Dost už bylo mužů 50+. Ve Sněmovně jsou třeba i mámy malých dětí, říká Ochodnická z TOP 09

Jste jedna z poslankyň, která dlouhodobě kritizuje fungování Sněmovny a tlačíte na změnu jednacího řádu. Pojďme prosím čtenářům vysvětlit, co je za vás největší problém?
Zprvu šlo o drobnou iniciativu společně s kolegyněmi Marií Jílkovou (KDU-ČSL) a Lucií Potůčkovou (STAN), ke které se postupně přidávají další. Chceme, aby Sněmovna fungovala, byla předvídatelná, nebyli jsme nuceni spát ve spacácích a běhat v lodičkách ve tři ráno. Jde i o to, jak nás vnímá veřejnost. Rušíme schůzky, přesouváme jednání, chybíme na akcích, kde poslanci slíbí účast a následně je ruší, ministři ruší zahraniční cesty, poslanci chodí do Sněmovny v horečkách. Toto vše se i v kontextu našich rodin dostalo do fáze, kdy jsme si řekli, že je to natolik neefektivní jak pro nás, tak pro občany, kteří od nás očekávají, že budeme pracovat a tvořit legislativu, že je třeba změna.

Vím, že schytáme miliardu hejtů za to, že sem nemáme lézt, ať zůstaneme u plotny, že jsme zbytečné. Už jsme si zvykly.

Chcete změnit 35 let zaběhlé pořádky. Jak na to reagují vaši kolegové?
Většina kolegů už si zvykla, že jsme to my – stále stejné potížistky.

Jste potížistky?
Byť jsem to takto explicitně neslyšela, tak vím, že to tak někteří kolegové vnímají. Na našich klubech to neustále připomínáme a chceme, abychom brali ohled třeba na to, kdy budou podzimní prázdniny. Může se to zdát malicherné, ale každý rodič ví, jaké to je zklamat dítě a že jsou některé okamžiky, při kterých s nimi prostě máte být.

Je to kolegům jedno?
Nemyslím si. Domnívám se, že problém je v tom, že jako rodiče malých dětí, kteří nad tím takto přemýšlíme, chybíme v rozhodujících strukturách Sněmovny, jako je organizační výbor. A netýká se to jen maminek, ale i tatínků. Zrovna minulý týden mi jeden ministr, kterého ale nechci jmenovat, řekl, že na Mikuláše odjede, protože ministrem už bude třeba jen třičtvrtě roku, ale děti bude mít stále. Já jsem se s ním bavila a tekly mi slzy, protože jsem věděla, že já na Mikuláše neodjedu.

Dětem jsem slibovala, že na Mikuláše doma budu, ale ve středu jsem jim volala, že určitě nepřijedu. Všichni kolem nás jsou zklamaní

Proč? Můžete si přece napsat omluvu z rodinných důvodů a na Mikuláše odjet.
Protože se konají mimořádné schůze a potřebujeme mít dostatek hlasů na to, aby se nestalo něco nepředvídatelného. Tady opět narážíme na to, že mimořádné schůze znamenají naprostou nepředvídatelnost Sněmovny a její zablokování. Dětem jsem původně slibovala, že na Mikuláše doma budu, protože je výborový týden, a já bych tak stihla večer přijet domů, ale ve středu jsem jim volala, že určitě nepřijedu. Všichni kolem nás jsou zklamaní – děti, partneři, voliči. Nakonec tomu nerozumí nikdo.

Je toto ten důvod, proč jste se rozhodla znovu nekandidovat?
Ano. Nejsme ale všichni, kdo se rozhodli, že už kandidovat nebudou. Myslím si, že upozorňování na to může pomoci. Absolutně jsem netušila, do čeho jdu. 20 let jsem na Sněmovnu koukala a vlastně mě ani nenapadlo, jak strašné to bude, jak je to nežitelné, depresivní a neefektivní.

Není to srabácké, říct si, že nedokážete nic změnit, stáhnout se a nechat vliv těm, kteří takovou změnu nechtějí?
Toho rozhodnutí je nejtěžší moment, že tím mohu zklamat všechny ty, kteří mě třeba právě proto volili, což si myslím, že není malý počet. Na druhou stranu my, co odcházíme, jsme si řekli, že pokud má naše rozhodnutí něco změnit, tak právě tím, že o tom budeme mluvit a veřejně vystoupíme. Jsme připraveni, že budeme dostávat přes prsty v tom smyslu, že přeci vyděláváme dost na to, abychom si to nějak zařídili, nemáme si stěžovat a fňukat, nemáme to dělat, pokud máme problém skloubit to s rodinou atd. Pro mě je zásadní, aby bylo slyšet, že v PS mají být zastoupeni všichni, kdo jsou ve společnosti. Mají tady být mámy malých dětí, ti, co pečují o své příbuzné atd., aby i legislativa, která vychází ze Sněmovny, zastupovala všechny skupiny, protože některé zákony mířící tímto směrem se v tomto volebním období podařilo prosadit jen díky tomu, že je tady extrémní množství nováčků a rodičů malých dětí a mladších poslanců. Ti přinesli témata, na něž se dlouhodobě zapomínalo.

