
V USA již připravili zákon, podle kterého bude od roku 2026 každé nově vyrobené auto vybaveno sledovacím systémem. Není to jen GPS, ale jde o skutečný šmírovací systém, který bude vědět nejen to, kde se právě auto nachází, ale i kolik lidí v něm jede, o čem spolu mluví a vše co se děje uvnitř auta.
Auto by také mělo být možné na dálku zastavit (například v případě kriminálního jednání) a zpětně vysledovat, kde se kdy auto nacházelo. Právě novoroční výbuch Cybertrucku v las Vegas nadnesl otázky o soukromí řidičů.
Vaše nové auto může být vaše, ale jeho informace patří někomu jinému…
Exploze Cybertrucku Tesla před hotelem Trump International v Las Vegas se může zdát jako druh filmového dramatu, který si vysnil příliš horlivý akční režisér.
Ale když se prach usadí – doslova – nejde o výbušniny ukryté v náklaďáku, ale o pronikavé poplašné signály, které vyvolává o soukromí v dnešním světě.
Za kouřem a ohňostrojem se skrývá ještě zákeřnější pravda: moderní vozidla nejsou jen dopravní prostředky, ale také plnohodnotné sledovací stroje.
Zapojení Tesly do řešení případu bylo téměř teatrální. Elon Musk a jeho společnost sdíleli údaje o poloze a záznamy nabíjecích stanic a dokonce na dálku odemkli auto pro policii.
Byla to působivá ukázka moderní technologie řešící naléhavý problém. Bylo to také mrazivé připomenutí toho, jak velkou kontrolu mají nyní automobilky nad vozidly, o kterých si myslíme, že je vlastníme.
Extrémní opatření přijatá během krize mají tu podivnou vlastnost, že budou mít dopad ještě dlouho poté, co krize pomine. Co začíná jako výjimka, se často stává pravidlem. A výbuch Cybertrucku je dalším varováním: Moderní auta špehují jejich majitele a lidi kolem nich.
Když policejní náčelník okresu Clark Kevin McKahill vysvětloval, jak vyšetřovatelé zjistili okolnosti incidentu, mohl také líčit scénu ze sci-fi filmu:
„Musíme zvlášť poděkovat Elonu Muskovi,“ řekl McKahill na tiskové konferenci.
„Poskytl nám spoustu dalších informací o vozidle, které bylo kvůli síle výbuchu uzamčeno a podařilo se mu zachytit všechna videa z nabíjecích stanic Tesla po celé zemi, která poslal přímo nám.“
Teorie o incidentu stále přibývají. Ale z pohledu úřadů: technologie zachrání situaci, padouch je dopaden, případ je uzavřen.
V tuto chvíli je zde ale úplně jiný příběh – příběh o moci a sledování a příběh o tom, co pro budoucnost znamená být neustále sledován a zaznamenáván.
Tesla nejenže věděla, kde byl Cybertruck, ale měla také videozáznamy každé nabíjecí stanice, kterou auto navštívilo. A pouhým přepnutím spínače byla společnost schopna odemknout nákladní vůz pro policii.
Na papíře mohl náklaďák patřit půjčovně, kterou používal podezřelý Matthew Livelsberger, ale role Tesly dala jasně najevo, kdo to má skutečně pod kontrolou.
Centralizovaný systém Tesly umožňuje společnosti vzdáleně sledovat, zamykat a odemykat a případně i deaktivovat její vozidla. A Tesla v tomto není zdaleka sama.
Moderní auta jsou nabitá sledovacími technologiemi: GPS, kamerami v kabině, mikrofony, atd. Nezaznamenávají jen vaše řidičské návyky – zaznamenávají vás.
A co je ještě horší, většina výrobců automobilů se zrovna neobtěžuje sdělit vám, kolik dat shromažďují nebo jak je plánují používat.
Důsledky jsou dechberoucí. Představte si budoucnost, kdy zmeškaná platba způsobí, že se vaše auto samo uzamkne. Nebo pokud překročíte hranici, budete podrobeni dalším kontrolám.
