Na olympiádě se chystá začátek hokejového turnaje. Jak důležitý bude pro Kanadu?
Je to ještě větší věc než Stanley Cup, protože za týmem stojí celá země. Můžete být Kanaďanem z Montrealu, fanouškem Canadiens. Můžete být Kanaďanem z Vancouveru, fanouškem Canucks. Stát za svým týmem. Jenže tady jde o celou zemi. Olympiáda je skvělá. Tady nicméně nejde „jen“ o olympiádu. Tady jde o zlatou medaili. U nás to bereme způsobem: zlato, nebo nic. Stříbrná medaile bude považována za porážku.
Češi začínají turnaj právě proti Kanadě. Je to pro ně výhoda, nebo nevýhoda?
Myslím, že otevírat olympiádu zrovna proti Kanadě je pro ně výhodou. Zatím jsme viděli pár tréninků, kouče Jona Coopera různě kombinujícího lajny, zkoušejícího, kdo by ke komu mohl pasovat. Ale trénovat můžete, jak chcete, funkčnost spousty věcí se naplno ukáže až při zápasech. Až když to začne naostro, zjistíte, zda Jordan Binnington skutečně zvládne být brankářskou jedničkou. Takže pokud může dojít k překvapení – nemilému pro Kanadu, příjemnému pro Česko – pak se může přihodit v prvním zápase. Netvrdím, že Kanada je v ohrožení, pokud bych byl ale Tomášem Plekancem a dalšími českými trenéry, hodně bych se snažil proti Kanadě vstřelit první gól, vnutit soupeři pochybnosti.
Jak velké jsou podle vás v Miláně české šance?
Nevěřím, že olympiáda bude turnajem dvou týmů. Nevěřím, že půjde jen o souboj Kanada versus USA. Samozřejmě doufám, že to Kanadě vyjde. Ale přestože je spolu s USA favoritem, pořád tu jsou Švédové, Finové. A Češi mohou také vystrčit růžky, překvapit ostatní. Američané jsou předurčeni k tomu vyzvat ve finále Kanadu. Bylo tomu tak loni na turnaji Four Nations, je tomu tak i teď. Jenže pak to svádí k přehlédnutí, že v turnaji jsou i jiné silné týmy, které mohou favority zaskočit. Češi. Nebo i další, kteří mají rovněž dostatek rychlosti, talentu, fyzických předpokladů.
Z jakého důvodu by Češi mohli být na olympiádě nebezpeční?
Díky rychlosti, talentu. Jsou trochu jako Finové – také vždy velmi pracovití. Nikdy se nevzdávají. Na ledě vám nic nedarují. Tohle zvedá týmy jako Češi a Finové na vyšší level. Možná nemají tolik talentu jako Kanada, tolik zkušeností z NHL. Ale jejich týmová hra z nich v mých očích dělá mužstvo, které může být nebezpečné. Které může v určitou chvíli překvapit kohokoliv.
Hašek v Naganu dokázal, co Roy ne
Čechům se už jednou v Naganu povedlo překvapit, opanovali Turnaj století. Co si pamatujete z olympiády v roce 1998?
Pořád to bolí… Bylo to tehdy obrovské překvapení. A způsob, jakým k němu došlo… Vzpomeňte si, jak Wayne Gretzky při rozstřelu s Čechy seděl pouze na střídačce. Trvalo 30 let, než se jistý Alex Ovečkin dostal na Gretzkého gólovou úroveň, než ho nakonec i překonal. Takže máte nejlepšího kanonýra v historii hokeje a necháte ho sedět na střídačce. Pokud by Kanada tehdy vyhrála, bylo by to v pohodě. Místo toho ale nesete vzpomínku na Gretzkého, sedícího dlouho na střídačce, snažícího se pochopit, proč není na ledě. A prohrál jste… Když máte Gretzkého na ledě, můžete samozřejmě také prohrát. Jenže – vy jste ho zkrátka nechal sedět…
Zaskočil tehdejší český triumf hodně i vás osobně?
