsíc mimo hru. Co naděláte. I tohle patří k hokeji.
Když mě nevzali do Nagana, byl jsem zklamaný
Smůlu jste vlastně měl i směrem k Naganu. Hodně lidí tehdy překvapilo, že jste se do Hlinkovy nominace nevešel.
Upřímně? Určitě jsem byl zklamaný. Těsně před Naganem se ke mně dostala informace, že kvůli něčím zdravotním problémům budu do týmu přiřazen buď já, nebo Milan Hejduk, nebo Petr Sýkora. Všichni tři jsme na tom byli stejně věkově, hráli jsme spolu v juniorských reprezentacích, byli jsme kamarádi. Milan tehdy ještě hrál v Evropě, Hlinka si nakonec možná vybral právě jeho i proto, že mu byl více na očích. S Petrem jsme tou dobou už měli za sebou skvělé sezony v NHL, trenéři ale udělali rozhodnutí, jaké udělali. Vzhledem k výsledku Nagana to bylo evidentně správné rozhodnutí.
Od Nagana už česká reprezentace olympiádu znovu nevyhrála. Jak daleko od toho teď bude v Miláně?
Když se podíváte na skladbu českého týmu a na to, kde se ti hráči individuálně nachází, pak je zjevné, proč se nám nedává mnoho šancí. Třeba v útoku jsme absolutně v pořádku. Tam máme topové hráče. Celkově do Itálie nepojedeme s tolika hokejisty z NHL, to ale neznamená, že to kluci z českých a evropských lig nemohou vhodně doplnit. Největší jistotu máme asi v brance. A obrana? Na tomto postu nedisponujeme úplně špičkovými hráči jako ostatní celky, to bude největší otazník. Musíme zkrátka najít správný systém, abychom netrávili tolik času v obranném pásmu. Útočníci musí klukům v obraně co nejvíc ulehčit, obětavostí a pracovitostí lze ledacos vynahradit. Viděli jsme to i na domácím mistrovství světa, na což trenérský štáb zjevně spoléhá.
Dá se ale vůbec po dvou letech přenést duch pražské vítězné party i do Milána 2026?
Myslím, že dá. A hodně lehce. Jádro týmu je z větší části stejné, zbytek mužstva vypadá přinejmenším podobně. Velký rozdíl oproti Praze 2024 pochopitelně spočívá v tom, že budeme hrát proti soupeřům, kteří nastoupí v diametrálně silnějším složení. Upřímně – při dva roky starém šampionátu si absolutně všechno sedlo. Brankáři chytali fantasticky. Obránci, u kterých vůbec nebylo jasné, jestli důležitou roli unesou, také předváděli skvělé výkony. Hra týmu během turnaje gradovala, čeští fanoušci jej hnali dopředu. I tohle pomohlo. Teď se hraje v jiném prostředí, kluci to budou mít nesmírně těžké. Samozřejmě jim přeju úspěch. Chci, aby si to užili, protože olympiáda vážně stojí za to. Bude pro nás velmi zajímavým srovnáním.
OTÁZKOVÝ PĚTIBOJ S PATRIKEM ELIÁŠEM:
A to už v prvním zápase proti supersilné Kanadě. Jak jste zvědavý na mužstvo McDavida, MacKinnona, Crosbyho?
Těším se nesmírně. I proto mě možná trochu mrzí, že tam nebudou skvělí hráči z jiných zemí, protože taky patří ke světové špičce. I tak se máme na co těšit. Kanada, Amerika, Švédsko; všichni budou neuvěřitelně silní. Za sebe říkám, že je dobře, že máme Kanadu hned v prvním utkání. Já vím, že mistrovství světa je trochu něco jiného, ale – Kanaďané mají takovou mentalitu, že jejich výkony s časem obvykle postupně gradují. Takže je podle mého na začátku olympiády můžeme trošičku zaskočit. Jdeme do toho zápasu jako absolutní outsideři. Dává nám to však větší šanci, než kdybychom s nimi hráli po třech, čtyřech zápasech.
