KOMENTÁŘ: Velký špatný v horoskopu ministra Rakušana a jeho STAN

Krátce po nástupu do vládních paláců přišla korupční kauza Dozimetr, která pošpinila štít liberální demokracie samozvaně držený v rukou Starostů a nezávislých. Následovala rezignace ministra školství Gazdíka. Ještě předtím poslanec Farský zapomněl voličům říci, že po zvolení pojede na stáž do USA. Po velkém tlaku odešel ze Sněmovny, následně za bukem čekal na vymodlený mandát v Evropském parlamentu. Dosavadní europoslanec Polčák se totiž zamotal do Dozimetru i podivné kauzy požadavku výplaty peněz od obcí stižených výbuchem ve Vrběticích, kterých se – rovněž po velkém tlaku – vzdal.

ČTĚTE TAKÉ: Rakušan by měl vysvětlit dění před útokem na UK, míní komentátoři. Informace přicházejí pozdě

Ministr Rakušan si následně liboval v nálepkování sebemenších kritiků vlády jako příznivců a sluhů cizích mocností (v čemž za vládu nebyl sám), za státní peníze věšel podivné plakáty s prezidentem jiné země v pohřebním pytli na státní budovy, za což si vysloužil kritiku i z vládních stran. Koketoval s cenzurou a podněcováním autocenzury tak dlouho, až s aureolou vrchního cenzora začal pořádat „Debaty bez cenzury“, za což ho opět kritizovaly i spoluvládnoucí strany.

Po tragických prosincových událostech na Filozofické fakultě UK jsme od ministra vnitra opakovaně slyšeli, že na postupu policie není sebemenší stín. Co se dělo dvě hodiny před útokem, a že to bylo trochu jinak, se dozvídáme až teď od novinářů.

Korunu všemu Rakušan nasadil podepsáním migračního paktu, o němž podle svých koaličních partnerů mluvil manipulativně, zavádějícím způsobem a nepravdivě (čest Rakušanovi a STAN, že alespoň srdnatě hájí těžko obhajitelné a vykrucují se jen trošku).

Aktuálně STAN zaostal daleko za svým potenciálem ve volbách do Evropského parlamentu, kam chodí často právě voliči starostenských. Však je eurohujerstvím ministra pro evropské záležitosti Dvořáka lákali, jak mohli, včetně výroku tohoto člena vlády o české koruně coby „pidiměně“.

Do stranických škamen si Rakušan jako lišku do kurníku pustil Danuši Nerudovou. Profesionální kandidátku na vše, co je k mání, kterážto proslula prázdnými frázemi, floskulemi, neschopností připravit se k tématům do hloubky (kulantně řečeno) a hlavně opakovaným zklamáním vzbuzených nadějí.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: O budoucnosti EU diskutují europoslanci Zdechovský a Bartůšek

Síkela nezvládl energokrizi, Nerudové chybí erudice

Rakušan a spol. aktuálně předkládají vládě jména možných budoucích eurokomisařů: ministra průmyslu Síkely a právě novopečené europoslankyně Nerudové. Nerudová ovšem kromě erudice postrádá i zkušenost s funkcí ve vládě, Síkela neblaze proslul zásluhou na nezvládnutí energetické krize. O tom, jak drahé energie likvidují peněženky občanů a prosperitu firem, se řeklo a napsalo mnohé, netřeba dále rozvíjet – ctěný čtenář nejen ví, ale může i dohledat. Když pomineme, že se tedy jedná o volbu mezi hrozným a špatným, nepomáhá Rakušanovi ani dění kolem ministra školství Beka.

V pořadí třetí ministr školství se zaseknul, a když prý nedostane miliardy navíc, nemusí on ani poslanci STAN podpořit státní rozpočet, což může vést k pádu Fialovy pětikoalice. Problém je, že školství není jen o lití peněz, ale také o koncepci vzdělávání a dostatku škol, v čemž se Bekovi i podle některých koaličních partnerů nedaří. Veřejnost mohla s úžasem sledovat podivení odpovědných politiků a úředníků, že děti narozené před patnácti lety chtějí na střední školy, či že si šéf Cermatu Krejčí zaměstnává nezletilého syna. Přitom systém nefungoval, jak měl, byly v něm i pravopisné hrubky a Bek to přikryl.

Plán rozvrtat doposud funkční školní osnovy a dotace hodin je k debatě, která ale řádně neprobíhá, protože nejsou peníze. Jedni tvrdí, že naše vzdělání doposud umožnilo se uplatnit, jiní, že je zastaralé. Pro jednu stranu je moc konzervativní, pro jiné má být více progresivní.

Velká slova, malé činy

Ke všemu výše zmíněnému se přidalo, že po zádech neoblíbené vlády nezačali první šplhat političtí profesionálové KDU-ČSL, jejichž předseda Jurečka nejspíš trpí stockholmským syndromem, ale právě STAN videem ze šatny.

Podtrženo sečteno budoucnost STAN se nejeví růžově. Poté, co zatím zametl se všemi dosavadními volebními koaličními partnery (vyprávět mohou TOP 09 a Piráti), leze krkem i pětikoaličním partnerům. Jestli jsou na něco občané-voliči citliví po třiceti pěti letech budování kapitalismu, demokracie a svobody slova, jsou to politická korupce a vnucování jediného správného názoru. Největší otázka je, jestli odejde STAN z vlády sám, bude odejit nebo se dál bude snažit získat voliče na úkor koaličních partnerů.

Voliči příští rok ukáží, do jaké míry jsou ochotní se nechat dokola opíjet rohlíkem velkých slov a malých činů. Na odchod z vlády je ale pozdě, vyhodit STAN si Fiala nedovolí, respektive nemůže, protože potřebuje jeho hlasy. A tvářit se, že STAN ve vládě není, je nedůvěryhodné. Starostové a Rakušan by mohli žehrat na špatnou sudbu, jenže s dobrými kartami špatně zahráli sami.