Co přesně chtějí Evropští lídři bránit?

Od té doby, co Americký prezident Donald Trump dal jasně najevo, že od Ameriky již nelze očekávat, že bude vystupovat jako světový policista Západu, je novým módním slovem v Evropské politice obrana.

Ursula von der Leyenová, předsedkyně nikým nevolené Evropské komise, prosazuje mimořádný plán na „přezbrojení Evropy“ v hodnotě 800 miliard eur, počínaje „nouzovou“ půjčkou ve výši 150 miliard eur. Považuje přezbrojení za tak naléhavé, že Komise obejde volený Evropský parlament, aby peníze získala.

Mezitím Francouzský prezident Emmanuel Macron a Britský premiér Keir Starmer tvrdí, že sestavili „koalici ochotných“ vlád, které jsou připraveny zasáhnout a bránit Ukrajinu, jakmile USA stáhnou svou podporu. (Ačkoli se zdá, že jen málo z nich je ochotno se zavázat k něčemu víc než jen k řečem.)

Zůstává mnoho otázek ohledně toho, jak by tyto programy přezbrojení mohly fungovat v praxi. Když se však podíváme zpět, zjistíme, že existují větší politické a morální otázky, které nejsou kladeny dostatečně hlasitě.

Pro začátek: Co přesně chtějí Evropští lídři dnes bránit? Za co je údajná koalice ochotných vlastně ochotna bojovat?

Řekněme si to jasně. Žádný z těchto odvážných, léta trvajících plánů na přezbrojení nemůže bezprostředně změnit situaci ve válce Ukrajiny proti Rusku. Vzhledem k oslabenému stavu většiny Evropských armád a jejich neschopnosti jednat nezávisle na vojenské síle USA jsou řeči o tom, že Evropa „převezme vedení“ na Ukrajině, politickou pózou.

Víkendové titulky informovaly o tom, že Evropští vojenští velitelé na Londýnském summitu „připravovali“ plány na zásah na Ukrajině. Řeči o „válečné hře“ nechtěně odhalily fakt, že si dnes ve skutečnosti hrají s vojáčky na hraní.

Přesto plány ReArm Europe ukazují na nebezpečné časy, které nás čekají – a vyvolávají důležité otázky týkající se budoucnosti Evropy a její obrany.

Protože debata o přezbrojení nemůže být jen o utrácení (a pravděpodobně promrhání) miliard eur. Důležitější je, zda současní lídři mají politickou vůli a morální přesvědčení bojovat za základní Evropské hodnoty, jako je demokracie, svoboda slova a národní suverenita.

Připomeňme si ještě jednou projev Amerického viceprezidenta JD Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci minulý měsíc. Vance šokoval vedoucí představitele EU, když jim řekl, že hrozbou pro Evropu, které se nejvíce obává, „není Rusko, není to Čína, není to žádný jiný vnější aktér“, ale spíše „hrozba zevnitř, ústup Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy Americkými.“

Spojené státy slyšely všechny nové řeči o Evropské obraně proti Rusku, uzavřel Vance. „Co se mi však zdálo poněkud méně jasné – a určitě si myslím, že i mnoha občanům Evropy -, je, čemu přesně se bráníte?“ dodal. Jinými slovy – za co jsou Evropští představitelé ochotni žádat své občany, aby bojovali?

Vždyť většinu EU a Spojeného království stále vede klub technokratů, kteří nevěří v nic jiného než ve vlastní prospěch a kteří vykazují, řečeno slavnou frází Nigela Farage o předchozím předsedovi EU, „veškeré charisma vlhkého hadru.“

Tito ubozí představitelé se léta podřizovali woke ideologiím a ničili základní hodnoty a historii Evropské společnosti a Západní civilizace. Jak mohou nyní očekávat, že budou bráni vážně jako váleční vůdci, když do role královny válečníků byla obsazena vrcholná technokratka von der Leyenová? Není divu, že podle průzkumů veřejného mínění je dnes poměrně málo Evropanů ochotno následovat jejich příkladu a bojovat.

Tvrdí, že budou bránit národní suverenitu na Ukrajině. Přesto nebrání ani vlastní hranice proti masové migraci. Globalistické elity EU strávily desítky let podkopáváním národní suverenity a zaváděním centralizované „nadnárodní“ moci z Bruselu. Neustále se snaží zdiskreditovat ty stále populárnější strany, které chtějí bránit suverenitu Evropských národů, jako „krajně pravicové“ nebo dokonce „fašistické.“

Tito zatvrzelí globalisté se nemohou ze dne na den obrátit a stát se zastánci národní suverenity. Ve skutečnosti se rychle ukázalo, že tím, že se k obraně přistupuje jako k mimořádné situaci ve stylu COVID, znamená plán ReArm Europe předsedkyně von der Leyenové ještě větší centralizaci plánování a kontroly v Bruselu. Kdo by chtěl vést „válku za národní suverenitu“ na základě slov nevolených byrokratů Komise?

