Další důkaz, že oteplování nemá nic společného s člověkem: Středověký mech objevený v antarktickém ledovci ukazuje

Arktida a Antarktida jsou častou výmluvou klimatických alarmistů, kteří tvrdí, že led na těchto územích taje pod vlivem lidské činnosti. Pomineme-li fakt, že právě Antarktida žádný úbytek ledu ve skutečnosti nezaznamenala, pak na nesmyslnost tohoto tvrzení poukazuje i historie.

A to v rámci geologického hlediska historie poměrně nedávná. Nikdo jistě nemůže tvrdit, že takzvané „středověké teplé období“ má na svědomí člověk.

Během středověkého teplého období asi před 1000 lety bylo letní tání v Antarktidě pravděpodobně výrazně větší než dnes. Ukazují to nálezy mechu z tohoto období v dnes již trvale zasněženém ledovci. A to vše bez větších emisí CO2 v té době.

Zhruba od roku 950 do roku 1250 převládalo tzv. Středověké teplé období, známé také jako Středověké klimatické optimum. V době, kdy tály alpské ledovce, zakládali Vikingové v Grónsku osady, sklizeň byla hojnější a populační růst se zvyšoval.

Čas, ve kterém by mohl vzkvétat život. Následovala „malá doba ledová“ od roku 1300 do roku 1850, která se vyznačovala nejen špatnou úrodou a vlnami moru, ale také podporovala emigraci do kolonií.

Tyto klimatické změny však nebyly patrné pouze na severní polokouli, ale celosvětově. Je zřejmé, že značné množství sněhu a ledu v Antarktidě je způsobeno výrazně chladnějším klimatem během „malé doby ledové.“

Dříve, během přibližně tří set teplých let klimatického optima, docházelo k rozsáhlejšímu tání ledovců, které podporovalo růst rostlin, jako jsou mechy.

Naznačuje to nově publikovaná studie nazvaná „Impuls oteplování na antarktickém kontinentu změnil krajinu během středověku“ využívající údaje z ledovce Boulder Clay v oblasti Victoria Land na Antarktidě.

Byly tam nalezeny vzorky mechu s neporušenými listy a stonky dlouhými až 12 milimetrů. Dnes, navzdory klimatickému alarmismu, povrch tohoto ledovce netaje a zůstává trvale pokryt sněhem.

Podle vědců byla v této oblasti také menší pokrývka mořského ledu v období zhruba od roku 830 do roku 1140. Zjištění, že v této době docházelo k podstatně rozsáhlejšímu letnímu tání, podporují i ​​další údaje – například rozsáhlé vrstvy sedimentů.

Globální hladiny moří navíc během tohoto teplého období stouply jen o pět až deset centimetrů – navzdory rozsáhlému tání ledu. Okolnost, která vyvolává otázku, k čemu v tomto ohledu slouží moderní strašení.

Ostatně většina dnešních klimatických modelů vychází jako referenční hodnoty z dat z poslední doby ledové, kdy zdaleka nepanovaly klimaticky optimální podmínky.