Šokující zvraty na Ukrajině: Charkovský zázrak, debakl Rusů u Kyjeva i masomlýnek na Donbase

Plnohodnotná ruská invaze, jejíž součástí byl útok prakticky na celé území Ukrajiny, vypukla v ranních hodinách 24. února 2022. Původně mělo jít o bleskovou „speciální vojenskou operaci“, jejímž cílem byla anexe východní a jižní části země i dobytí Kyjeva, svržení současného vedení v čele s Volodymyrem Zelenským a dosazení nové proruské vlády.

ČTĚTE TAKÉ: Drony bohem války. Bayraktar, létající žralok i dračí oheň. Jak šel čas s letouny na Ukrajině

Už na konci února ale bylo zřejmé, že invaze nebude třídenní záležitostí, jak si zástupci Moskvy nejspíše představovali. Stálo za tím až neuvěřitelné odhodlání Ukrajinců bránit se agresi svého východního souseda, a to vlastně za každou cenu.

I navzdory tvrdému ukrajinskému odporu však okupanti v prvních dnech bojů zaznamenali několik výrazných úspěchů. Značně postoupili na východě i jihu, kde kromě jiného po pouhých šesti dnech zvítězili v bitvě o Cherson, což bylo první a dlouhou dobu také jediné větší ukrajinské město, které během invaze padlo.

Rusové útočili hned z několika stran. Na východě využili kontroly nad velkou částí ukrajinského Donbasu, stejnou měrou jim na jihu pomohla okupace poloostrova Krym. Ze severu pak Kremlu poskytlo strategickou výhodu Bělorusko, které invazním jednotkám vypůjčilo své území.

Ruská pohroma u Kyjeva

Právě v souvislosti se severní frontou se často mluvilo o více než 60 kilometrů dlouhém ruském konvoji těžké techniky, který táhl směrem na Kyjev. K ostrým střetům docházelo hlavně na předměstí – v okolí Buči, Brovar, Irpině či Hostomelu, kde ukrajinská armáda statečně čelila ruským výsadkářům.

Leckdo si pokládal otázku, zda se Ukrajinci armádě s takovou početní převahou mohou vůbec ubránit. Brzy se však ukázaly značné nedostatky ve fungování masivních kolon ruské těžké techniky. Ukrajinci pomocí dělostřelectva, bezpilotních letounů či protitankových raketometů drtili jeden nepřátelský obrněnec za druhým.

VIDEO: Mapa, která ukazuje průběh prvního roku ruské invaze

Rusové začali mít vážné problémy s logistikou, zároveň trpěli čím dál většími ztrátami, což je dostalo do neudržitelné situace. Bitva o Kyjev skončila 31. března 2022, a to drtivým ukrajinským vítězstvím. Z ruského pohledu se boje na severní frontě daly považovat za totální debakl a pohromu.

Okupanti se na přelomu března a dubna postupně stáhli z Kyjevské, Žytomyrské, Černihivské i Sumské oblasti. Kreml se tak dočasně vzdal původního plánu dobýt hlavní ukrajinské město a svrhnout tamní vládu silou. Ještě před odchodem z Kyjevského regionu Rusové nastražili v oblasti tisíce min a dalších výbušnin, zanechali po sobě také stovky popravených civilistů. K největšímu masakru došlo pravděpodobně v Buči a Irpini.

Ukrajinský protiútok u Charkova

Rusové si v první fázi invaze brousili zuby také na Charkov. Proč? Vhodných odpovědí je hned několik. Tato východoukrajinská bašta je po Kyjevu druhým největším městem v zemi, přičemž má nezpochybnitelný ekonomický i politický význam. Kreml své sebevědomí v této bitvě opíral také o skutečnost, že v Charkově žije vysoký podíl ruskojazyčného obyvatelstva. V tomto ohledu se ale šeredně přepočítal.

Okupantům se sice i díky nasazení elitní 1. gardové tankové armády povedlo velmi rychle postoupit k okraji města od severu a později jej oblehnout i z východu. Následně ovšem Rusové v Charkově a jeho předměstí narazili na tvrdý ukrajinský odpor a utrpěli značné ztráty. Na totální obklíčení města či větší frontální útok jim nezbyl dostatek sil.

Už v květnu 2022 měli Ukrajinci dost sil na to, aby provedli protiútok, přičemž místy postoupili až o 40 kilometrů. Téhož měsíce pak dosáhli i státní hranice. Tím ale ruské trápení v Charkovské oblasti zdaleka neskončilo.

Na podzim 2022 Ukrajinci podnikli bleskovou protiofenzivu, kterou zaskočili Moskvu, a dokonce i západní analytiky. Za pouhých pár dnů získali zpět pod kontrolu 12 tisíc kilometrů čtverečních a dobyli města jako Izjum či Kupjansk. Někteří experti o protiútoku mluvili jako o zázraku a největším vojenském operačním umění od druhé světové války.

Šokovaní Rusové po sobě při improvizovaném úprku nechávali nespočet kusů těžké techniky či dalšího vojenského vybavení. Nezbyl jim čas ani na skrývání některých válečných zločinů. Veřejnosti utkvěla v paměti především ruská zvěrstva, která okupační vojska napáchala v Izjumu.

Nyní ukrajinská armáda kontroluje naprostou většinu Charkovské oblasti. V roce 2024 se však frontová linie znovu přiblížila ke Kupjansku. Od té doby v okolí tohoto města pokračují tvrdé boje, které postupně vedly k jeho totálnímu zničení.

