Každá oslava MDŽ ovšem musela začít aspoň politickou pětiminutovkou, přičemž svátek ctilo téměř každé pracoviště v normalizačním Československu. A třeba 8. března 1989 slavilo i ministerstvo obrany, kam jeho šéf generál Václavík pozval důstojnice sovětské okupační armády čili příslušnice Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR.
Sovětské vojákyně ve středu 8. března 1989 slavnostně přijal československý ministr obrany armádní generál Milán Václavík, a to společně s vybranými příslušnicemi Československé lidové armády (ČSLA). Do vypuknutí sametové revoluce sice zbývalo jen 8 měsíců a 9 dnů, ale na ministerstvu obrany důstojnice dvou armád Varšavské smlouvy svorně oslavovaly svátek žen i bratrskou okupaci ze srpna 1968.
ČTĚTE TAKÉ: Macinka v USA: Američanům vyprávěl o životě v komunismu. Chystá se do Bílého domu
Družba se sovětskými důstojnicemi
Oficiální zpráva zněla takto: „Ministr národní obrany ČSSR armádní generál Milán Václavík přijal při příležitosti MDŽ delegaci žen, pracovnic a příslušnic ČSLA. Setkání se zúčastnila rovněž delegace žen Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR.“
Zda se i tato oslava MDŽ proměnila v divoký seznamovací večírek, nevíme. A nikdo už také nepotvrdí, kolik se na večírku vypilo sovětského šampaňského a vodky. Jisté je, že v normalizačním Československu se bez sklenky alkoholu nemohlo odehrát téměř žádné společenské setkání. Snad nejvíce se alkohol konzumoval na podnikových oslavách Mezinárodního dne žen (MDŽ), tedy 8. března. A to v tak nestandardní míře, že se svátek stal i velkým společenským problémem, který se ženy v roce 1979 rozhodly veřejně řešit.
Den chlastu a ženy opět kuchtičky
Režim už dlouho cítil, že oslavy MDŽ se proměnily v bohapusté mejdany, které často končily nevěrami a rozvody. Pod tlakem Československého svazu žen (ČSŽ) se proto strana uvolila, aby byly oslavy podrobeny společenské kritice. Pověřen byl ženský časopis Vlasta, který vydával právě ženský svaz, jenž v lednu 1979 přišel s výzvou, aby ženy zasílaly redakci svoje zkušenosti s oslavami MDŽ.
Redakci zavalila nevídaná lavina reakcí. A v mnoha případech to byla tvrdá kritika oslav, která s nebývalou otevřeností odkrývala podstatu svátku. „U nás na pracovišti se z tohoto svátku stal den pití. Ženy sice dostanou kytičku a nějakou milou pozornost, přičemž si muži s určitou dávkou nechuti vymýšlejí, „co jim dát zase letos“. Ale ženy musí jako dík za blahopřání vybrat mezi sebou peníze a připravit pohoštění pro muže. A zase jsme „kuchtičky“ i v práci a muži se veselí,“ napsala do Vlasty A. S. z Prahy (Vlasta č. 6/1979). Žena si také postěžovala, že když si v minulosti vzala kvůli oslavám MDŽ dovolenou, bylo jí řečeno, že má „maloměšťácké chování a straní se kolektivu“.
Sexuální nátlak a zrušení MDŽ
Obdobně si na oslavy stěžovala A. K. z Ústí nad Labem: „Ženy sedí v zakouřeném sále a čekají, až je některý opilý muž vyzve k tanci. Já bych muže na oslavu MDŽ vůbec nepustila.“ V dalších řádcích popisuje permanentní sexuální nátlak mužů, kterému pod vlivem alkoholu některé ženy podlehnou. „Proto bych podnikové oslavy MDŽ, jak se provozují poslední dobou, úplně zrušila,“ přišla na svou dobu s radikálním návrhem.
Rozhořčená J. V. ze severních Čech se kvůli oslavě MDŽ musela dokonce rozvést. Její manžel se z podnikové oslavy ženských kolegyň vrátil až ráno a záhy se přiznal k nevěře. Do časopisu Vlasta proto napsala emotivní dopis, ve kterém se pocit zrady střídá i s jistou škodolibostí: „Když jsem volala do podniku a oznámila jsem řediteli důsledky jejich podnikového MDŽ, odpověděl mi, že totéž se může stát i při jiných oslavách. Dnes jsme s manželem již rozvedeni a já věřím, že při některé z dalších oslav MDŽ se nové manželce mého muže přihodí totéž, co se stalo mně.“
A ještě jeden hlas z Vlasty z roku 1979: „Můj MDŽ vypadá tak, že sedím sama doma a brečím, protože manžel v podniku slaví a doprovází domů své podnapilé kolegyně.“ Autorka listu se podepsala jako čtenářka z Jihomoravského kraje.
