Jeffrey Sachs: USA chtějí mír, EU chce válku (video)

V rozhovoru politologa Glenna Diesena a renomovaného ekonoma Jeffreyho Sachse je kriticky zpochybněn současný postoj Evropské unie k válce na Ukrajině. Zatímco USA, Rusko, Čína a dokonce i většina Ukrajinců podporuje diplomatické řešení, zdá se, že zejména EU se bojí míru.

Sachs analyzuje, proč evropští politici nadále eskalují situaci v rozporu s veřejným míněním a jaké geopolitické chyby k tomu vedly.

K rozhovoru je však potřeba dodat pár poznámek:

Politici, kteří jsou aktuálně v zemích EU u moci, mají většinou voliče, kteří v souladu s korporátními médii válku podporují. Zde je tedy Sachs poněkud mimo, když tvrdí, že vlády jdou proti svým voličům, pokud válku podporují.

Příkladem je i Fialova vláda. Jeho voliči by mu jiný než válečnický postoj nedovolili. Totéž lze říci například o Macronovi. Má sice velmi malou podporu Francouzů, ale ta hrstka, která mu jde stále na ruku, válku podporuje, zatímco většina Francouzů je proti  válce.

Vítěznou německou CDU pak také volili většinově podporovatelé války, i když celkově jsou Němci jako populace proti dalšímu vyzbrojování Ukrajiny.

Jak to bude u nás po volbách je také nejisté, neboť po vzpomínce na kauzu Vrbětice se může vláda, která zřejmě nastoupí až kolem Vánoc,  zachovat jakkoli, v podstatě nyní je to nepředvídatelné i proto, že nevíme, kdo bude v koalici.

Já osobně spíš předpokládám, že nová vláda přijde do těsně poválečné doby, takže už nebude mít co řešit.

Je také třeba připomenout, že veřejnost v severoevropských zemích či Pobaltí je zcela jasně na straně válečnických vlád, takže tam si ani vlády nemohou dovolit byť jen okrajovou zmínku o míru.

I proto používá dánská premiérka tak tvrdě válečnickou rétoriku. Její voliči to žádají. Totéž platí o Švédsku, Norsku, Finsku…

Nicméně jinak analýza v podstatě odpovídá situaci většiny evropských zemí.

Glenn Diesen:
Ahoj všichni, jmenuji se Glenn Diesen a dnes jsme zde s naším váženým přítelem profesorem Jeffrey Sachsem.

V minulosti jsme hodně mluvili o tomto americko-ruském soupeření, které samozřejmě leží v jádru soupeření NATO-Rusko. Diskutovali jsme také o snaze Američanů a Rusů ukončit válku a obnovit vztahy.

Dnes bych se vás však rád zeptal na Evropany a jejich roli, protože jste právě pronesl projev v Evropském parlamentu, který je nyní po celém internetu.

Zdá se, že jsme ve velmi zvláštní situaci: každý chce, aby válka skončila – na tom se shodují USA, Rusko, Čína a většina světa. Dokonce i většina Ukrajinců, kteří jsou připraveni učinit územní ústupky k dosažení míru.

Jedinou výjimkou, nebo alespoň hlavní výjimkou, se zdá být Evropská unie. Tam už pouhá vyhlídka na mír vyvolává paniku. Dánská premiérka dokonce tvrdila, že mír může být nebezpečnější než válka.

To je obrovská změna, protože EU nám byla kdysi prodána jako mírový projekt. V 90. letech dokonce Rusové považovali EU za „dobrý Západ“ na rozdíl od NATO, které bylo „špatným Západem.“

Jak si máme vysvětlit tento postoj? Je to věc ideologie, věří svým vlastním narativům, že Rusko chce obnovit Sovětský svaz?

Nebo je to jen závislost na USA? Jak si vykládáte tuto dramatickou – řekl bych negativní – změnu v Evropské unii?

Jeffrey Sachs:
Díky, Glenne. Je skvělé s vámi mluvit.

Musím říct, že jsem zmatený. Od Evropy bych čekal víc. Evropa je samozřejmě vnitřně rozdělená a panuje v ní spousta protiválečných nálad.

Nejvíce je to patrné na případu premiéra Orbána v Maďarsku a premiéra Fica na Slovensku. Česká republika se pravděpodobně ještě letos dočká nové vlády, která zaujme protiválečný postoj.

To znamená, že staré habsburské země jsou v odmítnutí této války do značné míry jednotné. V Evropě se ozývá mnoho hlasů, které volají po ukončení války – ukazují to i průzkumy. Ale političtí představitelé tolik ne.

A skutečně prohrávají jedny volby za druhými. Ti, kteří prosazovali tuto válku, se stali extrémně nepopulárními.

