Греческий биолог о жесткой ковидной диктатуре в их стране: «Нас арестовали и надели наручники»

Zajímavý rozhovor s řeckou bioložkou připomíná nedávno minulou dobu, která by se mohla opět vrátit, jestliže skutečně  přijde nějaká „plandemie 2,0“ například v podobě ptačí chřipky.

Připomeneme si především to, jak se většina společnosti nechala zmanipulovat zkorumpovanými politiky a médii, přičemž byli schopni nejen plnit sebenesmylsnější nařízení, aniž by se nad tím zamýšleli, ale dokonce byli schopni přát smrt těm, kteří odmítali akceptovat jak nesmyslná nařízení, tak experimentální genové injekce.

Obzvlášť pak byli terčem útoků politiků i médií odborníci, kteří se nebáli jít proti proudu. U nás byla takovým hlasem například dr. Peková.

Každá země měla covidovou politiku poněkud jinou.

V rámci Evropy byla nejpřísnější v Rakousku, Itálii, Řecku a Portugalsku. My jsme vše kopírovali od Německa, čímž jsme také patřili spíš k horším diktaturám než k těm zemím, které nebraly covidovou politiku až tak vážně.

Řecká bioložka, která chce zůstat v anonymitě, nyní poskytla náhled do jejich covidové politiky, která patřila v rámci Evropy k těm nejdrsnějším.

Vysvětluje, jak se stala kritičkou covidových opatření a jak se udržela nad vodou, když byla propuštěna z nemocnice bez nároku na mzdu a měla zákaz pracovat, protože odmítla takzvané „očkování.“

Jste biolog pracující někde v Řecku. Čím se konkrétně živíte?

Pracuji ve velké nemocniční laboratoři, která dělá velmi specifické testy. Jsem lékařský laboratorní technolog a biolog a celý svůj profesní život jsem strávila v nemocničních laboratořích.

Slyšeli jsme, že jste byla během covidového období propuštěna z nemocnice bez nároku na honorář, protože jste se nechtěla nechat očkovat.

Kdy začaly vaše pochybnosti o opatřeních a „očkování“? Záměrně píšeme „očkování“ v uvozovkách, protože tato látka nesplňuje tradiční definici vakcíny.

Zpočátku se mi zdálo divné, že lidé neustále mluví o očkování, ale ne o terapii. Zřejmě se po tom systematicky nepátralo. Pak byla opatření evidentně politicky řízená a ne vědecká.

V Řecku byla tato opatření podivná, bizarní a směšná. Pět lidí se například smělo sejít uvnitř, ale venku si museli držet odstup a nesměli si sednout. Přitom určité věci byly povoleny v určitou denní dobu a v jinou ne. Jako by byl virus nakažlivý jen v určitou denní dobu.

To je zjevně nejen nevědecké, ale i urážka zdravého rozumu.

Navíc zde platil extrémně dlouhý zákaz vycházení, během kterého lidé směli opustit dům jen se svolením. Toto povolení jste však mohli snadno získat přes SMS, proto bylo například metro v Aténách neustále narváno.

Pak jsem si dělala studie a hledala jsem, co to vlastně je za virus. Pak přišlo očkování do nemocnic. Mnoho kolegů okamžitě vyhrnulo rukávy  a nechalo se očkovat. Jiní měli pochybnosti.

Nebyla jsem zásadně kritická k očkování. Zpočátku jsem nebyla úplně proti, protože jsem v nemocnici viděla spoustu vážných případů. Vždy jsem však byla spíše rezervovaná – i z osobní zkušenosti.

Kamarád lékárník se pak blíže podíval na příbalový leták. Ale nebylo v tom skoro nic, dokonce ani to, co přesně tato „očkování“ obsahovala!

Zároveň jsem viděla několik lékařů, kteří se uzdravili a kteří dokázali své pacienty docela snadno uzdravit. Řekli mi: Tento patogen může způsobit zápal plic, ale ve skutečnosti nevidíme žádné nové klinické obrazy. Jsme zkušení pneumologové a umíme to vyléčit.