Bizarní a nesmrtelný svátek
Mezinárodní den žen měl za socialismu natolik bizarní podobu, že je svým způsobem s podivem, že se stále oslavuje. Oslavy MDŽ totiž až brutálním způsobem potlačovaly důstojnost žen. Začínal režimní politickou nalejvárnou, pokračoval nevázaným veselím a končil nevěrou, kocovinou a rozvodem.
„Velmi si vážím společenské angažovanosti žen, podpory, kterou poskytují politice KSČ,“ vysekl ženám ideologickou poklonu prezident Gustáv Husák při oslavách MDŽ v roce 1985. Přímo na Pražském hradě, kam prý pozval nejlepší ženy z tehdejšího Československa.
Po roce 1989 sice komunisty politicky i morálně zdiskreditovaný svátek zmizel ze seznamu Významných dnů České republiky, ale už v roce 2004 se zase vrátil do kalendáře. Paradoxně výměnou za souhlas levicových poslanců s vyhlášením Dne památky obětí komunistického režimu.
Svátek Leninovy přítelkyně
Historie Mezinárodního dne žen, který si v roce 1910 vymyslela Leninova přítelkyně Klára Zetkinová, už dnes téměř nikoho nepohoršuje. Aktuálně je spíše slyšet, že svátek není politickým výročím, ale pouze symbolem nadnárodního emancipačního ženského hnutí. Úplná pravda to není. Hned od svého vzniku v roce 1910 to byl svátek vzešlý z myšlenek radikální frakce dobové levice, která chtěla dosavadní evropský řád utopit v krvavé revoluci.
MDŽ si vymyslela, jak již bylo řečeno, pozdější spoluzakladatelka Komunistické strany Německa Klára Zetkinová. I když její významný hlas v ženském hnutí z přelomu 19. a 20. století nelze úplně opomíjet, neboť pro souvěrkyně žádala absolutní rovnost s muži včetně volebního práva, jejím cílem byla především násilná revoluční změna.
Za stejná práva přitom ve stejné době bojovaly i jiné význačné ženské osobnosti, a to bez touhy po krvi a revoluci. Zato Zetkinová snila o dělnickém převratu a minimálně od roku 1907 se o něm radila i s Vladimirem Iljičem Leninem, se kterým ji až do Leninovy smrti v roce 1924 pojilo velké přátelství.
Domácí i skutečné války
Výmluvné také je, že MDŽ dnes patří k nejoblíbenějším svátkům Vladimira Putina a v tento den nyní každoročně děkuje ženám vojačkám ve „speciální operaci“ na Ukrajině. I matkám vojáků na frontě. Připravit matku o syna, který padne ve válce, to je ovšem naprostý výsměch svátku, který má oslavovat úlohu ženy ve společnosti.
A nakonec ještě čtyři hlasy z časopisu Vlasta z roku 1979. Všechno totiž souvisí se vším. Domácí války totiž vznikají z podobných důvodů jako ty skutečné. „V naší rodině bývají takové důsledky MDŽ, že s manželem několik dní nemluvím a on se mnou také ne,“ napsala redakci S. M. ze Sokolova.
„Z MDŽ jsou jen rodinné rozvraty. Říká se, že by měl být také svátek mužů, ale vždyť MDŽ oslavují především muži,“ uhodila hřebík na hlavičku K. E. z Děčína. Ankety ve Vlastě se přitom zúčastnil i jeden muž z Pardubic, který přidal další rodinné drama: „Připojuji se k názoru, že důsledky oslav na pracovištích jsou někdy vážné. U nás vedly oslavy MDŽ před pěti lety k rozvodu. Měli jsme dvě děti, vlastní domek i auto a žili jsme spolu jedenáct let. Moje žena zásadně nepila. Ve svém pracovním kolektivu se za to stala terčem posměchu, tak se jednou nechala přemluvit k oslavám MDŽ.“
„Pod vlivem alkoholu se málokdo vzpomene na domov,“ shrnula v dalším dopisu podobu oslav Mezinárodního dne žen Z. R. z Ostravy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Komunisté a Írán: Plzeňské pivo pro šáha a klíče od Teheránu prezidentu Svobodovi
Oslavy MDŽ se zvrhly v den pitek a nevěr, režim problém řešil v časopise Vlasta
Každá oslava MDŽ ovšem musela začít aspoň politickou pětiminutovkou, přičemž svátek ctilo téměř každé pracoviště v normalizačním Československu. A třeba 8. března 1989 slavilo i ministerstvo obrany, kam jeho šéf generál Václavík pozval důstojnice sovětské okupační armády čili příslušnice Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR.
