Kanadu čekají volby: Vyhraje globalisticko-islámská aliance?

Zatímco ještě před rokem se zdálo, že jasným vítězem kanadských voleb budou konzervativci, tedy opozice Trudeauových liberálů, nyní se – po odchodu Trudeaua a jeho výměně za globalistu Carneyho – zdá, že se přízeň voličů opět odvrací k liberálům.

Přitom současný premiér, který vede vládu v demisi, je zanícený globalista, podporující rychlý přechod země směrem k digitální diktatuře, jehož pravidelné návštěvy Bilderbergu naznačují, že byl na tento post delší dobu připravován.

Kanada má navíc hodně podobného se západní Evropou. Nejde jen o proglobalistickou vládu, ale také o islamizaci, která je v Kanadě na ohromném vzestupu.

Islám tam je od vlády Trudeaua velmi chráněn, zatímco během posledních let byly do země dovezeny další miliony muslimů. Ti mohou rozhodnout i o to, jak dopadnou nadcházející volby.

Pokud vyhrají liberálové, bude pokračovat stejná politika jako za Trudeaua, možná ještě radikálnější, každopádně bude blízká politice EU.

Pokud by vyhráli konzervativci, Kanada by se vydala podobnou cestou jako USA, čímž by se od EU spíše vzdálila. Bude tedy velmi důležité sledovat, jak volby dopadnou.

Paradoxně právě díky Trumpově politice vůči Kanadě nastal částečný odliv voličů od dosud vedoucích konzervativců k jiným stranám. Jak velký byl tento odliv, se teprve uvidí…

V současné době jsou průzkumy velmi „na hraně,“ takže vyhrát může kdokoli. Konzervativec Pierre Poilievre je obdobou Trumpa, zatímco liberál Mark Carney, spolustraník Trudeaua,  by se dal asi ze všeho nejlépe přirovnat k britskému Starmerovi.

Kdo jen to tedy Mark Carney a jaké důsledky by mělo jeho zvolení pro Kanadu?

Jak Kanaďané směřují k volbám 28. dubna, národ čelí výzvám vyplývajících z rostoucí globalistické agendy, která leží v srdci platformy nedávno instalovaného premiéra a liberálního vůdce Marka Carneyho.

Islám zároveň získává půdu pod nohama a využívá právě těch trhlin v západní společnosti, které globalismus rozšiřuje: eroze hranic a veřejného pořádku, kolapsu kulturní identity a umlčování disentu.

Evropa slouží jako varovný příklad, kde masová imigrace a rostoucí islámský vliv – poháněný globalistickou politikou – narušily národní identitu a občanský řád. Stejné vzorce propukají v Kanadě.

Carneyho vedení tyto trendy urychlilo, což vyvolalo obavy o stabilitu Kanady a podkopávání osobních svobod. Kanadská trajektorie však nezačala s Carneym.

Začalo to téměř před deseti lety za bývalého premiéra Trudeaua, jehož politika se více shodovala se zájmy globalistických organizací, jako jsou Organizace spojených národů (OSN), Světová zdravotnická organizace (WHO) a Světové ekonomické fórum (WEF), než se zájmy lidí, které měl zastupovat.

Trudeau však tuto agendu nerealizoval sám. Carney byl u toho od samého začátku a v tichosti utvářel systém ze zákulisí. Jako bývalý guvernér Bank of Canada, Bank of England a vedoucí hlas v OSN a WEF Carney pomáhal formovat právě tu globalistickou politiku, ve které Kanaďané žijí.

Od omezení v době pandemie po digitální dohled, centralizované bankovnictví a regulaci klimatu byl jeho vliv jasný. Během COVIDu působil jako Trudeauův nevolený ekonomický poradce – role, která urychlila posun Kanady směrem ke globalistické klimatické a finanční agendě, kterou Carney dlouho prosazoval.

Přidejte k tomu Carneyho pozici místopředsedy v Brookfield Asset Management, jedné z největších světových alternativních investičních firem s hlubokými vazbami na globalistickou politiku, spolu s jeho pravidelnou účastí na setkáních skupiny Bilderberg, kde se globální mocenští makléři setkávají za zavřenými dveřmi daleko od veřejné kontroly, aby koordinovali globalistickou politiku – a začíná se vynořovat vzorec.

Byl Trudeau někdy skutečně ve vedení? Nebo Carney řídil transformaci Kanady po celou dobu? Jeho oficiální návrat do politiky neznamená posun, ale pokračování, možná dokonce konsolidaci širší globalistické agendy.

Globalismus však nefunguje izolovaně. Spoléhá se na islám, aby vytvořil rozdělení, nestabilitu a rozpad národní identity – protože islám se odmítá integrovat.

Toto odmítání pramení z islámské doktríny, která považuje hranice a národy za umělé konstrukty. Jediná skutečná loajalita v islámu je k ummě, globální islámské komunitě.

Korán učí, že svět v konečném důsledku patří Alláhovi a že muslimové jsou jeho právoplatnými dědici – což činí národní hranice irelevantními.

Globalismus pohlíží na hranice v podstatě stejným způsobem – jako na zastaralé překážky centralizovaného vládnutí. V obou ideologiích je národní identita překážkou, nikoli cílem – a proto je integrace do hostitelské země zásadně protichůdná.

Tím, že se islám odmítá integrovat, štěpí společnost a nutí vlády, aby se přizpůsobily paralelním systémům s nekonečnými kulturními ústupky, místo aby prosazovaly sdílené hodnoty. V této fázi se islám stal strategickým partnerem globalismu.

Když vypukne nepořádek v důsledku nepokojů a protestů, globalismus poukazuje na chaos, aby ospravedlnil centralizovanější kontrolu: nové zákony, přísnější restrikce a selektivní vynucování.

