Datový analytik, který odhalil nesrovnalosti s úmrtími v Bergamu, měl přednášku Evropském parlamentu (video)

Přednáška proběhla dne 7. května ve Štrasburku v souvislosti se založením europarlamentního „Covidového výboru.“ V rámci zahájení jeho činnosti se sešli nejen politici, kteří budou součástí výboru, ale i pozvaní odborníci, kteří se zločiny „doby covidové“ zabývali.

O jednom z těchto odborníků, německém datovém analytikovi Tomu Lausenovi, jste si zde mohli přečíst nedávno v souvislosti s jeho zjištěními v souvislosti s vyšetřováním náhlého nárůstu (a poté pádu) úmrtnosti v Bergamu na jaře 2020.

O jeho velmi zajímavém průzkumu a podezření, že mrtví z té doby většinou nezemřeli v důsledku náhodné nákazy Covidem, si můžete přečíst zde.

Na toto, ale i další témata, hovořil také v Evropském parlamentu. Pro nás je důležité i to, že se odvolává i na německou Covidovou politiku, tedy přesně tu, kterou naše vláda slepě kopírovala.

Lausen zahájil svou přednášku osobním zhodnocením. Zdůraznil, že jeho zájem o koronavirovou problematiku nevychází z politické motivace, ale z touhy po společnosti, v níž jsou pravda a transparentnost ústředními hodnotami.

Během pandemie byla jeho důvěra v politické a mediální instituce otřesena. To ho přimělo k zahájení vlastní analýzy s využitím parlamentních prostředků, oficiálních dokumentů a statistických údajů.

„Jsem tady, protože chci žít ve společnosti, a to i v celé Evropě, kde mi nikdo neustále nelže. A to by vlastně měla být potřeba nás všech. Pro mě je tohle základ společného soužití: možnost říkat pravdu a pak ji slyšet od politiků a médií,“ řekl na úvod.

Lausen směřoval svůj požadavek pravdy nejen k politickým činitelům s rozhodovací pravomocí, ale také k médiím, vládním agenturám a zdravotnickým zařízením. 

Zdůraznil, že pro celou společnost je nezbytné, aby pravda mohla být nejen vyslovována, ale také přijímána. Pro něj je to základ soužití ve fungující demokracii.

Systematický výzkum prostřednictvím oficiálních zdrojů

Během posledních pěti let se Lausen zaměřil na hodnocení vládních dokumentů, zpráv RKI, dat Eurostatu a odpovědí na parlamentní otázky. Zástupci na místní, státní i federální úrovni mu poskytli přístup k množství informací. 

Tyto zdroje se postupně skládaly jako puzzle a vykreslovaly alternativní pohled na události let 2020 až 2024.

Ústředním metodologickým principem jeho analýzy bylo rozlišení mezi ex-ante a ex-post. Lausen vysvětlil, že pro seriózní přezkum by měly být použity pouze informace, které již byly k dispozici v době, kdy byla politická rozhodnutí přijímána. 

Znalosti získané až dodatečně by neměly být používány k ospravedlnění opatření přijatých v té době. Toto analytické rozlišení tvořilo společné vlákno jeho přednášky.

Neúplná hlášení a opomenutí

Lausen ostře kritizoval způsob, jakým byly veřejné informace sdělovány během pandemie. Řekl, že selektivní zobrazování čísel úmrtí na koronavirus bez jejich srovnání s celkovou úmrtností vytvořilo zkreslený obraz. 

Tabulky denně hlásily nové počty případů a úmrtí, zatímco základní kontextové údaje nebyly poskytovány. „Neúplné informování je také lež a není součástí pravdy,“ vysvětlil Lausen.

Podle jeho názoru tato forma šíření informací významně přispěla k sociálnímu strachu a byla částečně zodpovědná za široké přijetí drastických opatření.

Lausen uvedl konkrétní příklad této formy opomenutí s využitím veřejně prezentovaných statistik úmrtí: Pokud je sdělován pouze počet lidí, kteří zemřeli na koronavirus nebo v důsledku koronaviru, aniž by byl zařazen do celkové úmrtnosti za dané období, vzniká zavádějící obraz.

