Bém: Zákazem mobilů to nekončí. Regulovat musíme reklamu na hazard, alkohol i energy drinky

Co se reálně musí stát, aby se zastavil nárůst počtu dětí, které mají znaky depresí, zhoršuje se jim duševní zdraví, mají myšlenky na sebevraždy a obecně vykazují dramaticky zhoršené duševní zdraví?
Zaprvé, statistika je mimořádně závažná. Máme dramatický nárůst těžkých nebo středně těžkých až těžkých depresivních a úzkostných poruch u 15, 16letých teenagerů spojený s tím, že vysoké procento této populace užívá pestré spektrum psychoaktivních látek, z nichž některé jsou zakázané (kratom), jiné nelegální (heroin, pervitin, kokain), ale některé jsou zcela legální (alkohol, tabák). Tím to ale zdaleka nekončí…

Čtěte také: Porodní báby jako v 19. století, brojí Kubek proti asistentkám. Matky ho posílají do důchodu

Mají být látky jako kratom a další podobné zlegalizované?
Problém je v tom, že jsme stále několik kroků za výrobci, vývojáři a celým byznysem, který nás do tohoto stavu dostal. Když jednu látku zakážeme, do týdne se na černém trhu objeví pět dalších podobných látek, které se budou nepatrně lišit. Nicméně to neznamená, že se o to nemáme snažit. Máme tu šedou ekonomiku, která je realitou pestré plejády produktů, kterým se říká dárkový předmět nebo potravinový doplněk, ale ve skutečnosti jsou to psychoaktivní látky.

Jak tedy regulovat například kratom?
V tomto konkrétním případě se snažíme regulovat podle originálního konceptu zákonného rámce o psychomodulačních látkách a jsme vlastně první zemí na světě. Proč to děláme? Protože jej potřebujeme vyvést z šedé ekonomiky, kde je pravděpodobnost dramatického nárůstu veřejných nákladů, ať už jsou spojeny se zdravím nebo například s nějakými závislostními poruchami. Na jedné straně jsou tu tedy veřejné náklady, na straně druhé příjem soukromých firem, z nichž stát nic nemá.

Takže přijde zavedení nových spotřebních daní?
V novém akčním plánu, na kterém pracujeme, nabízíme zopakovat prioritu, a to je zlepšení výběru daní obecně. Na obřím nárůstu nelegálního trhu s tabákem nám utíká třeba 13 až 14 miliard korun. Další oblast je nelegální trh s hazardem. Samozřejmě je tu možnost zavedení spotřební daně na kratom, kde se dá vybrat třeba další miliarda a půl. To je ta cesty, kterou nabízíme. Hazard, alkohol, tabák, nelegální drogy, to všechno reprezentuje stamiliardové náklady z veřejných rozpočtů na řešení problémů, které jsou spojeny se závislostní poruchou, se sociální stigmatizací. Dodejme, že od roku 2021 se věnujeme digitálním závislostem, které reprezentují další fenomenální výzvu.

Pojďme tedy rovnou k tomu, kolik peněz na duševní zdraví, závislosti a vše s tím spojené, je za vás třeba. Aktuálně vláda přislíbila pouze 315 milionů korun, a to skutečně nestačí.
Pokud chceme něco změnit, peníze mít musíme. Nedovedu si představit, že by došlo k dramatickému krácení. Proti tomu ale stojí realita připravovaného rozpočtu vlády, která přichází s étosem, jež je mi velmi sympatický, to znamená šetřit.

Věříte Andreji Babišovi, že boj se závislostmi a jejich dopady jsou pro něj prioritou, když vidíte návrh rozpočtu?
Je nezbytné vnímat ekonomický vstup do státního rozpočtu třeba na úrovni zmiňované spotřební daně, DPH nebo poplatků, které se vážou na provozování hazardních her. Je třeba mluvit o tom, jak velká je ekonomická zátěž pro oblast ochrany veřejného zdraví. Když se podíváme na všechny závislostní poruchy dohromady, náklady opravdu dosahují stovek miliard korun ročně, to nejsou pouze jednotky. Je třeba skutečně vycházet z teze, že finanční prostředky investované do prevence se státu skutečně vyplatí a peníze mu šetří. Stejně tak jako finanční prostředky, které jsou investovány do léčení, protože léčený člověk se závislostní poruchou na alkoholu stojí stát výrazně méně než ten neléčený. Mám-li být otevřený, pan premiér to chápe a s našimi argumenty souhlasí.