Nikdo si tenkrát nemyslel, že by to bylo možné. Při porovnání obou soupisek se neubráníte pocitu, že Kanada byla lepší. V obou brankách stáli gólmani, kteří byli schopni úplně rozhodnout jak o průběhu zápasu, tak o play off, tak o celém turnaji. A Dominik Hašek to udělal, zatímco Patrick Roy ne. Hašek dostal svůj tým až k semifinálovému rozstřelu, v něm obstál proti naprosto mimořádným hokejistům. To byl bez přehánění zázrak.
Říká se to často – bez Haška by Češi neměli šanci.
Hašek byl tehdy stejně dobrý, ne-li lepší než Roy. A naplno to předvedl právě v olympijském turnaji. Český tým byl samozřejmě sám o sobě solidní. Ale pořád si pamatuji, co mi někdy v té době vyprávěl jeden hráč Buffala. Stalo se, že Hašek musel v rozehrané sezoně odjet z Ameriky kvůli rodinné záležitosti na otočku do Česka. A tenhle hráč mi řekl: „Celý náš herní plán je teď v Česku.“ To je důvod, proč byl Hašek pro Sabres tak zásadní.
Čechy na olympiádě dotáhnul až ke zlatu, Sabres dostal až do finále Stanley Cupu, kde byl s týmem navíc okraden gólem, který ve skutečnosti neměl být uznán. Později v kariéře sice s Detroitem vyhrál Stanley Cup, to už byl ale jiný příběh. Když si vzpomenete na rok 1998 a na Nagano, tak pokud jste Kanaďan, pořád je ve vás prohra s Čechy. A rozhodně si budete pamatovat, že Hašek byl skutečným Dominátorem. Jak skvěle tenkrát proti Kanadě zachytal.
Dejte do branky tři gólmany najednou
Teď má český tým v brance jiného kouzelníka – Lukáše Dostála.
Vůbec se nechci dotknout Lukáše Dostála. Vůbec se nechci dotknout Karla Vejmelky. A vůbec se nechci dotknout Dana Vladaře. Aby se ale mohli vyrovnat Haškovi z roku 1998, museli by si do branky stoupnout všichni tři naráz. Tak moc dobrý Hašek byl. Tým máte dobrý. I brankáře. Ale Haškovo kouzlo? Nevěřím, že by to někdo mohl zopakovat. A nejen v případě českého mužstva. Platí to i pro Kanadu, pro USA, přestože mají tři skutečně kvalitní brankáře. Nemyslím si, že byste kdekoliv v NHL našli brankáře srovnatelného s Haškem, ale vlastně ani s Martinem Broudeurem, s Patrickem Royem. Tak moc byli kvalitní. Současní brankáři jsou samozřejmě slušní, přesto nedosahují stejné úrovně.
Češi teď mají v NHL osm brankářů. Jaká je jejich pověst?
Čísla mají dobrá. Určitě jsou kvalitní. Podívejte se, co řeší Kanada. Někdo může říct, že i americká trojka by teď v klidu byla kanadskou jedničkou. A byl by to názor na místě. Pokud se podíváte na počet českých brankářů v NHL, pak je zřejmé, že jdete nahoru. Podívejte se i na výsledky českých juniorů, kteří několik let po sobě poráží Kanadu. I to je důkaz, že máte mladé kluky, kteří se zlepšují. Kteří se za pár let budou moci dostat do NHL. To všechno je dobré pro hokej. Dobře, Kanada má v juniorském věku pár hráčů, kteří už hrají NHL, takže na šampionátu dvacítek nebyli. To by taky leccos změnilo. Přesto…
Pokud se zaměříme na Čechy v NHL, pak máte dobré brankáře, s obranou je to sice horší, ofenzivní talent je ovšem zase nesporný. Vaše situace se zlepšuje, to je na tak malou zemi skvělé. Čechy to přibližuje k Finům, možná už i ke Švédům.
