Kožní reakce podobné omrzlinám po „očkování“ mRNA: Nová kazuistika poukazuje na autoimunitní mechanismus

Není dne, aby se neobjevila nějaká nová studie, která poukazuje na další a další vedlejší účinky mRNA injekcí. Z několika dnešních nových studií vybírám tu, která upozorňuje na kožní reakce, které se v souvislosti s injekcemi objevují u citlivých jedinců.

Léze podobné omrzlinám v tropickém podnebí vyvolávají nové otázky ohledně technologie mRNA

Dne 7. května 2025 publikoval časopis Journal of Medical Case Reports novou kazuistiku, která opět zdůrazňuje možnou souvislost mezi očkováním mRNA proti COVID-19 a autoimunitními reakcemi.

Tentokrát se jedná o 35letou ženu z Thajska, u které se po první dávce vakcíny Moderna (mRNA-1273) objevily bolestivé, červenofialové kožní léze na prstech na rukou a nohou – tzv. omrzliny podobné lézím, které se obvykle vyskytují v chladném podnebí.

Neobvyklý případ v několika ohledech

Pacientka byla dříve zdravá, neprodělala onemocnění COVID a nebyla vystavena klimatickým podmínkám, které by vysvětlovaly tyto příznaky.

Biopsie kůže potvrdila diagnózu, zatímco laboratorní testy odhalily autoimunitní abnormalitu: pozitivní výsledek na lupus antikoagulant – protilátku spojenou se zánětem a poruchami srážlivosti krve.

Přestože příznaky bez léčby vymizely, po druhé dávce vakcíny se znovu objevily, což je silným důkazem možné imunologické souvislosti.

Autoři naznačují, že „vakcinace“ mRNA mohla vyvolat nadměrnou interferonovou reakci, což vedlo k zánětu a cévním reakcím – teorie je v souladu s dalšími zprávami o autoimunitních událostech po injekcích mRNA.

mRNA, imunitní systém 

Komentář kolující v kruzích odpůrců mRNA injekcí stručně shrnuje obavy:

„Není divu, že tělo útočí na vlastní buňky – možná v zoufalé snaze eliminovat cizí látky, které byly geneticky upraveny tak, aby replikovaly farmaceutické proteiny v každé buňce těla.“

Technologie mRNA je ve skutečnosti založena na přeměně vlastních buněk těla na malé továrny na vakcíny – revoluční koncept s deklarovaným cílem přimět imunitní systém reagovat na uměle vyrobený virový protein.

Ale co se stane, když tato umělá produkce proteinů u některých lidí vyvolá autoimunitní reakci?

„Pokud existuje podezření na spojení, proč jen vstříknout znovu totéž a sledovat, co se stane?,“  ptá se cynicky tentýž komentář – a promlouvá tak z hloubi duše mnoha lidí, kteří se již léta ozývají proti slepému opakování nedostatečně pochopených očkovacích strategií.

Vědecký pokrok, nebo biologický přestupek?

Thajský případ ukazuje, že i v tropickém podnebí, kde jsou klasické omrzliny téměř neznámé, se takové autoimunitní kožní reakce mohou po injekci mRNA vyskytnout – zejména u lidí s odpovídajícími imunologickými predispozicemi.

Technologie mRNA byla zavedena v rekordním čase, rozšířena po celém světě a doprovázena politickými sliby. Chybí však široká společenská a vědecká debata o dlouhodobých účincích, autoimunitních rizicích a limitech molekulárních intervencí do vlastních procesů těla.

Závěr: Ojedinělý případ se signálním efektem?

Tato kazuistika neposkytuje definitivní kauzalitu, ale nabízí důležitou hypotézu: že injekce mRNA – alespoň u některých imunologicky citlivých lidí – může vyvolat reakce, kdy spíše útočí na vlastní struktury těla než aby zajistila cílenou imunitní obranu proti viru.

Vzhledem k tomu vyvstává jednoduchá otázka: Neměli bychom být opatrnější, když je náš lékařský pokrok stále více založen na technologiích, jejichž komplexní dlouhodobé účinky na člověka chápeme jen pomalu?