Je to oficiální: Ukrajinský konflikt je Britskou „zástupnou válkou“

Kit Klarenberg analyzuje vyšetřování deníku New York Times, které odhaluje hluboké zapletení Velké Británie do války na Ukrajině a její skrytou roli v eskalaci konfliktu.

29. března zveřejnil deník The New York Times přelomové vyšetřování, v němž odhalil, jak jsou USA „zapleteny“ do Ukrajinského boje s Ruskem „mnohem těsněji a šířeji, než se dosud předpokládalo“, přičemž Washington téměř vždy slouží jako „páteř Ukrajinských vojenských operací.“

Deník zašel tak daleko, že přiznal, že konflikt je „zástupnou válkou“ – což je nezvratná skutečnost, která byla dosud v mainstreamu agresivně popírána – a nazval jej ‚odvetou‘ za „Vietnam v 60. letech, Afghánistán v 80. letech a Sýrii o tři desetiletí později.“

To, že USA od února 2022 dodávají Ukrajině mimořádné množství zbraní a zásadním způsobem se podílejí na plánování mnoha velkých i menších vojenských operací Kyjeva, je sotva novinkou. Ostatně o prvcích tohoto vztahu se již dříve hojně informovalo, přičemž aparátčíci Bílého domu roli Washingtonu občas přiznávali. Detailní informace o této pomoci, které poskytla sonda New York Times, jsou nicméně bezprecedentní. Například na rozsáhlé Americké vojenské základně v Německu bylo tajně vytvořeno specializované centrum pro slučování zpravodajských informací.

Pod názvem „Task Force Dragon“ se v ní spojili představitelé všech hlavních Amerických zpravodajských služeb a „koaliční zpravodajci“, aby denně produkovali rozsáhlé informace o Ruských „pozicích, pohybech a záměrech na bojišti“ a „určili nejzralejší a nejcennější cíle“, na které by Ukrajina mohla zaútočit zbraněmi poskytnutými Západem. Fúzní centrum se rychle stalo „celým zázemím války.“ Nejmenovaný šéf Evropských zpravodajských služeb byl údajně „zaskočen, když zjistil, jak hluboce se jeho kolegové z NATO zapletli“ do „řetězce zabíjení“ v konfliktu:

„Prvním důkazem koncepce byla kampaň proti jedné z nejobávanějších Ruských bojových skupin, 58. kombinované armádě. V polovině roku 2022 Ukrajinci s využitím Amerických zpravodajských informací a informací o cílení spustili raketovou palbu na velitelství 58. armády v Chersonské oblasti a zabili generály a štábní důstojníky uvnitř. Skupina se znovu a znovu usazovala na jiném místě; pokaždé ji Američané našli a Ukrajinci zničili.“

New York Times nyní odhalil, že několik dalších známých Ukrajinských útoků, jako například útok dronů na přístav Sevastopol v říjnu 2022, bylo dílem Task Force Dragon. Mezitím deník potvrdil, že každý úder HIMARS provedený Kyjevem byl zcela závislý na USA, které dodávaly souřadnice a rady ohledně „umístění odpalovacích zařízení [Kyjeva] a načasování jejich úderů.“ Místní operátoři HIMARS také potřebovali k odpálení raket speciální elektronické klíče [karty], „které mohli Američané kdykoli deaktivovat.“

Nejvýraznější pasáže vyšetřování však zdůrazňují hlavní roli Londýna při ovlivňování a řízení Ukrajinských – a potažmo Amerických – akcí a strategie v konfliktu. Přímé zmínky i jednoznačné narážky, kterými je celé vyšetřování poseto, nevyhnutelně vedou k závěru, že „zástupná válka“ je Britským výmyslem a záměrem. Pokud by se sblížení mezi Moskvou a Washingtonem podařilo, znamenalo by to dosud nejokázalejší selhání Britského koordinovaného spiknutí po druhé světové válce, jehož cílem bylo využít Americkou vojenskou sílu a bohatství pro vlastní účely.

