Bylo to osvědčené duo. Jan Werich spolupracoval se scenáristou Jiřím Brdečkou na svých nejznámějších poválečných počinech. Císařův pekař, Byl jednou jeden král a také Až přijde kocour – pod všemi snímky jsou podepsáni spolu. Umělecky si rozuměli, i když byl Brdečka o dvanáct let mladší a Werich si jen tak do svého světa fantazie někoho nepustil. Příběh o vojenských vysloužilcích, který Werich zařadil do knihy pohádek Fimfárum, chtěl Brdečka převést na plátno.
ČTĚTE TAKÉ: Poslední rozloučení s Brejchovou: Dorazili Geislerová i Vyskočil. Kepka vzpomínal na Arabelu
V roce 1980 ale umírá Jan Werich a o necelé dva roky později i Brdečka. Režisér Oldřich Lipský má tak dvě možnosti. Buď projekt odepsat, nebo hledat nového scenáristu, který příběh nenásilně dotvoří.
Dobrou zkušenost měl ze sedmdesátých let se Zdeňkem Svěrákem, který se podílel na filmových trhácích Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero a pohádce Ať žijí duchové. Svěrák váhal, jestli takovou nabídku vůbec přijmout: „Dolehl na mě tísnivý pocit, jestli jsem dobrý náhradník a jestli Werichovu pohádku nezkazím.
Na rozdíl od knih, kde musí scenárista vybírat a krátit, se tady muselo přidávat, protože je to pohádka krátká. A přidávejte k Mistrovi, kterého si nad jiné vážíte a jehož tvář se na vás přimhouřenýma očima neustále dívá z fotografie na stěně.“ Opatrný byl i samotný režisér: „Vše jsme měřili tím, jak by na to Werich reagoval, co by tomu řekl jako autor a „mistr srandy“. Jak by se zakabonil a zabručel, nebo jak by se zúžily štěrbinky jeho očí a ozval se jeho typický chechtot.“
Příběh „pro chytré děti a moudré dospělé“
Pokušení v podobě peněz a slávy, které prověří přátelství tří kamarádů, tak by se dal děj shrnout do jedné věty. Kritici tvrdili, že jde o příběh „pro chytré děti a moudré dospělé.“ Oldřich Lipský dodával: „Protože když jsou dospělí chytří, tak se nestydí za to, že je v nich pořád trochu dítěte.“
Filmu pomohlo, že získal hvězdy jako Rudolfa Hrušínského, Petra Čepka a Josefa Somra. Ti projektu od počátku naprosto důvěřovali. Doplnila je Vida Skalská alias panovačná princezna Bosana. Pro tu začínal natáčecí den mnohem dříve než pro ostatní. Umělecký maskér Jiří Budín jí každé ráno více než hodinu nalepoval umělý nos a po place ji museli doprovázet dva asistenti, kteří ho přidržovali na tenkých vlascích.
Putování nosu po světě pak zařídil trikový výtvarník Jan Švankmajer. Jde o pohádku moderní, a tak tu kromě kouzelného měšce, klobouku nebo harfičky nechybějí ani cigarety a celnice s telefonem.
Na filmu je nejlepší unikátní melodie
A hravost se projevovala i v maličkostech. Zdeňka Svěráka k tomu vyzýval sám Lipský: „Vzpomínám si, jak chtěl, abych vymyslel kuriózní názvy obchodů a služeb na pohádkovém náměstí v Monte Albu a jakou radost mu pak způsobil nápis pohřební služby Funus Service.“ A podobnou radost si drobnou poťouchlostí udělal i Julius Satinský, tedy král Pikola. S vážnou tváří tvrdil, že se mu splnil sen, když mohl lézt z vany a ukázat světu své holé pozadí. Mohlo by se zdát, že z filmů si po odchodu z kina pamatujeme nejvíce hlášky.
Ve Třech veteránech jich bylo nepočítaně. Od informace, že Eda je prostý pobíječ much, přes zoufalost princezny, že nebude žít s chobotem až po povzdech oklamaného veterána směrem k ní: „Ty nejsi andělská mrcha, ty jsi mrcha!“ Všechny tyhle hlášky ale překonala titulní melodie z dílny Svěráka a Uhlíře. Stačí zanotovat „Není nutno, není nutno…“ a prakticky každý ví, jak pokračuje.
A zatímco Jan Werich a Jiří Brdečka zemřeli ještě před natáčením, pro Oldřicha Lipského byli Tři veteráni posledním filmem, který stihl dokončit. O dva roky později zemřel ve chvíli, kdy měl roztočený snímek Velká filmová loupež. Ten za něj převzal Zdeněk Podskalský. Nedožil se tak splnění svého velkého snu, seriálu Cirkus Humberto, kterého se na konci osmdesátých let musel ujmout jeho zkušený televizní kolega František Filip.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Zemřela hollywoodská legenda. Duvall zazářil ve filmech Kmotr či Apokalypsa