Fenka porodila mezi kulkami, další šlápla na minu. Válka tvrdě zasáhla i zvířata na Ukrajině

Krátce po začátku invaze Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 učinil nejvyšší diplomat Kyjeva Dmytro Kuleba mimořádné politické rozhodnutí: vyzval zaměstnance ministerstva zahraničí, aby si do práce brali své psy. Nemuseli je tak doma nechávat vyděšené během raketových útoků, popsal web The Washington Post. Sám Kuleba navíc z nouze pomohl šedému francouzskému buldočkovi jménem Marik a později i Puzanovi.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Putin přiměl Trumpa otevřít oči. Prezident USA má dvě možnosti, jedné se děsí celá Evropa

Rodiny v městech na frontové linii často prchají před ruským ostřelováním s několika domácími zvířaty. Ta, která zůstanou, krmí vojáci. Dobrovolníci pak riskují životy, aby je převezli do bezpečí, kde jsou adoptováni ukrajinskými rodinami nebo posíláni do zahraničí.

Úsilí ukrajinských vojáků a dobrovolníků proměnilo stereotypy o Ukrajině – kdysi kritizované za zacházení se zvířaty. Země je nyní považována za velmi přátelskou ke psům. A přestože Kuleba v roce 2024 rezignoval, jeho politika týkající se ochrany zvířat stále platí. Psi tak mohou například do restaurací, kaváren, kosmetických salonů, obchodů s potravinami a hotelů. „Odhodlání Ukrajinců zachraňovat zvířata z frontové linie doslova změnilo to, jak jsme jako národ vnímáni v zahraničí,“ ocenil Kuleba.

Web The Washington Post přinesl několik příběhů zachráněných psů.

Psi odvádějí pozornost od hrůz války

V téměř opuštěné vesnici poblíž východní fronty, kde v roce 2022 sloužil ukrajinský voják Mykola Kulivets, se potulovala smečka opuštěných psů včetně malé fenky. Jednoho dubnového rána se objevila u dveří Kulivetsovy provizorní základny. Dal jí klobásu a ona už nikdy neodešla. Vyčistil jí srst a pojmenoval ji Zhuzha. O dva měsíce později porodila.

Načasování ale nebylo zrovna dobré. Kulivetsův prapor se totiž chystal přesunout do vesnice poblíž města Avdiivka a on měl nyní na starosti fenku a pět štěňat. Jeho velitel, sám milovník psů, mu ale řekl, aby je vzal s sebou. Psi totiž odváděli pozornost od hrůz války. „Mít někoho malého, o koho se starat – myslím, že to je základní potřeba každého člověka,“ uvažoval Kulivets. Jeho matka mu na dálku pomohla najít domovy pro čtyři štěňata. Jeho prarodiče souhlasili, že adoptují jedinou fenku, kterou pojmenovali Asya. Koncem srpna, když byla štěňatům dva měsíce, odjel Kulivets do Dněpru, aby je předal matce. Tu zároveň viděl poprvé od svého odjezdu na misi.

Téhož dne se vrátil do války a zbyla mu jen Zhuzha. Jeho tým si ji tak oblíbil, že po ní pojmenoval velitelské centrum a její jméno se objevilo i v oficiálních vojenských rozkazech. Kulivets a Zhuzha byli nakonec demobilizováni a usadili se v Kyjevě. „Když mi volá můj velitel, jeho první otázka se netýká mě, ale Zhuzhy,“ popsal Kulivets.

Želvy Ninja z Toretsku

Na začátku války opustila Hanna Rudyková, zástupkyně ředitele Kyjevského muzea, spolu se svou dcerou Silvií domov. Přestěhovaly se do Německa, zatímco její manžel Artem zůstal na Ukrajině kvůli stannému právu. Rudyková věděla, že se do Kyjeva vrátí, ale obávala se, že sirény a výbuchy budou desetiletou Silvii traumatizovat.

