Niedermayer o rozpočtu: Je otázka, zda nešel udělat lépe. Bez reforem zadlužování neskončí

„Plánovaný rozpočtový schodek je sice nižší než v loňském roce, což je dobře, ale stále to není důvod k oslavám. Znamená to totiž, že náš státní dluh nadále poroste. I při relativně optimistické úrokové sazbě ve výši čtyř procent nás bude tento schodek ročně stát téměř 10 miliard korun na úrocích,“ upozornil Niedermayer ve svém komentáři.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Za energie můžete ušetřit tisíce korun. Nejlepší čas změnit dodavatele, shodují se odborníci

Vládu, v níž sedí i jeho kolegové z TOP 09, europoslanec zkritizoval například za daňovou výjimku u tichého vína či za absenci větší snahy snížit úniky daní zjednodušením a digitalizací daňové agendy.

„Těžko se také vysvětluje, proč země, která čelí příliš vysokému schodku, má mít jedny z nejnižších zdanění benzínu a nafty v Evropské unii. To jsou jen některé příklady racionálních změn na straně příjmů. Ještě více bolí ‚nereformy‘ na straně výdajů,“ uvedl bývalý viceguvernér České národní banky.

Niedermayer ale vládu za rozpočet také několikrát pochválil. Podle něj kabinet kromě jiného vynaložil velkou a „nákladnou“ snahu schodek snížit. Niedermayer rovněž ocenil, jakým způsobem vláda rozhýbala řadu investic, a to v případě energetiky i železniční a silniční dopravy.

Přečtěte si celý komentář Luďka Niedermayera k rozpočtu:

„Bez odvážných reforem naše zadlužování neskončí. Plánovaný rozpočtový schodek ve výši 230 miliard korun je sice nižší než v loňském roce, což je dobře, ale stále to není důvod k oslavám. Znamená to totiž, že náš státní dluh nadále poroste. I při relativně optimistické úrokové sazbě ve výši čtyř procent nás bude tento schodek ročně stát téměř 10 miliard korun na úrocích.

Pohled na rozpočet musí začít u toho, co nás do dnešní situace přivedlo. Mezi zásadní milníky patří masivní snížení daní v minulém volebním období, které nebylo vyváženo poklesem výdajů.

Druhým faktorem je potřeba zvýšit výdaje na obranu. To je sice strategicky správné, ne-li nutné, ale dopad na rozpočet je více než 50 miliard ročně. V neposlední řadě se projevuje i podstatné nafouknutí dluhu – zejména v covidovém období a během energetické krize. Mezi lety 2020 a 2023 dluh vzrostl o polovinu, tedy o více než tisíc miliard, což ročně stojí rozpočet další desítky miliard.

Zjednodušeně řečeno, logika ‚kdyby chodily ryby‘ říká, že ‚bez toho‘ by rozpočtový problém byl v rozsahu, který by ekonomicky ani politicky nebudil obavy, komfortně pod 100 miliardami. V tomto stavu ale bohužel nejsme. A proto je legitimní otázka, zda nešlo rozpočet ‚udělat lépe‘.

Na jednu stranu si vláda zaslouží pochvalu za velkou a z hlediska preferencí ‚nákladnou‘ snahu schodek snížit. Na straně druhé nebyla využita nejedna příležitost pro smysluplné snížení deficitu, a to jak na straně příjmů, tak i výdajů.

Nejde jen o ‚kauzu‘ tichého vína, kde udržení této výjimky nedává z žádného pohledu smysl, ale také o (chybějící) větší snahu snížit úniky daní zjednodušením a digitalizací daňové agendy. Těžko se také vysvětluje, proč země, která čelí příliš vysokému schodku, má mít jedny z nejnižších zdanění benzínu a nafty v Evropské unii. To jsou jen některé příklady racionálních změn na straně příjmů.

Ještě více bolí ‚nereformy‘ na straně výdajů. Asi nejviditelnější kandidát je rozbujelá státní správa, která spotřebovává prostředky, jež by měly jít na investice či snížení schodku. Stejně tak je ‚drahá‘ neschopnost reformovat školství, což vede k nižší kvalitě a vyšším nákladům. A navíc – což je nejhorší – podvazuje budoucí růst. Chybí u nás na datech a faktech založená politika, která vyhledává oblasti, kde stát ‚nefunguje‘, a je schopná odstraňovat problémy.

Do této oblasti spadá i politicky nedotknutelné sdílení daní. Žijeme tak v situaci, kdy nižší úrovně státu mají velké přebytky a stát se topí ve vysokém dluhu. Tím nemá na výdaje, které dávají smysl. Není divu, že v této situaci chybí peníze na potřebné investice státu.

Jde ke cti této vlády, že řadu investic i tak rozhýbala. Platí to pro energetiku i pro železniční a silniční dopravu. Daří se rozjíždět roky blokované stavby, jako je pražský okruh, a alespoň pomalu posouvat ekonomiku vpřed. Jisté ale je, že by bylo možné najít mnohem více příležitostí, kde by vynaložené peníze dávaly smysl. Mimo jiné se tím okrádáme o růst ekonomiky, který by mohl pomoci plnit státní pokladnu.

Protože ‚ryby nechodí‘, je i přes často bolestivou snahu vlády o úspory schodek vysoký. A průchodnost zásadních reforem (často i samotný vznik návrhů na ně) slušně řečeno vázne. A tak smutná rozpočtová diskuse bude mít své následovníky.

Širší příčiny toho leží v některých špatných či neodpovědných rozhodnutích a v politické kultuře. Ta směřuje k ‚nereformám‘ a populismem diktovaným rozhodnutím, která do státní kasy vrtají nové a nové díry.

Ano, nejsme na tom zase tak špatně. Jenže české ‚neeuro‘ vyžaduje vyšší než ‚obvyklou‘ fiskální odpovědnost, protože bez ní budou úrokové náklady při vyšších sazbách budoucí rozpočty drtit. A samozřejmě – plánované stamiliardové výdaje státu na velké projekty, jako jsou jaderné bloky či vysokorychlostní železnice, s celkovou cenou v řádu tisíců miliard by v dnešní situaci přivedly státní finance do stavu, který by se za bezpečný nedal označit ani náhodou.“

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Kalousek  Vládní rozpočet? Čistá zlodějna a účetní zoufalství lidí, kteří netuší, co dělat