Sovětské vojákyně ve středu 8. března 1989 slavnostně přijal československý ministr obrany armádní generál Milán Václavík, a to společně s vybranými příslušnicemi Československé lidové armády (ČSLA). Do vypuknutí sametové revoluce sice zbývalo jen 8 měsíců a 9 dnů, ale na ministerstvu obrany důstojnice dvou armád Varšavské smlouvy svorně oslavovaly svátek žen i bratrskou okupaci ze srpna 1968.
ČTĚTE TAKÉ: Macinka v USA: Američanům vyprávěl o životě v komunismu. Chystá se do Bílého domu
Družba se sovětskými důstojnicemi
Oficiální zpráva zněla takto: „Ministr národní obrany ČSSR armádní generál Milán Václavík přijal při příležitosti MDŽ delegaci žen, pracovnic a příslušnic ČSLA. Setkání se zúčastnila rovněž delegace žen Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR.“
Zda se i tato oslava MDŽ proměnila v divoký seznamovací večírek, nevíme. A nikdo už také nepotvrdí, kolik se na večírku vypilo sovětského šampaňského a vodky. Jisté je, že v normalizačním Československu se bez sklenky alkoholu nemohlo odehrát téměř žádné společenské setkání. Snad nejvíce se alkohol konzumoval na podnikových oslavách Mezinárodního dne žen (MDŽ), tedy 8. března. A to v tak nestandardní míře, že se svátek stal i velkým společenským problémem, který se ženy v roce 1979 rozhodly veřejně řešit.
Den chlastu a ženy opět kuchtičky
Režim už dlouho cítil, že oslavy MDŽ se proměnily v bohapusté mejdany, které často končily nevěrami a rozvody. Pod tlakem Československého svazu žen (ČSŽ) se proto strana uvolila, aby byly oslavy podrobeny společenské kritice. Pověřen byl ženský časopis Vlasta, který vydával právě ženský svaz, jenž v lednu 1979 přišel s výzvou, aby ženy zasílaly redakci svoje zkušenosti s oslavami MDŽ.
Redakci zavalila nevídaná lavina reakcí. A v mnoha případech to byla tvrdá kritika oslav, která s nebývalou otevřeností odkrývala podstatu svátku. „U nás na pracovišti se z tohoto svátku stal den pití. Ženy sice dostanou kytičku a nějakou milou pozornost, přičemž si muži s určitou dávkou nechuti vymýšlejí, „co jim dát zase letos“. Ale ženy musí jako dík za blahopřání vybrat mezi sebou peníze a připravit pohoštění pro muže. A zase jsme „kuchtičky“ i v práci a muži se veselí,“ napsala do Vlasty A. S. z Prahy (Vlasta č. 6/1979). Žena si také postěžovala, že když si v minulosti vzala kvůli oslavám MDŽ dovolenou, bylo jí řečeno, že má „maloměšťácké chování a straní se kolektivu“.
Sexuální nátlak a zrušení MDŽ
Obdobně si na oslavy stěžovala A. K. z Ústí nad Labem: „Ženy sedí v zakouřeném sále a čekají, až je některý opilý muž vyzve k tanci. Já bych muže na oslavu MDŽ vůbec nepustila.“ V dalších řádcích popisuje permanentní sexuální nátlak mužů, kterému pod vlivem alkoholu některé ženy podlehnou. „Proto bych podnikové oslavy MDŽ, jak se provozují poslední dobou, úplně zrušila,“ přišla na svou dobu s radikálním návrhem.
Rozhořčená J. V. ze severních Čech se kvůli oslavě MDŽ musela dokonce rozvést. Její manžel se z podnikové oslavy ženských kolegyň vrátil až ráno a záhy se přiznal k nevěře. Do časopisu Vlasta proto napsala emotivní dopis, ve kterém se pocit zrady střídá i s jistou škodolibostí: „Když jsem volala do podniku a oznámila jsem řediteli důsledky jejich podnikového MDŽ, odpověděl mi, že totéž se může stát i při jiných oslavách. Dnes jsme s manželem již rozvedeni a já věřím, že při některé z dalších oslav MDŽ se nové manželce mého muže přihodí totéž, co se stalo mně.“
A ještě jeden hlas z Vlasty z roku 1979: „Můj MDŽ vypadá tak, že sedím sama doma a brečím, protože manžel v podniku slaví a doprovází domů své podnapilé kolegyně.“ Autorka listu se podepsala jako čtenářka z Jihomoravského kraje.
