Končí Pět očí? Globální špionážní síť v ohrožení

Může špionážní síť, která již celá desetiletí ovládá svět, náhle zaniknout? Aktuálně se ozývají hlasy, které na podobné tendence upozorňují a největší obavy pak projevuje Londýn, který je už téměř 80 let spolu s USA vůdčí silou tohoto anglosaského špionážního uskupení.

Paradoxně, i když je jejich vliv na světovou politiku nesmírný, zná „Pět očí“ (Five Eyes) jen málo lidí. Více jsme se o tomto uskupení anglicky hovořících zemí mohli dozvědět zejména díky Snowdenovi, který odhalil, jak velký vliv mají na politiku v zemích po celém světě, včetně Evropy.

Od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu se v mainstreamových médiích zintenzivnily spekulace, že jeho druhé funkční období by mohlo znamenat konec sítě Five Eyes, mezinárodní signálové rozvědky SIGINT.

Prostřednictvím této dohody Austrálie, Velká Británie, Kanada, Nový Zéland a USA bedlivě sledují veřejnou i soukromou komunikaci celé světové populace.

I když by jen málo průměrných občanů litovalo konce Five Eyes, strach z jeho zániku je v určitých kruzích – zejména v Londýně – velký.

V únoru Financial Times informovaly, že Peter Navarro, klíčový Trumpův poradce, prosazuje vyloučení Kanady z programu Five Eyes, a že o tomto návrhu „diskutují“ vysocí američtí představitelé.

Ačkoli Navarro toto popřel, návrh vyvolal mezi západními zpravodajskými veterány, experty z think tanků a novináři obavy, že vyloučení Ottawy by mohlo urychlit úplný kolaps sítě.

V březnu se The Economist zeptal: „Mohl by Donald Trump ohrozit špionážní pakt Pět očí?“ V dubnu si Politico položilo otázku: „Může Británie žít bez amerických zpravodajských služeb?“

Server Politico odhalil, že události, jako například Trumpovo rozhodnutí přestat sdílet zpravodajské informace s Ukrajinou, přiměly současné i bývalé představitele zpravodajských služeb k úvaze, zda by pro Británii mohlo být nutné začít plánovat dříve nemyslitelné a přerušit vazby mezi zpravodajskými službami obou zemí.

A to i přesto, že tato spojení jsou tak hluboká, že je možná nemožné je rozmotat – nebo alespoň pro Londýn může být problém nahradit příspěvek USA.

Zatímco CIA a MI6 jsou známé svou úzkou spoluprací, Five Eyes je nejniternějším vyjádřením této transatlantické špionážní propojenosti, jejíž vyloučení by drasticky oslabilo již tak upadající mezinárodní postavení Británie.

Jak poznamenává Politico, globální špionážní síť je zodpovědná za současný status Británie jako relativně těžké váhy v oblasti zpravodajských služeb.

Počátky Pěti očí sahají do roku 1946 a k podpisu tajné dohody UKUSA. Tím se formalizovala výměna informací mezi Londýnem a Washingtonem, která začala o desítky let dříve.

Od té doby UKUSA dala Británii nadměrnou roli a vliv na mezinárodní úrovni.

Jak jistý novinář v květnu 2022 odhalil, tajná skupina britských vojenských a zpravodajských veteránů – včetně zneuctěného bývalého šéfa MI6 Richarda Dearlova – pracovala v zákulisí na dosazení Borise Johnsona do funkce premiéra a zajištění „tvrdého“ Brexitu v obavě, že by vojenská a zpravodajská integrace EU mohla zničit iniciativu Pět očí.

Trumpovo tvrdé zacházení s dlouholetými spojenci USA by nyní mohlo jejich noční můru jednou provždy uskutečnit.

Citlivé operace

Podle odtajněného informačního dokumentu z roku 1997 UKUSA umožňuje „neomezené“ sdílení informací SIGINT shromážděných oběma agenturami mezi NSA a GCHQ, s výjimkou oblastí, které jsou na žádost kterékoli ze stran výslovně vyloučeny (např. informace určené pouze pro Spojené státy).

Aliance také umožňuje NSA obcházet americké zákony, které jí brání ve špehování amerických občanů, a to tím, že tuto práci zadává GCHQ a naopak. Úřady si poté vzájemně vyměňují příslušné zpravodajské informace.

Spojení mezi sesterskými úřady sahá mnohem dále. Ve stejném souboru se uvádí, že „některé GCHQ – dále je slovo, které je redigováno –  existují výhradně k plnění funkcí NSA.“

Chybějící slovo je pravděpodobně „týmy“ nebo „jednotky“, ne-li „oddělení“. Tento závěr podporují dokumenty zveřejněné informátorem Edwardem Snowdenem.

