Reakce na útoky nožem v Německu: Demonstrace proti AfD a pro diverzitu a toleranci

Jak daleko došlo vymývání mozků zejména u západních Němců, můžeme vidět i na demonstracích „proti pravici a za multikulturní zemi.“ K těm často dochází v reakci na nějaký obohacovací útok.

Tedy namísto protestu, který by vyzýval k deportacím a podpořil jedinou stranu, která se na zaplevelení země muslimskými obohacovači, kteří mají nadmíru rádi nože, nepodílela, přichází protest, který v podstatě tento stav podpoří.

Také včera po celém Německu proběhly tyto demonstrace, jichž se účastnily desítky tisíc Němců.

O víkendu vyšly desetitisíce lidí do ulic Berlína, Kolína nad Rýnem a dalších měst. Pod heslem „proti posunu doprava“ byla rozsvícena pohádková světla a skandována hesla.

Klíčová otázka však zůstává nezodpovězena: Čeho přesně mají tyto demonstrace dosáhnout – kromě hanobení opozice?

V Aschaffenburgu muž z islámského kulturního kruhu, který byl znám jako násilník a měl být už dávno deportován, útočil nožem na batolata. Zabil dvouleté dítě a kolemjdoucího. Logický důsledek? Demonstrace proti pravici a pro diverzitu a toleranci.

Místo toho, aby si Němci kladli zřejmé otázky – proč k tomu došlo a jak tomu zabránit – místo protestu proti selhání státu a dovozu síly se opakuje mantra: „Pozor, neposuňte se doprava!“ Propagandistický nástroj používaný na všechny problémy.

Pokud fakta nezapadají do požadovaného příběhu, jsou přehlušena. Rudo-zelený politicko-mediální komplex dělá vše, co je v jeho silách, aby dále zakryl skutečnost, že jeho imigrační politika se již dávno vymkla kontrole.

Opatřeními proti realitě jsou i tyto pseudodemonstrace za „diverzitu a toleranci“ – tedy právě za tuto neúspěšnou, nerealistickou imigrační politiku. Realita je však poznamenána utrpením obětí.

Ale pokud to v Německu řeknete, budete okamžitě označeni za „pravicového populistu.“

Známe mechanismy takových demonstrací: školy podněcují studenty, úřady práce posílají „dobrovolné“ žádosti, sdružení agitují ve svých seznamech adresátů. Stínový svět neziskovek, placených a kontrolovaných vládou, běží na plné obrátky – a dodává vládě to, za co je tak štědře placen.

Demonstrace se vždy řídí stejným vzorcem: místo hledání řešení nebo požadování odpovědnosti za zjevné selhání státu je prosazována ideologická agenda vlády.

Realita se vytrácí, když jsou lidé posíláni do ulic – ne aby našli odpovědi, ale aby podpořili požadovaný narativ. Takové provládní demonstrace jsou součástí všudypřítomné rudo-zelené propagandy, která není ničím jiným než vymýváním mozků.

Nejvíce znepokojující je, že tyto demonstrace jsou ve skutečnosti namířeny proti opozici. Demokraticky zvolená strana je označena za nepřítele státu – hluboce nedemokratickými prostředky. To je extrémně nebezpečné.

Nejenže to zavání autoritářskými mechanismy, ale také to tak páchne.

Pod tlak se dostávají i novináři. Každý, kdo klade „špatné“ otázky – například proč jsou do takových činů tak často zapojeni muži z islámských zemí – je považován za provokatéra.

Novinář z Deutschlandfunku se odvážil položit tuto otázku politikovi SPD. Odpověď? Žádná. Místo toho obvinění: „Tato otázka je pro mě obtížná.“

Německo se tímto vrací do 30. let minulého století a ti, kteří jsou v ulicích, aby demonstrovali na podporu vlády, jsou v podstatě na stejné straně jako ti, kteří tehdy nadšeně zdravili v ulicích svého Führera a brojili proti jeho opozici….