Překvapilo vás, že se do české nominace na OH nedostal montrealský brankář Dobeš, kterého máte pravidelně na očích?
Za současné situace – nepřekvapuje. Kdybyste se mě ale zeptal po prvních šesti utkáních sezony, to bych překvapen byl. Tehdy chytal skvěle, dokonce se o něm v NHL mluvilo jako o adeptovi na Calder Trophy. Jenže dál to bylo jiné. Dobeš byl v některých zápasech fantastický, v dalších slabý. A to může být pro turnaj typu olympiády problém. Tam si nemůžete dovolit ztratit zápas. Je třeba udržet výkonnost na stejné úrovni. Ono to přijde se zkušenostmi, Dobeš je stále velmi mladý brankář. Když mu to jde, je fakt dobrý. Když mu to ale nejde, nikdy nevíte, co vás to bude stát. Což je asi důvod, proč ho nevzali na olympiádu.
Může být Pastrňák jako Jágr?
Problémem českého týmu na olympiádě je spíš obrana. Jen dva beci hrají v NHL. Všiml jste si toho?
Z mého pohledu to může být pro český tým velká zátěž. Stejně jako pro jiná mužstva, která nemají tolik hráčů NHL. Olympijský turnaj je skvělý, zúčastní se ho všichni nejlepší hráči světa. A čísla mluví jasně. Kanaďané mají v NHL přes 400 hráčů, Američané téměř 300. Když tohle vezmete v potaz, řeknete si: OK, tyto týmy by měly být favority. Proto mít obránce, kteří nejsou zvyklí na McDavidovu rychlost, na MacKinnonovu sílu a bruslení, kteří sice slyšeli o Celebrinim, ale neviděli ho hrát. Ano, to bude výzva. Proto jako Češi proti Kanadě nepotřebujete jen jednoho brankáře, ale radši hned tři.
I Češi mají svou hvězdu. Co myslíte, má David Pastrňák na to táhnout Čechy spolu s Hertlem a Nečasem za úspěchem?
Jestli na to má? Určitě týmu pomůže. Vím, že při slavnostním zahájení Her nesl vaši vlajku… Mimochodem – to vaše oblečení pro olympiádu je poněkud… zvláštní. Jak jsme se před chvílí bavili o překvapeních, tak tenhle oděv mě rozhodně hodně překvapil. Ale zpátky k Pastrňákovi… Umí dávat góly. Umí ovšem nést prapor nejen při slavnostním zahájení, ale v metaforickém smyslu i při zápasech? Svede pomáhat ostatním hráčům, aby se zlepšovali? Může být jako Jaromír Jágr? Může být páteřním lídrem týmu? Nevím.
S Boston Bruins dělá divy. Tuhle sezonu od nich nikdo – včetně mě – nečekal, že by měli hrát v play off. A teď by se do něj dostali, přičemž právě Pastrňák je jejich nejproduktivnějším hráčem. Takže je samozřejmě dobrý. Vlastně skvělý. Ale má na to táhnout Čechy? Nevím. Pro mě Češi neznamenají jednoho hráče. Nejde jen o Pastrňáka. O Hertla. O žádné jiné konkrétní jméno. Jde o tým. O týmový způsob, jakým hrají. Přesně to jim dává šanci vyhrávat, nebo být přinejmenším konkurenceschopní.
Plekanec je skvělý příklad pro český tým
Léta píšete o Montreal Canadiens. Jaké to pro vás je, když na české střídačce vidíte v asistentské roli Tomáše Plekance, dlouholetého hráče tohoto klubu?