Podle zprávy NSA financovala GCHQ jen v letech 2010 až 2013 nejméně 100 miliony liber, aby získala přístup k jejím programům shromažďování zpravodajských informací a mohla je ovlivňovat.

Dokumenty také naznačují, že laxní britské zákony a předpisy týkající se sledování jsou pro Washington klíčovým prodejním argumentem. Londýn si je také velmi dobře vědom toho, že musí dosáhnout významné návratnosti investic NSA do GCHQ.

V dokumentu zveřejněném Snowdenem se uvádí, že agentura musí „splnit svou část a zviditelnit ji, aby byl Washington spokojený.“

Nedatované a odtajněné hodnocení NSA obsahuje podrobné „hodnocení vztahů mezi Spojeným královstvím a USA“ a je plné chvály za příspěvky GCHQ:

„UKUSA… je pro NSA neocenitelná a nelze ji opustit… Není pochyb o tom, že UKUSA nabízí NSA mnoho unikátních zpravodajských informací z tradičních lokalit GCHQ, využití [redigováno] ve Spojeném království, kde USA žádné nemají, kompatibilitu amerických a britských systémů SIGINT, obzvláště kvalifikovaný personál pro kryptoanalýzu a možná nejdůležitější je dlouhá historie podpory USA jako spojence při řešení globálních problémů.“

Navzdory těmto vynikajícím úspěchům však zpráva také vzbuzuje značné obavy ohledně určitých aspektů vztahu. Je pozoruhodné, že část, která tyto obavy uvádí, je značně redigovaná, přičemž devět stránek je zcela začerněno.

Nicméně neredigovaná část pojednávající o výměně „velkého počtu“ zaměstnanců mezi GCHQ a NSA je odhalující. Obsah naznačuje, že se Londýn často pokouší tajně překračovat podmínky UKUSA a infiltrovat své kybernetické špiony do oblastí daleko mimo jejich pravomoci.

Tato část zmiňuje řadu zaměstnanců GCHQ vyslaných k NSA – zejména ty, kteří vykonávají „citlivé mise“ – kteří vykonávají „styčné funkce“ tím, že jednají jako lobbisté Londýna v politických záležitostech.

Ve znepokojivém příkladu této tendence se říká, že jeden z úředníků GCHQ jednou „usilovně loboval, aby jednoho ze svých zaměstnanců dostal na určitou vysokou pozici u svého amerického protějšku.“

„Toto bylo „právem odmítnutoNSA, protože by to poskytlo GCHQ vhled do určitých citlivých operací, které nesdílíme.“

Pečlivé sledování

GCHQ a NSA se nicméně podílejí na „citlivých operacích“ prováděných dalšími členy sítě Five Eyes. Globální systém SIGINT kvintetu, který zachycuje soukromou i komerční komunikaci po celém světě, má kódové označení ECHELON.

Pod jeho záštitou shromažďuje mezinárodní síť monitorovacích stanic všechny telefonní hovory, textové zprávy, e-maily a další informace přenášené v jejím okruhu, a to v řádu milionů za hodinu.

ECHELON také shromažďuje data z internetových odposlechů a ze sledovacích zařízení instalovaných na podvodních kabelech ponorkami amerického námořnictva.

Podle zprávy Evropského parlamentu z roku 2001 je přibližně 80 % dat SIGINT shromážděných stanicí Five Eyes v australské Kojareně (stanice – viz titulní obrázek), kterou obsluhují američtí a britští pracovníci na klíčových pozicích, automaticky předáváno GCHQ a NSA, aniž by si jich Austrálie kdy všimla nebo je přečetla.

„I když má každý člen Five Eyes teoreticky právo odmítnout žádosti o informace shromážděné jiným členem, jako malý spojenec, jako je Austrálie nebo Nový Zéland, nikdy neodmítnete,“ uvádí novinář Duncan Campbell.

Toto všeobecné schválení přichází navzdory zjevným obavám členů ohledně toho, co by jejich údajní spojenci mohli udělat s určitými informacemi, které požadovali. Zdá se však, že se tyto obavy nevztahují na operace zpravodajské služby Pěti očí.

V roce 2017 WikiLeaks odhalily, že CIA vyslala špiony z Austrálie, Velké Británie, Kanady a na Nový Zéland, aby rozsáhle infiltrovali a monitorovali politické strany kandidující ve francouzských volbách v roce 2012, které agentura pečlivě sledovala:

„Obzvláště zajímavé jsou plány a záměry prezidenta Sarkozyho, Socialistické strany (PS) a dalších potenciálních kandidátů…

Analytici odhadují, že Unie pro lidové hnutí (UMP), současná vládnoucí strana, si nemůže být jistá vítězstvím v prezidentských volbách, a proto se zajímají o volební strategii nevládních stran.