Tvrdí, že budou bojovat za demokracii? V pravém Orwellovském stylu mají na mysli pravý opak toho, co říkají. Evropské politické elity opakovaně dokazují, že budou bojovat na obranu svého kratos – moci – na úkor demos – lidu.

Stačí se podívat na nehorázný útok na demokracii v Rumunsku, kde zrušili prezidentské volby a poté zakázali pravicového nacionalistu, který měl pravděpodobně vyhrát, což vyvolalo nepokoje v hlavním městě. Bývalý komisař EU Thierry Breton se nejen chlubil, že Brusel „zasáhl“ v Rumunsku, aby se tak stalo, ale také, že „by neváhal udělat totéž v Německu“, kdyby si pravicová Alternative für Deutschland vedla ve všeobecných volbách příliš dobře.

AfD si nakonec vedla dobře a skončila druhá, ale nastupující kancléř a miláček Bruselu Friedrich Merz se rozhodl rozvrátit Německou demokracii tím, že prosadil své plány na zbrojení ještě před zasedáním nového parlamentu.

Mezitím v mé rodné Velké Británii nezapomeneme, jak labouristický premiér Starmer, který se nyní prosazuje jako hlavní ochránce demokracie v Evropě, bojoval za ignorování výsledků referenda o Brexitu a snažil se zvrátit vůli Britského lidu vystoupit z EU.

A to máme vážně věřit, že tito vůdci budou bojovat za naši svobodu slova, která je základem demokratické a civilizované společnosti? Pro elity, které chtějí kontrolovat politickou debatu, je to protimluv. Vedou válku proti svobodě slova pod záminkou boje proti „dezinformacím“ a „nenávistným projevům.“

Neexistuje ani náznak, že by elity EU mohly bránit základní židovsko-křesťanské hodnoty Evropy. Podívejte se na křesťany a další menšiny pronásledované v Sýrii Islamistickým režimem podporovaným Bruselem nebo na Izraelce, které EU opustila v jejich válce na frontě Západní civilizace.

Evropští lídři hrají válečné hry, ale nevěří, že Evropské hodnoty stojí za to, aby se za ně bojovalo. Své problémy s domácí nepopularitou se snaží řešit militaristickým vystupováním na globální scéně. To je nebezpečná hra se skutečnými důsledky pro budoucnost Evropy.

Naštěstí se ozývají hlasy, které se snaží Evropu probudit do reality. Například strhující vystoupení poslance Evropského parlamentu Roberta Vannacciho z národně konzervativní skupiny Patrioti pro Evropu – bývalého generála Italské armády – v rozpravě v Evropském parlamentu minulý týden.

Odhalil propast reality, která se skrývá za plánem prezidentky von der Leyenové, a trval na tom, že není ospravedlnitelné zatěžovat Evropské občany dalšími mnoha miliardami dluhů tvrzením, že se jedná o „mimořádná“ opatření, když přinesou ovoce až za několik let. „Skutečnou nouzovou situací“, jíž Evropa čelí, není nějaká budoucí Ruská invaze, ale problémy, které tu již jsou – krize životních nákladů a energetická krize, kterou ještě zhoršuje politika Net Zero, nekontrolovaná masová migrace, islamistický terorismus a porušování demokracie, jako například v Rumunsku, prohlásil Vannacci. Všechny tyto Evropské krize samozřejmě vytvořily a umožnily elity, které nyní předstírají, že hájí Evropské hodnoty.

Nástup prezidenta Trumpa jasně ukazuje, že žijeme ve změněném světě, kde již neplatí pravidla starých pořádků. Jak uvedl Americký státník a veterán Henry Kissinger pro Financial Times: „Trump může být jednou z těch postav v dějinách, které se čas od času objeví, aby znamenaly konec jedné éry a donutily ji vzdát se starých přetvářek.“

Je nejvyšší čas, aby Evropa přestala předstírat, že globalistický řád je stále nedotčen, a postavila se čelem ke skutečnosti, že – jak jsem zde nedávno tvrdil – žijeme v novém světě národních států. Měli bychom se postavit proti Bruselskému plánu von der Leyenové ReArm Europe; budoucnost obranné politiky musí být v rukou národních vlád s demokratickým mandátem pro jejich politiku.

Jeden z velkých státníků Evropských dějin, Prus Carl von Clausewitz, slavně popsal válku jako pokračování politiky jinými prostředky. Válečná politika založená na pokračování woke, proti-Západní politiky arogantních globalistických elit může pro Evropany znamenat pouze katastrofu.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj

The post Co přesně chtějí Evropští lídři bránit? first appeared on Akta X.