Když je méně někdy více. Jak spolu souvisí testosteron a rakovina prostaty?

Hladina testosteronu začíná přirozeně klesat již po třicátém roce života. Některé studie však uvádějí, že zvýšená hladina tohoto hormonu by mohla podporovat růst nádorových buněk v prostatě.

Přímá souvislost mezi množstvím testosteronu a vznikem karcinomu prostaty však nebyla prokázána. Na druhé straně existují důkazy, které spojují vyšší hladinu mužského pohlavního hormonu se zrychlováním růstu nádoru v případě, kdy je již v těle přítomen.

ČTĚTE TAKÉ: Vojenská letuška Lenka prohrála boj se zákeřnou rakovinou. Na léčbu se složila i veřejnost

Karcinom prostaty je přitom závažné onemocnění. Podle dat webu Prosta Screening žije v České republice nejméně 80 tisíc mužů, kteří mají tuto chorobu v historii onemocnění. Postihuje především jedince ve věku od 45 let a jedná se o jeden z nejčastějších typů rakoviny postihující muže.

Nepodceňujte prevenci

Co se týče prevence, jsou muži dlouhodobě méně důslední než ženy. Povědomí o tom, jak důležité je docházet na preventivní prohlídky rakoviny prostaty, se začalo zvyšovat až v posledních letech.

„Vzhledem k tomu, jak byla prevence v minulosti zanedbávána, docházelo k velké záchytnosti karcinomu v pozdních stádiích: Pacienti měli i metastázy v kostech a v celém těle. V zájmu zlepšení žalostné situace se do programu prevence zapojily pojišťovny a byla zavedena standardizovaná prevence pro pacienty nad určitý věk,“ líčil Robert Slunečko, lékař úseku biopsie a imunohistochemie Bioptické laboratoře.

Standardizovanou prevencí odkazoval na program časného záchytu karcinomu prostaty, který byl spuštěn v roce 2024. Je určen pro muže ve věku od 50 do 69 let.

„Prevence stoupla odhadem o tisíc procent, a tudíž se začaly zachytávat časné karcinomy, nejenom ty pozdní. Stále se ale objevují pacienti, kteří přicházejí na kontrolu příliš pozdě. Ke zjištění dojde na základě obrovské hladiny prostatického specifického antigenu (PSA) – jedná se o bílkovinu, kterou produkuje každá prostata,“ vysvětlil Slunečko s tím, že následné vyšetření přítomnost karcinomu potvrzuje.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Rakovina prsu? K záchraně života stačí málo. Anička nám pomohla, říká propagátorka prevence

Obecně se díky informovanosti veřejnosti a preventivním programům daří počet zachycených případů rakoviny prostaty každým rokem zvyšovat. Zároveň však výskyt tohoto karcinomu v tuzemsku podle informací České urologické společnosti za posledních 20 let vzrostl téměř trojnásobně.

Odborníci také upozorňují, že vztah testosteronu k rakovině prostaty je komplexní. Nejde jen o množství hormonu v krvi, ale také o individuální citlivost prostatických buněk na testosteron. Klíčovou roli v rozvoji onemocnění hrají také genetické predispozice a životní styl.

Riziko roste s věkem i genetikou

Z lékařského hlediska je doporučeno, aby na preventivní prohlídky prostaty docházeli muži ve věku od 45 let. Pokud však v rodinné historii tento typ karcinomu figuruje, je potřeba, aby byli o to více obezřetní – genetické predispozice k onemocnění se totiž mohou dědit.

Zvýšit pravděpodobnost vzniku rakoviny tak mohou rizikové faktory. Pokud je rakovina prostaty přítomná u jednoho přímého příbuzného, riziko se zdvojnásobuje. V případě, kdy se objevila u více členů rodiny, je riziko vyšší dokonce jedenáctkrát. V takových případech je nezbytné konzultovat situaci s urologem a preventivní prohlídky absolvovat dříve než obvykle.

Dalším významným rizikovým faktorem je věk. S přibývajícím věkem se zvyšuje počet diagnostikovaných karcinomů, přičemž nejvyšší počet pacientů je ve věkové skupině 65 až 75 let.

Malé nádory jsou bez příznaků

Přítomnost nádoru v prostatě, pokud jde o počáteční stádium, nemá člověk šanci rozpoznat. Malé nádory mají nulové příznaky, ty pokročilejší mají společné symptomy se zvětšením prostaty.