Nebo, jako v tomto případě, se vaše auto stane informátorem, který poskytne důkazy, o jejichž shromažďování jste ani nevěděli.
Když se sledování stane normální
Pokud si nyní říkáte: „To byla extrémní situace, která se mě netýká,“ pak se možná mýlíte. Historie nás učí, že sledovací nástroje zavedené během mimořádných událostí obvykle nezmizí – a jsou znovu použity pro mnohem světštější účely.
Patriot Act sliboval, že nepovede k hromadnému sběru dat o běžných občanech, ale tento slib byl porušen.
Jakmile již jakákoli dovednost existuje, bude téměř jistě používána více a více.
Reakce Tesly na výbuch Cybertrucku je dokonalým příkladem. Dnes jde o řešení neobvyklého případu. Zítřek by se mohl týkat vymáhání pokut za parkování, shromažďování dat pro generování zisku nebo zdanění lidí podle najetých kilometrů.
To by mohl být také ideální nástroj k měření uhlíkové stopy (čím více cestujete, tím větší je uhlíková stopa).
Jakmile je infrastruktura na místě, nemůžete vrátit džina zpět do láhve.

Sam Abuelsamid, analytik společnosti Telemetry Insight, to nazývá rostoucí etickou krizí:
„Jedná se o jeden z největších etických problémů, které u moderních vozidel máme. Spotřebitelé musí mít kontrolu nad svými daty.“
Spotřebitelé však tuto kontrolu nemají a automobilky nemají žádnou motivaci, aby jim ji poskytly. Ve skutečnosti je opak pravdou. Data, která vaše auto shromažďuje, jsou cenným aktivem a společnosti jako Tesla, General Motors a další na nich vydělávají.
Stačí se zeptat společnosti GM, která byla nedávno žalována za údajný prodej dat řidičů milionům lidí bez jejich souhlasu.
V srpnu 2024 podal texaský generální prokurátor Ken Paxton žalobu na GM a obvinil společnost z instalace technologie do více než 14 milionů vozidel za účelem shromažďování a prodeje dat řidičů bez souhlasu.
Tato praxe se údajně týká více než 1,8 milionu Texasanů.
Shromážděná data zahrnovala podrobné informace o jízdních návycích – rychlost, chování při brzdění, chování bezpečnostních pásů a dokonce i denní dobu, kdy majitelé vozidlo řídí.
Tyto informace byly údajně prodány analytickým firmám třetích stran, které pak pojišťovacím společnostem poskytly „skóre řízení.“ Tato skóre by mohla ovlivnit rozhodování o pojistném, pojistném krytí a obnovení pojistek, aniž by o tom řidič věděl.
Žaloba tvrdí, že GM uvedlo spotřebitele v omyl při uvádění vozidla do provozu, což naznačuje, že přihlášení ke službám, jako je OnStar, bylo povinné pro bezpečnostní prvky.
Mnoho řidičů nevědělo, že tato registrace umožnila GM shromažďovat a zpeněžit jejich jízdní údaje.
Generální prokurátor Paxton k tomu poznamenal:
„Miliony amerických řidičů si chtěly koupit auto, ne komplexní sledovací systém, který nezákonně zaznamenává informace o každé jejich cestě a prodává jejich data jakékoli společnosti, která je ochotná za to zaplatit.“
Ztráta vlastnictví
Skutečnost, že generální ředitel automobilky – nebo někdo jednající jeho jménem – může na dálku odemknout vozidlo, sledovat jeho polohu a přistupovat k jeho telemetrickým datům, není v době hyperpropojených aut zrovna šokující.
Události po výbuchu Cybertrucku před hotelem Trump International v Las Vegas však přinášejí znepokojivou realitu vlastnictví moderních automobilů.
Možná máte klíče a schopnost řídit své vozidlo, ale skutečné vlastnictví vám stále více uniká.