Bizarní a nesmrtelný svátek
Mezinárodní den žen měl za socialismu natolik bizarní podobu, že je svým způsobem s podivem, že se stále oslavuje. Oslavy MDŽ totiž až brutálním způsobem potlačovaly důstojnost žen. Začínal režimní politickou nalejvárnou, pokračoval nevázaným veselím a končil nevěrou, kocovinou a rozvodem.
„Velmi si vážím společenské angažovanosti žen, podpory, kterou poskytují politice KSČ,“ vysekl ženám ideologickou poklonu prezident Gustáv Husák při oslavách MDŽ v roce 1985. Přímo na Pražském hradě, kam prý pozval nejlepší ženy z tehdejšího Československa.
Po roce 1989 sice komunisty politicky i morálně zdiskreditovaný svátek zmizel ze seznamu Významných dnů České republiky, ale už v roce 2004 se zase vrátil do kalendáře. Paradoxně výměnou za souhlas levicových poslanců s vyhlášením Dne památky obětí komunistického režimu.
Svátek Leninovy přítelkyně
Historie Mezinárodního dne žen, který si v roce 1910 vymyslela Leninova přítelkyně Klára Zetkinová, už dnes téměř nikoho nepohoršuje. Aktuálně je spíše slyšet, že svátek není politickým výročím, ale pouze symbolem nadnárodního emancipačního ženského hnutí. Úplná pravda to není. Hned od svého vzniku v roce 1910 to byl svátek vzešlý z myšlenek radikální frakce dobové levice, která chtěla dosavadní evropský řád utopit v krvavé revoluci.
MDŽ si vymyslela, jak již bylo řečeno, pozdější spoluzakladatelka Komunistické strany Německa Klára Zetkinová. I když její významný hlas v ženském hnutí z přelomu 19. a 20. století nelze úplně opomíjet, neboť pro souvěrkyně žádala absolutní rovnost s muži včetně volebního práva, jejím cílem byla především násilná revoluční změna.
Za stejná práva přitom ve stejné době bojovaly i jiné význačné ženské osobnosti, a to bez touhy po krvi a revoluci. Zato Zetkinová snila o dělnickém převratu a minimálně od roku 1907 se o něm radila i s Vladimirem Iljičem Leninem, se kterým ji až do Leninovy smrti v roce 1924 pojilo velké přátelství.
Domácí i skutečné války
Výmluvné také je, že MDŽ dnes patří k nejoblíbenějším svátkům Vladimira Putina a v tento den nyní každoročně děkuje ženám vojačkám ve „speciální operaci“ na Ukrajině. I matkám vojáků na frontě. Připravit matku o syna, který padne ve válce, to je ovšem naprostý výsměch svátku, který má oslavovat úlohu ženy ve společnosti.
A nakonec ještě čtyři hlasy z časopisu Vlasta z roku 1979. Všechno totiž souvisí se vším. Domácí války totiž vznikají z podobných důvodů jako ty skutečné. „V naší rodině bývají takové důsledky MDŽ, že s manželem několik dní nemluvím a on se mnou také ne,“ napsala redakci S. M. ze Sokolova.
„Z MDŽ jsou jen rodinné rozvraty. Říká se, že by měl být také svátek mužů, ale vždyť MDŽ oslavují především muži,“ uhodila hřebík na hlavičku K. E. z Děčína. Ankety ve Vlastě se přitom zúčastnil i jeden muž z Pardubic, který přidal další rodinné drama: „Připojuji se k názoru, že důsledky oslav na pracovištích jsou někdy vážné. U nás vedly oslavy MDŽ před pěti lety k rozvodu. Měli jsme dvě děti, vlastní domek i auto a žili jsme spolu jedenáct let. Moje žena zásadně nepila. Ve svém pracovním kolektivu se za to stala terčem posměchu, tak se jednou nechala přemluvit k oslavám MDŽ.“
„Pod vlivem alkoholu se málokdo vzpomene na domov,“ shrnula v dalším dopisu podobu oslav Mezinárodního dne žen Z. R. z Ostravy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Komunisté a Írán: Plzeňské pivo pro šáha a klíče od Teheránu prezidentu Svobodovi