Pod tím si lidé mohou například představit poruchy močení, neustálé noční chození na záchod, pocit, že se člověk nevymočil úplně, či řezavou bolest při močení. Kromě toho člověk začne později pociťovat i generalizované příznaky, jako je únava nebo bolest kloubů.

Nejedná se o jeden specifický příznak, který by člověka náhle zarazil. Jde spíše o soubor symptomů, který je typický pro zvětšení prostaty u starších mužů.

Terapie závisí na stádiu nádoru

„Pokud jde o postup při léčbě, vycházíme ze souboru několika dat. Určuje se velikost a rozšíření nádoru – zda je přítomný jen v prostatě, nebo je rozšířený i v okolní tkáni, diferenciace nádoru podle toho, jestli se jedná o nádor více či méně agresivní. Roli hraje také věk pacienta a jeho celkový zdravotní stav. Pokud má vážné zdravotní problémy například kvůli srdci, nemůže podstoupit větší operaci,“ líčil Slunečko.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Alkohol je jed a zkratka k rakovině. Omezte jeho dostupnost, vyzvali experti Fialovu vládu

Pro pacienty existuje několik možností terapie, které mohou konzultovat s urology. „Jednak se jedná o aktivní sledování nádoru. Tento postup je pro pacienta psychicky náročný – vyslechne si diagnózu, že má v těle zhoubný nádor, a není mu podávána žádná léčba, dokud se nezmění výsledky vyšetření. Záměrem aktivního sledování je snaha předejít zbytečným vedlejším účinkům, které mohou být způsobeny protinádorovou léčbou,“ pokračoval odborník.

Další možností je chirurgický zákrok, kdy dochází k odstranění prostaty se semennými váčky.

„Ideálním řešením tohoto zákroku je momentálně robotická chirurgie, která šetří nervy v oblasti zásahu a následně má mnohem méně nežádoucích následků. Pokud se však nádor šíří do močového měchýře, musí pacient podstoupit větší operaci: kromě prostaty dochází i k odstranění močového měchýře a uzlin v okolí. Především pro pacienta jde o velmi náročný zákrok,“ upozornil Slunečko.

Následnou variantou je chemoterapie, kde v první řadě nastupuje hormonální terapie s cílem zastavit produkci testosteronu. „Většina pacientů, kteří mají zhoubný nádor prostaty, je po určitou dobu tohoto onemocnění ve stádiu, kdy je karcinom hormonálně závislý na mužských hormonech. Proto je jednou z léčebných modalit také použití hormonální léčby,“ uvedl doktor Pavel Dušek z Fakultní nemocnice v Motole.

Podle odborníka se dá říci, že se jedná o jednu z nejstarších onkologických terapií v historii vůbec. „Hormonální léčba spočívá v tom, že tlumíme jednak vliv mužských hormonů na cílovou buňku, čili na buňky prostaty. Druhou metodou je to, že snižujeme samotnou tvorbu mužských hormonů. Tato metoda, kdy bráníme jejich tvorbě, se dá provést chirurgicky tím, že odstraníme zdroj hormonů, tedy obě varlata,“ pokračoval Dušek.

Další metodou, kdy lze dosáhnout stejného výsledku, je takzvaná léčba LHRH analogy. „Jedná se o preparáty, které působí na buňky varlat a zabraňují tvorbě mužských hormonů. Můžeme také bránit účinku mužských hormonů, androgenů, z nichž nejdůležitější je testosteron, na cílové buňky prostaty. A to tím, že podáváme látky, kterým se říká antiandrogeny, které blokují účinek, vazbu přirozených hormonů na cílové buňky,“ vysvětlil.

Problémem však je, že většina nádorových buněk není „homogenní nádorové populace“. „Tedy, že nádory se u jednotlivých pacientů liší. U některých může být více buněk, které jsou citlivé na hormony, u jiných jsou na tuto léčbu necitlivé. U pacientů, u nichž lze hormonální léčbu aplikovat, jsme časově omezeni – nádor postupně ztrácí citlivost a přestává odpovídat na hormonální manipulace,“ vysvětlil Dušek.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Princezna Kate a její boj s rakovinou. Rok po odhalení diagnózy je silnější než kdy dřív