NATO je mrtvola

Zůstalo jen groteskní představení diplomatické zombie, která se potácí ze summitu na summit a pronáší otřepaná klišé o „sdílených hodnotách“ a „sdílení břemene“, i když její základní strategická logika hnije pod povrchem.

Atlantická aliance, kdysi ocelové lešení Západní bezpečnosti, se stala prázdným rituálem. Její vojenská připravenost je iluzí. Její politická soudržnost se rozpadá. Její budoucnost, pokud vůbec nějakou má, nespočívá v obnově, ale ve znovuobjevení nebo nahrazení.

Nejedná se o triumfální prohlášení Kremlu nebo Pekingu. Jde o střízlivou diagnózu založenou na realismu a zdrženlivosti. A měla by být budíčkem pro Washington, Ottawu, Berlín i další země.

Smrt NATO nezpůsobil Donald Trump, i když se možná brzy stane jeho hrobníkem. Nezpůsobila ji ani invaze Vladimira Putina na Ukrajinu, ačkoli tato válka odhalila dutost Aliance tak, jak by to žádná válečná hra ani komuniké nikdy nedokázaly. Skutečná příčina spočívá v desetiletích Evropského volného pohybu, Americkém strategickém driftu a základní lži v srdci Aliance: představě, že impérium se může bez následků maskovat jako pakt kolektivní obrany.

Začněme čísly. Většina členů NATO navzdory dlouholetým slibům a předváděné panice stále nesplňuje kritérium 2 % HDP na obranu. Kanada, která si z vyžírkovství udělala uměleckou formu, neprokázala žádný vážný úmysl plnit své závazky. Jak jsem psal na jiném místě, Trudeauovy plané sliby maskují rozpadající se obrannou průmyslovou základnu, stagnující náborový systém a arktickou strategii tvořenou sněhem a sentimentem.

Německo – ekonomický motor Evropy – stále není schopno postavit bojeschopnou armádu na dobu delší než několik týdnů. Bundeswehr je jen skořápka. Jeho speciální fond je již z větší části vyčerpán a jeho politická třída zůstává závislá na strategické nejednoznačnosti a vojenském minimalismu. Francie chce „strategickou autonomii“, ale chybí jí rozsah a vůle vést Evropu sama. Polsko, navzdory svému impozantnímu přezbrojení, nemůže nést obranné břemeno kontinentu na svých bedrech – rozhodně ne, když Berlín dřímá a Washington se stále více dívá na západ, nikoli na východ.

Mezitím se Spojené státy, které jsou stále vojenskou páteří NATO, potýkají s fiskálním propadem, náborovou krizí a přetíženými silami. Éra neomezených zdrojů skončila. Americké globální prvenství skončilo. Nastala multipolarita. USA si nyní musí stanovit priority. A to znamená učinit těžká rozhodnutí o tom, kde jsou jejich síly skutečně potřeba – a kde musí ostatní konečně posílit, jinak budou čelit následkům.

Válka na Ukrajině tyto rozpory obnažila. NATO jako instituce ve válce nebojuje. Vedou ji Spojené státy. Některé Evropské země pomáhají – ale většina z nich se spíše vyhýbá. NATO bylo obejito ve prospěch bilaterálních a ad hoc koalic. Článek 5 nebyl vyzkoušen a možná ani nikdy nebude. Myšlenka, že NATO je „jednotnější než kdykoli předtím“, je uklidňující fikcí, která má zakrýt skutečnost, že Aliance již nemůže zajistit seriózní konvenční obranu Evropy bez masivní a dlouhodobé Americké eskalace.

Dokonce ani takzvané Severské rozšíření – vstup Švédska a Finska do NATO – tuto rovnici nezměnilo. Jde o strategickou vedlejší hru. Dokud Evropa nedokáže vybudovat věrohodnou konvenční odstrašující sílu na Východě, aniž by očekávala, že ji Washington vždycky zachrání, zůstane Aliance Potěmkinovou vesnicí: vlajky, zkratky a summity bez obsahu.

Trumpův návrat do Bílého domu v roce 2025 by neměl být vnímán jako kataklyzma, ale jako zúčtování, které se opozdilo. Nebude to znamenat konec NATO. Přinutí Evropu, aby se rozhodla, zda je ochotna platit za svou obranu, nebo ne. Nevyhodí Alianci do povětří. Přinutí ji, aby se zodpovídala ze svých rozporů. A to je, upřímně řečeno, to, co by měl seriózní spojenec dělat.

Někteří kritici budou křičet, že to je smrtelný úder „mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech.“ Ale řád, nad kterým truchlí, se rozpadal už dávno před Trumpem, dávno před Ukrajinou, dávno před Brexitem nebo Krymem. To, čeho jsme svědky, není kolaps, ale přechod: od iluze Atlanticismu k realitě multipolarity. A NATO, pokud má mít v tomto novém světě vůbec nějaký význam, se musí buď stát skutečnou vojenskou aliancí vedenou Evropou s Americkou podporou – nebo zmizet v propadlišti dějin jako předtím SEATO a CENTO.

To neznamená, že se Evropa vzdá Ruské nadvládě. Znamená to říkat nepříjemné pravdy. Evropa je bohatá. Evropa je lidnatá. Evropa není bezmocná. Spojené státy mohou a měly by podporovat své Evropské spojence – ale neměly by donekonečna dotovat jejich iluze. Samostatnější Evropa není hrozbou pro Americké zájmy; je předpokladem pro strategické zaměření na severní Pacifik, Arktidu a západní polokouli – kde se budou rozhodovat skutečné zápasy 21. století.

Ve svých článcích zde i jinde jsem opakovaně tvrdil, že Kanada musí přestat předstírat, že je globální velmocí, a začít se chovat tak, jak ve skutečnosti je: jako stát Severního Pacifiku, Arktidy a Severního Atlantiku. To znamená upřednostnit regionální obranu, obnovit námořní a letecké kapacity a začít se vážně zabývat kontinentální obranou. NATO už k tomu není prostředkem – pokud jím vůbec někdy bylo. Pro Kanadu je další schovávání se za rétoriku NATO a neplnění ani těch nejzákladnějších závazků nejen zbabělé, ale i nebezpečné.

Mrtvé NATO s sebou stále nese rizika. Strategická nejednoznačnost, křehká očekávání a performativní odstrašování jsou receptem na chybnou kalkulaci. Politické vedení Aliance musí buď uznat potřebu transformace, nebo riskovat budoucí krizi, která v reálném čase odhalí to, co už víme: že císař nemá tanky.

Řešením není sentimentální nostalgie. Je jím jasnozřivý realismus. NATO ve své současné podobě nestojí za záchranu. Ale jeho základní myšlenka – kolektivní obrana mezi podobně smýšlejícími mocnostmi – má stále hodnotu. Potřebujeme obnovu: nově koncipovaný Euroatlantický bezpečnostní rámec vedený schopnými Evropskými státy s Americkou podporou, ale ne s Americkou dominancí. NATO, které odrazuje schopnostmi, nikoli předpoklady. NATO, které dokáže říci ne stejně jako ano. Zkrátka NATO, které žije v reálném světě.

Alternativou je strategický rozklad. Pomalý pád do bezvýznamnosti. Více summitů, více selfie, více prázdných komuniké. Až jednoho dne NATO nezemře s třeskem, ale s byrokratickým skučením.

Tato budoucnost je již tady. NATO je mrtvé. Jedinou otázkou nyní je, co bude následovat – a zda máme odvahu to vybudovat.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj

The post NATO je mrtvola first appeared on Akta X.