Jaká témata máte na mysli?
Redefinice znásilnění, regulace nikotinových sáčků, zkrácené úvazky, dětské skupiny, sousedské dětské hlídání, změny trestního zákoníku, dětský certifikát, změna občanského zákoníku, kde budou tělesné tresty na dětech označeny za nepřijatelné.

Nejsou prostě některé práce, které maminky s malými dětmi dělat nemohou?
Chceme jako voliči, aby zákony tvořily mámy, které mají čerstvou zkušenost s dětmi?

Neříkám, že tady má být 50 procent žen s malými dětmi, říkám, že tu musí být

Rodiče starších dětí nemohou být tvůrci legislativy i pro mladé rodiny nebo pro mladé rodiče s dětmi?
Mohou, ale neděje se to. Nemá to v takovém případě prioritu. Vždy je tu někdo, kdo je sice připraví a načte, ale nedostane se třeba až k hlasování. Neříkám, že tady má být 50 procent žen s malými dětmi, říkám, že tu musí být a aby tu mohly být, tak se musíme blížit k tomu, že jednání Sněmovny bude kombinovatelné s běžným životem. Navíc toto není práce, ale služba. Jako volič do té služby chci poslat někoho, kdo tu zkušenost žije a nemá ji zprostředkovaně.

Jenže argumenty, které se objevují, poukazují na to, že berete 100 tisíc, chodíte si na chlebíčky, na kafíčka a ještě fňukáte, že moc pracujete.
Podstatné, co chci zdůraznit je, že bych tuto práci dělala ráda dál, nejde o to, kolik času tady strávím. Jako starostka jsem v práci strávila mnohem více času včetně víkendů, svátků atd. Jde o to, že potřebujeme, aby práce byla předvídatelná, a to jde ovlivnit změnou jednacího řádu. Naprostá většina státu na západ i východ od nás už tyto změny dávno zavedly. Nenapadám to, že jako máma mám problém tady být, byla bych tady další volební období, pokud bych věděla, že čas, který práci věnuji, je efektivní.

Lidé nám nevěří, nerozumí, třikrát něco přesouváme a pak to rušíme, už si o nás myslí, že jsme úplně odtržení od reality

Nejde jen o děti. Zklamáváme všechny, kterým něco slíbíme a na poslední chvíli to rušíme. Vždyť je to trapné, lidé nám nevěří, nerozumí, třikrát něco přesouváme a pak to rušíme, už si o nás myslí, že jsme úplně odtržení od reality. Volili nás, protože na nás byl spoleh, byli za námi vidět výsledky, vysvětlovali jsme. Dnes jenom dnem i nocí sedíme ve Sněmovně a hádáme se. O tom, co se děje za zdmi malostranských paláců, přestáváme tušit. Ministři ruší účast na důležitých zahraničních jednáních, kam posílají náměstky, nemocní podepisují revers nebo chodí do Sněmovny v horečkách. Já sama dvakrát zrušila plánovaný zákrok.

Další argument, který padá, ať si najdete chůvu, za ty peníze, které berete na ni snad máte.
To ale vůbec není problém. Chůvu máme, tohle umíme nastavit. Řešíme to, že díky změně jednacího řádu tu bude moct rodičů být více, protože si samozřejmě za ty finance službu zařídí. Chůva nás ale nemůže nahradit v okamžicích, jako je nemoc dítěte, absolventský koncert nebo podzimní prázdniny.

Kdo jsou teda ti, kteří ve Sněmovně dnes vládnou?
Nemám to zjednodušení úplně ráda, ale řekněme, že jsou to ti, co si mohou dovolit tu prostě být. Bílí muži 50+. Průměrný věk poslance je 53 let, před 30 lety to bylo skoro o deset let méně.

V čem by ty změny měly nastat?
Ve zkrácení řečnické doby poslanců s přednostním právem, což se týká předsedů stran a předsedů klubů. Bude to dostatečná doba, během které se podaří každému předat myšlenku.

