Co asi slíbil? Merz byl zvolen kancléřem jen díky Die Linke, nástupkyni východoněmecké SED

Na úvod jen upřesním, že Die Linke, tedy Levice, se v mezičase přetransformovala zejména na stranu, která podporuje výměnu obyvatel a islamizaci země. Volila ji drtivá většina mladých muslimů – prvovoličů.

Ke straně patří také nechvalně známá pašeračka Racketeová – aktuálně europoslankyně za Die Linke. Strana má také velmi blízko k Antifě a patří k čelním podporovatelům zákazu AfD.

Vzhledem k tomu, že části koaliční SPD se vůbec nelíbilo, že má být kancléřem právě Merz – a dokonce je nedokázalo ke změně názoru přesvědčit ani vedení strany – musela CDU hledat podporu pro Merze jinde.

Jenže pak už mohli vybírat jen mezi Zelenými nebo Die Linke, protože s AfD se přece nemluví. A právě Die Linke by měla mít vliv na nově vzniklou vládu CDU-CSU a SPD.

Bizarní je, že ve vztahu k Die Linke má CDU také nastaven firewall, který zapovídá jakoukoli spolupráci – právě s odkazem na minulost strany. Tento firewall však podle všeho padl.

Nyní je tak zcela jisté, že německá migrační politika se nijak zásadně nezmění. Nenapadá mne totiž nic jiného, co by mohl Merz ultralevici za její hlasy slíbit….

Pouze díky podpoře Levicové strany mohl být Friedrich Merz zvolen kancléřem ve druhém kole voleb – a to díky straně, s níž má CDU, stejně jako k AfD, od roku 2018 rezoluci o neslučitelnosti funkcí.

„To nebyla spolupráce, šlo jen o jednací řád,“ zní stejná výmluva z CDU. Pakt mezi CDU-CSU a Levicovou stranou je již dlouho zakotven v koaliční smlouvě a nyní se komunikativně připravuje.

Všichni v Bundestagu se zdáli být šokováni, když předsedkyně Bundestagu Julia Klöcknerová oznámila, že Friedrich Merz – poprvé v německé historii – nebyl v prvním kole hlasování zvolen kancléřem.

Podle jednacího řádu by byl druhý pokus ve stejný den možný pouze v případě, že by s výjimkou souhlasily dvě třetiny sněmovny.

Právě toto dilema vedlo Merze a Klingbeila k tomu, aby se se starým, již odhlasovaným Bundestagem, dohodli na největší dluhové hoře v německé historii (nejméně 2 biliony eur v příštích dvanácti letech), protože v nově zvoleném Bundestagu hlasy CDU/CSU a SPD nestačí na dvoutřetinovou většinu, a to ani při spolupráci se Zelenými – souhlas buď AfD, nebo Levice je vždy nutný.

Logika tzv. „firewallu“ je zakotvena v koaliční smlouvě – rezoluce o neslučitelnosti s Levicovou stranou, kterou CDU schválila v prosinci 2018.

Koaliční smlouva však stanoví, že mezi Unií a Levicovou stranou MUSÍ probíhat spolupráce v otázce dluhové brzdy.

„Zřídíme komisi expertů za účasti německého Spolkového sněmu a spolkových zemí, která vypracuje návrh modernizace dluhové brzdy, jež umožní trvalé dodatečné investice do posílení naší země. Na tomto základě hodláme legislativu dokončit do konce roku 2025,“ uvádí se v koaliční dohodě.

Aby se změnila dluhová brzda zakotvená v Základním zákoně, je potřeba dvoutřetinová většina hlasů v Bundestagu. I přes zachování „ochranné zdi“ je spolupráce s Levicovou stranou, kterou v úterý lídr SPD Lars Klingbeil označil za „stranu politického středu,“ nevyhnutelná.

To si nyní uvědomuje stále více politiků v CDU. Porušení rozhodnutí o neslučitelnosti se připravuje komunikativně.

Merzův nejdůležitější muž ve vládě, šéf kanceláře kancléře Thorsten Frei, otevřeně hovoří o problému, který představuje absence dvoutřetinové většiny – a je více než otevřený tomu, aby usnesení o neslučitelnosti pohřbil:

„Jsme jistě v situaci, kdy musíme přehodnotit jednu nebo dvě otázky. A včera jsme znovu viděli, jaký je to problém, pokud v německém Bundestagu nedokážeme předvídatelně zorganizovat dvoutřetinovou většinu,“ řekl Frei v televizi NTV .

Na otázku, zda by mělo být zrušeno usnesení o neslučitelnosti funkcí týkající se Levicové strany, Frei dodal: „Budeme o tom muset diskutovat společně, ale nakonec jde o pragmatická řešení pro naši zemi. Blaho země je vždy důležitější než stranické zájmy.“

Tolik tedy ve zkratce k debatě v CDU, která mimo jiné ukázala, že ultralevice, za níž vlevo již nic jiného existovat nemůže, je nyní v Německu považována za politický střed.

Pak není divu, že AfD je považována za „ultrapravici.“

Každopádně si neumím představit, že by Die Linke, která organizovala promigrační demonstrace s transparenty „Uprchlíci vítejte,“ náhle otočila a schválila do čela země politika, který by šel proti výměně obyvatel.

Sliby Merze jeho voličům tedy nikdy nebudou realizovány. Rozdíl mezi jeho vládou a „semaforem“ bude pouze ten, že výměna obyvatel bude probíhat utajeněji, aby další voliči CDU nepřešli k AfD.

A pokud se jim podaří AfD zrušit, tak už vlastně nebude nikdo, koho by mohli odpůrci výměny obyvatel a islamizace v Německu volit. Pak už ani nebude potřeba skutečnou politiku CDU držet v tajnosti…