Objevil se i odpor lékařů, ale jen velmi sporadicky v médiích. Existovala také alternativní média a kanály, i když s omezeným dosahem, které nabízely platformu kritickým vědcům.

Když promluvil Luc Montagnier, francouzský virolog, nositel Nobelovy ceny a objevitel viru HIV, který způsobuje AIDS, byla jsem si jistá: nezúčastním se!

Dokonce i definice vakcinace byla změněna tak, aby mRNA sérum mohlo být prodáváno pod tímto slovem.

A pak?

Nikdy jsme nečekali, že by vláda zašla tak daleko, že nás vyhodí. V Řecku panuje přesvědčení, že vládní pracovní místa jsou jistá a nikdy vás nepropustí.

Vláda pohrozila propuštěním všech zaměstnanců státního zdravotnictví, kteří se nenechali očkovat. Mysleli jsme, že je to prázdná hrozba. Jaká to chyba!

Čekala jste co bude?

Ne, najali jsme právníky. Zorganizovali jsme se, jedna skupina na nemocnici, a pokusili jsme se zjistit: Je to, co chtěli, legálně možné? Právní situace byla obtížná a – jak už to v Řecku bývá – velmi nejednoznačná.

Dne 1. září 2021 jsme byli propuštěni z rozhodnutí vlády, bez nároku na mzdu a se zákazem jakékoli jiné práce. Takže vláda nás připravila o živobytí – jsem matka a závislá na svém příjmu.

V této souvislosti je důležité vědět, že v Řecku dokonce i vrazi a prznitelé dětí, kteří jsou ve vězení, dostávají polovinu své mzdy, dokud jejich případ neskončí. Takže s námi bylo zacházeno hůř než s nimi.

Znali jsme tady pedofila, který dostával polovinu platu, dokud nešel do vězení. Polovinu jeho platu. To jsme neměli.

Co se stalo potom?

Totéž udělala vláda v srpnu s domovy důchodců a soukromými nemocnicemi a ordinacemi. Proto mnoho lidí v posledních dnech ustoupilo.

Důležitá otázka zněla: Který právník je důvěryhodný? Kdo nám chce skutečně pomoci?

Následně jsme oslovili další vědce, skupiny nebo osobnosti jako Reiner Füllmich nebo profesor Sucharit Bhakdi. Byli jsme na ulicích v létě i v zimě a bojovali za svá práva.

A jaký byl jiný výsledek než to, že jste byla zatčena?

Jak jsem řekla, mluvili jsme se spoustou lidí, například se zástupci vládní strany Nová demokracie. Byli tam zástupci lidí, kteří nám velmi jasně řekli, že s námi souhlasí, ale že pro nás neudělají nic, aby neriskovali svou kariéru a práci.

V srpnu 2021 byl během demonstrace na náměstí Syntagma [náměstí Ústavy] zbit můj kolega. Stále není zdravý.

A jak k zatčení došlo?

Nejvyšší soud, Areopagus, rozhodl, že naše výjimka od 1. dubna 2022 je protiústavní. Ale to nic nezměnilo. 22. července měl premiér Kyriakos Mitsotakis svátek.

Jeli jsme k němu domů autobusem s 38 lidmi protestovat. Poté vyhrožovali řidiči autobusu, který nás musel odvézt na policejní stanici v Aténách. Autobus doprovázelo obrovské množství pořádkových policistů v plné výzbroji.

Policie pak nechtěla kontrolovat naši totožnost na ulici, ale místo toho si nás chtěla nechat na stanici. I když jsme jen uplatňovali svá ústavní práva, drželi nás celou noc. Spoutali nás, sebrali nám otisky prstů, fotili nás jako zločince a snažili se nám vzít telefony.

V tu chvíli jsem začala křičet. Věděla jsem, že moje dítě je doma a bude se o mě bát. Ale nevěděla jsem, že mě viděli v přímém televizním přenosu odvádět v poutech!

Pak jsem obvinila policisty. „Plníme rozkazy,“ byla standardní odpověď. „Pak jste roboti, ne lidé,“ řekla jsem.