Plekanec pro mě zosobňuje přesně to, co jsem řekl o českém týmu. Jako hokejista byl rychlý, měl spoustu talentu a dovedností, přehled o hře. A nikdy se nevzdával. Když hrál za Montreal Canadiens, lidi pochybovali: Tohle je vážně náš první centr? Ale nikdo lepší v týmu na tenhle flek nebyl. A svou práci si odvedl. Pro mě byl zjevením. Vždycky dokázal víc, než se čekalo. Jestli to samé svede i jako kouč, budou Češi o to nebezpečnější. Pleky je perfektním příkladem někoho, kdo do toho dává všechno. Práce, práce, práce. Ať už hrál s kýmkoliv, ať už hrál proti komukoliv, každého donutil hrát o něco lépe. Svým přístupem je pro mě opravdu skvělým příkladem pro český tým. A – což asi víte – já měl Plekance i osobně vždycky rád.
A co další čeští hráči? Uchoval jste si osobní vzpomínku ještě na někoho?
Asi si hned vybavím Martina Ručinského v mých prvních dvou letech s Canadiens. Předtím jsem psal o Ottawě, pak jsem se přesunul do Montrealu, který zrovna hrál play off proti Haškovým Buffalo Sabres. Ručinský tehdy v jednom rozhovoru řekl: Buffalo je průměrný tým s vynikajícím brankářem. Oh, wow… To bylo pro média v Buffalu a Montrealu něco jako atomová bomba. Kolem Ručinského se shromáždil chumel novinářů, všichni na něj sypali otázky, jestli to fakt řekl. Myslím, že si tehdy něco uvědomil. Někdy je lepší si takovou věc nechat pro sebe, a to i když je pravdivá. Protože jinak to na vás snese oheň, což se tehdy přesně stalo.
Český hokej byl v Ručinského časech na vrcholu, pak spadl do průměru. Poslední dobou se ale zase zdá, jako by opět stoupal. Taky to tak vnímáte?
Ono to přichází v cyklech. Podívejte na situaci v kanadském hokeji. V olympijském týmu není ani jeden hráč z québecké provincie. Obvykle se spoléhalo na nějakého původně québeckého brankáře – na Patricka Roye, Roberto Luonga, Martina Brodeura. Z provincie Québec vždycky vzešel hráč, který měl na výkon týmu velký vliv. Tentokrát tam není nikdo. Nikdo v brance, nikdo v obraně či útoku, nikdo na střídačce. Něco se tedy mění. Jak jsem ale řekl: takovými cykly si prochází každá země. Doufejme, že vzestup českého hokeje bude pokračovat. A doufejme, že lepší časy čekají i na Québec – že na příští olympiádě už bude mít nějaké hráčské zastoupení; pokud se tedy Her budou moci zúčastnit i hokejisté NHL.
Ještě k tomu startu olympiády – čeští junioři třikrát po sobě Kanadu vyřadili, dvě tradiční země mají za sebou mnoho velkých bitev i na dospělé úrovni. Existuje z vašeho pohledu něco jako kanadsko-česká rivalita?
Neřekl bych, že jde o nesmiřitelnou rivalitu. Kanaďani a Češi jsou často spíš přátelé. Rok 1998 nás pořád bolí. Pokud máte šedivé vlasy jako já, pravděpodobně budete stále chtít porazit Čechy, aby se nic jako Nagano neopakovalo. Abyste mohli říct: Rok 1998 byla výjimka. Pro mladou generaci bude ale největší rivalitou spíš zápolení s USA. Na ni se teď každý soustředí. I pro Čechy přece bude větší rivalitou soupeření se Slováky, stejně jako pro Švédy utkání s Finy. Češi? Jste moc přátelští na to, abych o vás mohl mluvit jako o nesmiřitelných rivalech Kanady.
Osobně mám Česko opravdu rád. Je to příjemná země s přátelskými lidmi, navíc – jak už jsem naznačil – jsem vždycky byl velkým fanouškem Tomáše Plekance. Přesto doufám, že v Miláně vyhraje Kanada. Prostě už nechci, abychom zase zažili bolest jako v roce 1998.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Rusové na OH nesmí, dělají reklamu na zabíjení, říká Hašek. Kvůli Trumpovi mě možná nepustí do USA
Kanadský novinář Gagnon: Nagano mě pořád bolí. Haškovi se žádný gólman současnosti nevyrovná
Na olympiádě se chystá začátek hokejového turnaje. Jak důležitý bude pro Kanadu?
