Fondy USA a EU pohánějí barevnou revoluci v Gruzii

Barevná revoluce v Gruzii probíhá v režii přesně těch, proti nimž je namířen stávající zákon, který má za cíl rozkrýt, kdo skutečně ovládá politické neziskovky, kterých jsou v zemi tisíce. A v nich dostatek zaměstnanců na to, aby mohly být denně plné ulice.

Zaměstnanců, kteří jsou financováni ze zahraničí, aby pomohli zosnovat barevnou revoluci, která by dosadila loutkovou vládu. Lze je tedy nazvat „agenty cizích mocností.“

V Gruzii působí přes 25 000 neziskovek, z nichž většina je závislá na financování z Evropy a USA. Nový zákon, jehož cílem je omezit vměšování Západu, vyvolal rozhořčené protivládní protesty, které Washington výslovně podporuje.

V gruzínském hlavním městě Tbilisi panuje temná politická atmosféra, která je den ode dne hrozivější. Premiér Kobachidze byl komisařem EU varován, že ho čeká osud Roberta Fica.

Američtí zákonodárci chtějí uvalit sankce na členy vládnoucí strany Gruzínský sen a opoziční poslankyně Tako Charkviani 14. května v parlamentu pohrozila: „Věřte mi, v Gruzii dojde k barevné revoluci.“

Rozruch vyvolal návrh zákona známý jako zákon o transparentnosti zahraničního vlivu, který by od organizací vyžadoval, aby zveřejnily své zahraniční financování. Ulice Tbilisi už týdny zaplňují desítky tisíc demonstrantů požadujících, aby úřady zrušily zákon, který podle nich ohrožuje cestu Gruzie do EU.

Navzdory vehementnímu odsouzení ze strany představitelů EU a USA byl zákon nyní schválen. USA od té doby pohrozily, že uvalí vízová omezení na zákonodárce, kteří návrh zákona podpořili, a demonstranti nejeví známky toho, že by se vzdali.

O upřímnosti občanů, kteří nadále okupují veřejná prostranství v Tbilisi, protože se obávají, že akce jejich vlády sabotují aspirace Gruzie na vstup do EU, nelze pochybovat.

Existují však jasné známky toho, že mnozí byli o povaze nového zákona uvedeni v omyl, přičemž někteří byli údajně přesvědčeni, že nařizuje hromadné sledování a nutí veřejnost kritizovat své sousedy jako „zahraniční agenty“.

Za dezinformování Gruzínců o zákonu nesou odpovědnost především zahraniční média a neziskovky financované ze zahraničí. Dnes v Gruzii působí více než 25 000 neziskovek, z nichž téměř všechny jsou financovány ze zahraničí.

Mnohé z nich financuje EU, která financuje více než 130 samostatných „aktivních projektů“ a 19 000 malých a středních podniků v zemi. Významnými dárci v tomto sektoru jsou také americká organizace tajných služeb USAID a krycí organizace CIA NED.

Společně tyto ze zahraničí podporované elementy mobilizují své voliče k novému kolu protestů, jejichž cílem je nakonec svrhnout vládu a nahradit ji takovou, která vyhovuje zájmům Bruselu a Washingtonu.

Západem financovaný průmyslový komplex neziskovek

Mnoho neziskovek financovaných ze zahraničí výslovně usiluje o integraci Gruzie do EU, NATO a dalších „euroatlantických“ struktur. Patří mezi ně hnutí Hanba, které hrálo hlavní roli v nedávných nepokojích v Tbilisi.

Záznamy o grantech NED ukazují, že v roce 2021 obdrželo téměř 80 000 dolarů na „zapojení regionálních mládežnických aktivistů,“ aby pomohli mladým Gruzíncům řešit politické „výzvy“ a „obhajovat odpovědnost vlády.“

Zajímavé je, že byl odstraněn záznam NED, který odhalil, že hnutí Hanba toho roku také obdrželo více než 90 000 dolarů na „podporu demokratické odpovědnosti a účinného dohledu nad gruzínským parlamentem.“

Poznamenalo, že organizace měla za úkol „sledovat hlasy a prohlášení všech poslanců a udržovat online profily obsahující tyto informace.“ Sloužila tato iniciativa nakonec k vytvoření seznamu poslanců, kteří z pohledu Západu hlasovali „špatně“?

Hnutí Hanba bylo podobně zapojeno do nepokojů v roce 2023, kdy se Gruzínský sen pokusil schválit zákon srovnatelný se zákonem o transparentnosti zahraničního vlivu a kapituloval až poté, co obrovské, násilné davy hrozily zaútočit na parlament.

