Kabinet hrůzy Friedricha Merze: Turecká příznivkyně Šedých vlků, levicová extremistka či fanatický rusofob

Německá politika je pro nás velmi důležitá, protože vliv našeho západního souseda na českou politiku je dlouhodobě velmi silný. Mnohdy jsme dokonce považováni za další (podřadnou) spolkovou zemi.

Německo je také hegemonem EU – a ve skutečnosti je to tak, že Brusel následuje německou politiku a ne naopak. Obzvlášť pak v letech, kdy vládne CDU, která také – jak známo – ovládá euroříši.

Je proto dobré si všímat, jaká vláda se nyní v Německu rýsuje. A vypadá to vskutku děsivě. Mnozí s nadějí sledují koaliční SPD (socani), jejíž členové hlasují o osudu vlády.

Pokud by dnes většina z nich koalici odmítla, tak budou nové volby. Takový scénář však nelze očekávat, protože socani si již příliš zvykli na to, že jsou už dlouhé roky ve vládě, přičemž jen mění koaliční partnery, takže nelze očekávat, že by se této lákavé možnosti vzdali.

Počítejte tedy s tím, že hlasování dopadne ve prospěch červeno-černé koalice.

Těsně před nástupem nové německé vlády, ke kterému má dojít již příští týden, také vychází najevo kandidáti na klíčové posty. CDU-CSU již zveřejnila některá jména, pro většinu z nás sice poměrně neznámá, nicméně mezi Němci jsou známa více než dobře.

Důležité je, že jde o osoby, které naznačují budoucí německou politiku: více islámu, více válečného štvaní a pokračování v odklonu k progresivistické levici…

Poté, co se dostatečně ohnul, epochálně zradil své voliče a hodil všechny principy do koše, se Friedrich Merz připravuje na to, aby se stal kancléřem nejlevicovější zelené a nejkatastrofálnější federální vlády všech dob.

Včera představil svůj vybraný kabinet – a ten zastiňuje všechny obavy. Koalice CDU, CSU a SPD představila ministerský tým, který představuje nový negativní výběr politicky slabších, bezpáteřních kariéristů a politiků ideologické klientely.

Tento výběr se – v nejhorší kontinuitě transformační politiky přijaté za Merkelové a pokračující za semaforu – s vervou chopí dalšího ničení Německa.

V zahraniční politice je politická negramotnost Annaleny Baerbockové nahrazena zlomyslnou inteligencí transatlanticko-globalistické válečné fronty, neboť jejím nástupcem na postu ministra zahraničí má být válečný štváč Johann Wadephul.

Tedy muž, který doslova říká: „Rusko pro nás navždy zůstane nepřítelem.“ V Moskvě to bude odpovídajícím způsobem oceněno.

V jiných ohledech Wadephulovo předchozí jednostranné zaměření na čistě vojenská „řešení“ také vrhá pochybnosti na to, zda je tento nový válečník alespoň vzdáleně schopen vypořádat se se složitými diplomatickými výzvami na Středním východě nebo ve vztazích s Čínou.

Šílená politika CDU je završena zamýšleným jmenováním Serapy Gülerové, která bude státní ministryní v rámci Spolkového ministerstva zahraničí, tedy bude přímou podřízenou výše zmíněného Wadephula.

Gülerová je již léta velmi kontroverzní kvůli své údajné blízkosti k radikálním islámským skupinám. V každém případě nemohla být odpovídající obvinění nikdy zcela vyvrácena.

Novinářka „Weltu“ Zara Rifflerová vzpomíná, že  již v roce 2016 varovali členové CDU ze Severního Porýní-Vestfálska v poplašném dokumentu nazvaném „Jak turečtí, islámští a nacionalističtí lobbisté ovlivňují politiku“ před infiltrací strany, za kterou Gülerová stojí.

Gülerová byla mimo jiné předsedkyní „Unie rozmanitosti“ (TUDV), která byla ve zmíněném dokumentu označena jako „brána islámu do CDU.“ Ve straně samozřejmě patří k „Merkelovcům.“

V některých případech UdV úzce spolupracovala s islamistickými a tureckými organizacemi. UdV lze považovat za fórum, které úspěšně pomohlo Šedým vlkům a lobbistům turecké vládnoucí strany AKP navázat kontakty s CDU.

Skutečnost, že Gülerová, bývalá vlivná představitelka této organizace, se nyní stává státní ministryní, hovoří sama za sebe. Dá se proto očekávat, že Gülerová bude pokračovat v poklonkování vůči  džihádistickým režimům jako Baerbocková, zatímco její šéf Wadepuhl bude rozbíjet diplomatický porcelán ve Washingtonu, Moskvě a Pekingu.

S touto zahraničněpolitickou okupací Německo spolehlivě směřuje k další izolaci.

V domácí politice to vypadá ještě temněji: Karin Prienová bude působit jako ministryně sociálních věcí, které od nynějška spojuje ministerstva školství a rodiny do jednoho, má hrát roli „předmostí CDU k levicové scéně.“

Prienová si tyká s radikálním levicovým státem, podporuje financování zástupu neziskovek a je si blízká s různými organizacemi, které se snaží Němce správně ideologicky vychovávat.

V každém případě se „občanská společnost“ pod vedením této ministryně nemusí obávat, že by ideologická převýchova Němců prošla v důsledku změny vlády ničivou změnou: Prienová výslovně vidí CDU jako stranu Antify, jak právě o víkendu oznámila za potlesku Friedricha Merze.

Byla to také právě ona, kdo pomohla vytvořit z CDU levicově-zelený klon.

Zajímavý je i výběr pro ministerstvo zdravotnictví: Designovaná ministryně zdravotnictví Nina Warkenová dokonce považovala politiku Karla Lauterbacha v souvislosti s Covidem za příliš laxní a vyzvala k ještě rychlejšímu zavedení povinného očkování.

Bezmezně věřilav PCR testy a urážela kritiky lockdownů jako „popírače koronaviru.“ Vskutku ideální ministryně pro příští „pandemii.“

Nezapomínejte, že minule jsme německou covidovou politiku velmi slepě kopírovali, takže v případě pandemie hrozí, že u nás budou zavedeny tytéž šílenosti, se kterými přijde i tato ministryně v Německu.

Ostatně, zkušený Vojtěch, za něhož bylo nařízeno povinné očkování pro některé skupiny (opět po vzoru Německa), je již na svoji roli německé onuce – s potleskem více než třetiny voličů – připraven.

Merz Němcům stále slibuje změny v migrační politice, ale podle tohoto menšího náhledu na jím vybrané politiky o tom lze pochybovat.

I když Merzem vybraný ministr vnitra Alexander Dobrindt tvrdí, že chce zavést tvrdou migrační politiku, lze očekávat, že je to jen falešná rétorika pro tupější voliče.

Na druhé straně totiž tentýž politik (stejně jako jeho strana) tvrdí, že je nutné dodržovat nařízení a pravidla stanovená EU. A EU ve skutečnosti nemá za cíl výměnu obyvatel zastavit.

Moudřejší Němci tedy samozřejmě moc dobře ví, že se bude pokračovat v politice nastolené Merkelovou, ve které pak pokračovala Scholzova vláda semaforu – to vše s výmluvou na „koaličního partnera a pravidla EU, která je nutno dodržovat.“

Německá hrůzovláda tak nakonec svoji zemi nasměruje na definitivní cestu k chalífátu, odkud již nebude návratu, což je nakonec přesně ta cesta, kterou mnozí voliči vládní SPD požadují…