S jadernou bombou by Írán mohl napodobit KLDR, míní odborník. Dokázaly údery hrozbu eliminovat?

Cílem americko-izraelských úderů byl kromě zabití vůdce Alího Chameneího právě íránský jaderný program. Americký prezident Donald Trump tvrdí, že jej zničil. Je tomu tak?
Myslím si, že po loňských cílených útocích a po dodatečných vzdušných úderech z posledního víkendu je vysoce pravděpodobné, že hlavní prvky íránského jaderného programu jsou prakticky zničeny nebo přinejmenším masivně poškozeny. V krátkodobém horizontu to znamená, že Írán určitě nebude schopen akcelerovat svůj jaderný program – ať už by americko-izraelská intervence dopadla pro íránský režim jakkoliv pozitivně.

Írán však s největší pravděpodobností stále skladuje značné množství vysoce obohaceného uranu. Ten může teoreticky v budoucnu opět začít ještě více obohacovat. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) jde až o 400 kg uranu obohaceného na 60 procent. Určitě se však nebavíme o horizontu nejbližších měsíců. Škody, které byly způsobeny, znamenají ztrátu několika let ve vývoji jaderného programu.

ČTĚTE TAKÉ: Historický kolaps Hormuzského průlivu: Zdraží notebooky, auta i potraviny, míní ekonomové

Útok přišel poté, co se paradoxně zdálo, že došlo k pokroku v jednání o íránském jaderném programu. Lze se podle vás v tuto chvíli vrátit k jednání mezi USA a Íránem, ačkoliv noví představitelé Teheránu hlásí, že chtějí pomstít smrt Chameneího?
Jsem přesvědčen, že jednání selhala kvůli dvěma faktorům. Zaprvé vzájemná nedůvěra mezi USA a Íránem je dlouhodobě obrovská. Toto podle mě není možné překlenout nějakou technickou dohodou podle vzoru dohody JCPOA (dohoda o omezení íránského jaderného programu výměnou za zrušení sankcí. Uzavřel ji Írán s pěti stálými členy Rady bezpečnosti OSN, pozn. red.) z roku 2015. Americká strana je navíc přesvědčena, že íránský jaderný program je komplexní problém, který se nemůže řešit po částech, ale musí být adresován komplexně. To znamená, že nezávisle na případných limitech pro obohacování uranu není možné ponechat Íránu neomezený prostor pro další masivní rozvoj balistických raket a prostředků pro dálkový úder. Pro Írán je však zřejmě nepředstavitelné, že by se vzdal obou pilířů, na kterých si buduje svůj odstrašující potenciál.

A zadruhé po opakovaných útocích je rovněž pravděpodobné, že v Íránu mohou začít převládat kritické hlasy vůči stávající strategii a paradoxně může režim cítit ještě silnější existenční tlak směrem ke zbrojení a přehodnocení přístupu k jaderným zbraním.

Izrael dlouhodobě varoval před Íránem a jeho jadernými snahami. Premiér Benjamin Netanjahu takto mluví už řadu let. Lze podle vás říci, že byl Írán v okamžiku útoku skutečně blízko k výrobě vlastní jaderné zbraně?
Můžeme říct, že do léta 2025 íránský jaderný program skutečně postupoval a vykazoval aktivity, které nedávaly velký smysl z pohledu země, která by měla vysloveně standardní civilní jaderné ambice – tedy výrobu elektrické energie a případně určitý radiologický výzkum. Írán navíc během posledních let vícekrát zatajil existenci jaderných zařízení, která byla následně objevena zpravodajskými službami západních zemí.

Postupně se také zhoršovala spolupráce Íránu s IAEA, která v létě loňského roku poprvé konstatovala, že Írán nejedná v souladu se svými mezinárodními závazky. Nedůvěra USA a Izraele je tedy určitě pochopitelná. Po jejich prvotním útoku z loňského léta však není, alespoň veřejně, zřejmé, že by se íránský jaderný program jakýmkoliv smysluplným způsobem restartoval. Platí proto, že bezprostřední riziko jakéhosi „sprintu“ k jaderné bombě přítomno nebylo. Určitě i proto, že samotné obohacování na vojenskou úroveň ještě neznamená, že země má hotovou jadernou zbraň. Írán není – obzvláště po aktuálních útocích – blízko jaderné vojenské způsobilosti.

Pokud by ji Írán měl, co by to vlastně znamenalo pro přilehlý region, potažmo pro svět?
Pokud by k tomu došlo, z našeho pohledu by to mělo převážně destabilizační účinky. Na jedné straně by se íránský režim mohl cítit bezpečněji před intervencemi tohoto typu, na druhé straně by ho to mohlo povzbudit k asertivnější podpoře svých proxy skupin, které dlouhodobě narušují stabilitu v regionu. Stejně tak by jaderný Írán mohl znepokojovat regionální rivaly z arabského světa, kteří by zřejmě potřebovali vyvážit takovouto výraznou mocenskou změnu. Nemuselo by to nezbytně znamenat vlastní jaderné programy, ale například formování užších spojenectví v rámci zbytku regionu. Zároveň by výrazně utrpěly zájmy Izraele v regionu.

Zabránit tomu, aby se Írán stal jaderným, je hlavní prioritou prakticky každé izraelské vlády. Utrpěl by i Západ, minimálně v tom smyslu, že samotná politika nešíření jaderných zbraní by se začala jevit jako překonaná. Írán by se určitě cítil sebevědoměji i v rámci širší protizápadní geopolitické osy Peking–Moskva–Teherán–Pchjongjang.

Byla by jaderná zbraň zároveň zárukou pro přežití režimu? V případě KLDR, která ji má ve své výzbroji, to tak vypadá.
Mohla by být zárukou, že se tato forma vojenských intervencí vůči Íránu už nebude opakovat. Režim by se tak mohl více soustředit na „vnitřní“ nepřátele. Model Severní Koreje jako existenční garance přežití režimu by se proto mohl jevit stále atraktivnější. I bez jaderné zbraně je však možné, že výsledkem této intervence bude, pokud tedy režim přežije, ještě méně kompromisní vztah vůči jakémukoliv disentu vůči oficiální politické a ideologické linii režimu. Podobnost se severokorejským modelem tak může mít více kontur, ačkoliv Írán je dnes – navzdory všemu – v mnoha ohledech stále velmi vzdálený od reality Severní Koreje.

Írán má mít mimo jiné k dispozici balistické střely Sadžíl, přičemž už před lety se objevila informace, že nové verze této rakety by mohly doletět klidně až na území střední Evropy. Je tedy v ohrožení i Česká republika či Slovensko?
Toto ohrožení je prakticky jen teoretické. Slovensko ani Česká republika nejsou nijak v centru vojenského zájmu teokratického režimu a osobně si nemyslím, že naše pozitivní vztahy s Izraelem a spojenectví s USA by na této skutečnosti něco zásadně měnily. Pokud však raketový program Íránu bude pokračovat, stane se jen otázkou času, kdy budou jeho systémy schopny efektivně zasáhnout větší část Evropy. To může podnítit NATO věnovat této hrozbě výrazně větší pozornost, například dalším posilováním protiraketových schopností specificky zaměřených na tuto hrozbu.

PODÍVEJTE SE: PŘEHLEDNĚ: Jak se dostat z Blízkého východu? Nabízíme nejčastější otázky a odpovědi