Cílem je zavést digitální euro do roku 2030, aby se Evropa plně zapojila do postkapitalistického systému Organizace spojených národů popsaného v Agendě 2030. Vždy se vyplatí pečlivě zkoumat komentáře finančních elit, protože ty jsou málokdy upřímné ohledně svých záměrů. Příkladem jsou komentáře Christine Lagardeové, prezidentky Evropské centrální banky (ECB), která uvedla, že příští měsíc se […]
Menej ako 1 min. min.
Cílem je zavést digitální euro do roku 2030, aby se Evropa plně zapojila do postkapitalistického systému Organizace spojených národů popsaného v Agendě 2030.
Vždy se vyplatí pečlivě zkoumat komentáře finančních elit, protože ty jsou málokdy upřímné ohledně svých záměrů. Příkladem jsou komentáře Christine Lagardeové, prezidentky Evropské centrální banky (ECB), která uvedla, že příští měsíc se v Evropském parlamentu bude hlasovat o dalším kroku k vytvoření digitálního eura, což by byla digitální měna centrální banky (CBDC).
Digitální měna centrální banky je forma peněz vydávaná centrální bankou v digitální podobě, na rozdíl od digitálních úvěrů vydávaných bankami, které jsou dominantní formou peněz v západních společnostech. Tvrdí, že to pro Evropany bude znamenat větší svobodu a že se není čeho obávat.
Lagardeová předpokládá zavedení digitálního eura přibližně za 18 měsíců. Cílem je, aby bylo plně zavedeno do roku 2030, aby se Evropa plně přesunula do postkapitalistického systému OSN, který je popsán v Agendě 2030.
Lagardeové lichotky o tom, co digitální euro představuje, neobstojí při bližším zkoumání. Uznala, že hlavním zájmem obyvatelstva jsou dopady na soukromí, a tvrdila, že ECB hledá technologii, která nabídne ochranu. Soukromé banky, řekla, budou uplatňovat „pravidla kontroly“, která již mají přístup k transakcím. „My nemáme zájem o data. Soukromé banky mají zájem o data.“
Lagardeová také uvedla, že přechod na digitální euro „nařídili lidé.“ To se jeví jako pochybné. Ani Evropská komise, ani ECB nejsou demokraticky voleny. A pokud je hlavním zájmem lidí v souvislosti s CBDC soukromí, proč by pak lidé upřednostňovali digitální euro před hotovostí, která je imunní vůči kontrole? Není to tak, že by digitální euro uspokojilo nějakou dosud neuspokojenou potřebu. Digitální peníze – úvěry a online transakce – jsou v bankovním systému již volně dostupné.
ECB také mluví dvojím jazykem, když na jedné straně tvrdí, že digitální euro bude pouze doplňkem hotovosti, a na druhé straně, že hotovost bude zrušena.
Lagardeová jasně uvedla, že cílem je hotovost zcela zrušit. Agenda 2030, jak tvrdí, „může být prosazována pouze v bezhotovostní ekonomice.“ Proč? Co je na hotovosti takového, že znemožňuje provádění environmentálních politik? Odpověď je jistě taková, že digitální euro je potřebné k ovládání chování lidí a k tomu, aby byli nuceni dodržovat environmentální pravidla.
Předchozí komentáře centrálních bankéřů naznačují, že Evropané mají dobrý důvod být velmi podezřívaví. V roce 2021 generální ředitel Banky pro mezinárodní platby Agustín Carstens řekl: „Nevíme, kdo dnes používá 100dolarovou bankovku, a nevíme, kdo dnes používá 1000pesovou bankovku. Klíčovým rozdílem u CBDC je to, že centrální banka bude mít absolutní kontrolu nad pravidly a předpisy, které budou určovat použití tohoto způsobu vyjádření závazků centrální banky, a také budeme mít technologii, jak to prosadit.“
Záměrnou záminkou pro finanční mocenské hry je změna klimatu a tlak na dosažení nulových emisí. Evropské CBDC není, jak naznačuje Lagardeová, vytvořením nového digitálního měnového mechanismu. Jak poukazuje ekonom Richard Werner, ten již existuje – například v podobě kreditních a debetních karet. Význam digitálního eura spočívá v tom, že ohrožuje bankovní systém.
