Stejně jako naši vládci nevědí, zda žena může mít penis, nevědí, na čí stranu se postavit ve válce mezi civilizací a barbarstvím. Je dost špatné, že evropští bezpáteřní vůdci dělají vše pro to, aby se nepostavili na stranu demokratického Izraele proti islamistickému Íránu. Ještě horší však bude, pokud odmítnou bojovat v sílící politické válce na […]
Menej ako 1 min. min.
Stejně jako naši vládci nevědí, zda žena může mít penis, nevědí, na čí stranu se postavit ve válce mezi civilizací a barbarstvím.
Je dost špatné, že evropští bezpáteřní vůdci dělají vše pro to, aby se nepostavili na stranu demokratického Izraele proti islamistickému Íránu. Ještě horší však bude, pokud odmítnou bojovat v sílící politické válce na domácí frontě proti protizápadní alianci, která vystoupila na podporu Íránu a jeho teroristických satelitů.
Dokonce i když takový německý kancléř Friedrich Merz přiznal, že malý Izrael „dělá špinavou práci“ za Západní demokracii tím, že bojuje proti Islámské republice, a někteří další představitelé EU neochotně připustili, že je v zájmu Evropy zabránit Íránu získat islámskou bombu, stále všichni kvičeli o „deeskalaci“ a prosili ajatolláhy, aby hráli pěkně. Příkladem evropské dvojsmyslnosti byl nepotřebný britský labouristický ministr zahraničí David Lammy, který v parlamentu prohlásil, že otázka, zda Británie podporuje americké bombardování íránských jaderných zařízení, není „binární otázkou.“ Stejně jako tito lidé nevědí, zda žena může mít penis, nevědí, na čí stranu se postavit ve válce mezi civilizací a barbarstvím.
Mezitím se zde v Evropě nepřátelé Západní demokracie nezdráhají ukázat svou pravou tvář. Ze zdánlivě propalestinských protestů v Londýně, Berlíně a jinde se přes noc staly masové demonstrace na podporu islámského Íránu, zatímco západní levičáci a transaktivisté napadli sociální sítě, aby oznámili, že jsou #teamIran.
Když se jejich výlev nenávisti vůči Izraeli soustředil na válku proti Hamásu v Gaze, mohli tito lidé alespoň tvrdit, že jim jde o palestinské civilisty jako oběti. (I když to znamenalo ignorovat skutečnost, že Íránem podporovaný Hamás, pachatel masakrů ze 7. října, je v tomto konfliktu genocidním kultem smrti a je v konečném důsledku zodpovědný za každou smrt civilistů).
Jakmile se však islámská levice postavila na stranu islámského Íránu proti jediné demokracii na Blízkém východě, její falešný humanismus byl plně odhalen.
O které „bezbranné oběti“ izraelské agrese se nyní starali? Byli to generálové velící teroristickým Revolučním gardám ajatolláhů, zavraždění při chirurgických izraelských úderech? Nebo represivní politická a mravnostní policie islámského režimu, kterou Izrael bombardoval? Nebo snad „nevinné“ zárodky jaderných zbraní, zdevastované bunkry prezidentem Trumpem?
Každému, kdo má oči k vidění, by nyní mělo být jasné, že ať už se tito protestující ohánějí jakoukoli záminkou, ve skutečnosti je jejich motivací nenávist k Izraeli a Západu. To je to, co dnes spojuje tvrdé islamisty a probuzené levičáky.
V případě Izraele jde o nesvatou alianci staromódní islamistické nenávisti k Židům a moderního antisemitismu, kterému vdechla život levicová politika identity. Pro identitární levici jsou Židé na vrcholu pyramidy „bílých privilegií“, a proto nikdy nemohou být oběťmi, zatímco „utlačované“, kteří usilují o zničení Izraele, nelze považovat za agresory.
