Vzdělávání je hlavní hybnou silou ekonomického růstu a inovací. Sama vláda ve svém programovém prohlášení uvádí, že investice do vzdělávání se nám mnohonásobně vrátí – v lepší kvalitě života, sebevědomé společnosti připravené čelit výzvám 21. století i v hospodářském růstu.
ČTĚTE TAKÉ: Platit kuchařky a školníky? Nebudou peníze na investice, zní z měst. Kritika míří na stát
Také Hospodářská strategie hnutí ANO premiéra Babiše s názvem Česko: Země pro budoucnost 2.0 klade důraz na zvyšování investic do kvality vzdělávání. O to smutnější je pohled na schválenou rozpočtovou tabulku kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Rozpočet říká: Dáme jen to, co musíme
Rozpočet, který schválila vláda, totiž sotva pokrývá mandatorní výdaje v regionálním školství. Chybí v něm investice do zlepšování výsledků dětí, zvyšování kvality učitelské práce, ale i slibované prostředky na změny, které přinesla velká novela školského zákona.
Chybí tak například finance na podporu škol ze znevýhodněných regionů (tzv. indexové financování). Schválený rozpočet navíc zapomíná i na vědu a vysoké školy.
Jinými slovy nám nová vláda říká – zaplatíme nezbytně nutné, ale ani korunu navíc. A nadále budeme do naší budoucnosti investovat výrazně méně, než zbytek vyspělých zemí.
Výsledky českých žáků závisí na jejich socioekonomickém zázemí
Hospodářská strategie má za cíl vytvořit z Česka zemi založenou na vysoké přidané hodnotě. Kvalitní vzdělávací systém a inovace jsou mezi pilíři strategie, a trefně jsou popsány i klíčové problémy, které dnes školství řeší: hluboké nerovnosti a dlouhodobé podfinancování.
Výsledky českých žáků jsou více než jinde v EU závislé na jejich socioekonomickém zázemí. Čelíme obrovským rozdílům v kvalitě vzdělávání mezi regiony i jednotlivými školami.
I proto loni poslanci schválili novelu školského zákona, která mj. zavádí již zmíněné indexové financování, které mělo ke snižování nerovností mezi školami přispět.
Česko: Země pro budoucnost 2.0?
Školy s vyšším počtem dětí se sociálním nebo ekonomickým znevýhodněním by díky této podpoře mohly čerpat více peněz na podpůrná opatření, zvýšení počtu kvalifikovaných pedagogických pracovníků i vyšší podporu dětí s cílem zvýšit míru dokončení základního a středního vzdělání. Bohužel, v rozpočtu chybí peníze i na tento závazek.
V Česku dnes školy předčasně opustí zhruba dvě třetiny žáků ze sociálně vyloučených lokalit. To si nemůžeme dovolit – ztrácíme tím všichni.
Data nám jasně ukazují, že investice do vzdělávání znevýhodněných dětí by se nám vrátila až třináctkrát.
Pokud by se nám podařilo (i díky indexovému financování) žáky ve školách udržet, může to státu podle prognóz PAQ Research přinést každý rok v průměru 18 miliard korun, a to po dobu příštích 80 let. S rozpočtem, který pokryje jen nutné minimum, cíle hospodářské strategie nikdy nenaplníme.
Šest let trvající miliardový dluh
Abychom dokázali naplnit všechny priority, které byly v minulosti pro školství deklarovány, měl by rozpočet dosahovat alespoň 290 miliard – tedy zhruba o 5 miliard Kč více, než vláda schválila.
Pokud bychom zároveň chtěli dodržet závazek vlády a přiblížit se alespoň průměru zemí OECD z hlediska výdajů na školství ze státního rozpočtu, měl by se rozpočet školství pohybovat okolo 340 miliard podle údajů z roku 2025. To je ve srovnání s letošním rozpočtem o vyšší desítky miliard více.
Nízký rozpočet ale není problém jen pro současnost. V letech 2019 – 2024 chybělo v rozpočtech oproti průměru zemí OECD celkem 293 miliard. Letošek proto nebude výjimkou.