Má váš návrh nějakou šanci na úspěch.
Spíš se obávám, že ne. Kdyby byla šance, tak už to prošlo. Autonomní usnesení je dávno napsáno. Pro nás je ale zároveň nejdůležitější to, abychom měli možnost vysvětlovat přesně ty argumenty, na které jste se mě ptala. Vím, že schytáme miliardu hejtů za to, že sem nemáme lézt, ať zůstaneme u plotny, že jsme zbytečné atd., na to už jsme si zvykli.

Kdo ty změny nechce?
Můžeme je hodit do jednoho pytle. Jde o poslance napříč politickými stranami, kteří jsou tu několikáté volební období a vlastně už si na to zvykli a nikam nechvátají.

Takový předseda poslanců ODS Marek Benda?
Třeba, ale není to jen on. Nechci jako volič mít politiky, kteří vůbec neví, jaké to je mít normální život a jaké to je mít zodpovědnost za někoho jiného než sám za sebe. Musíte zažít reálné situace venku, musíte žít zdravé vztahy, abyste mohli dělat zdravá rozhodnutí.

Jednací řád nepočítá s tím, že by tady mohl být někdo jiný než muž 50+, kterému žena každý víkend vyžehlí košile a on odjede na týden do Prahy

Už ale i Marek Benda se nechal slyšet, že jednání Sněmovny je neúnosné. Bavili jste se o tom spolu?
Bavíme se o tom průběžně. Jeho vyjádření mě mile překvapilo, protože doteď jsem slýchala výroky typu: „Nechte to být, holky.“ Ačkoliv to neděláme jen my holky.

Myslíte si, že jde tedy o reakci na poslední jednání, kdy hnutí ANO a SPD dlouhými projevy opět blokují Sněmovnu a reálně hrozí, že nedojde k prohlasování klíčových zákonů, které koalice potřebuje?
Ano, myslím, že ano. A paradoxně to tomu moc pomohlo. Jsem vlastně ráda za to, že se to stalo a že už se ozval i pan premiér a bouchly saze. Jsme ve fázi, kdy máme seznam důležitých zákonů, každému jde o to, aby se to povedlo, a máme něco málo přes půl roku do konce volebního období.

Není to tedy šance, aby vše prošlo? Budete se nějak aktivně snažit hledat politickou podporu?
Samozřejmě. Máme plán, který teď ale neprozradím.

Budete obstruovat jednání Sněmovny?
Využijeme načítání programu k tomu, abychom o tom mluvili, to je zásadní. Kdyby se stal jen ten krok, že jdeme měnit jednací řád, tak je to špatně a veřejnost to nepochopí. Spousta lidí to otočí tak, že maminky političky nechtějí pracovat a tím spíš je nebudeme volit, ať jsou doma. Sněmovna je veřejností vnímána jako nefunkční zastaralý systém, což je právě zapříčiněno zakonzervovaným jednacím řádem, který nepočítá s moderními technologiemi, nepočítá s tím, že by tady mohl být někdo jiný než muž 50+, kterému žena každý víkend vyžehlí košile a on odjede na týden do Prahy. Pochopili jsme, že revoluce možná nebude a že je vlastně nejdůležitější, aby ty změny chtěl sám volič po svých politicích.

Sami jste si jako koalice zkrátili v tomto volebním období jednací dny. Ve středu končíte ve 14:00 kvůli vládě. Nemůžete si za to, že se ty věci nestihnout, i trochu sami?
Je to pravda, od začátku volebního období říkám, že je to obrovská chyba, že měla být vláda třeba v pondělí. Zasahuje to jak do výborů, tak do jednání Sněmovny.

Veřejnost si jistě pamatuje výroky Andreje Babiše o tom, že Sněmovna je žvanírna. V době, kdy byl premiérem, mu vadilo, že tam musí jako premiér sedět a poslouchat obstrukce opozice, dnešní vlády. Vadí vám tedy vlastně to samé? Že je Sněmovna žvanírna?
Je to o přístupu k roli a o efektivitě jako takové. Pokud zodpovědnost za proces nemáme sami v sobě, tak si ji musíme nadiktovat jednacím řádem. Andrej Babiš měl pravdu v jedné věci, koalice i opozice v minulosti i dnes jednacího řádu zneužívá.

Proto se každá politická reprezentace bojí tu změnu udělat, protože za čtyři roky bude na druhé straně.
Ano. Pro mě je ten argument úplně směšný, protože i tak máte dost možností, jak zabránit schválení zákona nebo dát najevo, že s něčím nesouhlasíte. Je potřeba si říct, že žvanírna minulého období se rozhodně nerovná žvanírně tohoto období – je to mnohem horší.

ČTĚTE TAKÉ: Šovinistické prase? Jen jsem zíral, vyčetl Vondra Kolářovi urážení Trumpa