KOMENTÁŘ: Pirátský eurodebakl aneb Zelení páprdové se spálili o spalovací motor

Na rovinu je třeba říci, že Piráti jsou dlouhodobě nejpřeceňovanější stranou v českém politickém prostoru. Na jedné straně jsou sice velká očekávání a kdysi možná velký potenciál, ale reálné výsledky za tím povážlivě kulhají.

ČTĚTE TAKÉ: Kolaja eurokomisařem? Nedostal se do europarlamentu, teď ho Piráti navrhují do funkce

Vzpomeňme, jak se v roce 2020 uvažovalo, že se pirátský předseda Ivan Bartoš může stát premiérem a řídit tuto zemi, strana šla nahoru a dominovala průzkumům veřejného mínění. Sám Bartoš v listopadu téhož roku sebevědomě sděloval, že je na tuto funkci připraven. Ba co víc, vyhlašoval to i Bartošův hlavní spojenec Vít Rakušan (kde že loňské sněhy jsou). Jak to dopadlo, víme: volič vzal za plentou do ruky tužku a kroužkoval jak divý kandidáty hnutí STAN, takže nakonec se do Sněmovny probojovali jen čtyři pirátští kandidáti. Většina někdejších známých tváří tak po volbách skončila buď ve svých původních profesích nebo na ministerstvech, či na místě poslaneckých asistentů.

Ostatně to, jak moc jsou členové Pirátů přisátí k nejrůznějším státním cecíkům, je další věc, která jim v očích voličů zrovna dvakrát neprospívá. Stejně jako naprostý odklon od původního programu, i to, jak dokonale se Piráti dokázali v politice adaptovat a slevit ze svých někdejších zásad. Jen považte ten nepochopitelný paradox, že partaj, jež v začátcích vyrůstala na požadavku svobody, svobodného stahování filmů a svobodného internetu, je dnes tím největším propagátorem plíživé cenzury, omezování svobody slova a hrdinně bojuje na straně novodobých inkvizitorů.

Ztráta původní identity i to, jak pěkně se straničtí představitelé zabydleli v dobře padnoucích oblecích, způsobilo, že Piráti už prostě nefrčí. Ba co hůř, oni ani nechtějí, aby frčel někdo jiný. Jejich fanatický boj za Green Deal a za zákaz spalovacích motorů se nikdy nemůže setkat s ovacemi v zemi, kde statisíce lidí ráno nasednou do svého auta a vezou děti do školy a sebe do práce – ne proto, že by to byli ignoranti pohrdající životním prostředím, nýbrž proto, že zkrátka musí.

Piráti ve svém svatém boji naprosto nepochopili, že zatímco pro ně je automobil symbolem jakési údajné klimatické apokalypsy, pro většinu ostatních lidí jde o symbol svobody a svobodného pohybu – té svobody, k níž se Piráti ve svých začátcích také hlásili.

Navíc je automobil holá životní nutnost. Stejně jako třeba bydlení, z něhož Green Deal časem také udělá nedostupný luxus.

VIDEO: Piráti reagují na výsledky voleb

Neskrývaná míra arogance

Zakazovat něco, co všichni potřebují, co funguje a co má navíc na klimatickou změnu naprosto minimální dopad a zbrkle to nahrazovat novou technologií – která navíc není o nic více ekologická ani klimaticky šetrná –, je samozřejmě v očích většinové veřejnosti právem vnímáno jako nesmysl.

Jasně, Green Deal není jen o autech. Ale politika je často o symbolech a nikdo už nikdy nezmění fakt, že automobily se prostě staly všeobecným symbolem nesmyslnosti celé té slavné zelené politiky. Kdo to nepochopí, pohoří. Jako Piráti… (vlastně i jako STAN).

Když navíc někdo zelenou agendu obhajuje s takovou mírou neskrývané arogance, jak to v předvolebních debatách na CNN Prima NEWS činil sám pirátský lídr Marcel Kolaja, (který se netají tím, že by v zelenosti naopak ještě přitvrdil), máte na malér zaděláno. Pak už jen stačí „pojistit“ si to naprosto neviditelnou kampaní a je vymalováno. Zkrátka tak dlouho prosazujete Green Deal, tak dlouho bojujete proti vlastnímu průmyslu a vlastním občanům, tak dlouho hájíte zákazy aut, až vás najednou plnou rychlostí přejede fešák ve starém anglickém autě s kouřícím výfukem.

Někdejší poslanec Pirátů Ondřej Profant kdysi označil ostatní partaje za bílé páprdy. Faktem ovšem je, že během těch let ve vrcholné politice se páprdové stali i z Pirátů. Jen tedy ne bílí, ale zelení. A jestli volby napříč Evropou něco ukázaly, pak to, že o zelené páprdy tady nikdo nestojí.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Kdo jsou vítězové a poražení voleb a co bude dál?