Imám v Německu hájí šaríu a ospravedlňuje brutální popravy homosexuálů (video)

Zatímco v Německu již zažil větší počet kritiků stávající politiky či výměny obyvatel nemilé překvapení v podobě policejní razie nad ránem, tak většina džihádistů, kteří sní o přechodu země na chalífát pod právem šaría, je v podstatě nedotknutelných.

Pokračující islamizace země jde ostatně přesně tím směrem, který k realizaci svých cílů džihádisté potřebují – a to za vydatné pomoci stávající i předchozí vlády.

Německo už v podstatě nemá šanci na změnu, neboť jediná politická strana, která je schopna změnit kurz, opět skončí v opozici.

Na západ od nás tak v těsném sousedství vzniká chalífát.

A dochází k tomu za podpory většiny původních obyvatel, kteří volí tak, aby se tato zásadní změna systému dále urychlila…

Šokující rozhovor s imámem, který žije v Německu, odhalil, jak hluboce je již islámská ideologie importovaná do země pod rouškou multikulturní tolerance.

V diskusi, která německého novináře ohromila, imám otevřeně obhajoval brutální tresty podle práva šaría, včetně popravy homosexuálů jejich rozdrcením kamennou zdí.

Výměna názorů, zachycená na videu, ukazuje imámovu oddanost islámskému právu, i když je konfrontován s barbarskou povahou jeho trestů.

Když byl dotázán na zprávy o homosexuálech, kteří byli popraveni tím, že se na ně zřítila tři metry vysoká kamenná zeď, imám věcně odpověděl:

„Pokud to Alláh popisuje v Koránu a říká, například, že někdo, kdo okrádá lidi, má useknutou ruku, pak si za tím samozřejmě stojíme. To je zcela jasné.“

Když byl dále dotázán, zda věří, že takové popravy jsou ospravedlnitelné, odmítl jakékoli morální obavy tím, že je přirovnal k elektrickému křeslu ve Spojených státech.

„Nemyslím si, že tento pád zdi je o něco horší než například elektrické křeslo v Americe.“

Novinář poukázal na to, že v USA není nikdo popraven jen proto, že je gay. Imám však trval na tom, že islámské právo nařizuje trest za jakýkoli „nezákonný sexuální styk,“ ať už mezi mužem a ženou, nebo mezi dvěma lidmi stejného pohlaví.

„Za vším, co je napsáno v Koránu, si stojím.“

 

Tento mrazivý rozhovor s imámem odhaluje groteskní rozpor v německé politické krajině. Zatímco levice nadále prosazuje masovou invazi z islámských oblastí, kde je jejich radikální víra zákonem země, současně hanobí AfD jako „krajní pravici.“

Ironií je, že vůdkyně AfD, Alice Weidelová, je lesba – přesto je to její strana, nikoli apologeti šaríe, která je označována za skutečnou hrozbu pro demokracii.

Sama Weidelová otevřeně hovoří o nebezpečích masové islámské invaze. V minulém rozhovoru varovala před rostoucím násilím a společenskými rozkoly způsobenými nekontrolovanou imigrací, včetně nárůstu skupinových znásilnění a násilné kriminality.

Dala jasně najevo, že jako lesba nechce čelit osudu, že ji „později shodí ze střechy s taškou přes hlavu společnost s muslimskou většinou podle práva šaría.“

Její obavy nejsou neopodstatněné. Islámská víra, včetně té, kterou hájil imám v tomto rozhovoru, je tolerována pod rouškou „rozmanitosti,“ zatímco kritici jsou démonizováni jako bigotní.

Progresivisté, posedlí politikou otevřených hranic a signalizací ctnosti, ignorují velmi reálné důsledky dovozu těch, kteří považují homosexualitu za zločin hodný popravy.

Mezitím je to AfD – očerňovaná establishmentem – která otevřeně bojuje proti vzestupu importovaných násilných zločinů, sexuálních zločinů, zločinů z nenávisti vůči křesťanům a šíření šaríe.

Mlčení německého hlavního politického establishmentu v reakci na tento rozhovor je ohlušující. Kdyby nějaký konzervativní politik byť jen naznačil podporu takového barbarství, došlo by k okamžitému a širokému odsouzení.

Místo toho jsou tolerovány radikální názory, zatímco ti, kteří bijí na poplach – jako Weidelová a AfD – jsou očerňováni jako krajně pravicoví extremisté.

Nejedná se o ojedinělý incident. S každou invazní vlnou z islámských zemí po celé Evropě vzkvétá podpora práva šaría, které má zásadní vliv na homosexualitu, práva žen, nemuslimy a svobodu projevu.

Německo je nyní na křižovatce. Budou její vůdci i nadále zavírat oči, když imámové otevřeně kážou popravy homosexuálů v srdci Evropy? Nebo konečně přiznají, že jejich bezohledná imigrační politika narušuje právě ty svobody, o nichž tvrdí, že je hájí?

Prozatím zůstávají strany jednotné národní fronty věrné svému nebezpečnému dvojímu metru – démonizují ty, kdo na tuto hrozbu upozorňují, ale na druhé straně také vítají ty, kteří by ji chtěli zavést.

Jak dlouho si ještě může Německo dovolit ignorovat realitu?