Je to asi měsíc, co se v médiích po celé Evropě objevil zoufalý dopis zaměstnanců německých drah pracujících na trase, která vede k velkému přijímacímu migračnímu středisku. Železničáři očekávali jakoukoli reakci, ale marně. Nic se neděje, vláda hraje mrtvého brouka i přesto, že zpráva o situaci německých drah se již rozšířila po celém světě. V […]
Menej ako 1 min. min.
Je to asi měsíc, co se v médiích po celé Evropě objevil zoufalý dopis zaměstnanců německých drah pracujících na trase, která vede k velkému přijímacímu migračnímu středisku. Železničáři očekávali jakoukoli reakci, ale marně. Nic se neděje, vláda hraje mrtvého brouka i přesto, že zpráva o situaci německých drah se již rozšířila po celém světě.
V reakci na mlčení napsali zaměstnanci drah další zoufalý otevřený dopis – a to následující:
V posledních týdnech a měsících nabrala „bezpečnostní situace“ v místních vlacích STB dramatický a někdy více než hrozivý obrat a vývoj. Jedná se především o rizikové situace, kterým jsou naši kolegové (servisní personál, strojvedoucí) denně stále více vystaveni.
Zpochybňovány jsou však i bezpečnostní zájmy a v podstatě i nejprimitivnější základní práva na fyzickou a duševní integritu našich cestujících!!
Jedná se především o místní vlaky STB na trati Erfurt Hbf.-Suhl-Meiningen, které jezdí mezi zmíněnými stanicemi v pozdějších odpoledních a/nebo večerních a nočních hodinách.
V těchto časových úsecích využívá naše vlaky kromě ostatních cestujících stále více cestujících, kteří jsou obecně označováni jako „lidé s migračním pozadím.“ Ne všichni, ale většina z těchto cestujících budou pravděpodobně obyvatelé ubytovny pro uprchlíky ve městě Suhl (Friedberg)…
Bohužel stále větší část zmíněných lidí reaguje ve vlacích na každodenní kontroly jízdenek, které jsou součástí místní osobní dopravy, které jsou prováděny naprosto korektně, zdvořile a někdy – pokud je to nutné – s patřičným „taktem“ našich kolegů, slovními, ale i násilnými fyzickými útoky na náš – především ženský – obsluhující personál.
Terčem takových útoků jsou ale také hlavně strojvůdci! Aby bylo jasno: NEJDE o stigmatizaci nebo předsudky určité skupiny lidí! Cílem je neúnavně vám poskytovat realistický a pravdivý obraz na cestě k vašemu dalšímu politickému rozhodování.
Nemluvíme o výjimkách nebo notoricky známých „individuálních nástrahách,“ ale o téměř každodenních incidentech v místních vlacích Jihodurynské železnice.
Ve většině případů dotyčné osoby nedisponují ani platnou jízdenkou, ani – alespoň to nám tvrdí – nemají vhodné platební prostředky k získání platné jízdenky.
Servisní pracovníci, kteří musí takové kontroly provádět, jsou často napadáni slovně a ve stále větší míře i fyzicky během těchto kontrol nebo po nich.
Naši kolegové jsou tváří v tvář těmto situacím poměrně bezradní, protože tito „cestující“ nejsou ochotni si koupit jízdenku ani vystoupit z vlaku na vhodném místě.
I když se naši kolegové rozhodnou nepřijmout žádná další opatření, aby situaci neeskalovali, bohužel se stále častěji stává, že zmínění lidé obtěžují naše kolegy až do jejich cíle (obvykle vlakové nádraží v Suhlu) a často jim vážně vyhrožují!
„Cestující“ z této skupiny osob, které se nějak podaří vykázát z vlaků, však často představují pro personál následujícího vlaku ještě větší nebezpečí, protože jsou pak obzvláště „motivováni“ – tj. napadají tyto kolegy ještě agresivněji!
Kromě slovních excesů (kterých vás na tomto místě raději ušetříme) zahrnují útoky také údery pěstí a kopy. Není neobvyklé, že migranti jsou sexističtí, ženám je vyhrožováno, jsou uráženy a cizinci na ně nechutně plivají.