„Převládající přesvědčení“
Zvláště objevná je část sondy deníku The New York Times, která podrobně popisuje provedení Ukrajinské protiofenzívy v srpnu 2022, jejímž cílem byl Charkov a Cherson. Když v těchto oblastech nečekaně narazili na omezený odpor vyprázdněných Ruských pozic, velitel Americké vojenské jednotky Task Force Dragon generálporučík Christopher T. Donahue vyzval Ukrajinského polního velitele generálmajora Andrije Kovalčuka, aby pokračoval v tlaku a zmocnil se ještě dalšího území. Kovalčuk se tomu důrazně bránil, přestože Donahue a další vysocí Američtí vojenští představitelé tlačili na tehdejšího Ukrajinského velitele ozbrojených sil Valerije Zálužného, aby jeho zdrženlivost potlačil.

Zahraniční loutkovodiči v Kyjevě měli následně pocit, že byla promarněna skvělá příležitost zasadit Rusům ještě krutější úder. Rozčilený tehdejší Britský ministr obrany Ben Wallace se Donahuea zeptal, co by dělal, kdyby byl Kovalčuk jeho podřízeným. „Už by byl dávno vyhozen,“ řekl Donahue. Wallace na to stručně odpověděl: „Rozumím tomu.“ Na jeho přímý požadavek byl Kovalčuk patřičně defenestrován. Jak vysvětluje New York Times, Britové „měli v Kyjevě značný vliv“ a praktický vliv na Ukrajinské představitele.

Bylo to proto, že „na rozdíl od Američanů“ Británie oficiálně vyslala do země týmy vojenských důstojníků, kteří přímo radili Ukrajinským představitelům. Přestože se Kyjevu nepodařilo plně kapitalizovat, jak si přály Londýn a Washington, úspěch protiofenzívy v roce 2022 vyvolal všeobecné „iracionální nadšení.“ Plánování pokračování v příštím roce tak „začalo okamžitě.“ V rámci Task Force Dragon „převládal názor“, že tato protiofenzíva „bude poslední válkou“, přičemž Ukrajina si bude moci připsat „naprostý triumf“, nebo bude Rusko „nuceno požádat o mír.“

Zelenskyj se interně chlubil, že „to celé vyhrajeme.“ Podle plánu měly Ukrajinské síly odříznout Ruský pozemní most na Krym a poté se poloostrova přímo zmocnit. Jak však zaznamenal deník New York Times, představitelé Pentagonu byli vyhlídkami Kyjeva nadšeni podstatně méně. Tato skepse pronikla na veřejnost v dubnu 2023 prostřednictvím Pentagon Leaks. Jeden z dokumentů varoval, že Ukrajina v protiofenzivě „nedosáhne svých cílů“, a předpovídal nanejvýš „skromné územní zisky.“

Uniklé zpravodajské hodnocení to přičítá „nedostatkům“ v „tvorbě a udržování sil“ Ukrajiny, rozsáhlé Ruské obraně vybudované po ústupu z Chersonu. Upozorňuje, že „trvalé Ukrajinské nedostatky ve výcviku a zásobování municí pravděpodobně ztíží postup a zhorší ztráty.“ New York Times poznamenává, že představitelé Pentagonu se navíc „obávají o svou schopnost dodat dostatek zbraní pro protiofenzívu“ a uvažují, zda by Ukrajinci „ve své nejsilnější možné pozici neměli zvážit uzavření dohody.“

Pochybnosti měl dokonce i generálporučík Donahue z Task Force Dragon, který se vyslovil pro „roční nebo delší pauzu“ na „vybudování a výcvik nových brigád.“ Přesto byl zásah Britů podle New York Times dostatečný k neutralizaci vnitřní opozice proti nové protiofenzívě na jaře. Argumentovaly tím, že „pokud by Ukrajinci stejně šli, koalice jim musela pomoci.“ Výsledkem bylo, že do Kyjeva bylo za tímto účelem téměř všemi členskými státy NATO dodáno obrovské množství nehorázně drahého, špičkového vojenského vybavení.

Protiofenzíva byla nakonec zahájena v červnu 2023. Od prvního dne byla neúnavně ostřelována dělostřelectvem a bezpilotními letouny, tanky a vojáci byli také běžně rozmetáváni na kusy rozsáhlými minovými poli položenými Ruskem. Během jednoho měsíce Ukrajina přišla o 20 % svých vozidel a výzbroje dodaných Západem a neměla se čím pochlubit. Když na konci roku 2023 protiofenzíva skončila, bylo získáno zpět pouze 0,25 % území obsazeného Ruskem v počáteční fázi invaze. Ztráty Kyjeva mezitím mohly přesáhnout 100 000 osob.