Je to ještě větší věc než Stanley Cup, protože za týmem stojí celá země. Můžete být Kanaďanem z Montrealu, fanouškem Canadiens. Můžete být Kanaďanem z Vancouveru, fanouškem Canucks. Stát za svým týmem. Jenže tady jde o celou zemi. Olympiáda je skvělá. Tady nicméně nejde „jen“ o olympiádu. Tady jde o zlatou medaili. U nás to bereme způsobem: zlato, nebo nic. Stříbrná medaile bude považována za porážku.
Češi začínají turnaj právě proti Kanadě. Je to pro ně výhoda, nebo nevýhoda?
Myslím, že otevírat olympiádu zrovna proti Kanadě je pro ně výhodou. Zatím jsme viděli pár tréninků, kouče Jona Coopera různě kombinujícího lajny, zkoušejícího, kdo by ke komu mohl pasovat. Ale trénovat můžete, jak chcete, funkčnost spousty věcí se naplno ukáže až při zápasech. Až když to začne naostro, zjistíte, zda Jordan Binnington skutečně zvládne být brankářskou jedničkou. Takže pokud může dojít k překvapení – nemilému pro Kanadu, příjemnému pro Česko – pak se může přihodit v prvním zápase. Netvrdím, že Kanada je v ohrožení, pokud bych byl ale Tomášem Plekancem a dalšími českými trenéry, hodně bych se snažil proti Kanadě vstřelit první gól, vnutit soupeři pochybnosti.
Jak velké jsou podle vás v Miláně české šance?
Nevěřím, že olympiáda bude turnajem dvou týmů. Nevěřím, že půjde jen o souboj Kanada versus USA. Samozřejmě doufám, že to Kanadě vyjde. Ale přestože je spolu s USA favoritem, pořád tu jsou Švédové, Finové. A Češi mohou také vystrčit růžky, překvapit ostatní. Američané jsou předurčeni k tomu vyzvat ve finále Kanadu. Bylo tomu tak loni na turnaji Four Nations, je tomu tak i teď. Jenže pak to svádí k přehlédnutí, že v turnaji jsou i jiné silné týmy, které mohou favority zaskočit. Češi. Nebo i další, kteří mají rovněž dostatek rychlosti, talentu, fyzických předpokladů.
Z jakého důvodu by Češi mohli být na olympiádě nebezpeční?
Díky rychlosti, talentu. Jsou trochu jako Finové – také vždy velmi pracovití. Nikdy se nevzdávají. Na ledě vám nic nedarují. Tohle zvedá týmy jako Češi a Finové na vyšší level. Možná nemají tolik talentu jako Kanada, tolik zkušeností z NHL. Ale jejich týmová hra z nich v mých očích dělá mužstvo, které může být nebezpečné. Které může v určitou chvíli překvapit kohokoliv.
Hašek v Naganu dokázal, co Roy ne
Čechům se už jednou v Naganu povedlo překvapit, opanovali Turnaj století. Co si pamatujete z olympiády v roce 1998?
Pořád to bolí… Bylo to tehdy obrovské překvapení. A způsob, jakým k němu došlo… Vzpomeňte si, jak Wayne Gretzky při rozstřelu s Čechy seděl pouze na střídačce. Trvalo 30 let, než se jistý Alex Ovečkin dostal na Gretzkého gólovou úroveň, než ho nakonec i překonal. Takže máte nejlepšího kanonýra v historii hokeje a necháte ho sedět na střídačce. Pokud by Kanada tehdy vyhrála, bylo by to v pohodě. Místo toho ale nesete vzpomínku na Gretzkého, sedícího dlouho na střídačce, snažícího se pochopit, proč není na ledě. A prohrál jste… Když máte Gretzkého na ledě, můžete samozřejmě také prohrát. Jenže – vy jste ho zkrátka nechal sedět…
Zaskočil tehdejší český triumf hodně i vás osobně?
