Čistá nula učiní z letecké dopravy doménu privilegovaných, připouští šéfka letecké společnosti

Politiku čisté nuly do roku 2050 prosazuje také EU, ale v tomto směru se stala ještě ambicióznější poté, co si nedávno určila i další cílový mezník – a to snížení CO2 o 90% do roku 2040, tedy za pouhých 15 let.

Málokdo si uvědomuje, co taková politika ve skutečnosti znamená. Vede přesně k tomu, co prosazuje Green Deal: deindustrializaci, vyvlastňování zemědělských podniků a později i domů, vyřazování fosilních paliv, ztrátě konkurenceschopnosti a postupnému úpadku.

Je to politika nerůstu, nicméně správně by se mělo říkat „politika úpadku,“ který je opakem růstu. Nerůst je stagnací, zatímco Green Deal není stagnací, ale pádem o mnoho desetiletí – ne-li století – nazpět.

Tato politika musí vést – zcela logicky – také k blackoutům, neboť potřeba elektřiny výrazně vzroste poté, co se přestane využívat plyn či ropa a vše bude na elektřinu, kterou však mají vyrábět nespolehlivé obnovitelné zdroje.

Green Deal se podepíše na dopravě jako takové, což bude znamenat, že mnohé způsoby dopravy – dnes docela běžné a dostupné většině – budou pro většinu lidí cenově nedostupné.

Ne každý si bude moci dovolit elektromobily, ale i postupně velmi omezená letecká doprava bude jen pro ty nejbohatší.

To potvrzuje také šéfka australské letecké společnosti…

Letecká doprava bude brzy výsadou privilegovaných, připustila šéfka letecké společnosti, protože díky čisté nule je nízkonákladová letecká doprava minulostí.

Pravda, že nás čistá nula činí chudšími, pomalu prosakuje na povrch, říká Matthew Lynn v Telegraphu. Zde je výňatek.

Green Deal bude pohánět novou průmyslovou revoluci. Vytvoří spoustu „dobře placených, zelených pracovních míst.“ A bohatství, které bude vytvořeno, sníží ceny, zvýší životní úroveň a podnítí inovace, které transformují celá odvětví.

Uvedené tvrzení je samozřejmě zcela orwellovské, protože tvrdí přesný opak toho, k čemu bude politika čisté nuly směřovat.

Po většinu posledního desetiletí však přesto trvali firemní lídři na tom, že přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku bude  oboustranně výhodný.

„Zachráníme planetu a zároveň zbohatneme.“ Tyto lži mají samozřejmě za cíl namluvit masám, že politika Green Dealu je v jejich prospěch, i když to vůbec není pravda.

Ale vydržte. Australská letecká společnost Qantas právě prolomila mlčení a připustila, že létání může být brzy doménou pouze privilegovaných, zatímco množství výzkumů jasně ukazuje, že environmentální cíle zasáhly ekonomiku.

Ve skutečnosti si šéfové začínají přiznávat to, co bylo už nějakou dobu zřejmé. Čistá nula nás dělá chudšími – a to znamená, že musíme přehodnotit způsob, jakým postupujeme při snižování emisí uhlíku.

Pokud jste si mysleli, že letní let do Malagy nebo na Krétu s rodinou už je i tak neuvěřitelně drahý, ještě jste nic neviděli.

Podle datové společnosti Mabrian budou lety do Španělska už letos stát o 26 % více než loni a tento druh růstu cen se v mnoha destinacích stává normou.

Velmi brzy se to ale hodně zhorší. Vanessa Hudsonová, generální ředitelka společnosti Qantas, tento týden připustila, že létání se může stát tak drahým, že bude jen pro privilegované.

Tím to nekončí.

Chris Wright, Trumpův ministr energetiky, minulý měsíc přinesl několik holých pravd o britské politice, když řekl, že jejich zavádění větrných farem a solárních panelů „nepřineslo žádné výhody.“

Ve skutečnosti řekl, že britští politici ožebračují občany v iluzi, že to nějak udělá svět lepším místem.

Totéž samozřejmě platí i pro země EU, které zavádí v podstatě totožnou klimatickou politiku jako Velká Británie.

Podobně analýza společnosti Peel Hunt z počátku tohoto měsíce ukázala, že strmý pokles dodávek elektřiny od počátku roku 2000 se časově shodoval s prudkým poklesem růstu životní úrovně, a že tyto dvě věci byly neoddělitelně propojeny.

Už nemá smysl si nic nalhávat. Snaha o čistou nulu nás dělá chudšími.

Vezměme si například letectví. Vanessa Hudsonová poukázala na to, že udržitelné letecké palivo, které bude brzy povinné pro nejméně 10 % spotřeby leteckých společností, je mnohem dražší než tradiční fosilní varianta.

Může stát až pětkrát více než benzín a toto zvýšení znamená, že ceny letenek se budou muset neúměrně zvýšit, pokud mají letecké společnosti zůstat v provozu.

Jsme svědky pouze začátku růstu cen letenek a v příštích několika letech se bude zdražovat ještě mnohem více. Velmi brzy budou moci létat pouze bohatí a my ostatní budeme muset zůstat doma.

A letecká doprava je jen špičkou ledovce, jde nakonec o zbytnou položku. Mezitím zdraží téměř vše a nedostupným se postupně stane dokonce i vlastní bydlení, které bude díky uhlíkovým daním výrazně zdraženo.

Lynn dále vysvětluje, jak se řada průmyslových odvětví, včetně cestovního ruchu, exportu a konferencí, spoléhá na cenově dostupnou leteckou dopravu. A výroba je samozřejmě již nyní zatížena vysokými a rostoucími náklady na energie.

„Qantas je alespoň upřímný,“ říká. „Stejně tak hrstka dalších korporátních lídrů, i když většina z nich stále žije v la-la-landu, kde neexistuje žádný kompromis mezi dosažením našich environmentálních cílů a udržením naší životní úrovně.“