Cherson rychle obsazen, brzy osvobozen

Jak už bylo naznačeno, první bitva o Cherson vypukla hned v úvodu invaze a po necelém týdnu skončila drtivým ruským vítězstvím. Netrvalo ale dlouho a poměry sil v okolí tohoto významného jihoukrajinského města se obrátily.

Už v létě 2022 Ukrajinci začali vyvíjet zřetelný tlak na osvobození Chersonu, což dokazovaly přibývající zprávy o ostřelování ruských strategických cílů. Mezi ně patřily muniční sklady, protivzdušná obrana i klíčové mosty vedoucí přes řeku Dněpr. Rusové tak měli čím dál větší problémy s logistikou.

Na podzim téhož roku Ukrajinci zahájili drtivou chersonskou ofenzivu, v jejímž důsledku Rusové naplánovali kompletní evakuaci. K ní došlo 9. listopadu 2022. O dva dny později do města vstoupila ukrajinská armáda. Ta má nicméně i po osvobození Chersonu kontrolu pouze nad asi jednou čtvrtinou stejnojmenné oblasti.

Frontová linie od té doby de facto zamrzla podél toku Dněpru. Masivní vojenský přechod přes tuto řeku je v současnosti nemyslitelný pro obě strany konfliktu. Vliv na částečné zamrznutí bojů měly také katastrofické záplavy z června 2023 způsobené protržením Kachovské přehrady, kterou s největší pravděpodobností odpálili členové ruské armády.

V souvislosti s okupací Chersonu se ve veřejném prostoru často mluvilo o násilné rusifikaci, jejímž prostřednictvím chtěla invazní vojska z města vymazat jakékoliv ukrajinské vlivy.

Ruský tlak na Donbase

Zatímco operační umění ukrajinské armády v bitvách o Kyjev, Charkov či Cherson se po právu dostane do vojenských učebnic, daleko za očekáváním zůstala ukrajinská protiofenziva z roku 2023, která probíhala v Doněcké a Záporožské oblasti a jejímž cílem bylo dosažení Azovského moře i přerušení ruského pozemního koridoru na Krym. To se však nepovedlo.

Od té doby iniciativu na východní frontě převzalo Rusko, přestože tam od vypuknutí invaze naráží na drsný ukrajinský odpor. První větší ruský úspěch nastal v květnu 2022, kdy okupanti obsadili doněcký Mariupol. Ukrajinci toto fatálně obklíčené přístavní město bránili skoro tři měsíce.

I v Luhanské oblasti ukrajinští obránci dlouho vzdorovali. Až v červnu 2022 se stáhli ze Severodoněcku, v červenci pak definitivně prohráli bitvu o Lysyčansk. Kreml tak od té doby kontroluje drtivou většinu území Luhanské oblasti.

V květnu 2023 Rusko zabralo Bachmut, v prosinci 2023 Marjinku a v únoru 2024 Avdijivku. Několikaměsíční boje o tato tři doněcká města představovaly z hlediska počtu ztrát a vlivu na podobu bytového fondu to nejbrutálnější, co ruská invaze přinesla.

Například bitva o Bachmut si vysloužila přezdívku mlýnek na maso. Marjinka je zase svým vzhledem přirovnávána k měsíční krajině. Svým vzhledem totiž připomíná japonskou Hirošimu po výbuchu atomové bomby v roce 1945.

Ruský postup na Donbase zrychlil v roce 2024. Kremlu se k plnění dobyvačných cílů v Doněcké oblasti osvědčila dlouhodobá taktika „nás mnoho“. V praxi to znamená denně posílat na smrt obrovské množství špatně vycvičených vojáků, což přispívá k muničnímu vyčerpání druhé strany. Ukrajinci tyto okupanty označují jako potravu pro děla a drony.

V důsledku zmíněné taktiky sice Rusové trpí těžkými ztrátami, přesto na východě Ukrajiny průběžně postupují. V říjnu 2024 obsadili Vuhledar, v lednu 2025 pak Kurachove. Dále následoval pád Torecku a Časiv Jaru. Už dlouhé měsíce visí na vlásku také Pokrovsk, jehož okolí lze od léta 2024 považovat za válečné epicentrum na Donbase.

Případné obsazení Pokrovsku by Moskvě otevřelo cestu k útokům na další významná východoukrajinská města – zejména na Slovjansk a Kramatorsk, což jsou dvě největší bašty, které Ukrajinci ještě v Doněcké oblasti drží.

Ukrajinské tažení u Kursku

V srpnu 2024 Ukrajinci zahájili poněkud překvapivou operaci, když ze Sumské oblasti překročili ruskou hranici, čímž započali ofenzivu v Kurské oblasti. Poprvé od druhé světové války tak došlo k situaci, kdy cizí stát sebral Rusku území vojenskou silou. Ukrajinci obsadili přes tisíc kilometrů čtverečních, a to včetně městečka Sudža.

Jenže Rusové i za pomoci severokorejské armády získali brzy drtivou část dříve ztraceného území zpět. V souvislosti s tím se pak ve veřejném prostoru objevovaly pochybnosti nad přínosem celé ukrajinské operace, jelikož do Kurské oblasti byly převeleny i některé elitní jednotky, které do té doby sloužily u klíčového Pokrovsku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Chladnokrevná léčka Ukrajince. Před okupanty hrál divadlo, pak je postřílel, ukazuje video