KOMENTÁŘ: Slib budoucích europoslanců neziskovce. V Bruselu mají bojovat za zájmy LGBT

Na šest desítek kandidátů, kteří se v nadcházejících eurovolbách ucházejí o hlasy českých voličů, podepsalo „slib“ mezinárodní nevládní lobbingové organizaci ILGA-Europe. Ta sdružuje více než 700 LGBT+ organizací z 54 zemí Evropy a střední Asie a čerpá dotace z evropských fondů. Mezi signatáři slibu najdeme, jak už bylo zmíněno, třeba Danuši Nerudovou a Jana Farského za hnutí STAN, Luďka Niedermayera a Miloše Ulricha ze SPOLU nebo Markétu Gregorovou či Marcela Kolaju od Pirátů. Z neparlamentních stran pak jmenujme ještě Lubomíra Zaorálka, který chce být do EP zvolen pod hlavičkou SOCDEM.

ČTĚTE TAKÉ: Většina slovenských politiků je homofobní. Roli hraje ruská propaganda, říká majitel baru Tepláreň

„No tak pár kandidátů a pár budoucích europoslanců podepsalo nějaký slib sexuálním menšinám. To je toho,“ řeknete si možná. Ale pozor! Jak už to bývá, ďábel se ukrývá v detailech. Pojďme se tedy nyní na ty detaily podívat, respektive si pojďme říct, k čemu přesně se to výše uvedení kandidáti do Evropského parlamentu zavázali. Při veškerém respektu k jinakosti, včetně té sexuální, je třeba říct, že je to opravdu silná káva.

„Já, kandidát do Evropského parlamentu, slibuji, že budu pevně podporovat lidská práva a rovnost leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a intersexuálních osob v Evropské unii i mimo ni.

Budu:

– navrhovat a prosazovat takové politiky a zákony EU, které poskytují výslovnou ochranu na základě sexuální orientace, genderové identity, genderového vyjádření a pohlavních znaků, a které konkrétně reagují na potřeby LGBTI osob v celé jejich rozmanitosti.“

Toto je hned zkraje velmi působivý bod. Pokud by se jím europoslanci měli skutečně řídit, dá se téměř s určitostí říct, že nic jiného už by během pětiletého mandátu nestihli – protože věnovat se všem LGBT osobám v celé jejich rozmanitosti je zhola nemožné. Nové sexuální orientace a identity totiž vznikají prakticky přes noc a jejich počet se neustále rozšiřuje. Navíc logicky vyvstává otázka, jestli prací evropského poslance je zrovna to, aby suploval roli sexuologa, psychologa či terapeuta.

„– uznávat, že v kontextu, kde jsou práva LGBTI osob využívána jako obětní beránek v rámci širších útoků na demokracii, se budu jako součást svého závazku angažovat také v oblasti právního státu, demokracie a boje s nerovností.“

Boj s nerovností je samozřejmě vážný problém. Jen v této souvislosti vzniká kardinální otázka, zda tím, že se europoslanci zavážou nadstandardně prosazovat hlavně zájmy LGBT komunity, nevzniká nerovnost na druhé straně.

Nedochází tak k diskriminaci v zastávání práv heterosexuálů? V hájení práv mužů, kteří se cítí být muži a žen, jež se cítí být ženami? Proč jejich práva nikdo explicitně nehájí? Jsou snad jejich práva méně důležitá? Nemají snad jejich práva žádnou prioritu? Nezavání náhodou takto striktně definované hájení zájmů menšiny narušením práv většiny?

„– vystupovat jako pevný obhájce LGBTI organizací a obhájců lidských práv v celé Evropě i mimo ni tím, že aktivně napadnu jakékoli omezování občanské společnosti a budu usilovat o zajištění udržitelného a dostupného financování občanské společnosti, včetně LGBTI organizací, ze strany EU.“

Zde si na sebe signatáři celkem kvalitně upletli pořádný bič. Jak bude vypadat hájení zájmů LGBT „v celé Evropě“ a dokonce i „mimo ni“? Budou snad naši europoslanci jezdit napříč Evropou a prakticky celým světem a budou povinni při tom šířit, jak je skvělé změnit si pohlaví nebo být „genderově neutrální osobou“? Znovu se vracíme k myšlence ze samotného úvodu – kdyby toto měli europoslanci důsledně dodržovat, monitorovat a aktivně napadat cokoli, co bude LGBT komunitou kdekoli na světě shledáno za omezování, pak mají do konce mandátu o zábavu postaráno. A vůbec nic dalšího již nestihnou.

Všimněme si také bodu o zajištění udržitelného financování – protože zde se europoslanci de facto upsali jedné konkrétní neziskovce, že se postarají o to, aby její penězovody nevyschly. Je v pořádku, když kandidát na europoslance dá takový závazek jedné konkrétní neziskové společnosti?

