GLOSA: Tragikomický příběh o zahraniční politice vlády, která narazila hlavou do zdi

Pro pochopení si připomeňme několik výstupů od představitelů vládních stran z poslední doby. Paradoxní na celé věci je, že v totálním rozporu jsou si spolu navzájem nejen některé výroky vládní koalice, ale v určitých případech dokonce i výroky konkrétního politického uskupení či dané osoby. Pro výpravnost a přehlednost rozdělme jednotlivé části příběhu do klasické kompoziční výstavby dramatu.

Expozice – Časy předvolební, časy slibů

Andrej Babiš před volbami jako hlavní favorit na příštího premiéra mírní obavy ze spolupráce ANO a SPD. U Tomia Okamury zmiňuje, že si s ním nedokáže představit společnou koalici, jelikož jde o politika, který na ANO neustále útočí, lže o něm, nedrží slovo, a navíc chce vystupovat z NATO a EU.

Babišovi pobočníci Karel Havlíček a Alena Schillerová průběžně v televizních debatách a rozhovorech uklidňují veřejnost, že ANO je jasně prozápadní hnutí, které podporuje jak Ukrajinu, tak i NATO a EU, byť je zejména ke druhé jmenované organizaci často kritické.

Motoristé k velké nelibosti své největší autority a modly – exprezidenta Václava Klause – ve vlastním předvolebním programu jasně uvádějí, že Česká republika patří na Západ a že po dobu trvání války na Ukrajině vylučují politický dialog i obchodní výměnu Česka s Ruskem.

Mezitím SPD obchází volební zákon, když jako nepřiznaná koalice na svá záda nalepuje lídry Svobodných, PRO a Trikolory. Všechny čtyři strany se shodují na ostré kritice pomoci Ukrajině i na tom, že by chtěly občanům dát možnost vyvolat hlasování o vystoupení ČR z NATO či EU. V případě prvního referenda Okamura váhá, jak by se on sám vyslovil a zda by k takovému hlasování vůbec dorazil.

Kolize – Časy povolební, časy střízlivění

ANO, SPD a Motoristé mají ve Sněmovně pohodlnou většinu. Teď je třeba zapomenout na některé sliby či nepříjemnosti z minulosti. Třeba že předseda Motoristů Petr Macinka mluvil o Babišovi jako o konfidentu Burešovi, o Okamurovi jako o Pitomiovi a o šéfce Trikolory Zuzaně Majerové jako o hloupé p*če.

Další otazník visí také nad velice osobním sporem dvou ekonomických expertů SPD a Motoristů. V jednom táboře usedají nejrůznější bizarní kombinace. Příkladem za všechny je dvojice ve složení šéf PRO Jindřich Rajchl a jeho covid enemy Adam Vojtěch.

Přesto se zdá, že staré sváry z minulosti jsou odpuštěny a vláda vzniká vcelku hladce. Babiš své fanoušky ubezpečuje, že espéďáci jsou neškodní a že v koalici budou poslouchat na slovo. Oficiálně má SPD v kabinetu tři nestranické odborníky. Zlí jazykové nicméně spekulují, že jde spíš o Babišovy koně. Okamura je na oplátku zvolen předsedou Sněmovny, a to jako lídr zhruba osmiprocentního uskupení.  

Hned poté, co všem poslancům tuctově slíbil, že bude nestranným předsedou všech, bere štafle a teatrálně odstraňuje ukrajinskou vlajku z budovy Sněmovny. Reakce ANO a Motoristů jsou různorodé, vesměs však nepřímé a nejednoznačné. SPD je přitom oficiálně JEDINÝM parlamentním subjektem, který je otevřeně proti Ukrajině. To ještě ale nikdo neví, že bizarní kolotoč v zahraniční politice vlády se teprve roztáčí.

Krize – Zůnova tiskovka a poplach SPD

Totální tragikomedie startuje ve chvíli, kdy si ministr obrany za SPD a místopředseda vlády Jaromír Zůna na své první tiskové konferenci dovoluje říct, že česká podpora Ukrajiny bude pokračovat a že Rusko je agresorem. Následuje drastická odveta šokovaných a zrazených fanoušků SPD, kteří Okamuru a spol. tvrdě kritizují.

Okamura a jeho pravá ruka Radim Fiala se z této šlamastiky snaží vybruslit akrobatickým způsobem – tvrdí, že Zůna pouze popisoval situaci a východiska, která nová vláda zdědila po předchozím kabinetu. Toto směšné vysvětlení ale zfanatizované části jejich voličů evidentně nestačí. Olej do ohně přilévají i další představitelé SPD.