Takže mu věříte?
V tomto ohledu mu věřím a zároveň v něm vnímám vůli, vědomí potřebnosti, reflexe současné reality, která je z mého pohledu kritická a žádá si zásadní intervenci. Větě pana premiéra, který na první radě vlády řekl, že finanční prostředky na tuto oblast budou, věřím. A vrátím se k první vládě Andreje Babiše, kde, když něco slíbil, tak to fakt udělal. Nemám pochyb, že se to podaří, ale budou tu porodní bolesti, protože v první fázi přijde plošné krácení.

Budeme potřebovat částku minimálně jedné a půl miliardy, což je zhruba pětinásobek toho, co je dnes napsáno při přípravě rozpočtu

S velkou pravděpodobností to dopadne tak, že nejdřív přijde krácení a potom prostřednictvím nějakých nástrojů, které se třeba jmenují rozpočtové opatření, tak to dopadne dobře.

Dobře znamená těch 315 milionů korun plus sto milionů přidaných rozpočtovým opatřením tak, jak navrhla už minulá vláda?
Ano, ale uvědomme si, že jsou to finanční prostředky, které ale jen stabilizují stávající síť služeb, nikoliv řeší nové priority a výzvy.

Předchozí vláda nicméně na začátku slíbila, že se za čtyři roky dostane na jednu miliardu korun, nesplnila to. Kolik peněz je tedy do této oblasti reálně potřeba zafinancovat, aby se stav zlepšil, a nikoliv jen udržoval?
Když hovoříme o jedné miliardě korun, tak to pro mě reprezentuje realistický požadavek na státní rozpočet s ohledem na vládou schválený akční plán v politice závislostí, ale ten minulý. V tom současném plánu před sebou máme řadu dalších výzev. Jde o výzvu, která se jmenuje nové psychoaktivní a psychomodulační látky, řešíme problém šedé ekonomiky, který se týká legálních psychoaktivních látek, jako je tabák nebo alkohol, řešíme problém, který se dotýká hazardu a jeho regulace, řešíme problém komorbidity na rozcestí mezi duševním zdraví na straně jedné a závislostní poruchou na straně druhé a vztahujeme jej k té možná nejohroženější cílové populace – dětí druhého stupně základní školy a dospívajících a mladistvých.

Hovoříme o tom, že nemáme dostatečné krizové služby pro děti, které mají duševní poruchu nebo duševní problémy. Hovoříme o tom, že velmi často ještě mají závislostní poruchu anebo užívají psychoaktivní látky. A nezapomínejme na jednu z nejnovějších výzev, a to jsou závislosti na digitálních technologiích.

A jste schopný mi říct, kolik by to vše mohlo stát?
Můj odhad je takový, že budeme potřebovat částku minimálně jedné a půl miliardy, což je zhruba pětinásobek toho, co je dnes napsáno při přípravě rozpočtu na rok 2025. Představme si, co je to za politický šrapnel. Ale za absolutní pokrytectví bych považoval pokračování politiky ambicí, aniž bychom na všechny tyto výzvy měli peníze. Za daleko férovější považuji přiznat, že pokud peníze budou, agenda může být takto široká anebo nebudou a budeme si muset říct, že se některým výzvám nebudeme věnovat.

Zákaz mobilů je klíčový krok

Pojďme to tedy rozvést. Kde je třeba začít a na co všechno jsou peníze třeba?
V první řadě včasná diagnostika. Mimo jiné to znamená edukovat rodiče. Jak mají poznat, že jejich dítě je v nesnázích a že má nějaký duševní problém?

Všímejte si vlastních dětí a jejich emočních potřeb

Jak tedy edukovat rodiče?
Tak, že by si svých dětí mohli všímat nebo že by si jich dokonce měli všímat. Měli by se ptát na jejich potřeby, všímat si emočních potřeb, jestli spí, jestli náhodou netráví příliš času na mobilních telefonech nebo před obrazovkou svých počítačů hraním, které může vyústit nejenom v poměrně závažné poruchy spánku, ale také v podobu závislosti na digitálních hrách. Dítě dnes průměrně tráví čtyři až pět hodin denně hraním si se svým telefonem nebo tráví čas na sociálních sítích. To všechno reprezentuje virtuální realitu, která neučí dítě nebo dospívajícího nezbytným komunikačním dovednostem atd.

