Někdo se jich bojí, jiným kazí náladu. Může být na bouřkách i něco hezkého? Určitě. Jinak by neexistovalo tolik lovců bouří, kteří si je jezdí fotit. Za bouří je ve skutečnosti jeden velký kupovitý oblak, který se odborně nazývá cumulonimbus. Někdy se mu říká bouřkový oblak, což je ale zavádějící – bouřka je totiž jen […]
Menej ako 1 min. min.
Někdo se jich bojí, jiným kazí náladu. Může být na bouřkách i něco hezkého?
Určitě. Jinak by neexistovalo tolik lovců bouří, kteří si je jezdí fotit. Za bouří je ve skutečnosti jeden velký kupovitý oblak, který se odborně nazývá cumulonimbus. Někdy se mu říká bouřkový oblak, což je ale zavádějící – bouřka je totiž jen jedním z možných projevů bouře. Cumulonimbus je každopádně vždy trochu jiný, od ostatních druhů oblačnosti jej odlišuje právě i větší počet vizuálně krásných projevů.
Co všechno se z takového mraku dá vyčíst, když ho vidíme na obloze?
Dovolte mi hnidopišskou poznámku. Z odborného pohledu neříkáme „mrak“, ale „oblak“.
Aha. To jsem netušil.
Klidně říkejte dál „mrak“, já to vydržím… Z odborného pohledu je však jenom jedna přípustná verze. Pro její zapamatování mám pomůcku: Na obloze je mraky oblaků, rozhodně ne oblaky mraků.
ČTĚTE TAKÉ: Silné bouřky se ženou. Brzy udeří vichřice s krupobitím, kde hrozí?
Tak tedy: Co lze vyčíst z oblaku?
Když u kupovité oblačnosti uvidíte, že má ostré okraje, znamená to, že cumulonimbus roste. Něco z něj ještě bude. I hluboko pod bodem mrazu tam pořád ještě jsou kapičky vody, zatímco všude okolo je sušší vzduch. Důležité je, že jakmile se kapička dostane mimo oblak, okamžitě se vypaří. Jenže jakmile v cumulonimbu začne vznikat led, tak když se ledové krystalky dostanou z oblaku, nevypaří se tak rychle. Na krajích oblaku se pak dělají šmouhy. Oblak je v takovém případě „rozšmudlaný“, začíná stárnout.
A?
Srážky se vyvíjejí právě tak, že nejdřív vzniknou ledové krystalky. Jakmile narostou, spojí se buď ve sníh, nebo do krupek či krup. A padají dolů. Každá kapka, která nám v Česku spadne na hlavu, byla nahoře ledovým krystalkem, krupkou… Ještě se ale vrátím k vaší otázce, co lze vyčíst z oblaků. Číst totiž můžeme nejen v cumulonimbech, ale i v odrůdách, tvarech a zvláštnostech oblaků, či dokonce v průvodních oblacích.
Průvodních?
Menších obláčcích, které doprovázejí ten hlavní. Často když se k vám v létě blíží nějaká pěkná přeháňka, tak před ní můžete pozorovat zvláštní válec oblačnosti. Je poměrně nízko, kolem 1-2 kilometrů nad zemí. Odborně se tomu říká shelf cloud, ohraničuje studené rozfoukání před bouřkou. Jinak řečeno: studeně se rozfouká ve chvíli, když se ten válec dostane nad vás. Tenhle studený vzduch vytekl z bouře, z oblaku spolu se srážkami. Spousta srážek se pod oblakem ještě vypaří, tím se ochladí vzduch. Jakmile se to dostane k vám, studeně se rozfouká; říkáme tomu přechod gust fronty. V Česku jej zažijete, ale neuvidíte. Pokud byste byl někde v Arizoně nebo v Súdánu, všimnete si jej i díky rozfoukanému písku.
Záleží i na tom, co si bouře usmyslí
Proč je některá bouřka neškodná a jiná devastující?
