Deindustrializace Německa: Zákon o energetické účinnosti požaduje do roku 2045 o 45 % nižší spotřebu energie

Vzhledem k velmi těsnému napojení naší ekonomiky na tu německou bude mít razantní pokles výroby u našich západních sousedů dozajista vliv i na náš – dávno již rozprodaný – průmysl.

Letos na jaře Německo vypnulo poslední jadernou elektrárnu a i nadále postupuje vstříc plánům vlastní deindustrializace cestou razantního snížení spotřeby energií.

Země už nebude postupně konkurenceschopná a časem většinu výroby převezmou zejména asijské země. Ve šlépějích Německa nejspíš půjde postupně celá EU, vždyť je to právě Německo, kdo EU ve skutečnosti ovládá.

Deindustrializace v Německu postupuje a ústředním prvkem je drastické snížení konečné spotřeby energie. Podle zákona o energetické účinnosti má být spotřeba v letech 2008 až 2045 snížena o 45 %.

Přednáška Hanse-Wernera Sinna zdůraznila výzvy, které tyto požadavky představují pro německou ekonomiku a energetickou transformaci. Renomovaný ekonom nazval zákon urychlovačem „nucené deindustrializace.“

Tato dalekosáhlá opatření byla z velké části realizována bez rozsáhlé veřejné diskuse a představují pro ekonomiku značné výzvy.

Požadavky zákona o energetické účinnosti

„Zákon o zvýšení energetické účinnosti,“ který byl schválen v listopadu 2023, vyzývá ke snížení konečné spotřeby energie o 45 % do roku 2045. To platí nejen pro fosilní paliva, ale pro veškerou spotřebu energie, bez ohledu na zdroj.

To znamená, že spotřeba musí být výrazně snížena i při plném využití obnovitelných zdrojů energie. Zejména energeticky náročná průmyslová odvětví čelí velkým překážkám, protože tohoto snížení nelze dosáhnout pouze zvýšením účinnosti.

V posledních letech klesá spotřeba energií hlavně proto, že firmy omezily svou výrobu nebo ji přesunuly do zahraničí.

Tato migrace, zejména do zemí náročných na elektřinu, jako je Polsko nebo Švýcarsko, vedla ke snížení spotřeby energie v Německu, ale pouze přesunula poptávku do zahraničí, což má malý dopad na globální spotřebu.

Dopad na ekonomiku a domácnosti

Jak má být takové razantní snížení spotřeby energie realizováno v praxi, zůstává nejasné. I při úplném přechodu na zelenou elektřinu je těžké si představit, že by spotřeba energie tolik snížila. To vyvolává otázky ohledně budoucího využití energie v každodenním životě.

Budou muset domácnosti v budoucnu častěji sedět ve tmě nebo výrazně omezit vytápění v zimě, aby vyhověly požadavkům? Nebo bude průmysl nucen vyrábět pouze tehdy, když bude k dispozici dostatek elektřiny z obnovitelných zdrojů?

Závazky vůči státu a ekonomice

Nejen průmysl, ale i stát je ovlivněn požadavky zákona. Veřejné instituce s roční spotřebou energie vyšší než jedna gigawatthodina musí snížit svou spotřebu o 2 % ročně.

Pokud se tento cíl nepodaří splnit, je třeba úspory dohnat v následujících letech. Takové předpisy vytvářejí další tlak na státní instituce a zvyšují byrokratickou zátěž.

Společnosti musí také přijmout komplexní opatření, aby splnily požadavky zákona. Společnosti s roční konečnou spotřebou energie vyšší než 7,5 gigawatthodin jsou povinny zavést systém energetického nebo environmentálního managementu.

Pokud nebudou tato opatření včas realizována, hrozí sankce. Společnosti musí vytvářet a zveřejňovat konkrétní plány úspor, aby dosáhly cílů, které si stanovily.

Byrokratické výzvy

Zákon o energetické účinnosti vede kromě technických požadavků také k výraznému nárůstu byrokracie. Společnosti, které včas nerealizují předepsané úspory, jsou povinny vypracovat podrobné implementační plány a zveřejnit je.

To znamená další administrativní práci, která by mohla výrazně zatížit zejména menší společnosti.

Zákon staví firmy a domácnosti před výzvu, jak razantně snížit spotřebu energií, aniž by byla ohrožena ekonomická výkonnost nebo životní úroveň.

Požadavky na vyšší energetickou účinnost a s tím spojená byrokracie zvyšují tlak na všechny zúčastněné strany. Teprve se uvidí, zda je možné za těchto podmínek dosáhnout požadovaných cílů.

Tolik zhodnocení cílů, které spolehlivě zajistí, že z rozvinuté země bude do roku 2045 země rozvojová. A to obzvlášť v situaci, kdy již v produktivní populaci převládne dovezené obyvatelstvo.

Naši politici více než třicet let vytvářeli záměrnou závislost na Německu, která se dřív či později projeví tím, že budeme směřování této země v mnoha směrech následovat.