Pastrňák je v Americe velká osobnost
Dvěma největšími českými trumfy jsou Pastrňák s Nečasem. Co říkáte na jejich formu?
Jsou fantastičtí. Neči hraje skvěle, je vynikající bruslař, tvoří hru. Jistě, myslím si, že na jeho vzestup mají vliv i parádní spoluhráči z Colorado Avalanche. Udělal dobře, že zůstal v Denveru. Jeho parťáci MacKinnon a Makar patří mezi TOP 5 hokejistů na světě, musí být radost s nimi hrát. Na Nečim je vidět, že si to užívá, pro nás je to jenom dobře, protože na olympiádu přijede v obrovské pohodě.
A Pastrňák?
Překvapuje mě každý rok. Když z kabiny Boston Bruins odešli jeho hokejoví učitelé David Krejčí a Patrice Bergeron, obával jsem se, že to jeho výkony negativně ovlivní. A ono ne. V Bostonu se strašně rychle stal lídrem, to se asi úplně nečekalo. Dobře pro něj. V NHL získává obrovský respekt. Nejen jako hráč, který je schopen neuvěřitelných ofenzivních kousků, ale i jako osobnost. Jako někdo, kdo pro svůj tým skutečně hodně znamená. Podtrženo sečteno: v Nečim s Pastou máme dva jasně nejlepší hráče. A je fajn, že v klidu můžeme být i s brankářským postem. Ostatní hráči to mohou velmi zdatně doplnit. Platný bude zcela jistě třeba Roman Červenka. Přinese spoustu zkušeností, je to hráč, který zraje jak víno. Přijde mi neskutečné, že je i ve čtyřiceti tak výjimečný a nadstandardní. Je vidět, že pokud máte hokejové myšlení, můžete na velmi dobré úrovni setrvat dlouho. A Červenka má hokejové myšlení z celé extraligy absolutně nejlepší.
Kanada nás na olympiádě nepodcení
Během své kariéry jste si mezi špičkovými Kanaďany a Američany našel spoustu kamarádů. Jeden z nich, Bill Guerin, ostatně jede do Milána jako generální manažer týmu USA. Jak vnímají český nároďák? Nepřehlížejí ho jako outsidera?
Upřímně, myslím si, že když se podívají na českou sestavu, tak si řeknou: „Hele, využijme jejich slabšího článku.“ Pochopitelně tím budou myslet obranu… Zcela jistě však nepřehlédnou silné stránky v české ofenzivě, na brankářském postu. Každopádně si na nás dají pozor. Bude jim jasné, že na soupisce máme hráče, které je mohou porazit. Budou hodně opatrní, aby nikoho nepodcenili.
Takže když se o Naganu říká, že Čechům trochu pomohlo zámořské přehlížení, v Miláně nic takového nehrozí?
Nevěřím tomu. Doba už je jiná. A i český hokej už má odlišné jméno. Určitě nemáme tolik hráčů v NHL, Kanaďani a Američani ale kvalitu v našich individualitách i nadále vidí. Když sestavíte tým, který vám turnaj odmaká, bude-li hrát srdcem, pak se klidně může stát, že vám pár individualit pomůže porazit i hodně kvalitního protivníka.
Na jaké zahraniční hvězdy jste vůbec v Miláně zvědavý?
Samozřejmě na McDavida, MacKinnona, Crosbyho, Makara. Obrovsky mě baví i další Kanaďan – Celebrini. Mám rád tyhle mladé kluky, kteří do toho skočí a ničeho se nebojí. Jeho síla nespočívá pouze ve hře směrem dopředu, je platný celoplošně. Těším se i na Ameriku. Na oba dva Hughesy, protože pojetí hry u Jacka i u Quinna mě moc baví. Jsem zvědavý na Tkachuky, co budou na evropském ledě předvádět.