Záleží na energii atmosféry. Roli hraje teplota, ale i vítr. Zjednodušeně můžeme říci, že se u země zahřeje vzduch, stoupá nahoru a vytváří oblak. Pro bouřku je palivem, aby dole bylo hodně teplo, a nahoře, v 6-8 kilometrech, zase hodně chladno. Čím větší rozdíl v teplotě, tím větší energie pro bouři. Když bublina vzduchu stoupá vzhůru, je stále lehká a teplá. Čím rychleji stoupá, tím je silnější výstupní proud, tím spíše udrží velké srážkové částice, kroupy. Vítr lze zase označit za organizátora bouře. Není nutný k tomu, aby vznikla, dokáže ale budovat ty nejsilnější bouře.
Asi jste slyšel o supercelách. Pro ně je potřeba, aby u země foukal relativně slabý vítr, zatímco ve výšce velmi silný. Čím větší bude rozdíl rychlosti a směru větru, tím silnější může být bouře. My to označujeme jak střih větru, který odhaduje právě tu energii dobrou pro organizaci bouří. Přesto to není zas tak jednoduché; ne vždy bouře dokáže využít toho, že v atmosféře je velká energie.
Jak to?
Může se stát, že přijde tenká oblačnost, která bublání bouří zastaví. Nebo na zemi není žádný impulz, aby bouře vůbec začala vznikat. Pak se nestane vůbec nic. Dobře pro výletníky, hůře pro meteorology. Ti totiž vidí, že se atmosféra přímo klepe, aby bouři vytvořila. Ve výsledku záleží na mnoha různých detailech. Nejen na tom, co si bouře zrovna usmyslí. Taky co jí podmínky dovolí.
Bouře potřebuje tři ingredience. Vítr je jak koření
Před chvílí jste zmínil supercely, o nichž se hodně píše, málokdo ale tuší, co to doopravdy je. Jak byste je popsal?
Supercela je mohutný cumulonimbus s rotujícím výstupným proudem, který vytváří masu oblaku. Vzduch má tendenci rotovat, „natéká“ do bouře. Za to právě může ten zmíněný střih větru. Viděli jste někdy v potoce, jak se mezi rychlým prouděním uprostřed a brzděným u břehu vytváří vírky? To je ono.
Dokonce záleží, zda se tento „natékající“ vzduch točí jako ragbyový míč, nebo jako kulečníková koule. Ten první se točí kolem osy, ve které letí; to je pro bouře dobré, mohou vznikat rychleji. Kulečníková koule se oproti tomu točí kolem osy kolmé k pohybu. Pokud do bouře začne proudit něco takového, rotace se ohne. A vytvoří se dvě centra rotace. Mohou pak dokonce vzniknout dvě symetrické supercely, každá s jiným smyslem rotace.
O bouřích a bouřkách právě píšete novou knihu. Prý ji pojímáte jako kuchařku.
Protože nechci, aby to byla klasická suchopárná učebnice. Místo toho píšu, jak se taková bouře „uvaří“. Jsou k ní zapotřebí tři ingredience: velký rozdíl v teplotě vzduchu s výškou, vlhký vzduch u povrchu země a také nějaký impulz ke vzniku bouře. Vítr? To je při tomhle vaření něco jako koření.
Jak k „navaření“ bouří přispívá člověk? Je bouří poslední dobou víc i kvůli lidskému působení?
Na to se nedá jednoduše odpovědět. Jelikož na celé Zemi dlouhodobě měníme klima, dochází k oteplování atmosféry. To skutečně přináší větší energii pro bouře. Celkově však dochází spíš k něčemu, co bych nazval rozkolísáním. Atmosféra není tak klidná, jak jsme byli zvyklí – sledujeme zřetelnější výkyvy. Na jaře máme dříve teplo, do toho přijdou studené vpády. Ano – tím, že máme u země teplejší a vlhčí vzduch, bouřky mohou vznikat častěji. Jenže rychlost větru na druhé straně neposiluje, zdá se spíše, že proudění vzduchu se lehce utlumuje.
A není pravda ani to, že by teď byly častější silná tornáda nebo supercely. U silných tornád v Americe naopak paradoxně ubývá dní, kdy se mohou vyskytnout. I tady je to dvojsečné: když už pro to v nějaký den přece jen jsou ideální větrné podmínky, pak opravdu může vzniknout víc tornád. Jinak řečeno: ubývá dnů, kdy se tornáda vyskytnou. Jakmile se ale už objeví, může jich být víc. V Americe během pár dnů třeba i dvě stě. Podtrženo, sečteno: počasí se chová jaksi chaotičtěji.