Nejednou se také stalo, že zástupci této cestovatelské skupiny se ve vlacích zbavili kalhot a zprostředkovali našim kolegům – a tím i cestujícím – nejhlubší vhled do jejich intimních partií, bez kterých by se všichni přítomní jistě rádi obešli.
Docházelo však i k excesům násilí mezi samotnými členy této skupiny osob, které pak vyústily v to, že na otevřené trati obsluhovali nouzové brzdy a/nebo nouzové odjišťovací dveře a náš strojvedoucí (v tomto případě to byla mladá drobná dáma) byl nucen vstoupit do „prostoru pro cestující na bojišti,“ aby mohl provést technická opatření a pokračovat v cestě alespoň do další stanice.
Volání policie nepřicházelo v úvahu vzhledem ke geografii trasy. Naše kolegyně musela pokračovat v cestě do stanice Suhl ve strachu ze smrti a s vagónem silně kontaminovaným lidskou krví.
O psychologických následcích pro naši stále ještě poměrně mladou kolegyni a cestující nemusíme v tuto chvíli mluvit vzhledem ke scénám, které by mohly pocházet ze zóny občanské války!
A je toho mnohem víc, co by se dalo přidat. Pachatelé nemají žádný respekt k německé policii. A jak by také mohli? I když byli přistiženi při činu a odvedeni, krátce poté jsou opět na svobodě a aktivní.
„Jak můžete očekávat, že občané této země budou otevřeni praktikované uprchlické politice, když musí být svědky – prakticky denně, a to nejen ve vlaku – takového násilí, brutality a absolutního pohrdání a výsměchu našim zákonům a společnosti, včetně jejích takzvaných „hodnot“?
Dovedete si představit, jak se vnitřně cítí kolegyně, když vidí, jak na nádraží v Suhlu nastupují úplně uvolněně lidé, které policie jen před několika dny odvedla po excesu ve vlaku, jen aby si arogantně, urážlivě a v nejhorším případě násilně vynutili odvoz do Erfurtu bez jízdenky?“
„Musíme vás naléhavě vyzvat, abyste učinili vše, co je ve vašich silách, abyste tyto skandální podmínky včas zmírnili nebo napravili. Určitě je to vaše povinnost, protože – odpusťte nám naši otevřenost! – kdo, když ne vy, kauzálně vytvořil tyto podmínky?
Prosím, nenechávejte nás a celou populaci samotné s těmito problémy, za které nejsme zodpovědní!
Odsuzovat po volbách určité výsledky a být šokován, když dítě takříkajíc spadne do studny u volební urny, neřeší žádné problémy a už vůbec nezvyšuje akceptaci současné migrační politiky mezi obyvatelstvem!“
Tolik již druhý dopis zoufalých durynských železničářů.
Na situaci, kdy vláda závažný stav, který sama pomohla vytvořit, zcela ignoruje, také zareagovala nestranická okresní hejtmanka Peggy Greiserová. „Je to katastrofa, když lidé musí na svých pracovištích procházet strachem a žadatelé o azyl, kteří hledají pomoc zde v Německu, dělají jiným lidem ze života peklo,“ řekla časopisu Focus.
„Tvrdé tresty, rychlé deportace a zákazy vstupu jsou jediným řešením.“
Pozadím jejího hněvu jsou četné násilné útoky žadatelů o azyl v durynských regionálních vlacích. Podle podnikové rady Süd-Thüringen-Bahn se zaměstnanci železnice museli zamknout v kabině strojvedoucího ze strachu před násilnými migranty, revizoři byli napadeni, škrceni nebo jim bylo vyhrožováno nožem.
Ostatní pasažéři se už ani neodvážili obětem pomoci ze strachu, že by byli sami napadeni…
Na otázku, zda by politici jako kancléř Olaf Scholz, spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová (oba SPD) nebo místopředsedkyně Bundestagu Katrin Göring-Eckardtová (Zelení) měli cestovat přes Durynsko normálním vlakem, okresní hejtmanka řekla:
„Několik cest na určitých regionálních tratích v Německu by některým spolkovým a zemským politikům opravdu prospělo.“
K uvedenému jen dodávám, že podmínkou by měla být jízda bez ochranky a na stejné trase, na jaké se nachází výše uvedené přijímací zařízení…