CBDC, stejně jako hotovost, nemá žádnou úrokovou sazbu. Proč by tedy lidé měli nadále používat úvěry poskytované soukromými subjekty, jako jsou banky nebo společnosti vydávající kreditní karty – v současné době více než 95 % peněžní zásoby –, za které musí platit úroky? Jak poznamenala Reserve Bank of New Zealand, CBDC mají potenciál zničit soukromé banky.
Tento problém však ECB zřejmě neznepokojuje. Ve skutečnosti může být zásadní změna bankovního systému právě tím, o co usiluje. Lagardeová uvedla, že „dodržování klimatických předpisů“ se stane klíčovým prvkem bankovního dohledu, nikoli samostatnou iniciativou, „protože změna klimatu představuje pro banky a celý finanční systém významná a podstatná finanční rizika.“
Dohled ECB bude vyžadovat, aby banky začlenily řízení rizik souvisejících s klimatem a životním prostředím do svých stávajících procesů řízení rizik, zejména prostřednictvím nových obezřetnostních požadavků na plánování přechodu v rámci takzvané CRD VI. Zdá se, že evropské bankovnictví již nebude definováno ziskovostí a fiskální stabilitou, ale také politikou v oblasti klimatických změn.
Úlisnost argumentů ECB naznačuje mnohem temnější ambice. Werner tvrdí, že když bude CBDC propojena s digitálními identitami, „budeme mluvit o nejtotalitnějším kontrolním systému v dějinách lidstva… jako kontrolor budete mít úplný přehled o tom, co každý dělá, o každé transakci.“
„Monitorování je pouze jedním z aspektů. Tyto CBDC jsou programovatelné a lze je použít s algoritmy pro zpracování velkých dat, které nám prodávají jako umělou inteligenci, aby bylo možné stanovit pravidla o tom, kdo může co a za jakým účelem, v jakém čase a na jakém místě nakupovat – a tím kontrolovat všechny vaše pohyby. V historii diktatur nikdy neexistoval tak mocný kontrolní nástroj.“
Snaha ECB změnit finanční architekturu Evropy má však jednu slabinu, která může být pro její ambice fatální. EU a ECB nemají skutečnou centrální kontrolu. Když bylo v roce 1998 zavedeno euro, Německo mohlo vstoupit pouze pod podmínkou, že nedojde ke konsolidaci státního dluhu. Ačkoli tedy ECB teoreticky stanovuje úrokové sazby pro celou zónu, vládní dluh je držen na národní úrovni a úrokové sazby se v jednotlivých zemích liší.
ECB je tedy centrální bankou pouze podle názvu, na rozdíl od americké Federální rezervní banky nebo většiny centrálních bank ostatních zemí, které dohlížejí na vládní dluh svých zemí. Evropské země se mohou rozhodnout vystoupit z EU a každá z nich musí mít svou vlastní měnovou politiku, přestože ECB stanovuje jednotnou sazbu.
Snaha o vytvoření digitálního eura je s největší pravděpodobností pokusem vyřešit tyto rozpory, ale v nejlepším případě se bude jednat o provizorní řešení, které se velmi snadno rozpadne. Rozpad Evropské unie a společné měny není vyloučen.
Spojené státy mezitím směřují opačným směrem. V červenci schválila Sněmovna reprezentantů USA zákon proti CBDC (Anti-CBDC Surveillance State Act), který brání Federálnímu rezervnímu systému vydávat maloobchodní CBDC přímo jednotlivcům.
Evropský dluh se stává stále více nebezpečným, zejména ve Francii, kde se dokonce objevily návrhy, že by mohla být nutná pomoc Mezinárodního měnového fondu. Problémový je také italský dluh, který činí 138 procent HDP.
Lagardeová doufá, že digitální euro bude zavedeno v roce 2027 a dokončeno v roce 2030. Eurozóna a ECB, která ji dohlíží, však možná tak dlouho nevydrží.
Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.
The post Globální elity tlačí na zavedení digitální měny, aby postupně nahradily hotovost first appeared on Akta X.
