Letní Davos: Lidé, kteří vyrůstají v blízkosti robotů, si k nim mohou vypěstovat city a ztratit schopnost socializace (video)

Tento týden probíhal v Číně takzvaný „letní Davos.“  V popředí byla mimo jiné i témata robotizace, zavádění sledovací techniky či digitálních měn. Na srazu WEF se v jednom z diskuzích panelů zabývali tzv. „sociálními roboty,“ kteří by měli být určeni k tomu, aby lidem nahradili přítomnost jejich vlastního živočišného druhu.

Včera jste si mohli přečíst o vývoji těchto robotů, kteří by měli být na mnohem vyšší úrovni než běžná AI, neboť se u nich počítá s tím, že budou mít schopnost analyzovat danou situaci, rozeznávat emoce a patřičně na ně reagovat a v podstatě se chovat tak, jak by se choval člověk.

I když tento nápad, který se již aktivně realizuje, získal na WEF podporu, objevilo se i varování…

Splyneme s technologií tak důvěrně, že se stane naší součástí natolik, že se ztratíme a zapomeneme, co to vůbec znamená být člověkem?

Podle diskuse na výročním setkání New Champions (AMNC) Světového ekonomického fóra (WEF) v čínském Tianjinu, známém také jako „Letní Davos,“ platí, že čím více lidí interaguje s roboty, tím je pravděpodobnější, že si k nim vypěstují city a ztratí schopnost socializovat se s ostatními lidmi.

Ve své prezentaci během sekce „ Sociální roboti a já “ zakladatel Future Explorer Society, Chang Dong-Seon, vysvětlil, že děti, které budou vyrůstat v blízkosti robotů, nemusí být schopny rozlišit stroje od ostatních lidí, protože by jim chyběly sociální signály, které by jim to umožnily.

„Pokud se podíváte na studie mladých lidí, zjistíte, že nerozlišují nelidské roboty od lidí […] Mohou si myslet, že skutečně mají city, projevují soucit a vnímají ostatní nelidské bytosti, jako by byly lidské.“

Chang Dong-Seon, výroční setkání nových šampionů WEF, červen 2025

Children who grow up around robots won’t be able to distinguish between humans & non-humans & might grow to have feelings & show sympathy for robots as if they were human. Chang Dong-Seon. WEF Summer Davos #AMNC25 https://t.co/2U3dFg54Zs pic.twitter.com/DO3fB1voFO

— Tim Hinchliffe (@TimHinchliffe) June 24, 2025

V tomto scénáři neustálé interakce se stroji může celá generace vyrůst a chovat k robotům city, protože je bude moci obejmout, povídat si s nimi a vidět se v nich.

„Můžeme to vidět u dětí, nebo už u mladší generace. Pokud se podíváte na studie mladých lidí, tak ti nerozlišují nelidské roboty od lidí tolik jako my [dospělí], protože jsme s nimi nevyrůstali,“ řekl Dong-Seon.

„Ale mladší generace si možná myslí, že skutečně cítí, projevuje soucit a bere ostatní nelidské bytosti jako lidi.“

Ale nejsou to jen mladší lidé, kteří budou postiženi pobytem v blízkosti robotů.

Ve svém druhém scénáři Dong-Seon říká, že čím více budeme v průběhu života interagovat s roboty, tím více můžeme ztrácet schopnost normálně se socializovat s ostatními lidmi, protože naše mozky by se přeprogramovaly tak, aby s ostatními lidmi zacházely, jako by to byly stroje.

„Pokud jste izolovaní a neinteragujete s jinými lidskými bytostmi, váš mozek časem ztrácí schopnost číst sociální signály od jiných bytostí […]

Pokud interagujete s roboty, mnoho lidí si uvědomí, že se můžete stát velmi agresivními, hrubými […] a vaše nelidské jednání se může při interakci projevit i na lidech. “

Chang Dong-Seon, výroční setkání nových šampionů WEF, červen 2025

 

People who interact primarily with robots will lose the ability to socialize. They see themselves reflected in AI. They’ll act more abusive towards robots & that aggression may spillover to human interactions. Chang Dong-Seon. WEF Summer Davos #AMNC25 https://t.co/pmlQXOqPYx… pic.twitter.com/QvmVDm5AWd

— Tim Hinchliffe (@TimHinchliffe) June 24, 2025

„Když se s umělou inteligencí potýkáme v našich malých pokojích, a jen si s ní povídáme a neinteragujeme s ostatními lidmi, co se stane v našem mozku? “ zamyslel se Dong-Seon.

„Nedávno byla v časopise Trends in Cognitive Science zveřejněna zajímavá studie. Uvádí se v ní, že oblast PSTS – což je oblast sociální sítě v našem mozku – se zmenší a bude zde méně spojení.

To znamená, že pokud jste izolovaní a neinteragujete s jinými lidskými bytostmi, váš mozek časem ztratí schopnost číst sociální signály od jiných bytostí – což znamená, že až se příště setkáte s lidskou bytostí, můžete si špatně vyložit velikost očí, pohled, slova, sociální signály a můžete si pomyslet:

‚Ach! Nevím, jak komunikovat s lidmi; dávám přednost robotům; dávám přednost umělé inteligenci. Je to mnohem lepší; zcela mě to odráží,‘ a budete mít jiný způsob interakce, který je omezenější, ale který se časem potenciálně stane novým způsobem interakce a lidé ho budou častěji preferovat.