Pomyslela si, že by mohl pomoct pes. Pak uviděla příspěvek na Facebooku. Vojáci bojující ve východním městě Toretsk, které bylo zničeno ruským dělostřelectvem, se starali o fenu, která porodila štěňata a jedno z nich potřebovalo domov. Šlo o bílou fenku s hnědými skvrnami. Pojmenovali ji Latka, což v ukrajinštině znamená „záplata“. Její povaha pomohla Silvii přizpůsobit se životu ve válečném období – když je ruské útoky donutí v noci utíkat do krytu, obě se stočí do klubíčka a společně usnou.

Na druhém konci města si na nový život zvykalo další štěně z jiného toretského vrhu. Pětatřicetiletý Serhii Piatkov, majitel ruského toy teriéra Leonarda, začal podporovat útulek pro zvířata v Kyjevě zhruba 550 korunami měsíčně. V červenci 2024 útulek uspořádal adopční akci. Piatkov si adoptoval černobílého křížence border kolie a pojmenoval ho Donatello. „Je to můj malý medvídek,“ řekl Piatkov a vysvětlil, že oba psi se jmenují po želvách ze seriálu Želvy Ninja.

Fenka pojmenovaná podle amerických protitankových zbraní

Několik dní poté, co se ruské jednotky stáhly z krvavého útoku na Kyjevskou oblast v roce 2022, jel jednačtyřicetiletý Dmytro Slivnyi s dodávkou zásob do obléhaných oblastí, když u silnice narazil na velkého osamělého psa. Když nastal čas vrátit se domů, zavolal své ženě Oleksandře Berezovské a řekl jí: „Vracím se, ale ne sám.“ Domů pak přivezl fenku, kterou pojmenovali Golda. Starali se o ni, dokud ji nepřijal jejich přítel. „Když odešli, řekla jsem manželovi: ‚Udělali jsme chybu – je to náš pes,‘“ vzpomíná Oleksandra. Když pak jejich přítel odešel na frontu, Golda se vrátila k Dmytrovi a Oleksandře a nakonec se rozhodli, že u nich zůstane natrvalo.

Přibližně ve stejnou dobu dokumentovala ukrajinská fotožurnalistka Anastasia Vlasovaová následky ruských zvěrstev poblíž Kyjeva, když její kolega uviděl malého psa vykukujícího zpoza vyhořelého tanku. „Byla to rozhodně nejhorší doba, jakou si lze představit pro pořízení zvířete,“ přiznala dvaatřicetiletá Vlasovaová. Vzala si ji ale domů a pojmenovala ji Javelina, podle amerických protitankových zbraní, které Ukrajině pomohly bránit Kyjev v roce 2022.

Fenka šlápla na granát

Tři roky viděl třiatřicetiletý zdravotník Roman na frontě všechna možná opuštěná zvířata – psy, kočky, koně, krávy, dokonce i pštrosy a želvu. Jedna fena, o kterou se jeho jednotka starala šest měsíců, zemřela, když šlápla na granát.

Loni v srpnu byl vyslán do ruské Kurské oblasti a našel tříbarevného psa schouleného v opuštěné zahradě. Obával se, že znovu prožije bolest ze ztráty válečného psa. Romanův zástupce velitele roty, který již adoptoval dvě kočky, souhlasil, že pes zůstane v jednotce, dokud ho nebude moci přemístit k partnerce. Vojáci původně pojmenovali psa Sudzhyk, podle Sudzhy, ruského města, které Ukrajina během operace obsadila. Když se však pes přestěhoval k Nadiie, přejmenovala ho na Lea.

Roman je hrdý na to, jak ukrajinští vojáci zacházejí se zvířaty, která potkávají, odřezávají jim řetězy, dávají jim jídlo a přístřeší. „Způsob, jakým zacházíme se zvířaty, je ukazatelem společenského rozvoje, odrazem našich morálních hodnot,“ dodal.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Záběry ukrajinských úderů a explozí. Dron pohřbil okupanta v troskách rozbořeného domu

.