Zajímavá jména bychom našli i ve švédském týmu; vlastně v každém, třeba i ve švýcarském. Pozor, pokud kouknu na jejich soupisku, vidím v nich černého koně turnaje. Mají v nátuře se umět semknout, hrát jako tým. Takže to bude fakt skvělé. Jednotlivě ty úžasné hráče vídáme sem tam na světových šampionátech, teď je spatříme pěkně pohromadě. Bude ohromně zajímavé, jak k sobě v těch namixovaných reprezentacích zapadnou, jak si budou rozumět. Jak budou reagovat, když se přestane dařit. Budou frustrovaní? Možné to je, přece jen jde ve všech případech o superhvězdy, jsou zvyklí na nějaký čas strávený na ledě, na výjimečnou pozici, takže to pro ně nemusí být jednoduché.
Krátké hřiště Čechům moc nepomůže
Jaký vliv na výsledek může mít, že v Miláně bude ještě menší hřiště než v NHL?
Je kratší. Takže to bude fofr, no… (smích) Obávám se, že tohle je přesně věc, která nám malinko může ublížit. Máme hodně kluků z evropských lig, ne všichni jsou zvyklí hrát na menším prostoru. Tady to bude diametrálně odlišný hokej. Klíčové bude i to, jaký metr nastaví rozhodčí. Pokud budou pískat podle NHL, pak i to může být pro mnohé české hokejisty problém. V Americe se píská úplně jinak.
Máte pro české obránce radu, jak ubránit McDavida nebo MacKinnona?
Musí dostat spoluhráče z útoku na svou stranu: „Postavte se před ně a zkuste nám je trochu zpomalit.“ Zlehčuji to jen malinko, přesně tak to totiž je. Útočníci musí bekům pomoci, aby McDavid a spol. nenajížděli na české obránce v plné palbě, nedostávali je tolik pod tlak. I tak se čeští obránci musí smířit s tím, že to pro ně bude zápřah; budou hrát proti klukům, kteří jsou zvyklí se vyznat na malém prostoru, hrát svižně. Očekávám, že během olympiády se bude hrát ve středním pásmu jen minimálně, uvidíme samá protečování, rychlý forčeking. Uvidíme, jak se s tím naši kluci popasují. Proti Kanadě do toho mohou jít s čistou hlavou: „Pojďme jim ukázat, že taky umíme hrát hokej. A nějak to dopadne.“ Musí pak zůstat pozitivní, ať už první zápas skončí jakkoliv. Kluci si toho určitě jsou vědomí. Prošli spolu mistrovstvím světa v Praze, to jim ohromně pomůže.
Stejně jako v Praze 2024 u toho zase bude kouč Radim Rulík. Je na něm vidět, že má v sobě trenérskou školu Ivana Hlinky?
Mně se to těžko hodnotí, s panem Hlinkou jsem toho moc nezažil. Radim si v hokeji každopádně prošel vším od A až do Z. Působil v mládežnických a juniorských kategoriích, zkusil si různé ligy. Je nepochybné, že má ohromné zkušenosti. Oproti Hlinkovým časům je nicméně už jiná doba. Tehdy vám sice trenér něco málo řekl, rozhodně jste ale nebyl zahlcený informacemi a daty jako dnes.
Právě. Hlinka přece říkal, že hokej není věda. Platí to ale i dnes, v éře analytiků?
Dneska už hokej vědou trošku je. Myslím si ale, že někdo z něj dělá až moc velkou vědu. Když po každém zápase sedíte dvě, tři hodinky u videí, vysbíráte z toho ve výsledku stejné věci, jako jste byl schopen zjistit i předtím. Když občas přijedu do New Jersey a vidím tam kluky, jak dlouho u videa sedí, co všechno tam řeší, jenom žasnu. Data a analytické informace jsou určitě potřeba, manažeři je považují za důležité. Ale všeho s mírou. Mám třeba za to, že herní systémy se po čase vrací jak trendy v módě. Patnáct let a máte to zpátky. Ono toho v hokeji zas tolik nevymyslíte. Něco třeba malinko inovujete, základ hokeje je ale pořád stejný. Ve výsledku vždycky nakonec rozhoduje to, kdo chce vyhrát víc.