V rozpočtu nedochází ani k významným škrtům, jen pokračujeme v dlouhodobém trendu, kdy naše vlády odmítají vsadit na vzdělanou zemi. A to se ani nebavíme o financování vysokých škol, vědy a výzkumu, které jsou podfinancované ještě více než regionální školství.
Šetření nás vychází příliš draho
Možná namítnete, že nelze zvyšovat již tak obrovský deficit. Že je potřeba hledat úspory uvnitř resortu. A budete mít částečně pravdu, protože české školství se potýká s řadou neefektivit.
Máme příliš mnoho škol včetně těch malých, které mají dvojnásobně vysoké náklady na provoz v poměru na počet žáků.
Neefektivní je i náš systém řízení škol, což se projevuje v jejich rozdílné kvalitě i nehospodárném financování. Školství však není oblast, ve které si můžeme dovolit škrtat. Šetření na školství nás vychází příliš draho a doplatíme na něj všichni.
Naděje umírá poslední
Pokud chceme být zemí založenou na vysoké přidané hodnotě, musíme investovat do reforem a lidí, kteří mají potenciál vystřelit nás mezi evropskou špičku. Od mateřských škol počínaje přes kvalitní učitele až po konkurenceschopné univerzity. Andrej Babiš přivedl do resortu školství Roberta Plagu, který se těší široké oblíbenosti terénu i odborné veřejnosti. Vláda dává ve svém programu i v hospodářské strategii v oblasti školství příslib, že opravdu bude líp.
Podaří-li se cíleně snižovat nerovnosti ve vzdělávání, zavést kariérní systémy pro učitele a ředitele, profesionalizovat řízení škol, zefektivnit financování regionálního školství nebo řízení vysokých škol, český vzdělávací systém má velký potenciál pohnout se z místa.
Nenajde-li však stejná vláda dostatek vůle do těchto změn investovat, budou vzdělávací výsledky žáků nadále stagnovat. A s nimi i celé Česko.
Autorka je manažerkou týmu public affairs v organizaci Učitel naživo.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Plaga chystá revoluci školství. Největší brzdou změn jsou rodiče, říká
KOMENTÁŘ: Do vzdělávání Česko investovat nebude. Je to smutný pohled
Vzdělávání je hlavní hybnou silou ekonomického růstu a inovací. Sama vláda ve svém programovém prohlášení uvádí, že investice do vzdělávání se nám mnohonásobně vrátí – v lepší kvalitě života, sebevědomé společnosti připravené čelit výzvám 21. století i v hospodářském růstu.
ČTĚTE TAKÉ: Platit kuchařky a školníky? Nebudou peníze na investice, zní z měst. Kritika míří na stát
Také Hospodářská strategie hnutí ANO premiéra Babiše s názvem Česko: Země pro budoucnost 2.0 klade důraz na zvyšování investic do kvality vzdělávání. O to smutnější je pohled na schválenou rozpočtovou tabulku kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Rozpočet říká: Dáme jen to, co musíme
Rozpočet, který schválila vláda, totiž sotva pokrývá mandatorní výdaje v regionálním školství. Chybí v něm investice do zlepšování výsledků dětí, zvyšování kvality učitelské práce, ale i slibované prostředky na změny, které přinesla velká novela školského zákona.
Chybí tak například finance na podporu škol ze znevýhodněných regionů (tzv. indexové financování). Schválený rozpočet navíc zapomíná i na vědu a vysoké školy.
Jinými slovy nám nová vláda říká – zaplatíme nezbytně nutné, ale ani korunu navíc. A nadále budeme do naší budoucnosti investovat výrazně méně, než zbytek vyspělých zemí.
Výsledky českých žáků závisí na jejich socioekonomickém zázemí
Hospodářská strategie má za cíl vytvořit z Česka zemi založenou na vysoké přidané hodnotě. Kvalitní vzdělávací systém a inovace jsou mezi pilíři strategie, a trefně jsou popsány i klíčové problémy, které dnes školství řeší: hluboké nerovnosti a dlouhodobé podfinancování.
Výsledky českých žáků jsou více než jinde v EU závislé na jejich socioekonomickém zázemí. Čelíme obrovským rozdílům v kvalitě vzdělávání mezi regiony i jednotlivými školami.