Další informace k těmto tématům pomohou analytikům posoudit politickou situaci ve Francii po volbách a možný dopad na vztahy mezi USA a Francií a připravit na to klíčové americké politiky.“

Tajní agenti organizace Five Eyes měli zprávy o jednáních tehdejšího francouzského prezidenta, měli také za úkol identifikovat vznikající stranické vůdce, nově vzniklé politické strany nebo hnutí a nové prezidentské kandidáty, vystopovat důležité zdroje financování prezidentských kandidátů a registrovaných stran a mnoho dalšího.

Ve stejném roce Washington také pověřil členy organizace Five Eyes zachycováním a hlášením všech jednání a smluv francouzských společností v hodnotě přesahující 200 milionů dolarů.

Svá zjištění sdíleli s různými vládními agenturami USA, včetně ministerstva financí a Federálního rezervního systému.

Tyto aktivity – namířené proti údajnému spojenci – jsou obzvláště zrádné, protože tehdejší americký ministr spravedlnosti Eric Holder v roce 2014 prohlásil, že Washington „kategoricky odsuzuje“ jakoukoli formu korporátní špionáže a neshromažďuje informace za účelem poskytování konkurenčních výhod americkým společnostem nebo americkým průmyslovým odvětvím.

Naopak britské zákony o zahraničním zpravodajství výslovně uvádějí, že jedním z cílů GCHQ je podporovat „ekonomickou prosperitu Londýna ve vztahu k jednání nebo záměrům osob mimo Britské ostrovy.“

Skandál

Schopnosti mise ECHELON byly v roce 2000 přezkoumány výborem Evropského parlamentu, který v následujícím roce zveřejnil svou závěrečnou zprávu.

Jak se vyšetřování blížilo ke konci, vyšetřovatelé odcestovali do Washingtonu, aby se setkali se zástupci amerických zpravodajských služeb, včetně CIA a NSA.

Po jejich příjezdu však byly všechny plánované schůzky náhle zrušeny, což evropskou delegaci znepokojilo a vyděsilo. Oficiálně zůstal ECHELON zcela utajený až do roku 2015, po odhaleních Edwarda Snowdena.

Takové utajování a tajnůstkářství je pro Pět očí běžnou praxí. Existence UKUSA byla veřejně uznána až v roce 2005 a teprve o pět let později byl zveřejněn plný text sedmistránkového zakládajícího dokumentu.

Jasným důkazem intenzivního utajování obklopujícího špionážní síť je skutečnost, že australský premiér Gough Whitlam nevěděl o zapojení své země až do roku 1973, 17 let poté, co se k Pěti očím připojila Canberra.

Stalo se tak po policejních raziích v kancelářích Australské bezpečnostní zpravodajské organizace.

Kvůli zatajování informací australské vládě ze strany ASIO byl James Jesus Angleton, tehdejší šéf kontrarozvědky CIA, odhalením dohody o Down Under tak znepokojen, že se pokusil Whitlama tajně odvolat z funkce.

V listopadu 1975 byl tedy populární premiér na příkaz generálního guvernéra Johna Kerra, zástupce královny Alžběty II., v důsledku tajné dohody mezi CIA a MI6 svržen a odvolán ze svého demokraticky zvoleného úřadu.

David Lange, premiér Nového Zélandu v letech 1984 až 1989, si také po celou dobu svého funkčního období nebyl vědom „mezinárodní integrované elektronické sítě“, k níž se jeho země zavázala.

O operacích Five Eyes se poprvé dozvěděl po přečtení knihy Secret Power z roku 1996, která podrobně popisovala činnost vládního úřadu pro bezpečnost komunikace ve Wellingtonu. Lange v předmluvě ke knize s děsivým klidem poznamenal:

„Je skandální, že já a další ministři jsme dostali tak málo informací, a to vyvolává otázku, komu se ti, kteří jsou za to zodpovědní, nakonec cítili odpovědní.“

Odhalení Edwarda Snowdena o mnohočetném zneužívání NSA a GCHQ vyvolala veřejné pobouření a reakce vlád po celém světě a vedla k četným zdlouhavým právním sporům.

V důsledku toho Evropský soud pro lidská práva v letech 2018 a 2021 rozhodl, že dohled ze strany GCHQ byl zcela nezákonný. Nicméně, operace Five Eyes dosud mohly nerušeně pokračovat.

Byla by to hořká ironie, kdyby dlouho očekávaný konec mezinárodní špionážní sítě byl způsoben právě tou autoritou, které jsou členské státy a zpravodajské služby v konečném důsledku odpovědné – konkrétně americkým impériem.