Společnost, která vyrobila vaše auto, má pravomoc zasahovat do vašeho soukromí, kdykoli se jí zlíbí, a to zahrnuje sdílení informací z vašeho údajně soukromého vozidla s orgány činnými v trestním řízení.
Generálnímu řediteli Tesly Elonu Muskovi v tomto případě orgány činné v trestním řízení veřejně poděkovaly za pomoc při odemykání vozidla a poskytnutí videozáznamu nabíjecích stanic.
Není jasné, zda Musk tato opatření provedl osobně, nebo k tomu dal pokyn zaměstnancům Tesly. Jasné však je, že schopnost Tesly ovládat tuto sílu bez ohledu na to, kdo přepne spínač, je extrémně znepokojivá.
Kontrola, kterou nad svými majiteli vykonává stále větší počet moderních automobilů, se nezastaví u dálkového odemykání nebo sledování. Tyto problémy jsou součástí širšího vzorce, který mění auta z osobního vlastnictví na platformy přísně kontrolované jejich výrobci.
Opravy bariér: Mnoho moderních vozidel je pro nezávislé opravny notoricky obtížných na údržbu. Proprietární díly, softwarová omezení a překážky uvalené výrobcem často nutí řidiče spoléhat se na dealerské opravny, což může vést přemrštěným nákladům.
Svoboda opravit si své auto sami nebo jej odvézt do důvěryhodné opravny je stále vzácnější.
Paywally na kolech: Stále více vozidel je vybaveno hardwarem, jehož funkce může řidič aktivovat pouze prostřednictvím drahého upgradu softwaru nebo probíhajícího předplatného.
Funkce jako vyhřívání sedadel, pokročilá asistence řidiče nebo dopravní data v reálném čase jsou ve voze často již přítomny – za jejich používání si ale musíte připlatit.
Invazivní sledování: Mnoho moderních automobilů je vybaveno kamerami, mikrofony a senzory, které neustále sbírají data. Objevily se zprávy o zneužití těchto dat, kupř. tím, že zaměstnanci mají přístup k obrazovým nebo zvukovým nahrávkám a využívají je pro své osobní potěšení.
Tyto systémy, původně uváděné na trh jako bezpečnostní prvky, se také mohou ukázat jako nástroje pro vloupání.
Nástroj pro vymáhání práva: Díky svým pokročilým schopnostem sledování jsou dnešní automobily považovány za potenciální zařízení pro shromažďování důkazů.
Policie již tato vozidla začala používat jako vyšetřovací nástroje, přistupuje k videozáznamům nebo telemetrickým datům z aut zaparkovaných poblíž míst činu – i když si toho jejich majitelé nejsou vědomi.
Z krátkodobého hlediska se může zdát rozumné, dokonce nutné, aby Tesla – nebo jakákoli jiná automobilka – sdílela telemetrická data a spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení při vyšetřování podezření na bombu v autě.
Ale historie nabízí ponurou připomínku toho, jak nástroje ospravedlněné v zápalu bitvy často přežijí své mimořádné okolnosti a proniknou do každodenního života.
Vezměte si případ, kdy se FBI nabourala do iPhonu střelce ze San Bernardina. V té době se debata soustředila na to, zda má cenu riskovat bezpečnost milionů uživatelů kvůli přístupu k datům jedné osoby.
Apple to odmítl s tím, že takový precedens by představoval nebezpečí. FBI se nakonec k telefonu dostala pomocí hackerských nástrojů třetích stran – metod, které byly kdysi vyhrazeny pro vysoce sledované případy terorismu.
Dnes tyto stejné nástroje běžně používají místní policejní oddělení, často pro mnohem méně kritické případy.
Dohlížecí technologie zabudované do moderních automobilů již procházejí podobným vývojem.
Hrozí, že to, co je dnes stále výjimečné – odemykání a zamykání auta na dálku, kontrola jeho polohy nebo přístup k jeho vnitřním kamerám – se stane běžnou záležitostí.
[Celkem: 2 Průměrně: 4.5]