„– zasazovat se o přijetí ambiciózní druhé Strategie EU pro rovnost LGBTIQ osob a aktivně přispívat k její účinné implementaci tím, že se práva LGBTI osob začlení do všech oblastí vnitřní a vnější politiky EU.“

Opět diskriminační ujednání. Práva LGBT mají být začleněna do všech oblastí vnitřní a vnější politiky, dobře… Ale co práva heterosexuálů? Co práva rodičů vychovávajících své děti? Co práva zahrádkářů, včelařů, sběratelů známek, důchodců, pejskařů nebo drobných živnostníků? Proč se LGBT organizace staví do role těch jediných, kdo má ve společnosti být chráněn a požívat tak nějaké zvláštní postavení? Z jakého důvodu se původní správný boj o rovnost zvrhl do orwellovského stavu, v němž si jedni mají být rovnější?

Největší perla ovšem přichází v samotném závěru dokumentu, kde se praví:

„V rámci plnění těchto závazků budu (mimo jiné) upřednostňovat bezpečnost komunity před jakýmikoli jinými zájmy a vždy dodržovat zásadu ‚neškodit‘, mimo jiné tím, že budu udržovat svou práci mimo pozornost veřejnosti, kdykoli to bude nutné.“

Pojďme si i tento bod přeložit do srozumitelného jazyka: Kandidáti na europoslance tu v podstatě slibují, že zájmy LGBT komunity pro ně budou přednější než „jakékoli jiné zájmy“. A nejen to. Slibují také, že pokud by prosazování zájmů LGBT mělo tuto komunitu nějak poškodit, budou svou práci raději tajit před veřejností, tedy před těmi, kdo je platí, jimž mají sloužit a být jim odpovědní.

Na jednu stranu tedy od politiků ze Spolu, STAN nebo od Pirátů slýcháme slova o transparentnosti a o demokracii. Na druhou stranu vidíme, že pokud má jít o zájmy sexuálních menšin, tak může jít klidně jak demokracie, tak transparentnost k čertu. Protože to hlavní přece je „neškodit“ veřejnou debatou zájmům jedné úzké skupiny lidí. Daňový poplatník sice má ze svých peněz platit mezinárodní nevládní lobbingovou organizaci ILGA-Europe (a mnohé další), ale mohlo by ho to naštvat. Takže mu to raději neřekneme a budeme to před ním tajit. Jak by řekl filmový inspektor Trachta, „bude to tutl“.

Nyní přichází na řadu snad ta nejzásadnější otázka: Četli vůbec kandidáti na europoslance, co podepisují? Jsou si vědomi toho, k čemu se svým podpisem zavázali? Ano, samozřejmě podpis pod takovým „slibem“ nemá žádnou právní závaznost. Ale to na vážnosti slibu, jenž tu učinili, vůbec nic nemění. Buď je 60 kandidátů připraveno pracovat v Evropském parlamentu výhradně a nadstandardně jen pro jistou minoritní část společnosti a zbytek společnosti je jim fuk. Nebo si těch 60 dobrodinců ani nebylo schopno pořádně přečíst, co vlastně podepisují. V tom asi nejhorším případě onen dokument možná i četli, ale očividně vůbec nepochopili, o co v něm jde.

Volby do Evropského parlamentu jsou naprosto zásadní pro naši budoucnost. A přiznejme si na rovinu, že je obrovské riziko volit do jakýchkoli struktur lidi, kteří buď nečtou, co podepisují, nebo nejsou sto pochopit psaný text se všemi jeho důsledky. Neméně velkým rizikem jsou pak lidé, kteří nemají problém podepisovat politické bianco šeky jedné konkrétní lobbingové neziskovce, slibovat jí štědré financování a v podstatě tvrdit, že zájmy sexuálních menšin jsou natolik zásadní, že mají být nadřazeny všemu dalšímu…

Dost možná že právě zde leží ten hlavní kámen úrazu. Dokud budou nejrůznější neziskovky nadřazovat práva sexuálních menšin nad práva všech ostatních, bude míra tolerance k těmto menšinám ve společnosti klesat, ale rozhodně ne stoupat. Neutuchající snaha vymezovat se vůči ostatním a stavět své potřeby nad jejich, je jen medvědí služba, kterou aktivisté na právech LGBT osob páchají. A spolu s nimi tu medvědí službu páchají i politici, kteří jsou schopni jim takové pamflety podepisovat.

MOHLO VÁM UNIKTNOUT: Operace nebude podmínkou změny pohlaví, rozhodl Ústavní soud. Politici musí upravit zákon