Ekonomika samozřejmě enormně utrpěla, protože byl odříznut levný zemní plyn z Ruska. To uvrhlo německou ekonomiku do recese, která postihla celou Evropu.

Ceny energií prudce vzrostly a vlády jsou nepopulární. V Německu vládní strana SPD v průzkumech dramaticky ztratila podporu. Macron je ve Francii velmi nepopulární.

Proč se tedy, ptám se, tito politici nechovají jako politici bojující o podporu veřejnosti?

Moje interpretace za posledních 30 let byla taková, že to byl projekt vedený USA – dobrodružství unilateralismu. Nejzřetelněji se to ukázalo na rozšíření NATO, s nímž Evropa souhlasila jen neochotně.

Například ze summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 víme, že kancléřka Merkelová a prezident Sarkozy kritizovali rozšíření NATO, zejména jasnou perspektivu přistoupení Ukrajiny a Gruzie.

Zpočátku se bránili, ale pak tlaku USA ustoupili a nakonec přijali americký přístup. To také zahrnovalo evropskou podporu převratu na Ukrajině v roce 2014.

Spojené státy tuto změnu vlády aktivně prosazovaly a novou vládu uznaly – jeden den poté, co evropští ministři zahraničí vyjednali zcela jiné řešení, které by prezidenta Janukovyče udrželo ve funkci celé měsíce, dokud se nebudou konat nové volby.

Evropané tedy 22. února 2014 souhlasili s americkou linií. Můj dosavadní výklad byl takový, že USA vedly tuto hru – hru expanze, oslabení Ruska.

V roce 2019 dokonce Rand Corporation použila termín „Extend Russia“ – tedy co nejvíce oslabit, vyprovokovat a podkopat Rusko. Je šokující, že se dospělí chovají jako děti a provádějí tak bezohlednou politiku.

Nyní, když tato absurdní, neúspěšná politika může konečně skončit, Evropané říkají: „Ne, ne, ne – jdeme dál!“

Ale nemohou pokračovat ve válce. I s podporou USA Rusko vyhrávalo válku na bitevním poli. Bez Spojených států je zcela absurdní, že by Evropa mohla pokračovat ve válce.

Proč tedy Evropané tomuto okamžiku nerozumí?

Existuje několik vysvětlení:

1. EU nemá jednotnou zahraniční politiku. Existuje 27 zemí a EU jako instituce nemá pravomoc vést vlastní zahraniční politiku.
2. V pobaltských státech panuje absolutní strach. Spoléhali na Spojené státy jako na ochrannou mocnost a mysleli si, že se mohou vůči Rusku chovat nepřátelsky, jak chtějí – dokonce i vůči vlastní ruské menšině, například zákazem ruského jazyka nebo ruských škol.
   Nyní propadají panice, protože si uvědomují, že Spojené státy je neochrání.

Jak ale vysvětlíme slova dánské premiérky? Nemohu to pochopit.

Kdybych byl dánským premiérem a měl se obávat invaze nějaké velké mocnosti, rozhodně bych se více obával Spojených států než Ruska.

Donald Trump dal velmi jasně najevo, že má v hledáčku Grónsko! Putin nikdy nečinil žádné nároky na Dánsko, ale Trump ano! Považuji za nesmírně znepokojivé, že Evropa jedná tak iracionálně.

Další příklad: Když jsem na summitu G20 na Bali v roce 2022 mluvil s ministry zahraničí prostřednictvím videa, byl jsem šokován.

Evropští a američtí ministři zahraničí odmítli hovořit s ruským ministrem zahraničí ve stejné místnosti. Chovali se k němu jako k outsiderovi – jako středoškoláci, kteří jsou v partě a někoho vyloučí.

Diplomacie ale vyžaduje komunikaci.

EU má více než 1 000 let zkušeností v diplomacii – někteří by řekli dokonce 2 000 let. Měli byste vědět, že musíte mluvit s Ruskem.
Rusko tu bude zítra, příští rok, za deset let. Jak se můžete chovat tak hloupě?

Problém je v tom, že po roce 2008 se Evropa vzdala jakékoli samostatné zahraniční politiky.

Do té doby se někdy Evropané stavěli proti politice USA, jako například během války v Iráku v roce 2003 nebo během rozšiřování NATO.
Ale od roku 2008 prostě následovali americkou linii – bez přemýšlení.

Ale v posledních dnech jsme viděli první známky evropské nezávislosti. Bohužel je to falešná nezávislost: USA chtějí mír, Evropa chce válku.
Ale je to alespoň evropský pohled.

Snad existuje naděje, že Evropa své chyby uzná.

Glenn Diesen:
Děkuji, profesore Sachsi! Vím, že jste velmi zaneprázdněn, takže si opravdu vážím vašeho času.

Jeffrey Sachs:
Díky, Glenne! Bylo mi potěšením.