Černá kronika SSSR: Děvčátka vraždil psycholog „Režisér smrti“. Rád četl Lolitu

Na začátku podobných případů bývá rozvrácená rodina, alkoholismus rodičů nebo sexuální zneužívání budoucího pachatele. U Valerije Asratjana nic takového nenajdeme. Narodil se v roce 1958 v arménském Jerevanu milujícím rodičům a v prvních letech svého života nezažil nic, čím by se dalo vysvětlit, proč se z něj stal sexuální násilník a vrah. Vlastně jedna věc se v jeho životopisech zmiňuje – ve školce si s holčičkami hrál na doktora, což ale těžko můžeme považovat za předzvěst zločinné dráhy.

ČTĚTE DÁLE: Masakr na břehu Finského zálivu. Opilý pohraničník postřílel plynaře

První zkušenost

Do světa sexuálních zkušeností vstoupil Valerij Asratjan velmi záhy, v pouhých třinácti letech, tedy v době, kdy se jiní chlapci ještě věnují dětským zábavám, a jeho partnerkou byla žena o 15 let starší. Později přišly jiné vztahy, ale ty už byly s dívkami stejného věku.

Už v mládí Asratjana zajímala psychologie, logickým vyústěním tak bylo, že složil přijímací zkoušky na Arménský psychologický institut, obor předškolní pedagogiky a psychologie. Měla na výběr oboru vliv jeho sexuální orientace, která se naplno projevila až později? Faktem je, že tehdy se mu do ruky dostal román Lolita Vladimira Nabokova. To je zajímavý detail, protože oficiálně v Sovětském svazu vyšel až v roce 1989, tedy až devět let poté, co Asratjan studium dokončil.

Později Asratjan přiznal, že ho dílo hluboce zasáhlo. Ztotožnil se s hlavním hrdinou, hledal paralely mezi ním a sebou. Dívka Lolita se pro něj stala ideálem. Vše ale bylo stále v rovině sexuálních fantazií, jinak žil zcela banální život. Oženil se s Moskvankou a z Jerevanu se přestěhoval do hlavního města, kde se věnoval oboru, který vystudoval. Pomáhal dětem postiženým mozkovou obrnou. Na první pohled obyčejný život obyčejného, inteligentního člověka, ale pod povrchem už byl probuzený sexuální predátor.

Pudy predátora

Poprvé Asratjan překročil hranice své sexuální fantazie v roce 1982. Tehdy byl přistižen při sexuálním obtěžování nezletilé dívky. Vyneslo mu to čtyři roky vězení, ale po třech letech byl propuštěn na podmínku. Tohle varování mu ale nestačilo, touha po holčičkách byla silnější než strach z vězení. Už v roce 1985, tedy nedlouho po svém propuštění, se dopustil stejného zločinu a opět mu to vyneslo čtyři roky vězení a zase ho propustili na podmínku.

Tehdy došla jeho ženě trpělivost a s Asratjanem se rozvedla. Jenže ten dlouho sám nezůstal. Jeho nová partnerka měla čtrnáctiletou dceru. V tomto momentě příběh až nápadně připomíná knihu Vladimíra Nabokova. I v ní se starší muž ožení, aby se dostal do blízkosti Lolity. Jenže Asratjanovi jedna Lolita nestačí. Vztahy v nové rodině musely být, jemně řečeno, zvláštní. Partnerka i její dcera o spádech sexuálního predátora nejen věděly, ale dokonce mu pomáhaly.

Vrah před obchodem s hračkami

Obchodní dům Dětský svět u stanice metra Lubjanka (dříve Dzerdžinskaja) zná každý Moskvan. Existuje od roku 1957 a už název napovídá, že se tu prodává zboží pro děti. Právě tady Asratjan lovil své oběti. Jeho metoda, jak získat důvěru náctiletých holčiček, byla na první pohled až naivní, ale fungovala spolehlivě. S falešnou legitimací se představoval jako filmový režisér hledající talentované dívky do filmu pro mládež. Osloveným to muselo připadat jako nabídka snů. Která holčička by se nechtěla stát herečkou? A tak bezelstně kývly na nabídku kamerových zkoušek… v režisérově bytě. Tam je ale čekal nápoj s psychotropní látkou a hodiny znásilňování. Ještě omámenou, zneužitou a také okradenou dívku pak Asratjan zanechal na ulici. Stejný scénář použil celkem sedmnáctkrát.

Jenže v Asratjanovi čím dál víc hlodaly obavy z dopadení. Co když se jednou některá z obětí přece jenom rozpomene? A tak začal vraždit. Jednu z dívek ubodal, další utopil ve vaně. Ale nakonec se stalo to, čeho se bál a kvůli čemu zabíjel. Jedna z dřívějších obětí si začala vzpomínat na to, co se stalo. Dívka dokázala popsat ulici i dům, kde Asratjan své oběti zneužíval. Navíc policii poskytla jeho identikit. Kriminalisté tak šli prakticky najisto. Vraha zadrželi v momentě, kdy lákal k sobě na „kamerové zkoušky“ další oběť. 

Ačkoli rozsudek zazněl už v úvodu článku, přesto je několik detailů, které stojí za zmínku. Valerij Asratjan nežádal trest smrti, protože by se v něm hnulo svědomí. Muž, který znásilňoval nezletilé dívky, sám měl strach, že by byl ve vězení znásilňován svými spoluvězni, a poprava mu připadala jako snesitelnější řešení. Spolu s Asratjanem byl popraven ještě jeden sexuální násilník a také sériový vrah – Sergej Golovkin zvaný Fišer. Tomu se podařilo prokázat 11 vražd, i když byl podezřelý ze čtyřiceti. Zajímavý je i rok, kdy byla poprava vykonána. V roce 1996 totiž ruský prezident Boris Jelcin vyhlásil moratorium na trest smrti. Pokud chtěl Asratjan zemřít, tak to stihl na poslední chvíli.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Něco takového nepamatujeme. Zloděj ukradl z hrobu v Jihlavě desítky žulových dlaždic.