Na první pohled to dává smysl: asijská konkurence je levná a dravá a v některých oblastech má náskok. Evropa je závislá na cizích technologiích. Je třeba jednat. Jenže tenhle návrh řeší jen důsledky, ne příčiny.
ČTĚTE TAKÉ: Odložení emisních povolenek stvrzeno, rozhodl europarlament. Havlíček chce systém měnit
Za prvé, úpadek evropského průmyslu jsme si v posledních desetiletích z velké části způsobili sami: Zavalili jsme firmy složitými regulacemi. Stvořili jsme ambiciózní Green Deal, který od počátku stál na jedné noze – soustředil se na ekologickou udržitelnost, ale tu ekonomickou a sociální ignoroval. Dobrovolně jsme si zdražili špinavou energii, a tedy i výrobu, ještě než jsme měli dost té čisté. A teď se divíme, že je to pro firmy neúnosné a že nedokážou konkurovat.
Za druhé, umělá preference domácích firem zní jakž takž rozumně, dělají to i jiní. Ale jen dokud si neuvědomíte, co všechno to obnáší. V praxi to opět budou složitá pravidla s množstvím klauzulí a výjimek, které bude obtížné plnit a vynucovat. Prokazování původu součástek zvedne náklady menším firmám.
Proč evropský akcelerátor selhává?
V České republice bychom měli zpozornět, i pokud jde o rozběhnuté projekty nových jaderných zdrojů. Ty totiž stojí na partnerstvích s firmami mimo EU. A aby toho nebylo málo, rýsuje se i velký problém pro automobilky, pro nás tak důležité. To proto, že svazující podmínky pro evropskou produkci jsou propojeny s regulací emisí CO2 z aut a magickým rokem 2035. Zkrátka: čím složitější pravidla, tím více rizika pro ty, kterým chceme pomoct. I když to myslíme dobře.
A konečně za třetí, nálepka „Made in Europe“ ani jiná ochranářská opatření nemohou fungovat, dokud evropské firmy nebudou mít zcela jasno v tom, že se jim v Evropě vyplatí vyrábět.
Třinecká ocelárna například zastavila projekt zelené oceli ne proto, že by nechtěla dekarbonizovat – prostě v současném prostředí nedokázala předvídat, co ji to bude stát.
To je jádro problému, kterého se současný návrh nijak nedotýká. Neřeší, proč vyrábíme za vyšší cenu. Nezlepšuje efektivně podmínky pro investice a inovace. Nedává firmám víc prostoru. Jen ještě víc komplikuje to, co je dost komplikované už teď. Takový „akcelerátor“ logicky selhává ještě dřív, než začne fungovat.
Prostor pro lepší řešení existuje
Správná cesta vede opačným směrem. Odbourávat překážky, vytvářet jednoduchá a předvídatelná pravidla, nezdražovat zbytečně energie. V takovém prostředí si soukromý kapitál ke strategickým technologiím cestu najde sám. Nákup „Made in Europe“ se stane přirozenou volbou, když bude dávat prostý ekonomický smysl, ne proto, že to nařídí Brusel.
Současný návrh vznikal ve francouzské protekcionistické režii, byl mnohokrát přepracován a dnes s ním vlastně nikdo není spokojený. To je paradoxně dobrá zpráva – prostor pro změny zůstává otevřený. V europarlamentu se budu soustředit na to, co v návrhu funguje (zjednodušení povolovacích procesů rozhodně ano), a budu tlačit na to, aby výsledek našemu průmyslu pomohl v praxi, ne jen na papíře.
Nehrajeme totiž jen o prosperitu, ale také o naši bezpečnost a význam ve světě. Pokud si svůj ekonomický potenciál nadobro rozložíme, žádná rétorika o strategické autonomii nás nezachrání.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Nerudová ocenila, že se Macinka zklidnil. Jermanová jeho vystupování nechtěla komentovat
KOMENTÁŘ Ondřeje Krutílka: Nálepka „Made in EU“? Češi by měli zpozornět
Na první pohled to dává smysl: asijská konkurence je levná a dravá a v některých oblastech má náskok. Evropa je závislá na cizích technologiích. Je třeba jednat. Jenže tenhle návrh řeší jen důsledky, ne příčiny.