I proto loni poslanci schválili novelu školského zákona, která mj. zavádí již zmíněné indexové financování, které mělo ke snižování nerovností mezi školami přispět.
Česko: Země pro budoucnost 2.0?
Školy s vyšším počtem dětí se sociálním nebo ekonomickým znevýhodněním by díky této podpoře mohly čerpat více peněz na podpůrná opatření, zvýšení počtu kvalifikovaných pedagogických pracovníků i vyšší podporu dětí s cílem zvýšit míru dokončení základního a středního vzdělání. Bohužel, v rozpočtu chybí peníze i na tento závazek.
V Česku dnes školy předčasně opustí zhruba dvě třetiny žáků ze sociálně vyloučených lokalit. To si nemůžeme dovolit – ztrácíme tím všichni.
Data nám jasně ukazují, že investice do vzdělávání znevýhodněných dětí by se nám vrátila až třináctkrát.
Pokud by se nám podařilo (i díky indexovému financování) žáky ve školách udržet, může to státu podle prognóz PAQ Research přinést každý rok v průměru 18 miliard korun, a to po dobu příštích 80 let. S rozpočtem, který pokryje jen nutné minimum, cíle hospodářské strategie nikdy nenaplníme.
Šest let trvající miliardový dluh
Abychom dokázali naplnit všechny priority, které byly v minulosti pro školství deklarovány, měl by rozpočet dosahovat alespoň 290 miliard – tedy zhruba o 5 miliard Kč více, než vláda schválila.
Pokud bychom zároveň chtěli dodržet závazek vlády a přiblížit se alespoň průměru zemí OECD z hlediska výdajů na školství ze státního rozpočtu, měl by se rozpočet školství pohybovat okolo 340 miliard podle údajů z roku 2025. To je ve srovnání s letošním rozpočtem o vyšší desítky miliard více.
Nízký rozpočet ale není problém jen pro současnost. V letech 2019 – 2024 chybělo v rozpočtech oproti průměru zemí OECD celkem 293 miliard. Letošek proto nebude výjimkou.
V rozpočtu nedochází ani k významným škrtům, jen pokračujeme v dlouhodobém trendu, kdy naše vlády odmítají vsadit na vzdělanou zemi. A to se ani nebavíme o financování vysokých škol, vědy a výzkumu, které jsou podfinancované ještě více než regionální školství.
Šetření nás vychází příliš draho
Možná namítnete, že nelze zvyšovat již tak obrovský deficit. Že je potřeba hledat úspory uvnitř resortu. A budete mít částečně pravdu, protože české školství se potýká s řadou neefektivit.
Máme příliš mnoho škol včetně těch malých, které mají dvojnásobně vysoké náklady na provoz v poměru na počet žáků.
Neefektivní je i náš systém řízení škol, což se projevuje v jejich rozdílné kvalitě i nehospodárném financování. Školství však není oblast, ve které si můžeme dovolit škrtat. Šetření na školství nás vychází příliš draho a doplatíme na něj všichni.
Naděje umírá poslední
Pokud chceme být zemí založenou na vysoké přidané hodnotě, musíme investovat do reforem a lidí, kteří mají potenciál vystřelit nás mezi evropskou špičku. Od mateřských škol počínaje přes kvalitní učitele až po konkurenceschopné univerzity. Andrej Babiš přivedl do resortu školství Roberta Plagu, který se těší široké oblíbenosti terénu i odborné veřejnosti. Vláda dává ve svém programu i v hospodářské strategii v oblasti školství příslib, že opravdu bude líp.
Podaří-li se cíleně snižovat nerovnosti ve vzdělávání, zavést kariérní systémy pro učitele a ředitele, profesionalizovat řízení škol, zefektivnit financování regionálního školství nebo řízení vysokých škol, český vzdělávací systém má velký potenciál pohnout se z místa.
Nenajde-li však stejná vláda dostatek vůle do těchto změn investovat, budou vzdělávací výsledky žáků nadále stagnovat. A s nimi i celé Česko.
Autorka je manažerkou týmu public affairs v organizaci Učitel naživo.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Plaga chystá revoluci školství. Největší brzdou změn jsou rodiče, říká