Jedenáct let starý článek v jistém evropském mainstreamovém médiu ukazuje, jak rychle umí propagandisté převlékat kabáty

Většina evropských mainstreamových médií již dávno smazala „sporné“ články, které nejsou v souladu s již několik let vedenou propagandou. Ale v roce 2014 ještě jen málokdo tušil, jak silně budou jen za několik let média zpolitizována a zneužita pro jednostrannou propagandu.

Nic není černobílé a pravda většinou umírá zároveň s válkou. Nutno podotknout, že pravda se vždy poněkud ohýbá na obou stranách tak, aby byla přízeň lidu namířena tím „správným“ směrem.

Jak se opakovaně prokázalo, tak evropská mainstreamová média se postupně stala pouhou hlásnou troubou Bruselu. A to, co razí Brusel, je svatá pravda, ať už jde o jakékoli téma.

Pokud se však pozorně podíváte roky nazpět, pak zjistíte, jak se pravda ohýbá.

V německojazyčných médiích nyní připomněli článek z roku 2014, který tehdy poukazoval na to, jaká byla v té době situace na východě Ukrajiny.

V kontextu článku níže se všech válečných štváčů ptám: Víte, co je to právo národů na sebeurčení? Proč jej přiznáváte Albáncům v srbském Kosovu (i bez referenda), ale již ne Rusům na ukrajinském Donbase?

Proč OSN neuspořádala vlastní referendum pod mezinárodním odhledem již v roce 2014?

Uvědomujete si, že pokud by k němu došlo – ať už by dopadlo jakkoli – a bylo by následně všemi stranami respektováno,  nebyla by dnes na Ukrajině pravděpodobně žádná válka?

Dále již tedy  ke slíbenému – 11 let starému – článku .

Pojďme se nejprve podívat na online portál rakouského deníku Kronen-Zeitung, kde je i dnes k dispozici článek s názvem „Armáda nás přišla postřílet.“ Čeho si všímáte? Něco chybí, že?

Uhodli jste, byl odstraněn obrázek příběhu. Zeptejte se sami sebe, drazí čtenáři, proč byl odstraněn? Co už nesmíme vidět? Odpověď na tuto otázku najdete níže.

V archivu jsme našli to, co jsme hledali – a umístili jsme obrázky z původního článku. A ejhle, na šachovnici je něco, co už nezapadá do obrazu dnešní mediální agitace.

Nápis v ruštině a angličtině: : „Putine, nenechte je nás zabít“.

Bizarní je, že šlo o koláž samotného pisálka z Krone, tedy o poněkud upravený obrázek.

Dnes by však nezapadal do vnucovaného narativu, takže – i když samotný článek (zatím) nebyl smazán – obrázky musely z článku zmizet.

Níže již doslovný překlad celého článku přesně v tom znění, jak jej přinesl 4.5.2014  rakouský mainstreamový deník Krone, tedy bez jakýchkoli dalších úprav:

Občané ve Slavjansku: „Armáda nás přišla postřílet“

Ve Slavjansku je strach. V noci se východoukrajinským městem ozývají výstřely, krouží vrtulníky a kvílí sirény. Mnoho občanů se pak schovává ve svých sklepích.

Klidné svátky na začátku května zde nepřicházejí v úvahu, i když vojenští pozorovatelé, kteří byli zadržováni osm dní, mohli o víkendu odejít bez úhony. Stále více lidí, včetně civilistů, se stává oběťmi krvavého násilí.

„Přišli nás postřílet,“ říká třicetiletý Sergej Gutorov ve Slavjanské čtvrti Andrejevka při pohledu na ukrajinské vládní jednotky. V ruce drží nábojnici. Od té doby, co armáda obklíčila město, se veřejný život stále více zastavoval.

„Máme zásoby, ale je třeba čerstvý chléb,“ říká jedna Ukrajinka. Každý se i přes strach snaží co nejvíce věnovat každodennímu životu.

Centrální vláda v Kyjevě, podporovaná USA a EU, vyslala vojáky. Mají uklízet. Oficiálně se to nazývá „protiteroristická operace“ – aby se zabránilo úplnému odtržení této poměrně bohaté části země.

Slavjansk je důležitým dopravním uzlem, s železničním spojením vedoucím mnoha směry, včetně černomořského poloostrova Krym, který byl v březnu připojen k Rusku.

Fiktivní „Doněcká lidová republika“
Desítky těžce ozbrojených ukrajinských vojáků s obrněnými vozidly a bojovými vozidly stojí na zablokovaném mostě. Na zemi je tma jako v pytli, pneumatiky hoří a na některých místech zbyl jen popel ze spálených barikád povstalců.