Nechali nás na stanici a až ve 23 hodin nám řekli, že nás obvinili z maření provozu, a že jsme způsobili nehody. Vehementně jsme nesouhlasili. A měli jsme video, které ukazovalo, jak to doopravdy bylo.

Byli mezi námi samoživitelé, byli tam i samoživitelé s postiženými dětmi – nic z toho je nezajímalo.

Druhý den ráno nás odvedli na centrální soud v poutech. Soudci nařídili okamžité propuštění a my jsme se dozvěděli, že je nezákonné nás držet celou noc. Vládní strana nebyla na jednání o zadržení vůbec zastoupena.

Pro vládu to však nemělo žádné důsledky, snad kromě toho, že dokonce i ministerstvo zahraničí USA zareagovalo a poznamenalo, že naše práva byla porušena.

Celé to bylo čisté zastrašování. Všechno bylo o zastavení našich protestů. Šli jsme také do domu ministra zdravotnictví Plevrise a demonstrovali jsme. Plevris pak předstoupil před televizní kamery a stěžoval si, že jsme ho zastrašili a traumatizovali jeho rodinu.

Chtěli jsme probudit lidi, aby pochopili, že to, co se nám stalo, bylo invazivní a nezákonné. Vláda pošlapala několik lidských práv, jako je právo na práci a právo na fyzickou integritu.

Z čeho jste v té době žili – práce pryč, příjem pryč, dítě na škole?

Solidarita lidí, kteří sdíleli náš pohled na věc, nás zachránila: za lidská práva, proti povinnému očkování, za svobodu a fyzickou integritu.

Řečtí učitelé očekávali, že pokud přijmeme povinné očkování, přijdou na řadu oni. Podporovaly nás velké skupiny učitelů.

Jak konkrétně jste byli podporováni?

Se vším všudy. Dostali jsme veškerou možnou materiální podporu. Ale také nám byla nabídnuta psychologická podpora – zdarma. Ale vše se odehrálo „v podzemí.“ Nikdo se tam nikdy veřejně neobjevil.

Ale takovou vlnu solidarity bych nečekala – někdy od úplně cizích lidí. Tito lidé nás podporovali materiálně i intelektuálně.

Co se stalo potom?

Byla jsem lehce nachlazená a test Sars-Cov2 byl třetí den pozitivní. To znamenalo, že jsem byl považován za uzdraveného a mohl jsem se vrátit do práce na šest měsíců, ne na pět, ne na deset, ne na tři, na šest – věda se dostala stranou. Bylo to naprosto svévolné, vláda si dělala, co chtěla.

Tak jsem se vrátil do práce. Přes den jsem pracoval a v noci jsem se trápil, protože bylo mnoho kolegů, kteří byli stále na dovolené.

Jaká byla atmosféra v nemocnici, když jste se vrátila s „uzdraveným“ stavem?

Ledová. Byli kolegové, kteří říkali: „Vítejte zpátky, jaká nespravedlnost“, ale byli i tací, kteří říkali: „Teď jste si dobře odpočinuli“ – i když jsem ani na vteřinu nesložila ruce do klína.

Bylo nám také naznačeno, že máme někde schované peníze, ze kterých žijeme. Dával to najevo i jeden z vládou rozmazlovaných virologů, kteří naši výdrž podcenili. Mnoho kolegů vědělo, že mi vadí vedlejší účinky očkování, a přesto reagovali cynicky.

Jste obecně proti očkování?

V dětství jsem měla problémy s očkováním, ale nejsem úplně proti. Od doby, kdy bylo zavedeno „očkování“ proti Covidu, jsem se tomuto tématu věnovala blíže.

To, že byla změněna definice očkování, ve mně vzbudilo ještě větší podezření. Teď mám ještě větší starosti. Každý organismus reaguje jinak – na očkování, na léky, na všechno.

A děti?