Ne proto, aby obnovil pořádek, ale aby ochránil islám a zabezpečil svůj volební blok. Dvojí metr, který zachází s muslimy shovívavě a s ostatními přísně.

Nyní je posun směrem k centralizované kontrole vynucován prostřednictvím vládou zavedených zákonů o digitálním sledování a projevu (zákony C-11, C-18, C-63), které stále více ztěžují zpochybňování politických rozhodnutí.

Tyto nové zákony jsou navrženy tak, aby kontrolovaly, co lidé mohou říkat, řídily to, co vidí, a umlčely každého, kdo zpochybňuje tuto agendu, včetně těch, kteří kritizují nebo dokonce zpochybňují islám.

Kritika islámu je v Kanadě nepřípustná, odráží trendy napříč Evropou a nebezpečně se přibližuje zákonům o rouhání zavedeným v mnoha zemích s muslimskou většinou, kde i komentáře o islámu, které jsou vnímány jako hanlivé, mohou mít za následek přísné tresty, včetně smrti.

Tato omezení, od sledování až po projev, nejsou ojedinělá. Jsou součástí koordinovaného posunu směrem k centralizovanému vládnutí, takovému, které přetváří veřejný diskurz a umlčuje disent, čímž se ospravedlňuje právě tím nepořádkem, který pomáhá vytvářet.

Podívejte se, jak vláda reaguje na protesty. Když řidiči kamionů uspořádali v Ottawě pokojný protest proti povinnému očkování, byli očerňováni médii, jejich bankovní účty byly zmrazeny a byli násilně potlačeni v rámci mimořádných pravomocí.

Pokojné protesty, ke kterým se přidalo mnoho občanů, byly následně velmi násilně potlačeny. Sám Carney označil protestující za buřiče a nedávno byli organizátoři protestů odsouzeni.

Na druhé straně jsou shromáždění muslimů na podporu Hamásu chráněna, dokonce doprovázena policií, zatímco narušují dopravu. Carney mlčí. Žádné odsouzení. Žádné tvrdé zákroky. Pouze spoluúčast.

V celé Evropě je stejný vzorec jasný – a Kanada ho rychle dohání.

Islámská výjimečnost se rozšiřuje v Kanadě, kde se s islámem zachází více než se zákonem. Příkladů přibývá a odhaluje dvoustupňový systém, který již funguje ve velké části Evropy, zejména ve Velké Británii:

• Islámské modlitby plní ulice a nákupní centra, bez přerušení.
• Normy šaría utvářejí školní politiku a soudní rozhodnutí.
• Kritika islámu je kriminalizována podle nových zákonů o svobodě projevu.
• Na veřejných prostranstvích je nařízena genderová segregace, pouze halal jídlo, modlitební místnosti a vymáhání hidžábu.

Muslimové pořádají pouliční modlitby s tlampači, zatímco křesťané jsou zatýkáni za citování Písma na veřejnosti

Kanadské dlouhodobé demografické plánování odráží tuto trajektorii, která využívá masovou imigraci k přetváření národní identity a zakotvení dvoustupňového systému na úkor ekonomické stability, přičemž Kanada je nyní v otázce budoucího hospodářského růstu na posledním místě mezi 38 členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Bývalý výkonný ředitel BlackRock Mark Wiseman, blízký Carneyho spojenec a spoluzakladatel Century Initiative, otevřeně navrhl zvýšení kanadské populace na 100 milionů, především prostřednictvím masové imigrace.

To není spiknutí. Je to veřejná politika. Větší, rozmanitější a méně sjednocená populace je závislejší – a proto se jí snáze vládne. Cílem není integrace. Je to tiché nahrazení národa něčím globálně zvládnutelným.

Tato náhrada, kterou vidíme po celé Evropě – zejména ve Švédsku, Německu a Velké Británii –, se nyní rozvíjí v Kanadě, kde se občané potýkají s nedostupným bydlením, rostoucím dluhem a zhoršujícím se systémem zdravotní péče.

Prozatím se globalismus a islám vzájemně posilují. Ale tyto dvě ideologie nejsou skutečně v souladu. Každý z nich usiluje o dominanci. Jako všechny rigidní systémy mohou dočasně spolupracovat, dokud se jejich cíle nestřetnou.

Islám je nebezpečným pasažérem, který čeká na svůj okamžik, aby se chopil kontroly, až aliance přestane sloužit islámským cílům.

V centru tohoto rostoucího spojenectví mezi globalismem a islámem stojí Mark Carney – nyní v pozici, kdy může toto spojenectví proměnit v politiku. Jeho globalistická příslušnost vyvolává vážné otázky o směru, kterým se Kanada ubírá, a to vše při umožnění vzestupu islámského vlivu doma.

Snaží se udržet politickou podporu muslimských voličských bloků a zároveň prosazovat globalistickou agendu, která nadále rozbíjí kanadskou společnost.

Carney se vyrovnává s důsledky demografického posunu, který začal za Trudeaua, který dramaticky zvýšil muslimskou populaci v Kanadě tím, že importoval voliče z islámských kultur.

Budoucnost Kanady neexistuje ve vakuu.

Vzhledem k tomu, že USA zůstávají jedinou západní mocností, která aktivně čelí globalismu i rostoucímu islámskému vlivu, Kanaďané čelí volbě: zůstat kontrolováni a kompromitováni pod vládou globalistů, nebo se spojit se svým nejbližším spojencem v obraně svobod a hodnot, které definují západní civilizaci.

Dojde po volbách k severoamerické alianci nebo se Kanada přimkne ještě blíže k EU?

I to by mohlo rozhodnout o další evropské politice. Čím více bude EU izolovaná, tím větší je šance na systémové změny.

Kanadské volby tak právě v tomto kontextu budou důležité i pro nás…