Nikdo si tenkrát nemyslel, že by to bylo možné. Při porovnání obou soupisek se neubráníte pocitu, že Kanada byla lepší. V obou brankách stáli gólmani, kteří byli schopni úplně rozhodnout jak o průběhu zápasu, tak o play off, tak o celém turnaji. A Dominik Hašek to udělal, zatímco Patrick Roy ne. Hašek dostal svůj tým až k semifinálovému rozstřelu, v něm obstál proti naprosto mimořádným hokejistům. To byl bez přehánění zázrak.
Říká se to často – bez Haška by Češi neměli šanci.
Hašek byl tehdy stejně dobrý, ne-li lepší než Roy. A naplno to předvedl právě v olympijském turnaji. Český tým byl samozřejmě sám o sobě solidní. Ale pořád si pamatuji, co mi někdy v té době vyprávěl jeden hráč Buffala. Stalo se, že Hašek musel v rozehrané sezoně odjet z Ameriky kvůli rodinné záležitosti na otočku do Česka. A tenhle hráč mi řekl: „Celý náš herní plán je teď v Česku.“ To je důvod, proč byl Hašek pro Sabres tak zásadní.
Čechy na olympiádě dotáhnul až ke zlatu, Sabres dostal až do finále Stanley Cupu, kde byl s týmem navíc okraden gólem, který ve skutečnosti neměl být uznán. Později v kariéře sice s Detroitem vyhrál Stanley Cup, to už byl ale jiný příběh. Když si vzpomenete na rok 1998 a na Nagano, tak pokud jste Kanaďan, pořád je ve vás prohra s Čechy. A rozhodně si budete pamatovat, že Hašek byl skutečným Dominátorem. Jak skvěle tenkrát proti Kanadě zachytal.
Dejte do branky tři gólmany najednou
Teď má český tým v brance jiného kouzelníka – Lukáše Dostála.
Vůbec se nechci dotknout Lukáše Dostála. Vůbec se nechci dotknout Karla Vejmelky. A vůbec se nechci dotknout Dana Vladaře. Aby se ale mohli vyrovnat Haškovi z roku 1998, museli by si do branky stoupnout všichni tři naráz. Tak moc dobrý Hašek byl. Tým máte dobrý. I brankáře. Ale Haškovo kouzlo? Nevěřím, že by to někdo mohl zopakovat. A nejen v případě českého mužstva. Platí to i pro Kanadu, pro USA, přestože mají tři skutečně kvalitní brankáře. Nemyslím si, že byste kdekoliv v NHL našli brankáře srovnatelného s Haškem, ale vlastně ani s Martinem Broudeurem, s Patrickem Royem. Tak moc byli kvalitní. Současní brankáři jsou samozřejmě slušní, přesto nedosahují stejné úrovně.
Češi teď mají v NHL osm brankářů. Jaká je jejich pověst?
Čísla mají dobrá. Určitě jsou kvalitní. Podívejte se, co řeší Kanada. Někdo může říct, že i americká trojka by teď v klidu byla kanadskou jedničkou. A byl by to názor na místě. Pokud se podíváte na počet českých brankářů v NHL, pak je zřejmé, že jdete nahoru. Podívejte se i na výsledky českých juniorů, kteří několik let po sobě poráží Kanadu. I to je důkaz, že máte mladé kluky, kteří se zlepšují. Kteří se za pár let budou moci dostat do NHL. To všechno je dobré pro hokej. Dobře, Kanada má v juniorském věku pár hráčů, kteří už hrají NHL, takže na šampionátu dvacítek nebyli. To by taky leccos změnilo. Přesto…
Pokud se zaměříme na Čechy v NHL, pak máte dobré brankáře, s obranou je to sice horší, ofenzivní talent je ovšem zase nesporný. Vaše situace se zlepšuje, to je na tak malou zemi skvělé. Čechy to přibližuje k Finům, možná už i ke Švédům.