Zkuste si na závěr zatipovat: jak Češi v Miláně dopadnou? A kdo v jejich dresu zazáří?
Čekám, že zářit bude Pastrňák. Pro národní tým bude stěžejním hráčem, povede ho jako lídr. A jak to dopadne? Určitě bych byl rád, kdybychom postoupili mezi nejlepší čtyři. To bych bral jako velký úspěch.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Ať si Macinka hraje na siláka jen mezi kamarády, vyzval Zdechovský. Kauzu má řešit už i Evropa
Eliáš: Pastrňák vyrostl v lídra dřív, než se čekalo. Je dobře, že s Kanadou hrajeme první zápas
Co vás jako první napadne, když se řekne Patrik Eliáš a olympiáda?
Obrovská čest. Olympiáda je událost, které se chce zúčastnit každý sportovec. Dostal jsem se na ni čtyřikrát. Ne vždycky to dopadlo dobře; ať už po sportovní, tak po osobní stránce… Na olympiádě 2006 v Turíně jsem se zranil hned v prvním zápase, odstoupil jsem asi po třinácti minutách první třetiny, tím pro mě tenkrát skončil celý turnaj. V Soči jsem byl nemocný. Salt Lake City 2002 bylo oproti tomu skvělé. Moje první olympiáda, skvělé zážitky. Bylo neskutečné hrát vedle nejlepších a proti nejlepším. Ve Vancouveru 2010 jsem měl na dresu kapitánské céčko, být lídrem reprezentace pro mě znamenalo obrovskou hrdost. Olympiády mi v průběhu času přinášely spoustu emocí.
ČTĚTE TAKÉ: Pokud Pastrňák s Nečasem na olympiádě nezazáří, dopadne to katastrofou, říká Nedomanský
Spíš mi přijde, že vám přinesly dost smůly.
Zranění v Turíně, nemoc v Soči? No jo, někdo se ale na olympiádu ani nepodívá… Beru to obráceně: byl jsem naopak dost šťastný na to, že jsem od roku 2002 pokaždé tu možnost měl. Mimochodem, ten Turín s nadsázkou dodnes vyčítám Martinu Eratovi.
Jak to?
Před prvním utkáním proti Německu mi omylem zaměnil kalhoty. Vzal si větší velikost, mně nechal malou. Na první pohled jsem si toho nevšimnul, jak jsem to ale měl kratší, zůstalo mi to na zádech odhalenější. Jakmile mi tedy pak německý obránce Sascha Goc dal krosček, pořádně jsem to schytal. Pikantní bylo, že Goc v NHL patřil stejně jako já k New Jersey Devils, byť tou dobou ještě hrál na farmě. Takže si potom ode mě po návratu do Ameriky vyslechnul svoje… Aby ne, po olympiádě jsem byl asi ještě měsíc mimo hru. Co naděláte. I tohle patří k hokeji.
Když mě nevzali do Nagana, byl jsem zklamaný
Smůlu jste vlastně měl i směrem k Naganu. Hodně lidí tehdy překvapilo, že jste se do Hlinkovy nominace nevešel.
Upřímně? Určitě jsem byl zklamaný. Těsně před Naganem se ke mně dostala informace, že kvůli něčím zdravotním problémům budu do týmu přiřazen buď já, nebo Milan Hejduk, nebo Petr Sýkora. Všichni tři jsme na tom byli stejně věkově, hráli jsme spolu v juniorských reprezentacích, byli jsme kamarádi. Milan tehdy ještě hrál v Evropě, Hlinka si nakonec možná vybral právě jeho i proto, že mu byl více na očích. S Petrem jsme tou dobou už měli za sebou skvělé sezony v NHL, trenéři ale udělali rozhodnutí, jaké udělali. Vzhledem k výsledku Nagana to bylo evidentně správné rozhodnutí.