A na to se ptám. Může za to člověk? Četl jsem o tom, že nad oceány dochází k bouřkám častěji v místech, kudy vedou pravidelné trasy velkých lodí.
To se mi nezdá. Jedna jediná loď toho moc nezmůže. Jenže pokud na to budeme nahlížet komplexněji, nějaký ten vliv na počasí samozřejmě máme. Je to tak, že atmosféra si jede to svoje, člověk do toho vstupuje pouze trochu. Jenže nejen trochu, taky nepříjemně a dlouho, takže atmosféra se mu přece jen malinko přizpůsobuje. Říká se, že sopka nadělá strašnou neplechu. Že její erupce mohou na nějakou dobu počasí ovlivnit. To je fakt, jde ale o jednorázovou záležitost, zatímco člověk v tomto ohledu působí furt. Vliv všech sopek dohromady na atmosféru jsme proto my lidé překonali už v půlce minulého století.
Oblak má v sobě víc energie než atomová bomba
Stejně je neuvěřitelné, jakou moc má příroda. Někde jsem slyšel, že oblak v sobě může nashromáždit energii až deseti atomových bomb.
Deseti? To nevím… Na druhé straně – obláčky vypadají neškodně, lehoučce. Jenže takový cumulonimbus má třeba 10 kilometrů na výšku, na šířku i na délku. Metr krychlový sice váží gram, když si to ale nasčítáte, pak vám hmotnost oblaku vyjde jako hmotnost všech obyvatel Česka. Není tedy nakonec divu, že takový obr dokáže nadělat kroupy, tornádo, blesky, lokální povodně z deště. Aby se taková hmota mohla udržet nahoře, musí k tomu mít dostatek energie. Takže se říká, že podobný oblak má v sobě víc energie než atomová bomba. Ovšem ta energie se samozřejmě neuvolní tak rychle.
K bouřím a bouřkám se vztahuje spousta babských pravd. Je na nich něco pravdy?
Jasně. Svým způsobem jde o generacemi prověřená, zažitá klimatologická pozorování. Pokud chcete pro dané místo předpověď jevů na odpoledne či maximálně den dopředu, je nejlepší se zeptat nejstaršího dědka v hospodě. Má to na té vesnici zažité. Ví, že když jde bouřka z jistého směru, tamten kopec ji odcloní, takže to půjde jinudy. Ano, pakliže je to izolovaná bouřka, klidně dojde na jeho slova. Pokud jde však o řadu bouřek, dopadne to třeba i jinak – blížící se dopuštění prostě nikam neuhne. Jinak ovšem proudění skutečně bývá ovlivňováno terénem.
Takže se bouřky stahují nad velké vodní plochy, jak se říká?
Běžná řeka, rybník nebo potok vám bouři zásadně přitahovat nebudou. Jistě, třeba v případě Lipna se bavíme o širokém údolí, které je orámováno kopci. Proč by tedy proudění, které vede údolím, neovlivnilo i bouři? Přesto to pro ni určitě není úplně zásadní. Podobné je to v případě vleček z Temelína. Mezi lidmi se traduje, že vytváří oblačnost. Ano – oblačnosti to vadit nebude. Ale že by vlečky z Temelína mohly za vznik nové silné bouřky? To jistě ne.
Za bouřky nevolejte přes pevnou linku
Tím jsme u mýtů, kterých je kolem bouřek mnoho. Třeba že se za bouřky nemá telefonovat.
Určitě není pravda, že telefonování mobilem zvýší pravděpodobnost zásahu bleskem. Na druhé straně rozhodně v bouřce nevolejte telefonem se zapojeným kabelem; ať už pevnou linkou, nebo v nabíječce.
Je mýtem i to, že se za bouřky nemá běhat?
Ani běh nezvyšuje pravděpodobnost zásahu. Když ale běháte po louce, nebezpečí přímého zásahu se samozřejmě vystavujete. V lese zase může udeřit do stromu, zabije vás třeba větev.
A ještě jedna tradovaná „pravda“: Blesk nikdy neuhodí dvakrát do stejného místa.
Hloupost. Vysoké věže nebo Milešovka by mohly vyprávět. Do Empire State Building udeří blesk pětadvacetkrát za rok, často vícekrát v jedné bouřce.