Spojuje je také nenávist k Izraeli jako k bojujícímu nositeli širší Západní civilizace, kterou nenávidí. Vedle všech palestinských a íránských vlajek na velkém nenávistném pochodu v Londýně minulý víkend nejvíce prozrazovaly transparenty s obrázky ajatolláha Alího Chameneího, nejvyššího vůdce Íránské islámské republiky, na nichž bylo levicové heslo: „Zvolte si správnou stranu dějin.“
To, že hlava novověkého islamistického režimu, který utlačuje ženy a masakruje své odpůrce, je nyní zobrazována jako „správná strana dějin“, vypovídá o barbarském pohledu islámské levice. Všichni chtějí vymazat celou historii Západní civilizace a kultury, ať už ve jménu náboženského džihádu nebo radikální „dekolonizace.“
A zdaleka se neomezují jen na několik rozzlobených pouličních demonstrantů, sebenenávistné síly Západní levice jsou nyní v centru mocných institucí, od univerzit po mainstreamová média a vládní mašinérii.
Proto hrozba pro naši společnost v dnešní krizi zdaleka přesahuje vyhlídky na íránské raketové útoky nebo dokonce reálnou možnost teroristických útoků v Západních hlavních městech podporovaných Íránem. Statečný Izrael rychle odhalil mýtus íránské vojenské síly, a to i bez plné podpory USA a Západu.
Reakce na tento konflikt však potvrdily hrozbu mnohem blíže k domovu, politickou dýku v samém srdci evropské a americké civilizace.
Většina našich představitelů se zalekla vyhlídky na zatažení do války na Blízkém východě a vydechla si úlevou při možnosti příměří. Problém je, že se stejně tak zdráhají bojovat s vnitřním nepřítelem a odvážně se postavit Západní demokracii a historii proti jejím smrtelným nepřátelům na domácí frontě.
Minulý týden ve Velké Británii radikální aktivisté, kteří si říkají Palestine Action, zaútočili na základnu královského letectva a způsobili škody na britských vojenských letadlech za miliony liber. Labouristická vláda mezitím prohlásila, že je zakáže jako teroristickou skupinu vedle íránských spojenců Hamásu a Hizballáhu. V reakci na to se nyní rozhořčení účastníci kampaní, poslanci a vlivní lidé na sociálních sítích sjednotili na jejich obranu a postavili se za heslo „My všichni jsme Palestine Action.“
Útoky na obranná zařízení nemají nic společného s „právem na protest“ a idioti jako Palestine Action si zaslouží vše, co dostanou. Reakce však ukazuje, že tento problém nevyřeší vláda, která se ho snaží zakázat. Nelze jednoduše mávnout kouzelným proutkem a nechat nebezpečí zmizet.
Zatímco podporujeme Izrael v první linii globální války za demokracii, musíme vést kulturní válku i doma. To znamená bojovat za základní principy moderní evropské svobody: postavit se za neomezenou svobodu projevu proti těm, kdo chtějí zakázat kritiku islámu nebo trans-ideologie, a využít tuto svobodu k nekompromisní obraně naší civilizace, a to se všemi jejími vadami.
Namísto toho bledé napodobeniny politických vůdců, které dnes máme ve většině Evropy, od tohoto boje ustupují. Zatímco íránský ajatolláh Chameneí se schovává ve svém bunkru, většina našich zbytečných vládců se také schovává; nejenže se bojí postavit se otevřeně na stranu Izraele, ale také trvají na tom, že velké otázky doby „nejsou binární“, protože se bojí urazit druhou stranu tím, že jí řeknou, že se mýlí.
Na rozdíl od toho, co tvrdí proíránští demonstranti, budoucnost není předurčena volbou jejich „správné strany dějin.“ Můžeme tvořit své vlastní dějiny tím, že „znovu získáme a budeme prosazovat základní principy evropské civilizace – a budeme bojovat za budoucnost svobodné a demokratické Evropy.“ Počínaje jednoznačnou podporou #teamIsrael.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
The post Domácí válka, které se Evropa nemůže vyhnout first appeared on Akta X.
