Spojené státy mají pravdu, když požadují schopnější spojence. Co však nemohou požadovat, je, aby větší schopnosti znamenaly automatickou poslušnost. Válka proti Íránu odhalila rozkol, který se v transatlantických vztazích již léta prohluboval pod povrchem. Emmanuel Macron obviňuje Donalda Trumpa z toho, že tlačí Blízký východ k další válce za změnu režimu. Marco Rubio na to […]
3
min.
Spojené státy mají pravdu, když požadují schopnější spojence. Co však nemohou požadovat, je, aby větší schopnosti znamenaly automatickou poslušnost.
Válka proti Íránu odhalila rozkol, který se v transatlantických vztazích již léta prohluboval pod povrchem. Emmanuel Macron obviňuje Donalda Trumpa z toho, že tlačí Blízký východ k další válce za změnu režimu. Marco Rubio na to reaguje zpochybněním samotného smyslu existence NATO, pokud Evropa odmítne Spojené státy podpořit.
Poprvé od války v Iráku v roce 2003 se Washington a evropské metropole nehádají pouze o vojenské operaci. Hádají se o pravidlech aliance.
Evropa považuje válku za nelegální, nebezpečnou a strategicky absurdní. Spojené státy vnímají Evropu jako kontinent, který chce zůstat pod americkým vojenským deštníkem, ale zároveň si vyhrazuje právo blokovat operace, které se mu nelíbí.
Odmítnutí Evropy zapojit se do války se jeví jako oprávněné. Francie, Španělsko, Itálie a dokonce i Spojené království odmítly poskytnout základny či vzdušný prostor pro operaci, kterou považují za postrádající mezinárodní mandát a stále více zaměřenou na změnu režimu.
Macron označil tuto akci za „nebezpečnou.“ Španělsko uzavřelo svůj vzdušný prostor pro americká letadla zapojená do operace. Itálie odmítla poskytnout základnu na Sicílii. Spojené království prohlašuje, že není připraveno na válku. Za touto opatrností se skrývá vzpomínka na Irák, Afghánistán, Libyi a Sýrii.
Evropa ví, že Írán není Libye. Je to regionální mocnost s raketami, spojenci a skutečnou schopností uzavřít Hormuzský průliv. Ví také, že Teherán varoval, že jakákoli země, která napomáhá útokům, bude považována za legitimní cíl.
To, že má Evropa pravdu, však neznamená, že má schopnost tento postoj prosadit. EU se z jednoho z architektů jaderné dohody s Íránem stala irelevantním aktérem. Má sankce, diplomacii a prohlášení. Nemá však vojenskou kapacitu ani politickou jednotu.
Evropská unie vynaložila v roce 2024 na obranu přibližně 343 miliard eur, což představuje 1,9 % HDP. I přesto není Evropa stále schopna zajistit bezpečnost Hormuzského průlivu, chránit své energetické trasy ani vést rozsáhlou operaci bez americké logistické a vojenské podpory.
Z amerického pohledu nemají Trump a Rubio úplně nepravdu, když tvrdí, že NATO nemůže fungovat jako jednosměrná ulice. Z pohledu Washingtonu chce Evropa ochranu před Ruskem (konflikt podněcovaný předchozí americkou administrativou), americké základny na svém území a automatické záruky, ale pak odmítá použití týchž základen, když Spojené státy chtějí zasáhnout jinde.
Rubiova otázka – co Spojené státy získají z udržování vojsk a základen v Evropě, pokud jejich spojenci pak blokují operace – není neopodstatněná. Problémem je, že Washington jakoby zapomíná, co NATO vlastně je.
Aliance byla založena jako pakt kolektivní obrany, nikoli jako trvalý závazek podporovat každou preventivní válku či operaci zaměřenou na změnu režimu, kterou iniciuje Bílý dům. Když Trump nazývá Evropany „zbabělci“ nebo Rubio vyhrožuje, že kvůli Íránu „přehodnotí“ NATO, oba se snaží předefinovat pravidla tohoto paktu.
Navíc Washington k této krizi přispěl. Byla to Trumpova administrativa, která zničila jadernou dohodu s Íránem a nahradila diplomacii politikou maximálního tlaku. Obviňovat nyní Evropu z toho, že odmítá následovat tuto strategii, je pohodlné, ale nedostatečné.
Spojené státy mají pravdu, když požadují schopnější spojence. Co však nemohou požadovat, je, aby větší schopnosti znamenaly automatickou poslušnost.
Nikdo nenese následky svých rozhodnutí
Válka proti Íránu odhalila, že Spojené státy a Evropa již nesdílejí stejnou představu o spojenectví.
Washington se domnívá, že Evropa se chová jako bezpečnostní klient: požaduje ochranu, ale odmítá nést náklady. Evropa se domnívá, že Spojené státy využívají NATO k tomu, aby vtáhly kontinent do válek, které neslouží evropským zájmům.
Obě tyto diagnózy jsou ve skutečnosti správné.
Evropa chce vetovat války, které považuje za nelegální, aniž by však musela platit cenu za skutečnou strategickou autonomii. Spojené státy chtějí silnější spojence, ale i tak s nimi zacházejí jako s podřízenými, když s nimi nesouhlasí.
Pokud tato krize skončí oslabením NATO, stejně závislou Evropou a ještě více rozděleným Západem, Rusko, Čína a Írán dosáhnou strategického vítězství, aniž by musely vypálit jediný výstřel.
Podpořte Nás A Přispějte Malým Darem Na Chod Aktax.Cz
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
The post Válka s Íránem rozděluje USA a Evropu first appeared on Akta X.