„Očkování“ nebylo pro děti povinné. Učitelka biologie řekla dětem ve škole mého dítěte, že se nyní mohou přihlásit na „očkování.“ Děti se pak zeptaly, proč je to nutné, uzdravily se, a proto měly protilátky.

„Ještě více posílit imunitní systém,“ zněla odpověď – což je samozřejmě nesmysl; neměli byste neustále udržovat svůj imunitní systém ve střehu.

Po pár měsících se začala vyptávat a měla úplně jiné názory, protože v tomto školním prostředí se vyskytly případy myokarditidy a perikarditidy. Pak moje dítě samo pochopilo, že jsem měla pravdu.

Moje dítě bylo šikanováno. Když dcera například kýchla, byla vyhnána do „oslího koutku,“ protože byla neočkovaná, i když už tehdy bylo jasné, že „očkování“ nechrání ani před přenosem, ani před infekcí.

Co se stalo, když uplynulo šest měsíců?

Znovu mě propustili, ale jen nakrátko, protože se mi nakazila dcera a já od ní. Pak byla opatření zrušena a já se definitivně vrátila. Ale to jsem na začátku nevěděla a pokračovali jsme v boji: mluvili jsme s lidmi, organizovali dema a podporovali se.

Měla jsem štěstí v tom smyslu, že mě podporovalo rodinné prostředí. Byly však i jiné věci. Znala jsem zubařku, která spáchala sebevraždu, protože byla pod velkým tlakem a navíc byla zadlužená.

Dokonce ani renomovaní lékaři nepřevzali odpovědnost za to, že během „očkování“ vše neproběhlo v pořádku. 

Ale byli i doktoři, kteří před „očkováním“ varovali, že?

Ano, v očkovacích centrech byli dokonce lékaři, kteří v tom chtěli lidem zabránit. Ale pak byli velmi rychle propuštěni. Byli i takoví, kteří svým pacientům píchali pouze fyziologický roztok nebo ti, kteří si píchali fyziologický roztok sami, aby mohli pokračovat v práci.

Bylo jich mnoho, ale nikdy to nepřiznají.

Ale to by bylo snadné řešení i pro vás, ne?

Ano, ale nechtěla jsem říkat jednu věc a dělat druhou. Já taková nejsem. Chtěla jsem bojovat za to, v co jsem věřila. Organizovala jsem odboj v nemocnici. To se nepovedlo.

Jaká je dnes situace? Stále o tom mluvíte, nebo říkáte: „Kašleme na to“?

V nemocnicích se o tom skoro nemluví. Někteří z těch, kteří se  nechali očkovat, dnes říkají, že každý by se měl rozhodnout sám. Stále se ale najdou tací, kteří říkají, že každé očkování, které přijde, by se mělo aplikovat.

Zároveň se opakovaně objevují pokusy o potlačení diskuse o tom. Nyní musíme zdokumentovat případy vedlejších účinků. V nemocnicích vládne na jedné straně strach, na druhé peníze – do toho nateklo hodně dotací.

A mimo nemocnice?

Ve svém nejbližším okolí jsem žádné problémy neměla. U ostatních příbuzných to vypadalo poněkud jinak. Slyšela jsem také názory příbuzných, kteří užili všechny požadované dávky vakcíny.

„Ať Mitsotakis říká cokoli, věda je pro to,“ je to, co jsem slyšela.

Vždycky jsem říkala: ušetři aspoň děti. Jedná se o koronavirus, který se neustále mění. Kolem mě byli i lidé, kteří nebyli fanatičtí, ale „očkovali“ se.

V jednom případě byl člověk zastrašen s odůvodněním: „Nesmím nakazit svého otce, který má problémy se srdcem.“

Můj přítel lékař poznamenal: „Nedáváte svému příteli helmu, protože si myslíte, že řídíte motorku.“

Očkovaní lidé se mohou nakazit a virus přenést. Očkování není navrženo tak, aby tomu zabránilo. Ale to řekli politici a pak to lékaři papouškovali.

Pak jsem se zeptala: Co je v tom? Pečlivě hledáme, co je v jídle, ale nevíme, co si pícháme. Lékaři v Řecku zde nesou značnou míru odpovědnosti.