ČTĚTE TAKÉ: Odložení emisních povolenek stvrzeno, rozhodl europarlament. Havlíček chce systém měnit
Za prvé, úpadek evropského průmyslu jsme si v posledních desetiletích z velké části způsobili sami: Zavalili jsme firmy složitými regulacemi. Stvořili jsme ambiciózní Green Deal, který od počátku stál na jedné noze – soustředil se na ekologickou udržitelnost, ale tu ekonomickou a sociální ignoroval. Dobrovolně jsme si zdražili špinavou energii, a tedy i výrobu, ještě než jsme měli dost té čisté. A teď se divíme, že je to pro firmy neúnosné a že nedokážou konkurovat.
Za druhé, umělá preference domácích firem zní jakž takž rozumně, dělají to i jiní. Ale jen dokud si neuvědomíte, co všechno to obnáší. V praxi to opět budou složitá pravidla s množstvím klauzulí a výjimek, které bude obtížné plnit a vynucovat. Prokazování původu součástek zvedne náklady menším firmám.
Proč evropský akcelerátor selhává?
V České republice bychom měli zpozornět, i pokud jde o rozběhnuté projekty nových jaderných zdrojů. Ty totiž stojí na partnerstvích s firmami mimo EU. A aby toho nebylo málo, rýsuje se i velký problém pro automobilky, pro nás tak důležité. To proto, že svazující podmínky pro evropskou produkci jsou propojeny s regulací emisí CO2 z aut a magickým rokem 2035. Zkrátka: čím složitější pravidla, tím více rizika pro ty, kterým chceme pomoct. I když to myslíme dobře.
A konečně za třetí, nálepka „Made in Europe“ ani jiná ochranářská opatření nemohou fungovat, dokud evropské firmy nebudou mít zcela jasno v tom, že se jim v Evropě vyplatí vyrábět.
Třinecká ocelárna například zastavila projekt zelené oceli ne proto, že by nechtěla dekarbonizovat – prostě v současném prostředí nedokázala předvídat, co ji to bude stát.
To je jádro problému, kterého se současný návrh nijak nedotýká. Neřeší, proč vyrábíme za vyšší cenu. Nezlepšuje efektivně podmínky pro investice a inovace. Nedává firmám víc prostoru. Jen ještě víc komplikuje to, co je dost komplikované už teď. Takový „akcelerátor“ logicky selhává ještě dřív, než začne fungovat.
Prostor pro lepší řešení existuje
Správná cesta vede opačným směrem. Odbourávat překážky, vytvářet jednoduchá a předvídatelná pravidla, nezdražovat zbytečně energie. V takovém prostředí si soukromý kapitál ke strategickým technologiím cestu najde sám. Nákup „Made in Europe“ se stane přirozenou volbou, když bude dávat prostý ekonomický smysl, ne proto, že to nařídí Brusel.
Současný návrh vznikal ve francouzské protekcionistické režii, byl mnohokrát přepracován a dnes s ním vlastně nikdo není spokojený. To je paradoxně dobrá zpráva – prostor pro změny zůstává otevřený. V europarlamentu se budu soustředit na to, co v návrhu funguje (zjednodušení povolovacích procesů rozhodně ano), a budu tlačit na to, aby výsledek našemu průmyslu pomohl v praxi, ne jen na papíře.
Nehrajeme totiž jen o prosperitu, ale také o naši bezpečnost a význam ve světě. Pokud si svůj ekonomický potenciál nadobro rozložíme, žádná rétorika o strategické autonomii nás nezachrání.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Nerudová ocenila, že se Macinka zklidnil. Jermanová jeho vystupování nechtěla komentovat