Jaroslav Foldyna přichází s mechanickou teorií, že se Zůna asi porouchal. Jindřich Rajchl se rázně ohrazuje proti tomu, že bychom měli Rusko označovat jako agresora. Zároveň naznačuje, že je připraven nahradit Zůnu v čele resortu obrany. Ironickému smíchu z takto komické představy se nedokáže ubránit ani prezident Petr Pavel.

Peripetie – Náhubek pro Zůnu a uklidnění od ANO

Okamura si v konfliktu Zůny s proruskými voliči nakonec nepřekvapivě vybírá proruské voliče. Ty se snaží uklidnit tak, že společně s Radimem Fialou uspořádá tiskovou konferenci, na níž totálně poníží Zůnu. Potupený generál kapituluje podobně, jako kapitulovali českoslovenští komunisté před Brežněvem v Moskvě po srpnové invazi.

Radim Fiala dokonce naznačuje, že vládní koaliční rada nařídila Zůnovi, aby už se k zahraničním věcem, včetně otázky vyzbrojování Ukrajiny, veřejně vůbec nevyjadřoval. Babiš následně toto tvrzení dementuje. Připouští nicméně, že zahraniční politika je zejména disciplínou premiéra – tedy jeho disciplínou. Paradoxně tak uklidňuje velkou část veřejnosti.

Katastrofa – Okamurův projev a Fialovy Vrbětice

I když se navenek zdá, že si vládní koalice otázky kolem zahraničního směřování naší země vyjasnila, Okamura si je moc dobře vědom toho, že někteří čeští fanoušci ruského masového vraha Putina už možná SPD kvůli Zůnovi nedají v příštích volbách šanci a že by mu jednou jeho kolega Rajchl mohl vypálit rybník. Proto znovu vyráží do útoku, k čemuž využívá svůj novoroční projev.

V něm Okamura, obrazně řečeno, nahází na Ukrajinu hromadu fekálií. Kromě jiného blekotá například o údajné Zelenského juntě. Ruským masovým vrahům naopak pochválí jejich levný plyn. Radim Fiala přidává další bezostyšné lži o tom, že Volodymyr Zelenskyj už není ukrajinský prezident a že v Rusku vlastně skoro žádná korupce není – zřejmě v dojmu, že v papouškování kremelské propagandy čím dál více zaostává za Okamurou a Rajchlem.

A co na to představitelé ANO a Motoristů? Prakticky nic. Ministr zahraničí Macinka místo Okamury raději mistruje ukrajinského velvyslance. Babiš prohlašuje, že Rusko jako agresor musí po válce platit reparace a že česká muniční iniciativa je možná dobrá věc. K projevu Okamury, z něhož de facto udělal třetího nejvyššího ústavního činitele v zemi, však mlčí. Havlíček a Schillerová sice připouštějí, že některé výrazy šéfa SPD by nepoužili, k tomu ovšem dodávají stokrát slovo ALE. Jako by se vlastně nic nestalo.

Jasný postoj vyjadřuje alespoň regionální buňka ANO v Litvínově, která se od výroků Okamury veřejně distancovala s tím, že se jako ústavní činitel odporným způsobem vyjádřil k válce, kterou vede zločinný putinovský režim proti bránící se Ukrajině.

Naprostý vrchol představení nastává ve chvíli, kdy Radim Fiala zpochybňuje účast ruské GRU na teroristickém útoku ve Vrběticích, při němž zahynuli dva Češi. Samozvaný vlastenec tak plive do obličeje nejen pozůstalým, české policii a tajným službám, ale paradoxně také Babišovi, jehož druhá vláda se kdysi ke zmíněným zjištěním postavila čelem a k velké nelibosti Moskvy výrazně zeštíhlila ruskou ambasádu v Praze.

Možná i proto se zástupci ANO v tomto případě už vymezují rázněji. Třeba podle ministra školství Roberta Plagy informace v době předchozí Babišovy vlády jednoznačně ukazovaly, že Fialova verze není pravdivá a že za útokem byli agenti ruské GRU.

Epilog

Otázkou je, zda si máme zvyknout na to, že naši zahraniční politiku bude tvořit osmiprocentní hnutí, které se ze všech parlamentních subjektů jako jediné před volbami hrdě hlásilo k protiukrajinské a protizápadní rétorice. Změní se něco, až Sněmovna odmítne vydat Babiše a Okamuru k trestnímu stíhání? Uvidíme. Na závěr, ať už šťastný či smutný, si budeme muset ještě počkat.

Jako dobrá indicie může nicméně posloužit poslední prohlášení Okamury, že se pondělní koaliční rada jeho novoročním projevem vůbec nezabývala.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Macinka si pozve ukrajinského velvyslance. Chce řešit výroky k Okamurově projevu