Vezměme si gynekology. Na těhotnou ženu byl v sedmém měsíci těhotenství vyvíjen nátlak, aby se nechala očkovat.

A co se teď pravděpodobně stane? Pandemie ptačí chřipky? Nouzový stav kvůli opičím neštovicím?

Hodně mluvím s lidmi v nemocnici i mimo ni. Nemůžete ovlivnit celý svět, ale můžete něco udělat ve svém okolí. Stále jsou lidé, kteří se bojí, ale není jich většina.

Takže si myslím, že pokud se o podobných opatřeních bude znovu jednat, bude větší odpor – alespoň tady v Řecku.

Mnoho lidí za námi přichází a říká nám, že bychom měli registrovat jejich vedlejší účinky. To by se mělo dělat ve velkém, abychom to mohli zařadit do vědecké publikace.

Mrtví byli dokonce pohřbíváni v uzavřených plastových pytlích. Mrtví lidé nedýchají a neplivají na nás. Jak tedy mohou být nakažlivé? Nyní můžete vidět, že se tato těla ani pořádně nerozkládají.

I mrtví jsou mučeni a jejich příbuzní nenacházejí klid!

A to ani nemluvíme o tom, že děti, které potřebují kontakt s jinými dětmi, byly izolovány doma a některé z nich trpěly psychickými problémy, které trvají dodnes. V provinciích to bylo někdy lepší.

Vláda se tam nedívala tak pečlivě a opatření nebyla dodržována tak otrocky jako v Aténách. Tyto děti mají také méně problémů.

Viděli jsme hrozné věci v této skupině, v této síti lidí, kteří vzdorovali: páry, které se rozešly, ale také rodiny, které byly úplně samy. Někdo z této sítě mi zavolal a řekl:

Najděte mi lidi, kteří jsou o Vánocích sami, abych je mohl pozvat.

Byli lidé, kterým vlastní rodiče zabouchli dveře a své děti už nechtěli vidět.

Tolik rozhovor, který se vrací k nedávno minulé době. V souvislosti s restrikcemi a nuceným očkováním se ví jen velmi málo o tom, že Řecko zavedlo drakonické zákony, které by v případné další plandemii uvedly zemi do ještě větší diktatury.

Omezí také jakoukoli mediální kritiku vládních kroků, která bude trestná.

Trestní zákoník, který byl novelizován v období Covidu, zakazuje šíření „falešných zpráv,“ které jsou schopné znepokojit nebo vyděsit veřejnost nebo podkopat důvěru veřejnosti v národní hospodářství, obranyschopnost země nebo veřejné zdraví.

Hrozí až pět let vězení. Hrozí tedy, že ustanovení bude použito k potrestání mediálních profesionálů a každého, kdo kritizuje vládní politiku, která by měla mrazivý dopad na svobodu projevu a svobodu tisku.

Pokud v Řecku mluvíte o důležitých otázkách veřejného zájmu a vláda řekne, že je to špatně, hrozí vám nyní vězení.

Trestní sankce znamenají, že novináři a prakticky všichni ostatní se bojí nahlásit nebo diskutovat o důležitých otázkách, jako je řešení Covid-19, migrace nebo vládní hospodářské politiky.

Nový právní text nedefinuje, co jsou falešné zprávy, ani jak jsou rozpoznávány, ani nevyžaduje, aby šíření nepravdivých informací skutečně způsobilo škodu.

Řecká asociace novinářů a Human Rights Watch vyzvaly ke stažení zákona, protože je příliš vágní.

Ve skutečnosti je takové ustanovení neslučitelné se svobodou projevu a svobodou tisku. 

Všímáte si ovšem mlčení EU?

A mlčet bude i nadále – a to nejen proto, že je Mitsotakisova vládní strana součástí lidovecké frakce, ve které je i šéfka EK.

Diktátorské zákony jsou totiž využívány jen proti těm, kterým se nelíbí politika prosazovaná EU, což je plně v souladu s politikou Bruselu…