Jolaně s epilepsií pomohla operace, Patrik měl i sto záchvatů denně. Jak podat první pomoc?

Epilepsie je chronické neurologické onemocnění, které se projevuje opakovanými záchvaty. Ty vznikají v mozku jako důsledek abnormálních elektrických výbojů. Nervové buňky běžně komunikují pomocí elektrických signálů, u epilepsie jsou však některé z nich nadměrně dráždivé a spouštějí výboje nekontrolovaně. Pokud se zapojí větší skupina buněk, vznikne záchvat, vysvětluje na svém webu Nemocnice na Homolce.

ČTĚTE TAKÉ: Bojuju o čas, přiznává Laďka Něrgešová. Popsala svou léčbu i „helmičku“, kterou nesundává

Příčin této zvýšené „dráždivosti“ je celá řada – od genetických predispozic přes nádory, úrazy hlavy či cévní onemocnění až po záněty mozku nebo působení alkoholu a drog. Epilepsie se může objevit v každém věku, nejčastěji však začíná v dětství a ve stáří.

Pomohla operace

Dobrou zprávou je, že léčba je ve velké části případů úspěšná. To je i případ dnes jednadvacetileté Jolany ze Zlína, které byla epilepsie diagnostikována ve třinácti letech – tehdy si jejího záchvatu všimla sestra. „Já si pamatuji až dobu po záchvatu, začátek a průběh ne, o něm mi říkala až sestra a rodiče. Bylo mi po něm špatně, bolela mě hlava, chtělo se mi spát,“ zavzpomínala mladá žena.

Lékaři jí postupně nastavili léčbu, díky které záchvaty na tři roky vymizely. Poté se ale vrátily. Následovala další vyšetření i změny medikace, které však nepřinášely očekávaný efekt. Zlom přišel až ve specializovaném centru, kde lékaři objevili ložisko v mozku vhodné k operaci.

Tu Jolana úspěšně podstoupila v sedmnácti letech. Dnes je bez záchvatů, neužívá léky a žije plnohodnotný život. „Jsem teď vlastně zdravá a je to skvělý pocit. Cítím se dobře, budoucnost jsem přestala vidět tak černě a začala jsem o epilepsii i více mluvit,“ svěřila se.

Patrik měl až sto záchvatů denně

Epilepsie má ale mnoho podob a u každého pacienta se může projevovat jinak – liší se frekvence záchvatů, jejich průběh i to, jak dobře reagují na léčbu.

Zatímco u Jolany vedla operace k úplnému vymizení záchvatů, třináctiletý Patrik z Prahy patří mezi pacienty s těžší formou onemocnění. Epilepsii mu lékaři diagnostikovali v devíti letech poté, co prodělal silný záchvat s křečemi a bezvědomím.

Jeho stav se postupně zhoršoval – záchvaty se začaly objevovat i během dne a podle jeho matky jich někdy bylo až sto denně. Léky ani opakované operace nepřinesly zásadní zlepšení a Patrik tak zůstává pod neustálým dohledem rodiny i lékařů.

„Za poslední dva a půl roku byl čtrnáctkrát v nemocnici kvůli záchvatům a různým komplikacím. Nejhorší to bylo loni na podzim, když jsme zkoušeli ketogenní dietu. U Páti měla opačný efekt – přišly velké záchvaty a sepse, skončil dokonce na několik dní v umělém spánku,“ popsala dramatické chvíle jeho maminka.

Složitá je pro něj i školní docházka, kde má osobní asistentku, která je vyškolená, jak při záchvatu reagovat. Právě rychlá pomoc je totiž klíčová.

I přes těžké chvíle rodina neztrácí optimismus a snaží se šířit osvětu. „Kolem epilepsie panuje řada mýtů a spousta lidí se bojí pomoci. Ne proto, že by nechtěli, ale protože nevědí jak,“ upozornila Patrikova maminka Andrea, která založila organizaci Život s epileptikem a pořádá osvětové akce, například Fialovou tramvaj.

Věčná nejistota

Odlišný průběh má onemocnění i u třináctileté Kláry. U ní léčba sice částečně zabírá, záchvaty ale neustaly a jejich přesná příčina není jasná, což situaci výrazně komplikuje.

Přicházejí navíc vždy v noci a bez varování. „Někdy se bojím usnout, abych nedostala záchvat, ale zároveň vím, že spánek potřebuji,“ přiznala Klára, které nemoc rovněž zasahuje do běžného života. „Teď například nemůže jet se školou do Anglie, protože na dlouhé cestování v nočních hodinách, spaní v neznámém prostředí a bez kontroly si netroufáme,“ uvedla její maminka.

Podle ní i její dcery je ale klíčové, aby okolí vědělo, jak při záchvatu reagovat. „Mí kamarádi vědí o mé nemoci všechno. Když někam jdeme, nemám strach ani já, ani oni, protože vědí, co se může stát a jak to řešit,“ dodala Klára.

Jak na první pomoc při epilepsii?

1. Zachovejte klid a zabezpečte okolí

Ujistěte se, že osoba je na bezpečném místě (ideálně nějaká měkká podložka na zemi) a z jejího okolí odstraňte předměty, o které by se během záchvatu mohla zranit.

2. Minimalizujte riziko zranění

Položte něco měkkého pod hlavu (například složenou bundu), aby se chránila před údery o tvrdý povrch. Pohyby těla u osoby se ale nesnažte mírnit či zastavit, nechte záchvat, aby probíhal přirozeně.

3. Uvolněte oblečení kolem krku

Pokud má osoba něco upnutého v oblasti krku, ať už jde o kravatu, šálu či límec košile, uvolněte to, aby osoba mohla snadněji dýchat.

4. Sledujte čas

Poznamenejte si, kdy záchvat začal a jak dlouho trvá. Záchvaty, které trvají déle než 5 minut nebo když osoba zažije několik záchvatů bez navrácení do vědomí mezi nimi, vyžadují okamžitou lékařskou pomoc.

5. Zajistěte volnou dýchací cestu

Poté, co záchvat skončí, osobu obraťte na bok do stabilizované polohy, aby se předešlo vdechnutí zvratků a udržela se volná dýchací cesta.

6. Zůstaňte s osobou

Po skončení záchvatu zůstaňte s osobou, dokud se plně nevzpamatuje. Zpočátku může být zmatená a dezorientovaná, mluvte k ní proto klidně a utišujícím hlasem.

7. Nezasahujte do úst

Nikdy nevkládejte nic do úst osoby během záchvatu. Existuje mylný předpoklad, že osoba může „spolknout svůj jazyk“, ale to není možné a pokus o zasunutí předmětů do úst může způsobit zranění.

8. Vyžádejte lékařskou pomoc, pokud je to potřeba

Volání záchranné služby je nutné, pokud je to první známý záchvat osoby, záchvat trvá déle než 5 minut nebo pokud osoba po záchvatu nedýchá nebo se nevzbudí. Vždy jednejte s ohledem na aktuální zdravotní stav a potřeby postiženého.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Smrtící meningitida sužuje Británii. Zemřeli dva studenti, o život bojuje i malá holčička