Od Nagana už česká reprezentace olympiádu znovu nevyhrála. Jak daleko od toho teď bude v Miláně?
Když se podíváte na skladbu českého týmu a na to, kde se ti hráči individuálně nachází, pak je zjevné, proč se nám nedává mnoho šancí. Třeba v útoku jsme absolutně v pořádku. Tam máme topové hráče. Celkově do Itálie nepojedeme s tolika hokejisty z NHL, to ale neznamená, že to kluci z českých a evropských lig nemohou vhodně doplnit. Největší jistotu máme asi v brance. A obrana? Na tomto postu nedisponujeme úplně špičkovými hráči jako ostatní celky, to bude největší otazník. Musíme zkrátka najít správný systém, abychom netrávili tolik času v obranném pásmu. Útočníci musí klukům v obraně co nejvíc ulehčit, obětavostí a pracovitostí lze ledacos vynahradit. Viděli jsme to i na domácím mistrovství světa, na což trenérský štáb zjevně spoléhá.
Dá se ale vůbec po dvou letech přenést duch pražské vítězné party i do Milána 2026?
Myslím, že dá. A hodně lehce. Jádro týmu je z větší části stejné, zbytek mužstva vypadá přinejmenším podobně. Velký rozdíl oproti Praze 2024 pochopitelně spočívá v tom, že budeme hrát proti soupeřům, kteří nastoupí v diametrálně silnějším složení. Upřímně – při dva roky starém šampionátu si absolutně všechno sedlo. Brankáři chytali fantasticky. Obránci, u kterých vůbec nebylo jasné, jestli důležitou roli unesou, také předváděli skvělé výkony. Hra týmu během turnaje gradovala, čeští fanoušci jej hnali dopředu. I tohle pomohlo. Teď se hraje v jiném prostředí, kluci to budou mít nesmírně těžké. Samozřejmě jim přeju úspěch. Chci, aby si to užili, protože olympiáda vážně stojí za to. Bude pro nás velmi zajímavým srovnáním.
OTÁZKOVÝ PĚTIBOJ S PATRIKEM ELIÁŠEM:
A to už v prvním zápase proti supersilné Kanadě. Jak jste zvědavý na mužstvo McDavida, MacKinnona, Crosbyho?
Těším se nesmírně. I proto mě možná trochu mrzí, že tam nebudou skvělí hráči z jiných zemí, protože taky patří ke světové špičce. I tak se máme na co těšit. Kanada, Amerika, Švédsko; všichni budou neuvěřitelně silní. Za sebe říkám, že je dobře, že máme Kanadu hned v prvním utkání. Já vím, že mistrovství světa je trochu něco jiného, ale – Kanaďané mají takovou mentalitu, že jejich výkony s časem obvykle postupně gradují. Takže je podle mého na začátku olympiády můžeme trošičku zaskočit. Jdeme do toho zápasu jako absolutní outsideři. Dává nám to však větší šanci, než kdybychom s nimi hráli po třech, čtyřech zápasech.
Pastrňák je v Americe velká osobnost
Dvěma největšími českými trumfy jsou Pastrňák s Nečasem. Co říkáte na jejich formu?
Jsou fantastičtí. Neči hraje skvěle, je vynikající bruslař, tvoří hru. Jistě, myslím si, že na jeho vzestup mají vliv i parádní spoluhráči z Colorado Avalanche. Udělal dobře, že zůstal v Denveru. Jeho parťáci MacKinnon a Makar patří mezi TOP 5 hokejistů na světě, musí být radost s nimi hrát. Na Nečim je vidět, že si to užívá, pro nás je to jenom dobře, protože na olympiádu přijede v obrovské pohodě.
A Pastrňák?