Scény byly doprovázeny neúnavnými nepřátelskými šíbry ze Západu.  Tehdejší zpráva Wall Street Journal dala najevo antipatii organizace k vládě a citovala mluvčího hnutí Hanba, který popsal Gruzínský sen jako zástupce Kremlu, „jehož cílem je přiblížit zemi k Rusku a tlačit zemi dále od EU.“

Deník dále uvádí: „Vláda nemůže jednoduše říct, že je pro Rusko a proti integraci do EU, protože by to vyvolalo obrovský odpor veřejnosti, takže se nás snaží pomalu uvařit jako žábu. Snaží se a dělají vše pro to, aby sabotovali gruzínský integrační proces do EU.“

Od vypuknutí demonstrací proti „zahraničnímu vlivu a transparentnosti“ se doma i v zahraničí stále častěji opakuje západní propaganda, že Gruzínský sen slouží ruským zájmům nebo je nějakým způsobem hříčkou Kremlu.

Důkazy o opaku byly veskrze ignorovány západními tvůrci veřejného mínění a vlivný zahraničněpolitický think-tank Carnegie Endowment z  Washingtonu dokonce zašel tak daleko, že vymazal podrobnou zprávu, která toto obvinění komplexně vyvracela.

Ve skutečnosti Gruzínský sen od svého nástupu do úřadu v roce 2012 našel křehkou rovnováhu mezi posilováním západních vazeb a udržováním občanského soužití se sousedním Ruskem.

Aby vláda mohla vstoupit do EU, splnila všechny bruselské požadavky a oficiálně získala status kandidáta v prosinci 2023. Ale od února 2022 se to stává stále obtížnější, protože vnější tlak na uvalení sankcí na Moskvu a dodávky zbraní Ukrajinu stále roste.

Bruselu, Kyjevu, Londýnu a Washingtonu evidentně nestačí striktní dodržování západních sankčních předpisů a veřejné odsouzení ruské invaze. V prosinci 2022 Garibašvili tvrdil, že ukrajinská vláda opakovaně vyzývala Tbilisi k otevření „druhé fronty“ v zástupném konfliktu proti Rusku.

Jeho odmítnutí se setkalo s ostrým pokáráním, které následně vedlo k tomu, že Gruzínský sen byl označen za zástupce Kremlu, a tudíž legitimní cíl operací pro změnu režimu.

Na rozdíl od roku 2023 vláda odmítla ustoupit od prosazování „transparentnosti zahraničního vlivu“ tváří v tvář odsouzení Západu a násilným davům, které zaplavily ulice gruzínského hlavního města.

3. května vydal premiér Kobachidze plamenné prohlášení, v němž obvinil USA z organizování dvou neúspěšných převratů v Tbilisi od roku 2020.

„Tyto snahy,“ řekl Kobachidze, „byly prováděny externě financovanými neziskovkami a byly inspirovány nepravdivými prohlášeními Kelly C. Degnanové, až do loňského roku americké velvyslankyně v Tbilisi.“

Kobačidze měl na mysli diplomatku, která obvinila Gruzínský sen, že jsou loutkami Kremlu. „Účelem těchto obvinění bylo usnadnit násilí ze strany aktérů financovaných ze zahraničí,“ uvedl.

S odkazem na stížnosti Bílého domu na reakce místní policie na probíhající demonstrace ironicky poznamenal: „Nevyjádřil jsem své znepokojení nad brutálním zásahem proti studentům, kteří dva dny předtím solidárně s Palestinou pochodovali v New Yorku.“

Návrh divadla barevné revoluce

Dlouholetý gruzínský vůdce a bývalý sovětský ministr zahraničí Eduard Ševardnadze otevřel stavidla pro neziskovky, aby získaly oporu v jeho zemi tím, že umožnil organizacím občanské společnosti financovaným ze zahraničí působit v zemi s malým nebo žádným dohledem.

Tehdejší miláček Západu si tímto činem podepsal vlastní politický rozsudek smrti. Jak poznamenal nyní smazaný článek na webu USAID, Západem podporované neziskovky propagovaly takzvané „demokratické a liberální hodnoty,“ což vážně podkopalo jeho vládu.

„Například v roce 1999 Spojené státy pomohly Gruzíncům navrhnout a podpořit zákon o svobodě informací, který schválila vláda. Tento zákon umožnil médiím a neziskovkám vyšetřovat vládní rozpočty, vynutit si odvolání zkorumpovaného ministra a vyvolat v lidech pocit, že by měli vládu ovládat,“ pokračovala zpráva.

Obrovské částky byly přiděleny také na školení právníků, soudců, novinářů, členů parlamentu, nevládních organizací a stranických vůdců v umění barevné revoluce.

To vedlo v roce 2003 k Růžové revoluci, která svrhla Ševardnadzeho a dosadila Michaila Saakašviliho, politika vycvičeného v USA, osobně podporovaného miliardářem z CIA Georgem Sorosem.