Jinde však okamžitě vznikají nové barikády z pytlů s pískem a pneumatik aut. Podnikatelé pomáhají se stavebními materiály a vozidly.

Oponenti vlády vyhlásili v regionu fiktivní „Doněckou lidovou republiku“ – nebo „Doněckou federální republiku,“ jak se lze dočíst na nálepce. Na mnoha místech – kromě Slavjansku – již separatisté obsadili veřejné budovy, často chráněné těžce ozbrojenými uniformovanými důstojníky.

„Zmocnili jsme se zbraní ve zbrojnicích okupovaných výzvědných budov,“ říká jeden z těchto maskovaných mužů. Neuvádí své jméno. Říká, že před povstáním byl manažerem. „Nyní jsem zde, abych bránil Doněckou lidovou republiku.“

„Do Slavjanska? Je válka!“
11. května se bude konat referendum o nezávislosti na Kyjevě v Doněcké oblasti. Nikdo však nemůže říci, jak toto hlasování proběhne. Většina lidí si je jistá pouze tím, že předčasné prezidentské volby, které Kyjev naplánoval na 25. května v regionu, budou prakticky zrušeny.

Nikdo se zde o tuto volbu nestará. Policie je „s lidem,“ to je často slyšet. Ve skutečnosti nechává „sebeobranné síly“ dělat, co chtějí. „Do Slavjanska? Tak pozor, je válka!“ říká policista na cestě do města. V celém regionu je stav nouze.

Znovu a znovu vládní jednotky zatlačují povstalce a přebírají kontrolu nad budovami obsazenými požáry. Mír však nepřichází. Hněv lidu zjevně roste s každým dalším úmrtím. To, co jedna strana dobyla, může druhá rychle dobýt zpět – a tak dále.

Přinejmenším na ulici není nikdo, kdo by podporoval vládu v Kyjevě. „Říkají, že chtějí osvobodit Slavjansk od separatistů a teroristů. Ale nikdo je sem nevolal!“ stěžuje si 30letý Sergej z okresu Andrejevka.

Kdo nese vinu za tyto excesy?
Skutečnost, že v této bývalé sovětské republice již několik měsíců zuří krvavé násilí – nejprve v Kyjevě, nyní také ve východoukrajinské provincii – je mnohými vnímána jako práce „loutkové vlády kontrolované USA.“

Na druhou stranu vedení v Kyjevě někdy obviňuje z excesů svrženou hlavu státu Viktora Janukovyče, jindy ukrajinské oligarchy, ale hlavně Rusko. Většina lidí však o politice vůbec nechce přemýšlet.

„Už žádné boje v noci – to je to, co chceme,“ říká Taťána z centra Slavjansku, který je okupován militantními proruskými silami. Hned na začátku se ve vesnici nenajde nikdo, kdo by dal ruku do ohně za samozvaného „lidového starostu“ Vjačeslava Ponomarjova.

„Je to jeden odsud, ale moc ho neznáme,“ říká jeden z obyvatel.

I když Ponomarjev nyní propustil zadržené vojenské pozorovatele OBSE, podle aktivistů za lidská práva má stále ve své moci rukojmí, včetně ukrajinských novinářů.

Michail Konovalov, psycholog a aktivista Amnesty International, ve své zprávě popisuje, jak mu maskovaní muži na ulici vyhrožovali pistolí, přinutili ho kleknout si na kolena a pak mu svázali ruce. „Byl jsem strašně vyděšený,“ řekl Konovalov po svém propuštění.

Ve městě se hodně mluví o násilí ozbrojených milicí proti občanům Slavjansku. „Slyšel jsem, že Ponomarjev pod hrozbou zbraní v ruce zabavoval obchody a prohlásil soukromý majetek za veřejný majetek,“ říká jeden z obyvatel.

„Vypadni, to je naše půda!“
Je těžké najít pravdu v tomto konfliktu mezi Moskvou a Kyjevem, který je také informační válkou. „Co můžeme dělat, když USA a Rusko chtějí Ukrajinu roztrhat na kusy svýma rukama,“ říká vládní voják při blokádě mostu v Andrejevce.

Uniformovaný muž klidně reaguje na výkřiky ženy s obětní svíčkou v ruce: „Vypadněte z naší země – zpět k vaší juntě v Kyjevě. Tohle je naše půda!“

Žena si stěžuje, že nevolené vedení v Kyjevě používá v konfliktu armádu – v rozporu se zákonem. „Nebudeme střílet na neozbrojené občany,“ ujišťuje voják klidným tónem.

Hlaveň jeho samopalu směřuje dolů. Obyvatelé právě zažili další noc bojů. A je nepravděpodobné, že bude poslední.“