To je obzvláště důležité, pokud se celková úmrtnost významně nezvýšila. V takových případech zdůraznění jednoho aspektu – konkrétně počtu úmrtí na koronavirus – naznačuje hrozivou situaci, kterou nelze statisticky prokázat. 

Pro Lausena je to právě to, co představuje formu nepravdy skrze opomenutí.

Závažné a četné nežádoucí účinky vakcíny známé již v rané fázi

Samostatná část přednášky byla věnována možným vedlejším účinkům vakcín proti covidu-19. Lausen předložil dokumenty, které prokazují, že jak Institut Paula Ehrlicha, tak i další odpovědné orgány byly včas informovány o podezřelých zprávách o reakcích na vakcíny. 

Odkázal na interní hodnocení a předložil zprávy, které obsahovaly náznaky rizik, ale nebyly veřejně komunikovány.

Lausen byl obzvláště kritický k nedostatečné transparentnosti, pokud jde o postupy hlášení podezřelých případů, a k tomu, co považoval za nedostatečnou veřejnou prezentaci rizik.

Podle jeho názoru k zavedení povinného očkování v Rakousku došlo, přestože v té době již existovaly dostatečné důkazy o vedlejších účincích. 

Lausen se zeptal, proč tyto údaje nebyly sděleny jasněji, a které orgány se podílely na hodnocení a komunikaci.

Mrtví a obrazy z Bergama

Lausen věnoval zvláštní pozornost údajům o úmrtích v severoitalském regionu Bergamo. Na jaře 2020 tam byla sice zaznamenána výrazná nadměrná úmrtnost, ale ta byla omezena na období pouhých pěti týdnů. 

Ani předtím, ani potom se počet obětí znatelně neodchýlil od dlouhodobého průměru. Lausen předložil tezi, že takový náhlý a lokálně omezený vrchol ve statistikách úmrtnosti nelze vysvětlit normálním průběhem epidemie.

Nejen neúplné, ale záměrně zkreslené informace

Lausenova hlavní kritika směřuje proti médiím, politice a institucionálním činitelům s rozhodovací pravomocí. Obviňuje je ze selektivního sdělování informací, ignorování varovných signálů a systematického potlačování kritických hlasů. 

Veřejnost byla nejen informována neúplně, ale záměrně směrem, který měl vyvolat strach a souhlas s dalekosáhlými zásahy. 

Kritizoval zejména úzké osobní propojení poradců, politických aktérů a mediálních osobností, jakož i nedostatek nezávislých vědeckých debat.

Věci by mohly být lepší – pokud si to přejete

Z jeho prezentace lze odvodit jasná doporučení k dalšímu postupu: V případě budoucích pandemií nebo podobných situací Lausen vyzývá k naprosté transparentnosti rozhodovacích procesů vlády, k důslednému zveřejňování všech dostupných dat v jejich původní podobě a k institucionalizované účasti kritických, nezávislých odborníků.

Pouze pluralitní informační kultura může zabránit tomu, aby společnosti nezůstaly v dobách krize manipulovatelné.

Je také zásadní, aby média opět převzala roli zprostředkovatele a monitorovacího orgánu, místo toho, aby nekriticky znásobovala vládní postoje.

Je třeba zpochybnit i roli Světové zdravotnické organizace (WHO), a to nejen v kontextu pandemie COVID-19. Lausen kritizuje ústřední roli WHO při stanovování globálních zdravotních směrnic, které byly během pandemie koronaviru a po ní nekriticky přijaty národními vládami a médii.

Zdůrazňuje potřebu činit rozhodnutí na základě úplných a transparentních dat a varuje před nadměrným vlivem mezinárodních organizací na národní zdravotní politiku.

Vyzval k větší odpovědnosti států a kritičtějšímu přezkoumání doporučení WHO, aby se zajistilo, že opatření budou přijímána v nejlepším zájmu příslušných populací.

Na celý projev  datového analytika Toma Lausena se můžete podívat ve videu (německy):