Překvapuje mě každý rok. Když z kabiny Boston Bruins odešli jeho hokejoví učitelé David Krejčí a Patrice Bergeron, obával jsem se, že to jeho výkony negativně ovlivní. A ono ne. V Bostonu se strašně rychle stal lídrem, to se asi úplně nečekalo. Dobře pro něj. V NHL získává obrovský respekt. Nejen jako hráč, který je schopen neuvěřitelných ofenzivních kousků, ale i jako osobnost. Jako někdo, kdo pro svůj tým skutečně hodně znamená. Podtrženo sečteno: v Nečim s Pastou máme dva jasně nejlepší hráče. A je fajn, že v klidu můžeme být i s brankářským postem. Ostatní hráči to mohou velmi zdatně doplnit. Platný bude zcela jistě třeba Roman Červenka. Přinese spoustu zkušeností, je to hráč, který zraje jak víno. Přijde mi neskutečné, že je i ve čtyřiceti tak výjimečný a nadstandardní. Je vidět, že pokud máte hokejové myšlení, můžete na velmi dobré úrovni setrvat dlouho. A Červenka má hokejové myšlení z celé extraligy absolutně nejlepší.
Kanada nás na olympiádě nepodcení
Během své kariéry jste si mezi špičkovými Kanaďany a Američany našel spoustu kamarádů. Jeden z nich, Bill Guerin, ostatně jede do Milána jako generální manažer týmu USA. Jak vnímají český nároďák? Nepřehlížejí ho jako outsidera?
Upřímně, myslím si, že když se podívají na českou sestavu, tak si řeknou: „Hele, využijme jejich slabšího článku.“ Pochopitelně tím budou myslet obranu… Zcela jistě však nepřehlédnou silné stránky v české ofenzivě, na brankářském postu. Každopádně si na nás dají pozor. Bude jim jasné, že na soupisce máme hráče, které je mohou porazit. Budou hodně opatrní, aby nikoho nepodcenili.
Takže když se o Naganu říká, že Čechům trochu pomohlo zámořské přehlížení, v Miláně nic takového nehrozí?
Nevěřím tomu. Doba už je jiná. A i český hokej už má odlišné jméno. Určitě nemáme tolik hráčů v NHL, Kanaďani a Američani ale kvalitu v našich individualitách i nadále vidí. Když sestavíte tým, který vám turnaj odmaká, bude-li hrát srdcem, pak se klidně může stát, že vám pár individualit pomůže porazit i hodně kvalitního protivníka.
Na jaké zahraniční hvězdy jste vůbec v Miláně zvědavý?
Samozřejmě na McDavida, MacKinnona, Crosbyho, Makara. Obrovsky mě baví i další Kanaďan – Celebrini. Mám rád tyhle mladé kluky, kteří do toho skočí a ničeho se nebojí. Jeho síla nespočívá pouze ve hře směrem dopředu, je platný celoplošně. Těším se i na Ameriku. Na oba dva Hughesy, protože pojetí hry u Jacka i u Quinna mě moc baví. Jsem zvědavý na Tkachuky, co budou na evropském ledě předvádět.
Zajímavá jména bychom našli i ve švédském týmu; vlastně v každém, třeba i ve švýcarském. Pozor, pokud kouknu na jejich soupisku, vidím v nich černého koně turnaje. Mají v nátuře se umět semknout, hrát jako tým. Takže to bude fakt skvělé. Jednotlivě ty úžasné hráče vídáme sem tam na světových šampionátech, teď je spatříme pěkně pohromadě. Bude ohromně zajímavé, jak k sobě v těch namixovaných reprezentacích zapadnou, jak si budou rozumět. Jak budou reagovat, když se přestane dařit. Budou frustrovaní? Možné to je, přece jen jde ve všech případech o superhvězdy, jsou zvyklí na nějaký čas strávený na ledě, na výjimečnou pozici, takže to pro ně nemusí být jednoduché.