Pomůžeme tomu, když zakážeme mobily na školách? Když zakážeme sociální sítě?
Zcela stoprocentně. Omezení mobilů ve školách považuji za jeden z klíčových nástrojů, ale musí být vysvětlen. Nicméně ihned dodávám, že zákaz sám o sobě nic nevyřeší. Čili zakázat něco ve školách a neřešit to v rodinách nám nepomůže. Obecně nemám rád slovo zákaz, ale mám rád pojem přiměřená regulace.

Dospívající uvažují o páchání sebevraždy

Je možné, aby se dnes školy bránily moderním technologiím?
Opakovaně jsme s ministrem Plagou mluvili o tom, že je naprosto nezbytné s nějakým regulačním opatřením do škol přijít. Když se bavíme o včasné intervenci, je nezbytné se podívat na to, kdo ve školním prostředí rozpozná, že dítě potřebuje pomoct. Jednoznačně je to třídní kantor, který k tomu dnes ale spíše nemá dostatek zkušeností.

Zákaz mobilů i na středních školách

Byl byste pro zákaz mobilů i na středních školách?
Ano, i na středních školách považuji regulaci za nezbytnou. I zde považuji roli školního metodika prevence a školního psychologa za významnou a naprosto nezbytnou. U malých dětí totiž vidíme pestrou plejádu psychiatrických symptomů, ale ještě tam nevidíme ten nejzávažnější fenomén jako u těch středoškoláků. Jde o úvahy, které mohou znamenat to nejšílenější, co se může stát a to, že dospívající chce spáchat sebevraždu. A to se bohužel dnes děje. Zároveň jsem přesvědčen, že je nezbytné, aby došlo k nějaké regulaci nejenom mobilů, ale sociálních sítí obecně pro děti. Hranici bych viděl 15 let.

Znovu se tedy vraťme k mé původní otázce. Co dělat, abychom tomuto všemu předešli?
Čili krok číslo jedna je včasná identifikace. Zaprvé zákazy mobilů na školách – rozumná regulace. Zadruhé vzdělání pedagogických pracovníků a speciálně metodiků školní prevence a školních psychologů a garance jejich dostupnosti pro ty, kteří to budou potřebovat. Zatřetí síť služeb – dostupnost dětských psychiatrů, klinických psychologů, adiktologů. Každá škola, každý metodik školní prevence by měl mít k dispozici jakýsi manuál. Můžeme jej nazvat i sítí služeb v daném regionu, v daném místě.

Podporuji omezení prodeje energy drinků dětem do 18 let

Co zapojení pediatrů? Češi lékařům věří zřejmě i více než učitelům
Naprostý souhlas. Vzdělávání praktických lékařů, pediatrů, dětských, dorostových lékařů, to vše je součástí toho mixu prevence, identifikace a edukace.

Pojďme dál. Zákaz prodeje energetických nápojů. Téma, které také bylo v minulém volebním období na stole. Souhlasíte?
Ano, podporuji omezení prodeje energy drinků dětem do 18 let.

Dá se očekávat, že to vláda podpoří? Doporučíte jí, aby to podpořila?
Nebude to úplně jednoduché, protože ve vládě jsou i přísní zastánci neregulací, ale jsem přesvědčen, že rozumná část vlády pro to zvedne ruku.

Zakažme reklamu na hazard i alkohol

Je něco dalšího, co by vláda měla regulovat nebo zakázat?
Máme třeba reklamu na hazard. To bych si velmi přál. Nepovažuju ani za etické, ani za moudré, ani za zdravé, když vám v odpoledních i večerních televizních pořadech každou chvíli skočí na obrazovku reklama na nějakou sázkovou kancelář. Tak jako jsme se historicky dokázali vypořádat s reklamou na tabákové výrobky prostým zákazem, tak jakkoliv já jsem velmi ambivalentní k zákazům, tady říkám, že rozumné omezení je na místě.

Dokážete si představit, že to parlamentem projde?
Dokážu a jsem připravený za to bojovat. Stejně tak si dokážu představit, že dojde částečně k omezení reklamy na alkohol. A to nejen v médiích, ale i na sociálních sítích, kde ho propaguje řada influencerů. Pokud se bavíme o zákazech a regulacích, čeká nás velmi složitá politická debata, protože kde komu se omezení reklamy na hazard, na sázkové hry, na alkohol nebude líbit, ale jsem přesvědčený o tom, že je to nezbytné.

Kdyby se nám tyto věci za čtyři roky podařilo změnit, dá se očekávat, že se stav zlepší a vy si za čtyři roky řeknete, že děti jsou vyléčené a jdeme dál?
Bylo by to nádherné. To se bohužel ale asi nestane, nicméně musíme přinejmenším zastavit narůstající trend. Nemůžeme bohužel zachránit každého, ale musíme nastavit systémovými opatřeními takovou realitu, která se bude účinně bránit současnému trendu, který reprezentuje skutečně dramatický nárůst.