„Na ostří nože“
Podle deníku The New York Times „zničující výsledek protiofenzívy zanechal na obou stranách pohmožděné city“ a Washington i Kyjev se navzájem obviňovaly z katastrofy. Jeden z představitelů Pentagonu tvrdí, že „důležité vztahy byly zachovány, ale už to nebylo to inspirované a důvěřivé bratrství z roku 2022 a počátku roku 2023.“ Vzhledem k odhodlání Velké Británie „udržet Ukrajinu v boji za každou cenu“ to byla vskutku chmurná zpráva, která hrozila zastavením veškeré Americké podpory této zástupné války.

Přesto existovalo poslední domnělé eso v rukávu Londýna, které mělo udržet Washington v účasti na zástupném konfliktu a potenciálně jej eskalovat do totální horké války s Moskvou. New York Times uvádí, že v březnu 2023 USA zjistily, že Kyjev „skrytě plánuje pozemní operaci do jihozápadního Ruska.“ Šéf CIA pro Ukrajinu konfrontoval generála Kyryla Budanova a varoval ho, že „pokud překročí hranice Ruska, učiní tak bez Amerických zbraní a zpravodajské podpory.“ Přesto tak učinil, „jen aby byl donucen vrátit se zpět.“

Spíše než odstrašením od dalších vpádů byl katastrofální zásah Ukrajiny v Ruském Brjansku „předzvěstí“ Kyjevské invaze do Kurska 6. srpna téhož roku. Deník New York Times zaznamenal, že z pohledu Washingtonu byla tato operace „významným narušením důvěry.“ Jednak „Ukrajinci je opět drželi v nevědomosti“ – ale co hůř, „tajně překročili vzájemně dohodnutou linii.“ Kyjev používal „koaliční techniku“ na Ruském území, čímž porušil „stanovená pravidla“, když byla před několika měsíci dána zelená omezeným úderům uvnitř Ruska.

Jak tento novinář odhalil, Ukrajinské Kurské bláznovství bylo Britskou invazí jen podle názvu. Londýn se podílel na jejím plánování, poskytl většinu nasazeného vybavení a záměrně inzeroval svou účast. Jak tehdy napsal deník The Times, cílem bylo označit Británii za formálního bojovníka v zástupné válce v naději, že ostatní Západní země – zejména USA – budou následovat jejího příkladu a „pošlou více techniky a dají Kyjevu větší prostor k jejímu použití v Rusku.“

Zpočátku se Američtí představitelé od vpádu do Kurska horlivě distancovali. Podle zprávy periodika Empire House Foreign Policy byla Bidenova administrativa nejen nesmírně nespokojená s tím, „že byla držena stranou“, ale také „skeptická k vojenské logice“, která stála za „protiinvazí.“ Další výtkou bylo, že 16. srpna Washington zakázal Ukrajině používat proti Ruskému území rakety dlouhého doletu Storm Shadow Britské výroby. Zajištění širšího souhlasu Západu s takovými údery bylo údajně také hlavním cílem, který stál za obsazením Kurska Kyjevem.

Jakmile však v prezidentských volbách v listopadu 2024 zvítězil Donald Trump, byl Biden vyzván, aby využil „posledních, lame-duck týdnů“ k provedení „přívalu kroků k udržení kurzu… a posílení svého projektu na Ukrajině.“ Podle New York Times přitom „překročil svou poslední červenou linii“, když povolil údery ATACMS a Storm Shadow hluboko v Rusku a zároveň povolil Americkým vojenským poradcům opustit Kyjev „a přesunout se na velitelská stanoviště blíže k bojům.“

Když se posuneme do dnešních dnů, invaze v Kursku skončila naprostou katastrofou a několik zbývajících Ukrajinských sil, které nebyly zajaty nebo zabity, uprchlo. Mezitím se Bidenovým plácáním na rozloučenou a porušováním červené linie vůbec nepodařilo hmatatelně změnit rovnováhu na bojišti ve prospěch Kyjeva. Jak přiznávají New York Times, zástupná válka v současnosti „balancuje na ostří nože.“ Neví se, co si Britská rozvědka může připravit, aby konečně nezavládl dlouho očekávaný mír, ale důsledky by mohly být svět ohrožující.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj

The post Je to oficiální: Ukrajinský konflikt je Britskou „zástupnou válkou“ first appeared on Akta X.