Překvapilo vás, že se do české nominace na OH nedostal montrealský brankář Dobeš, kterého máte pravidelně na očích?
Za současné situace – nepřekvapuje. Kdybyste se mě ale zeptal po prvních šesti utkáních sezony, to bych překvapen byl. Tehdy chytal skvěle, dokonce se o něm v NHL mluvilo jako o adeptovi na Calder Trophy. Jenže dál to bylo jiné. Dobeš byl v některých zápasech fantastický, v dalších slabý. A to může být pro turnaj typu olympiády problém. Tam si nemůžete dovolit ztratit zápas. Je třeba udržet výkonnost na stejné úrovni. Ono to přijde se zkušenostmi, Dobeš je stále velmi mladý brankář. Když mu to jde, je fakt dobrý. Když mu to ale nejde, nikdy nevíte, co vás to bude stát. Což je asi důvod, proč ho nevzali na olympiádu.
Může být Pastrňák jako Jágr?
Problémem českého týmu na olympiádě je spíš obrana. Jen dva beci hrají v NHL. Všiml jste si toho?
Z mého pohledu to může být pro český tým velká zátěž. Stejně jako pro jiná mužstva, která nemají tolik hráčů NHL. Olympijský turnaj je skvělý, zúčastní se ho všichni nejlepší hráči světa. A čísla mluví jasně. Kanaďané mají v NHL přes 400 hráčů, Američané téměř 300. Když tohle vezmete v potaz, řeknete si: OK, tyto týmy by měly být favority. Proto mít obránce, kteří nejsou zvyklí na McDavidovu rychlost, na MacKinnonovu sílu a bruslení, kteří sice slyšeli o Celebrinim, ale neviděli ho hrát. Ano, to bude výzva. Proto jako Češi proti Kanadě nepotřebujete jen jednoho brankáře, ale radši hned tři.
I Češi mají svou hvězdu. Co myslíte, má David Pastrňák na to táhnout Čechy spolu s Hertlem a Nečasem za úspěchem?
Jestli na to má? Určitě týmu pomůže. Vím, že při slavnostním zahájení Her nesl vaši vlajku… Mimochodem – to vaše oblečení pro olympiádu je poněkud… zvláštní. Jak jsme se před chvílí bavili o překvapeních, tak tenhle oděv mě rozhodně hodně překvapil. Ale zpátky k Pastrňákovi… Umí dávat góly. Umí ovšem nést prapor nejen při slavnostním zahájení, ale v metaforickém smyslu i při zápasech? Svede pomáhat ostatním hráčům, aby se zlepšovali? Může být jako Jaromír Jágr? Může být páteřním lídrem týmu? Nevím.
S Boston Bruins dělá divy. Tuhle sezonu od nich nikdo – včetně mě – nečekal, že by měli hrát v play off. A teď by se do něj dostali, přičemž právě Pastrňák je jejich nejproduktivnějším hráčem. Takže je samozřejmě dobrý. Vlastně skvělý. Ale má na to táhnout Čechy? Nevím. Pro mě Češi neznamenají jednoho hráče. Nejde jen o Pastrňáka. O Hertla. O žádné jiné konkrétní jméno. Jde o tým. O týmový způsob, jakým hrají. Přesně to jim dává šanci vyhrávat, nebo být přinejmenším konkurenceschopní.
Plekanec je skvělý příklad pro český tým
Léta píšete o Montreal Canadiens. Jaké to pro vás je, když na české střídačce vidíte v asistentské roli Tomáše Plekance, dlouholetého hráče tohoto klubu?
