Vzhledem k tomu, že se pomalu, ale jistě, blíží nástup CBDC – digitální měny centrální banky – v zemích eurozóny, je důvod pro odmítnutí eura o to silnější.
Digitální euro by mělo být plně funkční (pro malo i velkoobchod) někdy během roku 2028, což bude znamenat, že v následujících letech by neměl být problém zrušit hotovost.
To samozřejmě předpokládá také plošné zavedení digitálních identit (ID), bez nichž digitální euro nefunguje. Digitální identity se však v rámci EU teprve rozjíždí, nicméně do konce letošního roku je musí vydávat všechny členské země, i když prozatím pouze na dobrovolné bázi.
Postačí však nějaká podobná událost jako byl Covid a diktátorský Brusel bude mít záminku k povinnému plošnému zavedení digitálních identit, které budou okamžitě propojeny s digitálním eurem.
Lze očekávat, že u nás v souvislosti s tím začne větší tlak na přijetí eura, abychom k němu přistoupili do doby než digitální euro plně nahradí všechny ostatní platební metody.
Případně je možné, že se začne prosazovat vývoj digitální koruny, jako je tomu například ve Švédsku, kde jsou s digitální korunou dál než eurozóna s digitálním eurem.
Základ pro zavedení digitálního eura by měl být položen během několika měsíců. Prezidentka ECB Lagardeová prosazuje dystopický projekt úplné finanční kontroly lidí v Evropě. Další krok do dystopické budoucnosti.
Evropská centrální banka (ECB) pod vedením Christine Lagardeové prosazuje přípravy na digitální euro. Základy mají být položeny do října 2025, i když samotné zavedení stále závisí na legislativních překážkách.
„Termín pro nás bude říjen 2025 a na toto datum se připravujeme,“ vysvětlila Lagardeová. Implementace však závisí na schválení dalších zúčastněných stran – Komise, Rada a Parlament musí dokončit legislativní proces.
Zatímco ECB oficiálně říká, že CBDC nebude představena dříve než v roce 2028, projekt vyvolává zásadní otázky. Digitální euro bude k dispozici ve dvou verzích: maloobchodní verze pro občany a velkoobchodní verze pro finanční instituce.
To, co centrální bankéři chválí jako inovaci, by se mohlo ukázat jako trojský kůň pro občanské svobody. Navzdory ujištění ECB o „vysokých standardech ochrany soukromí“ zůstává základní fakt: digitální měna centrální banky vytváří technické podmínky pro úplnou finanční transparentnost.
Na rozdíl od hotovosti zanechává každá transakce s digitálním eurem datovou stopu. Ujištění, že ECB nebude sledovat transakce, se zdá nepřesvědčivé s ohledem na rostoucí tendence vládního dohledu.
Technicky by bylo možné toto omezení kdykoli zrušit – například ve jménu „boje proti terorismu“ nebo „daňové spravedlnosti.“
Obzvláště znepokojivá je možnost zmrazit nebo zabavit finanční prostředky pouhým stisknutím tlačítka. To, co je dnes odmítáno jako teoretický scénář, se zítra může stát hořkou realitou.
Zkušenosti s blokováním účtů politicky nežádoucích jedinců a médií v západních zemích ukazují, že toto nebezpečí není v žádném případě neopodstatněné. Digitální euro by tuto koncentraci moci dramaticky zvýšilo.
Představte si: Vládní kritik náhle zjistí, že je jeho digitální zůstatek zablokovaný – bez soudního příkazu, bez právního postihu, bez hotovostní alternativy.
„Programovatelnost“ digitálního eura, kterou zastánci vítají jako výhodu, odhaluje jeho skutečnou hrozbu: stát by mohl určovat, za co můžete utratit své peníze (například ve spojení s rozpočtem na CO2).
Výdajové limity pro určité produkty, časová omezení nebo zamýšlená použití mohou být naprogramovány přímo do měny. Tato kontrola by mohla být zneužita i k dosažení politických cílů.
Klimatická politika prostřednictvím omezení nákupu masa nebo letecké dopravy? Zdravotní politika prostřednictvím omezení „nezdravých“ potravin? Technické možnosti by byly téměř neomezené.
Zatímco ECB prezentuje digitální euro jako nezbytnou reakci na čínský digitální jüan a americké stablecoiny, skrývá pravou podstatu tohoto závodu: jde o kontrolu, nikoli o inovace.
Čínský projekt CBDC již ukazuje, jak lze digitální měny využít k sociální kontrole. Blockchainové testy ECB Ethereum mohou být technicky působivé, ale odvádějí pozornost od zásadního přesunu moci, který by digitální euro znamenalo: pryč od občanů a směrem ke státu a jeho institucím.
Digitální euro není neutrálním platebním prostředkem, ale potenciálním nástrojem k podkopávání občanských svobod. Slibované výhody – rychlejší transakce, offline funkčnost, konkurenceschopnost – nepřevažují nad riziky.
Zatímco Lagarde a ECB pokračují v technických přípravách, občané a poslanci by si měli položit základní otázky:
Chceme společnost, ve které bude možné každou finanční transakci monitorovat, kontrolovat a sankcionovat?
Chceme, aby nám mohli diktovat, co si smíme koupit?
[Celkem: 1 Průměrně: 5]
