Připomínám velmi důležitý fakt: EU žádné peníze negeneruje, výhradně je prožírá. Využívá tedy výhradně peněz, o které okrade jednotlivé národní státy. Tyto peníze pak přidělí mnohdy na něco, oč sami Evropané nežádají. Aktuálně mají jít astronomické částky na zelenou agendu, která je založena na jedné velké lži o „ničivém“ CO2 produkovaném lidmi. V podstatě nakonec […]
Menej ako 1 min. min.
Připomínám velmi důležitý fakt: EU žádné peníze negeneruje, výhradně je prožírá. Využívá tedy výhradně peněz, o které okrade jednotlivé národní státy. Tyto peníze pak přidělí mnohdy na něco, oč sami Evropané nežádají.
Aktuálně mají jít astronomické částky na zelenou agendu, která je založena na jedné velké lži o „ničivém“ CO2 produkovaném lidmi. V podstatě nakonec zůstanou země EU téměř osamělým ostrůvkem šílenství a destrukce ve světě, kde na tuto politiku stále více zemí jednoduše kašle.
Zelená politika má být nyní v popředí, aby dále ničila evropský průmysl a zemědělství. V této situaci se zdá, že většina Evropanů již trpí stockholmským syndromem, neboť – i přes tuto destruktivní politiku – chtějí v EU setrvat.
Pro důkaz ani nemusíme chodit do zahraničí, také naše voličstvo v drtivé většině podporuje ty politické strany, které chtějí zůstat neochvějnou součástí EU a NATO.
Bizárem pak jsou strany, které hovoří o reformě něčeho, co je zcela nereformovatelné. Jejich voliči jsou pak příkladnou ukázkou značné politické negramotnosti.
EU nelze reformovat, neboť její podstata je taková, že ve vedení mohou být jen ti, kteří uznávají takzvané „evropské hodnoty.“
To je podpora jediného názorového proudu podporujícího výměnu obyvatel, ničení evropské prosperity zeleným šílenstvím, cenzuru, války a LGBTQ agendu.
Demokracie je pro EU sprosté slovo, vyznává jen takzvanou liberální demokracii, což je ve skutečnosti synonymum pro korporátní fašismus.
Naši občané, kteří si téměř jednotně stojí za tím, že musíme zůstat součástí EU, tak mohou i nadále sledovat, jak peníze z jejich daní míří na účely, jejichž cílem je výrazně zhoršit jejich životní úroveň třeba právě zelenou politikou.
Nová analýza think-tanku Bruegel nyní odhaluje šokující pravdu o skutečných nákladech evropské politiky v oblasti klimatu – a přesahuje všechny předchozí předpoklady.
Představte si, že byste vyhodili 1 300 miliard eur ročně na projekt, o kterém víte, že bude mít veskrze negativní důsledky. Přesně to plánuje EU do roku 2030.
Poté to bude ještě dražší: 1 540 miliard eur. Ročně. Do roku 2050. Čísla, která by konečně měla probudit masy podporující tuto euroříši.
Bruselský think tank Bruegel si dal tu práci, aby vypočítal skutečnou cenu zelené megalomanie. Výsledkem je stručná zpráva o zásadách, která je působivá. Zní to jako prohlášení o úpadku evropského rozumu.
A to je jen začátek: skutečné náklady budou pravděpodobně ještě vyšší. Bruegel poukazuje na to, že důležité faktory, jako jsou náklady na financování, zatím nejsou při výpočtu brány v úvahu.
Jako byste při koupi domu zohledňovali pouze kupní cenu a zapomněli na další investice.
Realita už dohání zelené sny. Poptávka po elektromobilech kolabuje, na tepelná čerpadla se práší ve skladech a solární průmysl sténá pod čínskou konkurencí a nikdo už nechce stavět větrné elektrárny.
Evropská komise sní o zářivě zelené budoucnosti, ve které bude zcela zničen konkurenceneschopný evropský průmysl i zemědělství. To vše se děje za nezájmu samotných Evropanů.
V USA projekt Veritas odhalil, jak Agentura pro ochranu životního prostředí před Trumpem napumpovala miliardy do organizací takzvaných aktivistů v oblasti klimatu – jako jakousi „pojistku“ poté, co nová administrativa ukončí jejich financování.
Ohromné částky jsou vypláceny klimatickým alarmistům také v Evropě, kde však není nejmenší naděje, že toto dotování zeleného šílenství někdy skončí.
Ačkoli se studie Bruegel pokouší označit kritiky za „populisty,“ čísla hovoří sama za sebe. Tato politika nejen ničí prosperitu občanů EU, ale ohrožuje také konkurenceschopnost evropských společností.
Zatímco například Čína a USA jednají pragmaticky, Evropa je ztracena v nákladném klimatickém rituálu.
Na závěr jednoduchá otázka: kdo by to vše měl zaplatit? Odpověď je stejně jednoduchá jako vystřízlivění: vy, daňový poplatník, běžný občan – a také společnosti.
Prostřednictvím vyšších daní, raketově rostoucích cen energií, regulací, uhlíkových odpustků a poklesu kupní síly. Vítejte v odvážném novém světě evropské klimatické politiky.
Ironií je, že všechny tyto biliony ani v nejmenším neovlivní klima. Klimatické změny určuje především slunce a další astronomické faktory, což je nepříjemná pravda, kterou v Bruselu nikdo nechce slyšet.
A nechtějí to slyšet ani sami Evropané, kteří si tuto sebedestrukci zcela dobrovolně zaplatí.
Vždyť přece musíme být součástí EU, i kdyby nás to mělo zničit…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]