Krátké hřiště Čechům moc nepomůže
Jaký vliv na výsledek může mít, že v Miláně bude ještě menší hřiště než v NHL?
Je kratší. Takže to bude fofr, no… (smích) Obávám se, že tohle je přesně věc, která nám malinko může ublížit. Máme hodně kluků z evropských lig, ne všichni jsou zvyklí hrát na menším prostoru. Tady to bude diametrálně odlišný hokej. Klíčové bude i to, jaký metr nastaví rozhodčí. Pokud budou pískat podle NHL, pak i to může být pro mnohé české hokejisty problém. V Americe se píská úplně jinak.
Máte pro české obránce radu, jak ubránit McDavida nebo MacKinnona?
Musí dostat spoluhráče z útoku na svou stranu: „Postavte se před ně a zkuste nám je trochu zpomalit.“ Zlehčuji to jen malinko, přesně tak to totiž je. Útočníci musí bekům pomoci, aby McDavid a spol. nenajížděli na české obránce v plné palbě, nedostávali je tolik pod tlak. I tak se čeští obránci musí smířit s tím, že to pro ně bude zápřah; budou hrát proti klukům, kteří jsou zvyklí se vyznat na malém prostoru, hrát svižně. Očekávám, že během olympiády se bude hrát ve středním pásmu jen minimálně, uvidíme samá protečování, rychlý forčeking. Uvidíme, jak se s tím naši kluci popasují. Proti Kanadě do toho mohou jít s čistou hlavou: „Pojďme jim ukázat, že taky umíme hrát hokej. A nějak to dopadne.“ Musí pak zůstat pozitivní, ať už první zápas skončí jakkoliv. Kluci si toho určitě jsou vědomí. Prošli spolu mistrovstvím světa v Praze, to jim ohromně pomůže.
Stejně jako v Praze 2024 u toho zase bude kouč Radim Rulík. Je na něm vidět, že má v sobě trenérskou školu Ivana Hlinky?
Mně se to těžko hodnotí, s panem Hlinkou jsem toho moc nezažil. Radim si v hokeji každopádně prošel vším od A až do Z. Působil v mládežnických a juniorských kategoriích, zkusil si různé ligy. Je nepochybné, že má ohromné zkušenosti. Oproti Hlinkovým časům je nicméně už jiná doba. Tehdy vám sice trenér něco málo řekl, rozhodně jste ale nebyl zahlcený informacemi a daty jako dnes.
Právě. Hlinka přece říkal, že hokej není věda. Platí to ale i dnes, v éře analytiků?
Dneska už hokej vědou trošku je. Myslím si ale, že někdo z něj dělá až moc velkou vědu. Když po každém zápase sedíte dvě, tři hodinky u videí, vysbíráte z toho ve výsledku stejné věci, jako jste byl schopen zjistit i předtím. Když občas přijedu do New Jersey a vidím tam kluky, jak dlouho u videa sedí, co všechno tam řeší, jenom žasnu. Data a analytické informace jsou určitě potřeba, manažeři je považují za důležité. Ale všeho s mírou. Mám třeba za to, že herní systémy se po čase vrací jak trendy v módě. Patnáct let a máte to zpátky. Ono toho v hokeji zas tolik nevymyslíte. Něco třeba malinko inovujete, základ hokeje je ale pořád stejný. Ve výsledku vždycky nakonec rozhoduje to, kdo chce vyhrát víc.
Zkuste si na závěr zatipovat: jak Češi v Miláně dopadnou? A kdo v jejich dresu zazáří?
Čekám, že zářit bude Pastrňák. Pro národní tým bude stěžejním hráčem, povede ho jako lídr. A jak to dopadne? Určitě bych byl rád, kdybychom postoupili mezi nejlepší čtyři. To bych bral jako velký úspěch.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Ať si Macinka hraje na siláka jen mezi kamarády, vyzval Zdechovský. Kauzu má řešit už i Evropa