Plekanec pro mě zosobňuje přesně to, co jsem řekl o českém týmu. Jako hokejista byl rychlý, měl spoustu talentu a dovedností, přehled o hře. A nikdy se nevzdával. Když hrál za Montreal Canadiens, lidi pochybovali: Tohle je vážně náš první centr? Ale nikdo lepší v týmu na tenhle flek nebyl. A svou práci si odvedl. Pro mě byl zjevením. Vždycky dokázal víc, než se čekalo. Jestli to samé svede i jako kouč, budou Češi o to nebezpečnější. Pleky je perfektním příkladem někoho, kdo do toho dává všechno. Práce, práce, práce. Ať už hrál s kýmkoliv, ať už hrál proti komukoliv, každého donutil hrát o něco lépe. Svým přístupem je pro mě opravdu skvělým příkladem pro český tým. A – což asi víte – já měl Plekance i osobně vždycky rád.
A co další čeští hráči? Uchoval jste si osobní vzpomínku ještě na někoho?
Asi si hned vybavím Martina Ručinského v mých prvních dvou letech s Canadiens. Předtím jsem psal o Ottawě, pak jsem se přesunul do Montrealu, který zrovna hrál play off proti Haškovým Buffalo Sabres. Ručinský tehdy v jednom rozhovoru řekl: Buffalo je průměrný tým s vynikajícím brankářem. Oh, wow… To bylo pro média v Buffalu a Montrealu něco jako atomová bomba. Kolem Ručinského se shromáždil chumel novinářů, všichni na něj sypali otázky, jestli to fakt řekl. Myslím, že si tehdy něco uvědomil. Někdy je lepší si takovou věc nechat pro sebe, a to i když je pravdivá. Protože jinak to na vás snese oheň, což se tehdy přesně stalo.
Český hokej byl v Ručinského časech na vrcholu, pak spadl do průměru. Poslední dobou se ale zase zdá, jako by opět stoupal. Taky to tak vnímáte?
Ono to přichází v cyklech. Podívejte na situaci v kanadském hokeji. V olympijském týmu není ani jeden hráč z québecké provincie. Obvykle se spoléhalo na nějakého původně québeckého brankáře – na Patricka Roye, Roberto Luonga, Martina Brodeura. Z provincie Québec vždycky vzešel hráč, který měl na výkon týmu velký vliv. Tentokrát tam není nikdo. Nikdo v brance, nikdo v obraně či útoku, nikdo na střídačce. Něco se tedy mění. Jak jsem ale řekl: takovými cykly si prochází každá země. Doufejme, že vzestup českého hokeje bude pokračovat. A doufejme, že lepší časy čekají i na Québec – že na příští olympiádě už bude mít nějaké hráčské zastoupení; pokud se tedy Her budou moci zúčastnit i hokejisté NHL.
Ještě k tomu startu olympiády – čeští junioři třikrát po sobě Kanadu vyřadili, dvě tradiční země mají za sebou mnoho velkých bitev i na dospělé úrovni. Existuje z vašeho pohledu něco jako kanadsko-česká rivalita?
Neřekl bych, že jde o nesmiřitelnou rivalitu. Kanaďani a Češi jsou často spíš přátelé. Rok 1998 nás pořád bolí. Pokud máte šedivé vlasy jako já, pravděpodobně budete stále chtít porazit Čechy, aby se nic jako Nagano neopakovalo. Abyste mohli říct: Rok 1998 byla výjimka. Pro mladou generaci bude ale největší rivalitou spíš zápolení s USA. Na ni se teď každý soustředí. I pro Čechy přece bude větší rivalitou soupeření se Slováky, stejně jako pro Švédy utkání s Finy. Češi? Jste moc přátelští na to, abych o vás mohl mluvit jako o nesmiřitelných rivalech Kanady.
Osobně mám Česko opravdu rád. Je to příjemná země s přátelskými lidmi, navíc – jak už jsem naznačil – jsem vždycky byl velkým fanouškem Tomáše Plekance. Přesto doufám, že v Miláně vyhraje Kanada. Prostě už nechci, abychom zase zažili bolest jako v roce 1998.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Rusové na OH nesmí, dělají reklamu na zabíjení, říká Hašek. Kvůli Trumpovi mě možná nepustí do USA