Ale zde je také nebezpečí, protože pokud komunikujete s roboty, mnoho lidí si uvědomí, že se můžete stát velmi agresivními a hrubými, a když víte, že druhá bytost není člověk, změní se způsob, jakým s nimi komunikujete.

Problém je ale v tom, že pokud mozek někdy potřebuje interagovat s lidmi a s nelidskými bytostmi, můžete ztratit smysl pro rozlišování mezi oběma – což znamená, že vaše nelidské činy se mohou při interakci projevit i u lidí.“

V červnovém čísle časopisu Trends in Cognitive Science z roku 2025 je článek s názvem „Umělá intimita: etické otázky romantiky s umělou inteligencí,“ který se shoduje s tím, co řekl Dong-Seon, a uvádí:

„S tím, jak se umělé inteligence stávají schopné být vnímány jako osoby s rozumem a jako ideální partneři pro vztahy, někteří lidé dávají přednost vztahům s umělou inteligencí před lidskými vztahy.“

Studie rovněž varovala, že „umělou inteligenci mohou lidé využívat k manipulaci s jinými lidmi.

Relační umělou inteligenci mohou zneužívat soukromé společnosti, darebácké státy nebo kyberhackeři, kteří nejprve nabízejí společnost a lákají lidi do intimních vztahů, aby pak podněcovali k protiprávnímu jednání nebo jinak zneužívali daného jedince.“

Jakmile budou roboti vybaveni modelem světa, stanou se zdánlivě inteligentními a společenskými, a tím se objeví celá řada filozofických a etických otázek ohledně toho, jak budeme s roboty interagovat a jak by to mohlo změnit dynamiku toho, jak bychom mohli interagovat s našimi bližními.

Eversová, která vystoupila na stejném panelu na WEF dříve, například hovořila o tom, jak její laboratoř vytvořila chytrý polštář, který dokáže na základě zvuků, které dítě vydává, rozpoznat, kdy trpí bolestí.

V budoucnu by tento typ technologie mohl být aplikován na jiná zařízení a roboty pro různé účely, jako je dekódování a detekce duševních nebo emočních stavů člověka.

Když se Chang Dong-Seon dozvěděl o tomto detektoru bolesti v polštáři, okamžitě se zamyslel nad sestavením detektoru lži s využitím chytrých brýlí a senzorů, na což Eversová prohlásila, že by to bylo zneužití její technologie, a Dong-Seon s tím nesouhlasil.

Chang Dong-Seon:
In the future we will be wearing smart glasses & sensors that can detect pain in others, so we will know if they’re faking it.

Vanessa Evers: You would be abusing my technology

Chang: Nah

WEF Summer Davos #AMNC25 https://t.co/pmlQXOqPYx pic.twitter.com/XK57n7u5yW

— Tim Hinchliffe (@TimHinchliffe) June 24, 2025

„Představuji si, že v budoucnu budeme všichni nosit chytré brýle, chytré senzory a signály našeho těla budou moci předávat informace přímo robotovi, ostatním,“ řekl Dong-Seon.

Možná by to mohlo změnit i lidskou reakci, která by řekla: ‚Hmm. Nevidím u tebe žádný signál bolesti, takže možná předstíráš.

I když bychom v naprosto lidské situaci mohli reagovat jako: ‚Ach! Musíte mít bolesti,‘ možná se standard v tom, jak se roboti učí – nebo s tím i jak se učí lidé – vnímat bolest, může změnit.“

Eversová se okamžitě ozvala a řekla: „Mám pocit, že byste zneužíval mou technologii k něčemu špatnému, že? Nestvořila jsem ji k tomu. Vytvořila jsem ji k dobru.“

Ale právě v tom spočívá budoucnost, o kterou se hraje.

Existují lidé, kteří vytvářejí technologie, které změní celou společnost – a nezáleží na tom, jestli je vytvářejí s nejlepšími úmysly, protože vždycky se najde někdo, kdo je bude chtít zneužít jako zbraň.

Jak Eversová vysvětlila: „Nevíme, jak to lidé budou používat. Je to veřejně známé. Samozřejmě to může používat každý. Zveřejňujeme to volně. Pak nemáme žádnou moc nad tím, jak se to používá.“

A tím se dostává k samotnému jádru toho, co je třeba říct celému světu: jak vlády, korporace a nevolení globalisté mohou zneužívat technologie nekalým způsobem, i když to původní tvůrci nezamýšleli.

Takže ano, výzkumníci, vývojáři, vědci, všichni vědí, že staví něco nebezpečného ​​a mnozí z nich mohou mít ty nejlepší úmysly, ale arogance se vám potom vrací.

Ale v případě výkonných technologií je v sázce budoucnost lidstva.

Ztratíme schopnost stýkat se s ostatními lidmi a budeme dávat přednost společnosti sociálních robotů?

Dovolíme, aby technologie ovládaly naše životy v rámci státu s naprostým dohledem?

Začneme všichni používat nositelnou elektroniku ke sledování všeho, co se děje uvnitř našich těl, zatímco všechna tato data budou v reálném čase odesílána vládám a korporacím?

Splyneme s technologií tak důvěrně, že se stane naší součástí natolik, že cestou ztratíme svou lidskost a zapomeneme, co to vůbec znamená být člověkem?

Technologie je tady a teď. Je čas se rozhodnout.