Čeká nás první společné jednání obou vlád, a to vlády Andreje Babiše a vlády Roberta Fica. Co všechno to z diplomatického hlediska obnáší?Všichni ministři z jedné i druhé strany a dva premiéři mají namísto svého běžného zasedání společné zasedání vlád. Je to formát, který potvrzuje mimořádnou aktuálnost našich vztahů i po přerušení těchto společných zasedání […]
Menej ako 1 min.
min.
Čeká nás první společné jednání obou vlád, a to vlády Andreje Babiše a vlády Roberta Fica. Co všechno to z diplomatického hlediska obnáší?
Všichni ministři z jedné i druhé strany a dva premiéři mají namísto svého běžného zasedání společné zasedání vlád. Je to formát, který potvrzuje mimořádnou aktuálnost našich vztahů i po přerušení těchto společných zasedání v dubnu roku 2024. Zároveň to bude doprovázeno zajímavým dokumentem – memorandem o prohloubené spolupráci mezi oběma zeměmi. Tedy setkají se nejen premiéři, ale kompletní obě vlády.
ČTĚTE TAKÉ: ODS pozvala Kubu na zasedání stínové vlády. Mám jiný program, odmítl hejtman
Vnímáte to jako restart česko-slovenských vztahů? V posledních měsících vidíme už několikátou návštěvu například předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury na Slovensku. Je to několik dní, co se setkalo širší vedení parlamentů na slovenské straně a někteří čeští političtí představitelé aktuálně mluví o restartu. Vnímáte to stejně?
Víte, když mluvíte o našich vztazích, mluvíte o více rovinách. Na té nejvyšší politické úrovni definitivně ano. Je to velmi významné gesto, když se dvě vlády dokážou setkat, deklarovat svůj zájem na prohloubení spolupráce a definovat strategické průnikové agendy, které je mají provázet nejen dnes a zítra, ale možná i za pět nebo deset let. Dokážou nadefinovat i důvody, proč jsme si ve svých vztazích tak blízcí a proč si máme vážit právě tohoto formátu v dnešní velmi komplikované Evropě, a ještě komplikovanějším světě kolem nás.
Kde vidíte největší potenciál v rámci česko-slovenských vztahů?
Máte dvě základní otázky, které jsou dnes pro lidi rozhodující: První je prosperita, tedy chtít žít dobrý život, a druhou je bezpečnost. A bezpečnost je čím dál důležitější. V obou těchto segmentech máme velmi blízké zájmy. Můžeme se k nim konkrétněji vrátit, ale když si vezmete propojení dnešního vojenského průmyslu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, když se vrátíte k tomu, co je dnes energetika, jaderná energetika, když se díváte na to, jak se dokážeme setkat ve vědě a výzkumu v některých prioritních oblastech, myslím si, že v pojmu „dobrý život“ si dokážeme velmi pomáhat. A bohužel, ten dobrý život je pro slovenské studenty v Čechách tak dobrý, že je to někdy na škodu naší vlastní situaci.
Jak se vám poslouchá, že Slováci jdou sem do České republiky za prací? Když nastupoval váš ministr školství Tomáš Drucker, mluvil o tom, že chce zastavit ten takzvaný exodus mozků, ať už do Česka nebo do dalších států. Slovákům v Česku se ale evidentně daří dobře.
Řeknu vám to takhle: pocházím z východního Slovenska, z Prešova, a už v mé generaci bylo studium v Praze exkluzivní výzvou. Z východního Slovenska se běžně nechodilo studovat do Bratislavy, já jsem výjimka, ale Praha, to už stálo za pozornost těch nejlepších. Je tam ten problém ještě z dob Rakouska-Uherska: civilizačně vyspělejší Čechy proti rurálnějšímu zemědělství, kde městské obyvatelstvo bylo méně slovenské a více orientované na jiná kulturní centra. A ta centra byla skutečně kulturní, v tom se lidé nepletli. Má to velkou tradici. Je to 22 až 23 tisíc studentů, to je hodně. Myslím, že ten, kdo v české vládě prosadil bezplatné studium pro Slováky, pokud vím, tak jako jediné zahraniční skupině, byl velmi strategicky uvažující člověk. Typy jako inženýři, lékaři, právníci – to jsou cenní lidé pro každou společnost.
Je něco, co vám v Praze ze Slovenska chybí?
Čas. Na Slovensku v mé tehdejší situaci bylo více času na všechno. Tím, že se bilaterální návštěvy nakupily a člověk stojí před výzvou, aby ji zvládl, najednou zjistíte, že končíte vždy před desátou večer. Nebo takhle, nechci to přehánět, ale hlavu vypínáte kolem půlnoci a zapínáte v osm ráno. Mezitím musíte všechno zvládnout, protože co nedokážete odkomunikovat osobně, jako by nebylo. To je také zajímavá zkušenost z diplomacie, že osobní vztah k tématům, problémům a lidem je silným předpokladem k tomu, abyste to dělali s nárokem na nějaký čitelný výsledek. Když jste pochopeni, agenda stoupá, když to neumíte udělat srozumitelným, jde agenda dolů. V tom je diplomacie velmi osobní téma, a přitom reprezentujete vládu. Je to opravdu kombinace, která by v matematice byla příkladem extrémního čísla nebo extrémní kombinace čísel. Takže čas určitě. Ale stojí to za to.
Celý rozhovor si můžete pustit ve videu v úvodu článku.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Česko a Slovensko se mentálně vzdalují, říká velvyslanec v Bratislavě. Krajanů podle něj ubývá
