Francie chystá zákon o eutanazii, který by mohl být celosvětovém měřítku nejbenevolentnější

Kanada, Holandsko, Švýcarsko či Belgie mají různě pojatou eutanazii, například v Kanadě a Holandsku se může nechat zabít téměř kdokoli. V Kanadě je pak stále více lidem eutanazie doporučována jako nejlepší řešení i tehdy, kdy lze jejich problém vyléčit – a to včetně psychicky nemocných či invalidů.

Systém tak postupně uvolňuje pravidla nejen u potratů, které stále více zemí povoluje až do porodu, ale také v případech eutanazie, která už zdaleka není určena jen pro trpící nevyléčitelně nemocné.

Nejinak je tomu ve Francii, kde již mají propotratový zákon schválen –  a nyní je řada na eutanazii. Tento zákon se aktuálně probírá v parlamentu a podle posledních informací má být nejbenevolentnější na světě.

Lze tedy očekávat, že konečná verze umožní téměř komukoli, aby se nechal zabít. Jak dlouho potrvá, než francouzský zákon nařídí EU pro všechny členské země?

Ve Francii se proti stávající situaci vymezují mnozí lékaři, ale i církve, neboť zákon jim připadá příliš „za hranou.“

Etické bariéry jsou postupně odstraňovány, což z tohoto navrhovaného zákona činí jeden z nejbenevolentnějších na světě.

Poslanci se v současné době scházejí ve zvláštním výboru před všeobecnou rozpravou, která se má konat ve sněmovně 27. května.

Od doby, co se začalo pracovat na přezkoumání zákona, došlo k dramatickému nárůstu pozměňovacích návrhů a nových ustanovení, jejichž cílem je zbavit se všech záruk, které byly původně navrženy ve vládním plánu omezit využívání „pomoci při umírání.“

Prezident Emmanuel Macron v posledních měsících vyzýval k „opatrnosti,“ zatímco ministryně zdravotnictví Catherine Vautrinová chtěla „zachovat rovnováhu.“ Tyto výzvy k ostražitosti byly možná neupřímné, ale alespoň byly vyřčeny. Nikdo jim však nevyhověl.

Prvním významným posunem bylo zavedení asistovaného umírání do zákona o veřejném zdraví. Tato volba, zdánlivě čistě formální, je velmi důležitá. Znamená to, že eutanazie bude od nynějška považována za „péči.“

Již před několika měsíci někteří levicoví poslanci používali tento termín k popisu potratů.

Druhý závažný posun se týká kritérií způsobilosti pro pomoc při umírání. Původní znění hovořilo o „krátkodobém nebo střednědobém život ohrožujícím stavu.“ Navzdory radám vlády členové zvláštního výboru hlasovali pro nahrazení formulace pojmem „pokročilá nebo terminální fáze“ nemoci.

Yannick Neuder, poslanec za stranu Les Républicains a lékař, vyjádřil své znepokojení nad touto závažnou změnou terminologie na X: „Existují stovky případů nemocí, které jsou léčitelné, i když jsou nevyléčitelné. V těchto případech se pacienti vystavují riziku, že budou nevhodně tlačeni k pomoci při umírání.“

Jádrem zákona je článek 5, který definuje pojem „pomoc při umírání,“ tj. podání smrtící látky dotyčnou osobou. Eutanazie, při níž je smrtící čin proveden pečovatelem nebo třetí stranou, byla původně zamýšlena jako výjimka pro pacienty, kteří „nebyli fyzicky schopni ji provést.“

I v tomto případě rozpravy ve výboru změnily původní návrh. Novela odstranila kritérium fyzické nemožnosti a ponechala pacientovi volnost v rozhodování mezi těmito dvěma způsoby pomoci při umírání. Eutanazie tedy již není výjimkou, ale měla by být celkem běžná.

Lhůta 48 hodin, během níž mají pacienti zvážit, zda si přejí pomoc při umírání, byla uvolněna: nyní ji lze na doporučení lékaře zkrátit.

Katolický právník a publicista Erwan Le Morhedec, dobrovolník v paliativní péči, informátor a autor knihy o pochodu směrem k eutanazii ve Francii, denně sleduje změny v legislativě a podává zprávy o všech záludnostech, které byly zaznamenána a jsou dobře známy v zemích, které jsou v otázce eutanazie před Francií.

Na základě paralel se zákony v Belgii, Nizozemsku a Kanadě dochází k závěru, že francouzský návrh půjde mnohem dále, a že prostředky, které jsou k dispozici proti masovému uchylování se k eutanazii, budou žalostně nedostatečné.

Krajně levicová poslankyně LFI Danielle Simonnetová vede kampaň za to, „aby bylo možné získat přístup k pomoci při umírání, pokud již nejste plně při vědomí.“

Le Morhedec poukazuje na to, že v Nizozemsku a Kanadě tento přístup umožnil eutanazii pacientů s Alzheimerovou chorobou, jakmile bylo odstraněno kritérium „konce života.“

V posledních ustanoveních, která mají být ratifikována poslanci Evropského parlamentu, se dozvídáme, že bude možné napadnout rozhodnutí odmítnout eutanazii, ale že nebude možné, aby příbuzný napadl rozhodnutí o jejím udělení.

Na základě modelu potratu byl vytvořen „trestný čin bránění asistovanému umírání,“ zatímco vytvoření „trestného činu podněcování k asistované sebevraždě“ byl odmítnut. Paralela mezi potratem a eutanazií je naprosto zřejmá.

Tedy nabádat někoho k sebevraždě nebude trestné, zatímco bránit v tom někomu trestné bude. Totéž již platí o potratové politice – nabádat k potratům je v pořádku, vymlouvat potrat je ovšem trestné.

Zamítnut byl zákaz pro třetí strany, které žádaly o pomoc při umírání, a to uzavřením pojištění pro případ smrti – zákaz byl původně zahrnut proto, aby se zabránilo zneužití slabosti. Je snadné si představit špinavé scénáře, které by z takové situace vyplývaly.

Mnoho poslanců, levicových i pravicových, je znepokojeno tím, jakým směrem se debata ubírá. Středopravicová poslankyně LR Annie Genevardová se domnívá, že byla otevřena „Pandořina skříňka,“ zatímco komunista Pierre Dharréville hovoří o „bodu zvratu“ se „závratnými antropologickými rozměry.“

Předsedkyně výboru, Agnès Firmin Le Bodo z vládnoucí strany Renesance, se také obává: „Už nepracujeme podle stejného zákona. To není rovnováha zákona, která byla zamýšlena.“

Poslanec LR Philippe Juvin odsoudil „manipulaci se slovy,“ která debaty provázela. Vysvětlil na X, že „slova ‚eutanazie‘ a ‚asistovaná sebevražda‘ zcela chybí v textu zákona, který o nich pouze mluví.“

Debaty raději hovoří o atraktivních pečovatelských a podpůrných domech, které jsou prezentovány jako velký pokrok.

Jak bychom za těchto podmínek mohli nevzpomenout na slavnou „milosrdnou smrt,“ kterou velebili nacionální socialisté v programu Akce T4, jejímž cílem bylo uskutečnit fyzickou likvidaci postižených ve Třetí říši v roce 1939?