Byl bych spokojen, kdyby se nám podařilo z toho rychlého auťáku, který uhání po dálnici 200kilometrovou rychlostí, zbrzdit na 50 kilometrů v hodině, která zvýší povědomí v široké veřejnosti o realitě, která nyní ve společnosti panuje. Pevně věřím, že rozumnou preventivní kampaní a informováním veřejnosti vytvoříme prostředí, ve kterém alespoň části rodičovské veřejnosti dojde, že to je jejich primární odpovědnost a že myslet si, že to za ně udělá stát, nebo že to za ně udělá zákon nějakou restrikcí, je absolutně naivní fantazie.

Ve školách nejde ani tak o vzdělání kantorů, už dnes je řada těch, kteří to dělají skvěle. Ale o to, aby byli montováni. Musí být bonifikováni nebo mít snížené povinné penzum výukových hodin tak, aby se té preventivní aktivitě mohli skutečně věnovat. To samé zjednodušení musíme nabídnou u psychologů. Dovedu si také představit, že jsme schopni nabídnout pediatrům, praktickým doktorům, dorostovým specialistů rámec nástavbové atestace z dětské psychiatrie, která umožní pro vymezenou cílovou skupinu během dvou let udělat atestaci.

Krok číslo 1 je včasná diagnostika, krok číslo 2 je krizová intervence a k tomu potřebujeme další specialisty – klinické psychology, psychoterapeuty, adiktology. Za toto všechno je zodpovědný stát, ale ten nemůže sejmout zodpovědnost rodičovské veřejnosti.

Zářez peněz pro neziskovky by pro nás byl fatální

Co by mělo být cílem Národního protidrogového koordinátora za 4 roky?
Velmi bych si přál, abychom uměli včas diagnostikovat na všech úrovních, jak už jsem popsal. Přál bych si, abychom výrazně posílili síť krizových služeb. Abychom je měli k dispozici nejenom v dobře etablovaných regionech, jako jsou Praha, Brno, ale aby byly i v odlehlejších lokalitách a okresních městech. K tomu je třeba udělat velmi přesnou regionální analýzu potřeb a zmapovat velké regionální rozdíly.

Na druhé straně slyšíme tendence vlády utnout peníze neziskovým organizacím. Pokud někdo tuto činnost v regionech vykonává, jsou to právě neziskové organizace.
V našem oboru adiktologie by zářez do financování služeb, které reprezentují nestátní organizace, byl naprosto fatální.

Takže nesouhlasíte s tím, aby byly osekány finance pro neziskové organizace?
Ať jsou osekány finance pro neziskové organizace, které se věnují třeba politické agitaci, ale ne ty, které reprezentují základní síť služeb, jež řeší závažné zdravotně-sociální problémy celé společnosti. V oblasti adiktologické péče nebo péče o lidi s duševními poruchami, děti a dospívající vidím význam neziskového sektoru jako naprosto zásadní. Jakékoliv omezení služeb je naprosto kontraproduktivní. Garance financování ze strany státu je podmínkou pro řešení čehokoliv v této oblasti.  

Duševní zdraví nemá stranickou barvu

Jaké to je být členem ODS ve službách ANO?
Nejsem ve službách ANO. Vůbec to nevnímám politicky, jakkoliv samozřejmě namítnete, že to má politické kontexty, protože když něco chcete prosadit, tak s těmi politiky musíte jednat. Vnímám to jako velmi expertní misi.

To v ANO nemají dost vlastních kompetentních lidí?
Myslím, že to čtete moc politicky. Zároveň bych do toho určitě nešel, kdybych neměl s vládou Andreje Babiše nějaké zkušenosti, a to nejenom z prvního funkčního období. Mimo jiné byl prvním premiérem, který sem k nám přišel do kontaktního centra a otevřeně se tady bavil s klienty – nitrožilními uživateli tvrdých drog. Znovu říkám, co slíbil, to splnil. Duševní zdraví vnímám jako profesní, odborný, expertní problém. Dokonce si myslím, že kdybychom ho chtěli zatížit stranickou příslušností, tak mu vezmeme šanci na úspěch. Duševní zdraví prostě nemá stranickou barvu.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Nulová DPH na léky přinese zlevnění, věří Farhan. Změnu by rád viděl nejdéle za dva roky