Čeho se tedy rozhodně vyvarovat, jakmile mě v přírodě zastihne bouřka?
Nedělat v terénu svíčku. Pravděpodobnost, že to pro vás špatně skončí, zvýšíte i když si stoupnete pod strom, schováte se do lesa. Ono je fajn, že na vás neprší, jenže přijde blesk, sjede po stromu dolů a vám může ze země ublížit. Jakmile jste v bouřce na poli, jděte do podřepu. I když – nejlepší je stejně dojít do úkrytu… Dál? Klasik říká, že když začne bouřka, odhoďte všechny kovové věci, například pluh. (úsměv) To je samozřejmě nadsázka, třeba jiný kovový předmět – deštník – bych ale kvůli bleskům nad hlavu opravdu raději nezvedal. S většími kovovými věcmi může být problém.
Brýle ale asi zahazovat nemusím.
To určitě ne. Ani prsten. Problém naopak může nastat ve chvíli, jakmile jste doma, a to zásluhou některých elektrických spotřebičů. Na observatoři na Milešovce nám třeba dříve při bouřkách sršelo mezi radiátorem a zásuvkou. Jindy kolegovi zbyla z mobilu v nabíječce jen roztavená koule. To se bohužel na Milešovce stává, protože jste bouřce strašně blízko.
Smrtelných je 20-30 % zásahů bleskem
Do očí mě bouchla informace, že blesk ročně na světě zabije až 24 tisíc lidí. Není to přehnané číslo?
Nezdá se mi. Vám přijde vysoké?
Ano.
Mně ne. Tak nějak to klidně může být. Vždyť denně se na naší planetě vytvoří přes tři miliony blesků. Ne všechny samozřejmě udeří do země. A už vůbec ne všechny zabijí člověka. Neobviňujme přírodu z krutosti – v autech se zabije padesátkrát víc lidí.
Lze přežít přímý zásah bleskem?
Ano. Dokonce pouze 20-30 % zásahů bleskem je smrtelných. Nicméně většina zasažených si může nést životem neblahou památku – ať už neurologickou či kardiovaskulární, případně „jen“ tinnitus.
Specifickým jevem je tzv. kulový blesk. Jak vzniká?
S ním opatrně. Pokud byste jej chtěl seriózně studovat, nashromáždit nutná data, musel byste si ho vytvořit v laboratoři. A to nejde. Vychází se zatím čistě jen z vyprávění od lidí, kteří se s ním údajně setkali. Takže vlastně pořádně nevíme, o co jde. Za jakých podmínek vzniká.
A já se chtěl zeptat, jestli se před ním můžu ochránit zavřením okna. Případně tím, že jakmile se mi v pokoji ukáže, nesmím se pohnout – pak mě podle tradovaných vyprávění nezasáhne.
Jenže to jsou zase jen těžko ověřitelná vyprávění. Známe dokonce solidní vědeckou teorii, že kulový blesk vůbec neexistuje. Ani odborníci se na tom neshodnou. Nedivte se, vždyť spoustu důležitých věcí stále nevíme ani o blescích klasických. Jak třeba přesně vzniká náboj v oblačnosti? Dosud to není definitivně prokázáno. Máme obecně uznávanou teorii, není ale stoprocentní.
Takže blesky nejsou záhadou jen pro lidi dávných dob, ale i pro vědce 21. století?
Někdy ano. Je fér si přiznat, že přírodu umíme popsat jen tak nějak „zhruba“. Ani věda o člověku vám přece jednoznačně neodpoví, proč piha na těle naskočí zrovna tady, a ne o kousek vedle. S přírodou je to obdobné. Můžeme se bavit o složitých systémech, ale i o tom, že někdy prostě rozhoduje náhoda. Říká se, že někdy stačí, aby motýl jinak mávnul křídly, a někde za humny se tím změní počasí. Možná je to přitažené za vlasy, něco na tom však je. Celkový systém je totiž velmi citlivý i na zdroje dat, která ani neměříme. Příroda je složitý, chaotický systém fyzikálních jevů.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Jak se vyhnout stresu při odletu na dovolenou? Podívejte se na tipy, které vám zpříjemní cestu