Účastník povstání citovaný ve smazaném článku USAID řekl: „Bez zahraniční pomoci si nejsem jistý, zda bychom byli schopni dosáhnout toho, co jsme dokázali…

USAID podporovala občanskou společnost a vytvořila síť občansky smýšlejících lidí.“ Na jiném místě Saakašviliho poradce řekl, že Washington „pomohl dobrým lidem zbavit se špatné a zkorumpované vlády.“

Neziskovky financované ze zahraničí mají v Tbilisi přehnaný a škodlivý vliv, protože dlouho kolonizovaly většinu oblastí veřejné politiky a služeb.

Tyto organizace dostávají mandát od mezinárodních orgánů, které sestavují seznamy politických reforem pro Gruzii a platí za ně a nemají žádnou motivaci brát v úvahu dopad projektů, které realizují, protože jsou tak rušivé vůči občanům.

Zákon o transparentnosti zahraničního vlivu tyto problémy ve skutečnosti neřeší, říkají autoři. Místo toho jde o boj s malou, ale mocnou klikou dobře financovaných neziskovek spojených se Saakašvilim a jeho Sjednoceným národním hnutím (UNM) a operujících otevřeně v partizánské politice s cílem podkopat Gruzínský sen.

Jak je vidět na současném kole protestů, tyto neziskovky podporují opoziční strany a zároveň požadují svržení vlády.

Navzdory přítomnosti zahraničních médií na každé demonstraci, příznivci EU neironicky hrají kultovní píseň Gila Scotta-Herona „The Revolution Will Not Be Televised“ od Rami Yahiah.

Váleční zločinci gruzínské legie plánují převrat

Saakašvili údajně řídí UNM z vězení v Tbilisi. Po útěku z Gruzie po ztrátě moci v roce 2012 a usazení se jako guvernér Oděsy na Ukrajině na pozvání Petra Porošenka se v říjnu 2021 vrátil.

Po svém příjezdu byl poslán do vězení za to, že nařídil násilné útoky na politické rivaly a pomohl jednomu ze svých ministrů zakrýt ohavnou vraždu, kterou osobně zosnoval. 

Nedávné průzkumy ukázaly, že jeho strana má pouhých 9,6 % preferencí, což je výrazně pod 31,4 %, které má Gruzínský sen. Navzdory jeho slábnoucí popularitě se zdá, že Saakašviliho příznivci jsou odhodláni dostat ho z vězení všemi nezbytnými prostředky.

V září 2023 gruzínští bezpečnostní činitelé varovali, že se lokálně připravuje převrat ve stylu Euromajdanu. Mezi spiklenci byli etničtí Gruzínci pracující pro ukrajinskou vládu:

Giorgi Lortkipanidze, zástupce velitele vojenské rozvědky Kyjeva, Michail Baturin, bývalý Saakašviliho bodyguard, a Mamuka Mamulašvili, velitel nechvalně známé Gruzínské legie.

Mamulašvili je jedním z hlavních pachatelů masakru pod falešnou vlajkou, když stříleli do demonstrantů na Majdanu v Kyjevě v únoru 2014. Jde o puč, který přispěl ke svržení prezidenta Viktora Janukovyče a dosazení nacionalistické vlády připravené na válku s Ruskem.

Gruzínský vojevůdce zřejmě přivedl ozbrojence do Kyjeva, aby způsobili „chaos“ tím, že zahájil palbu do davu a dodal jim zbraně pro tento účel. Tentokrát podle bezpečnostních orgánů protivládní aktivisté vycvičení poblíž ukrajinských hranic s Polskem zřídí v Tbilisi stanové městečko, podobné tomu na kyjevském náměstí Majdanu.

Pak tam mělo dojít k bombardování pod falešnou vlajkou, což by vyvolalo násilné masové nepokoje.

Krvavý útok, údajně plánovaný mezi říjnem a prosincem 2023, se nikdy nestal. Přesto policie objevila aktivisty ze skupiny podporované americkou vládou s názvem CANVAS působící v té době v Tbilisi, což naznačuje, že se skutečně dělo něco zlého.

CANVAS vzešel z Otporu, disidentské mládežnické skupiny založené NED, která měla zásadní význam při svržení jugoslávského vůdce Slobodana Miloševiče v roce 2000. Její aktivisté poté začali na náklady Washingtonu školit agenty pro změnu režimu po celém světě.

Mezi příjemce odborných znalostí CANVAS patřili členové Kmara, mládežnického odbojového hnutí, které stálo v popředí Růžové revoluce v roce 2003 a jehož logo bylo založeno přímo na Otporu.

Tato událost od té doby formovala gruzínskou politiku a společnost a je pevně ukotvena v myslích mnoha občanů, s historickými konotacemi, které jsou vnímány jako pozitivní i negativní.

Opoziční poslankyně Tako Charkviani nepochybně přesně věděla, co dělá, když důrazně slibovala novou barevnou revoluci v Tbilisi.